FRANZ SEIDL
O rodáckém setkání
Máme nového, mladého pověřence domovské obce (Heimatgemeindebetreuer). Jmenuje se Günther Burkon a byl do funkce zvolen na rodáckém sněmu nás Nýrských v rámci setkání domovského okrsku Nýrsko - Železná Ruda (Heimattreffen des Heimatkreises Neuern - Eisenstein) 27. května 1978 v Lamu. Po úvodním pozdravu, po vzpomenutí na naše zemřelé a přečtení zápisu z posledního jednání přečetl dosavadní pověřenec Franz Seidl zprávu o činnosti. Referoval o tom, že v Kitzingen se napříště pro nedostatek spolupracovníků setkání konat nemohou, že však práce pro domov a krajany, kteří se přece z větší míry setkání neúčastní, neztrácí svůj nepostradatelný význam. Poněvadž dostává za úkol předat jmennou kartotéku krajanů, připadá mu nutné zmínit, že obsahuje už na 6000 adres, místní kartotéka dokládá pak z těch adres, že při nich jmenovaní jsou rozptýleni na více než 2000 různých místech pobytu. Kartotéka podle dat narození obsahuje rovněž více než 2000 jmen. Základem vedení tak důležitých kartoték se staly a i do budoucna jsou rodinné dotazníky, na něž ovšem přes opakované upomínky a prosby odpovědělo pouhých asi deset procent oslovených. Výměna dopisů, která měla přímo či nepřímo pomoci, představuje už regál plných 30 zakladačů, bohužel ale ani poté mnozí neprojevili nijakou ochotu ozvat se. Přání k narozeninám, asi 160 dopisů měsíčně, působí už po 18 let mnoho práce i nákladů, avšak i mnoho radosti. Došlé finanční dary to stále ještě umožňují, začež patří dárcům upřímný dík. Dík náleží i krajanu Walteru Grösslovi za to, že nám poskytl své překrásné grafické práce s obrázky z domova. Také zpravodajství pro krajanské listy představuje mnoho práce, důležité ovšem pro uchování krajanské pospolitosti. Bylo by ovšem zapotřebí, aby krajané sami posílali daleko čileji zprávy o narozeních v rodině, o svatbách, jubileích a úspěších, které nás všechny přece zajímají. Domovský archív nás Nýrských v Kitzingen, který mezitím získal nové vybavení jako dar rodiny Seidlovy, obsahuje nyní už téměř 1000 písemných dokladů a předmětů, zachycených seznamem i kartotékou a reprezentuje pro náš domovský okruh cenný historický fond. Usnesení z roku 1972 zajišťuje jeho existenci i pro případ, že by v Kitzingen osiřel. Všem dárcům srdečný dík, bohužel však mnohé z toho mála, co mohlo být s sebou vzato z domova, je nenávratně ztraceno tím, že se krajané, z důvodů citově jistě pochopitelných, těch věcí nedokázali srdcem zříci a potomci je pak často zahodili jako "starou veteš"!
Zpěvník "Wo meine Wiege stand" (tj. "Kde kolébka má stála", citace z Hartauerovy šumavské "hymny" - pozn. překl.) vyšel roku 1974 nákladem 5000 exemplářů zásluhou Franze Feila, mezitím bohužel zesnulého jeho uspořadatele. Finanční náklady publikace činily kolem 18000 marek a jsou pokryty tím, že každý třetí odběratel poslal nějaký obnos. Zůstává ještě jeden malý dluh. Vydání pamětní knihy Nýrska a okolí (v originále "Kreisheimatbuch" - pozn. překl.), která má svůj počátek v iniciativě domovského pověřence Franze Seidla z roku 1970 a byla už v rukopise dohotovena krajanem Franzem Leitermannem, rovněž mezitím bohužel zemřelým, jakož krajanem Josefem Großkopfem, naráží dosud na potíže a bylo by nejvýš žádoucí, aby se uskutečnilo co nejdříve už proto, že by se ho stačilo dožít tolikero krajanů pokročilého věku. Rodácká rada domovské obce (Heimatgemeinderat), jejímiž čestnými členy jsou i krajané Luis Wallisch, Fritz Fremuth, Franz Leitermann a Sepp Skalitzky, sešla se na 22 zasedáních a vykonala tím podstatnou práci. Nevyplnilo se ovšem upřímné přání pověřencovo po jednotě mezi krajany a po aktivnějším krajovém představenstvu (Kreisvorstand), na čemž však závisí další osud našeho domova, neboť "dějiny mnohokrát dokázaly, že osud národa koneckonců závisí na něm samém", řekl Lodgman von Auen už 18. prosince 1918 na zemském shromáždění Němců z Čech ve Vídni (Wien). Domovský pověřenec Franz Seidl uzavřel svou zprávui citátem výroku izraelského ministerského předsedy Ben Guriona: "Jen ten, kdo věří na zázrak, je opravdu realistou" a vyjádřil naději, že krajané k jednotě dospějí, že zodpovědí jim zaslané dotazníky, které tak nezůstanou ztraceny pro náš archiv, že brzy dojde k vydání naší pamětní knihy, že krajané budou podávat více zpráv pro krajanské časopisy, aktivně spolupracovat v rodácké obci a kraji a že mladá generace bude ještě lépe pokračovat v práci pro domov. Následně podal pokladní vyúčtování a informaci o jeho ověření, takže volební komise, tvořená třemi čestnými členy rady, mohla potvrdit jeho odchod z pověřenecké funkce.
