FRANZ LEITERMANN
Nemohu jinak
Nemohu jinak žít, nežli jak tomu dala směr (v originále "als nach den Richtlinien" - pozn. překl.) moje výchova, vlivy a požadavky doby a okolního světa. Žiju právě tak, jak to mám za dobré podle svého vědomí a svědomí, jako křesťan po křesťansku, jako Němec po německu ("als Christ christlich, als Deutscher deutsch").
Glaube und Heimat, 1974, s. 673
Někdejší "vrchnostenský hostinec" v Nýrsku
Dům čp. 81, který zabírá celou jihozápadní stranu dolnonýrského náměstí (v originále "die ganze Südwestseite des Unterneuerner Ringplatzes einnimmt" - pozn. překl.), je bezesporu nejkrásnějším a umělecky nejhodnotnějším domem celého města Nýrska. Ušlechtilá renesanční stavba je pod státní památkovou ochranou. Několik desetiletí poté, co skončila třicetiletá válka, přesněji řečeno v roce 1683, kdy Turci leželi po druhé před Vídní, započal tehdejší majitel bystřického panství rytíř Václav Vojtěch Koc z Dobrše (v originále "Bistritzer Gutsherr Ritter Wenzel Kotz von Dobrsch" - pozn. překl.) s výstavbou na svou dobu opravdu skvostné budovy "vrchnostenského hostince" (německy byl zván "Herrnwirtshaus" či "Herrschaftliches Wirtshaus" - pozn. překl.). Její průčelí zdobí dva pestré rodové erby: ten jeho a spolu s ním i erb Karlů ze Svárova, z něhož pocházela Kocova choť Kateřina (její rod, postižený těžce porážkou stavů na Bílé hoře, vymřel po meči už roku 1740, zatímco Kocové z Dobrše, kterým mj. na Šumavě patřil zámek v Újezdu Svatého Kříže /Herigenkreuz/, byli jako Němci odsunuti z Čech po roce 1945 a po meči vymřeli až v roce 1979 - pozn. překl.), připojen je k nim i letopočet dokončení stavby, tj. 1684. V roce 1693 byl majitelem "vrchnostenského hostince" Hans Häckhl, 1717 Gregori Metzner, který "das Schankhaus samt ein Viertel Hof" (tj. "šenkovní dům spolu s jednou čtvrtinou dvora" - pozn. překl.) prodal Lorenzi či Wawrouschi Gobesovi. Po tomto následoval 1767 Adam Gobes, 1810 Johann Adam Gobes, 1820 Johann Gobes, 1837 Franz Gobes a 1860 ještě jeden Franz Gobes; dále 1878 Anna Maria Stuiberová, 1883 Anna Hacklová, 1895 pak firma Joss & Löwenstein, která se zřekla hostinské koncese a zřídila v domě filiálku své pražské výrobny prádla, která ale koncem roku 1928 svůj provoz zde ukončila. Budova přešla 1929 do majetku pánů Wolfganga Zierhuta a Rudolfa Blahuta (oba mají na webových stranách Kohoutího kříže své samostatné zastoupení - pozn. překl.) a od nich na finanční instituci "Kreditanstalt der Deutschen". Ta podrobila dům kompletní vnitřní přestavbě a dnem 1. prosince 1934 sem umístila svou nýrskou pobočku. Z předloženého historického přehledu je patrno, že dům nebyl součástí knížecího majetku ani rodu Palmů ani Hohenzollernů (říšská knížata Palm-Gundelfingen vlastnila bystřické panství i s Dešenicemi v 18. století, od roku 1839 pak až do konce druhé světové války Hohenzollernové - pozn. překl.), ale byl prodán do soukromých rukou už "posledním rytířem" v Bystřici nad Úhlavou (Bistritz) Kocem z Dobrše.
Hoam!, 1971, s. 292-293
P.S. Sluší snad dodat, že Leitermannův text je zpracován podle příspěvku Josefa Blaua do pamětního sborníku "Festschrift zur Feier des 50jährigen Bestandes der Gewerbegenossenschaft der Gast- und Schankwirte für Neuern und Umgebung" a také to, že v současnosti, tj. počátkem jednadvacátého věku, je v domě městská knihovna a vlastivědné muzeum.