Günther Burkon, kterého jako kandidáta k následné volbě nového pověřence navrhl dosavadní pověřenec Franz Seidl, kterému je letos už 73 let, je ročník 1938 a poté, co byl komisi představen, byl jí i jednohlasně zvolen. Jeho zástupcem a jednatelem byl zvolen krajan Franz Seidl, který svému mladému nástupci v pověřenecké funkci slíbil, že dále zůstane "v postroji" ("im Geschirr"), dokud mu k tomu dá Bůh sílu a zdraví. Pak byla zvolena řada členů rady domovské obce ze všech vrstev a míst a nový pověřenec byl zmocněn přizvat k činnosti mladší krajany a zástupce jiných míst k farnosti Nýrsko náležejících. V živé diskusi rozvinuli nový i dosavadní pověřenec své plány na další práci, o čemž bude ještě podrobněji referováno. O tom vbrzku bude ostatně rozhodovat a usnášet se nová rada. Písní "Dort tief im Böhmerwald" byl rodácký sněm Nýrských 1978 ukončen. Je vysoce potěšitelné, že nyní mladá generace začíná brát veslo do rukou, my staří ale nesložíme vlastní ruce v klín, ale budeme konat, co je naší povinností a pokud možno i více, abychom tak stáli mladším po boku, poněvadž to oni stojí vprostřed požadavků dnešní doby, a mohli jim tak dávat dobrý příklad. To je i nejupřímnějším přáním dosavadního domovského pověřence.
Glaube und Heimat, 1978. č. 7, s. 53-54
Citová intenzita dojetí, s nímž se ten starší muž loučí s prací, které už nedokáže zplna dostát, je patrná z každého řádku jeho textu a dává nahlédnout i do motivace jeho osobních aktivit. Zbývalo mu skutečně, aniž to ovšem mohl vědět, jen pouhých pět let života do onoho 21. listopadu 1983, kdy v bavorském Kitzingen zemřel a byl následně i pochován. Zřetele jeho činů byly jasné jako povolání optika z Nýrska rodem, které zastával. V tom městě optikou proslulém se narodil 21. listopadu 1905. Už v mladých letech se horlivě účastnil turnerského hnutí v nýrském Turnverein "Eiche" (tj. "Dub") jako "Vorturner" a "Turnwart". Po vyhnání z domova - měl v Aši (Asch) krásný obchod s optikou - našel s rodinou nový domov v bavorském městě Kitzingen, kde se jako optik znovu dobře zavedl a otevřel tam vlastní obchod znovu. Jeho hlavním životním záměrem se však po válce a vyhnání stalo udržení nýrské krajanské pospolitosti. Věnoval mnoho zápalu a sil vzniku a konstituování "Heimatgemeinde Neuern", sdružení, které považoval právem zejména za své vlastní dílo. Dotazníková akce jako podklad jeho kartotéky krajanů a také jejich dat narození, krajanský archiv v Kitzingen, to nebyly počiny snílka: vyústily nakonec v patronát města nad vyhnanci z rodného Nýrska a jeho okolí. Stal se v Kitzingen městským i okresním radou, byl předsedou místní i okresním organizace sudetoněmeckého krajanstva. Podílel se na činnosti klubu seniorů (Altenklub), pěveckého spolku (Gesangverein), zasedal v církevní radě (Kirchenrat) i ve výborech různých jiných sdružení. Dožil se nakonec i vydání vytoužené pamětní knihy "Von Dahoam", o kterou se tolik zasloužil. Na závěr Seidlova nekrologu připsali Ernst a Franz Irsiglerovi za měsíčník "Glaube und Heimat" tato slova: "Der Herrgott schenke ihm Frieden in der ewigen Heimat, woraus es keine Vertreibung mehr gibt." (tj.: Pán Bůh dej mu mír domova věčného, odkud není více nijakého vyhnání.").
- - - - -
* Nýrsko / † † † Kitzingen (BY)