Narodil se 24. července 1894 v rodině řídícího učitele Wolfganga Leitermanna a jeho ženy Kathariny, roz. Breyové, v Chudeníně (Chudiwa) kus na severozápad od Nýrska (Neuern) jako třetí z jejich osmi dětí. Dostal jméno Franz a už doma od mládí i základ pro vřelý vztah k "osvojenému domovu", "zur angestammten Heimat", jak říkají Němci své "užší vlasti" v Čechách. Dědeček "Bartl" z blízkých Fleků (Flecken) - tamní "Bartlhof" byl rodištěm Franzova otce - mu dal poznat a procítit žádosti a tužby šumavských selských lidí z okolního kraje, jeho minulost i přítomnost. Po ukončení základního školního vzdělání následovala studia na "královské české zemědělské střední škole" (Königliche böhmische landwirtschaftliche Landesmittelschule, od roku 1920 Höhere Landwirtschaftliche Landesschule) v Kadani (Kaaden) a vstup do služeb knížete z Hohenzollern-Sigmaringen na důchodním úřadě (Rentamt) v Bystřici nad Úhlavou, kde působil od roku 1915 plných třicet let. Tam v Bystřici se roku 1923 i oženil s dcerou řídícího učitele z Dešenic (Deschenitz) Hedwig Wolfovou. Z jejich manželství vzešly tři dcery: Elfriede, Irmgard (povězme hned, že jde o Irmgard, provdanou Duschekovou, která je i samostatně zastoupena na webových stranách Kohoutího kříže) a Johanna. S tou nejmladší z nich, řečenou Hannerl a provdanou Eisenovou, žili pak staří Leitermannovi i po válce ve svém novém domově v Sigmaringen, Roystraße 15, kde měl Franz Leitermann po ruce poblíž knížecí rodový archiv (dnes státní) zdejších Hohenzollernů (jde o jejich švábskou větev, která zůstala katolickou), v němž vlastně pokračoval ve své práci z meziválečných let. Co jen se mezitím všechno stalo! Mladý Leitermann založil tehdy v rodném Chudeníně spolu se svými bratry místní skupinu Landjugend (Bund der deutschen Landjugend in der Tschechoslowakischen Republik) a působil i při založení takových skupin v jiných obcích nýrského okresu. Měl zásluhu na zřizování obecních knihoven, na oživování starých lidových zvyků a folkloru, na ochotnickém venkovském divadle, jehož představení se jako herec sám účastnil. Byl dlouhá léta pokladníkem (Säckelwart, tj. "strážce měšce") turnerského sdružení "Eiche" (tj. "Dub") v Nýrsku, předsedou místní skupiny DKV (Deutscher Kulturverband) a Böhmerwaldjugend (BWJ) v Bystřici nad Úhlavou, jednatelem zemědělského kasína (Landwirtschafliches Kasino, což byl jakýsi rolnický společenský klub), účetním dobrovolných hasičů (Freiwillige Feuerwehr), později i okresním vedoucím sdružení Bund der Deutschen a účetním revizorem už zmíněného DKV. Působil ovšem léta i jako aktivista DBB (Deutscher Böhmerwaldbund). V říjnu 1945 byl odvlečen z práce na poli do trestní vazby a byl následně odsouzen k pěti letům vězení, z nichž nakonec zůstalo jen 13 měsíců nucené práce a v listopadu 1946 vyhnání, zvané "odsun". V novém domově se mohl věnovat nejen dějinám hohenzollernských majetků v Čechách, nýbrž především (spolu s přítelem Josefem Großkopfem) práci na objemném sborníku "Von dahoam" s podtitulem "Unterm Osser und Hohenbogen", členěném do tří oddílů: I. Geschichte der Pfarreien mit ihren Kirchen und Kulturstätten, II. Volkstum, Kunst und Wissenschaft, III. Politik und Wirtschaft a předaném v roce 1982 Franzi Seidlovi (i on je samostatně zastoupen na webových stranách Kohoutího kříže) ke knižnímu vydání. Příslovečné Leitermannově cílevědomé důslednosti se podařilo zanechat trvalý hmatatelný odkaz. Komu z nás je to nakonec přáno?
- - - - -
* Chudenín / Fleky / Bystřice nad Úhlavou / Nýrsko / † † † Sigmaringen (BW)
