FRANZ XAVER JOSEF SENFT
Pamětní listina o přestavbě chaty u Plešného jezera
Zvětšení horské chaty u Plešného jezera (Plöckensteiner See), majetku Jeho Jasnosti dědičného prince Adolfa Schwarzenberga prostřednictvím knížecí schwarzenberské stavební správy Horní Planá (Oberplan), vedoucí stavby pan Ing. Franz Senft podle stavebních plánů pana Ing. Josefa Marka z Českých Budějovic (Budweis), nakreslených v létě 1935 pod vrchním dozorem Ing. Antonína Kuneše na knížecím schwarzenberském lesním ředitelství v Horní Plané, lesní ředitel Ing. Anton Nikendey, přidaná část lesní parcely čp. 827/4 revíru Plešný (Plöckenstein), vrchní lesní správce Karl Smitka. Starý vzhled chaty je patrný z přiloženého snímku (viz web Zaniklé obce).
Na stavbě se podíleli: Ing. Josef Marek z Českých Budějovic, stavbyvedoucí Franz Fuchs z Hrabic (Rabitz) u Vimperka (Winterberg) a Franz Pollak z Volar (Wallern) čp. 6.
Jako zedníci: Adalbert Babler, Veselí (Schneidetschlag) čp. 25, Franz Essl, Nová Pec (Neuofen) čp. 55, Josef Herbst, Nová Pec čp. 35, Otto Heinzl, Horní Sněžná (Oberschneedorf čp. 17, Johann Lehrer, Zvonková (Glöckelberg čp. 110, Oskar Pötschl, Zvonková čp. 120, Johann Zidek, Zbytiny (Oberhaid) čp. 28, praktikant Franz Šmitier z Hodějovic (Hodowitz) čp. 112, učeň Franz Fechter, Vltava (Oiberg) čp. 13.
Jako tesaři: předák Wenzel Jungwirth, Želnava (Salnau) čp. 28, Roman Essl, Bělá (Parkfried) čp. 38, Johanna Feyer, Bělá čp. 51, Karl Deml, Želnava čp. 44, Karl Andraschko, Vltava čp. 19, Karl Froschauer, Huťský Dvůr (Hüttenhof) čp. 88, Johann Gabriel, Nové Chalupy (Neuhäuser) čp. 6, Johann Jungwirth, Želnava čp. 27, Franz Mayer, Dolní Borková (Mayerbach) čp. 40, Alois Miesbauer, Záblatí (Sablat) čp. 6, Johann Spitzl, Maňava (Deutschhaidl) čp. 17, Franz Schneider, Pernek čp. 28, Josef Studener, Nová Pec čp. 60, Franz Standfest, Horní Borková (Fleißheim) čp. 31, Franz Stutz, Dlouhý Bor (Langhaid) čp. 15, Ludwig Reiter, Dlouhý Bor čp. 10, Engelbert Reiter, Dlouhý Bor čp. 10, učeň Franz Lemberger, Vltava čp. 13.
Přidavači u zedníků: Rupert Essl, Láz (Gehäng) čp. 15, Franz Habert, Nová Pec čp. 29, Robert Pranghofer, Láz čp. 26, Josef Studener, Nová Pec čp. 84, Josef Schläger, Láz čp. 15.
Přidavači u tesařů: Anton Habert, Láz čp. 32, Emanuel Slapschie, Bělá čp. 7, Johann Habert, Nové Chalupy čp. 42, Adolf Müller, Bělá čp. 6, Franz Schläger, Nová Pec čp. 6, Franz Bernhard, Dlouhý Bor čp. 18, Rudolf Stieglbauer, Nová Pec čp. 62, Franz Stieglbauer, Nová Pec čp. 22, Karl Mauritz, Láz čp. 7.
Nutné kamenické práce provedli: Johann Jungbauer, Dlouhý Bor čp. 3, Franz Fleischmann, Dlouhý Bor čp. 15, Wenzl Springer, Nová Pec čp. 29, Anton Habert, Nová Pec čp. 70, Franz Essl, Nová Pec čp. 57, Karl Maurotz, Láz 25, Johann Rauchmann, Láz čp. 5.
O tělesné blaho se starají okázalým způsobem nájmeci,manželé Albin a Hermine Hochholdingerovi se svými syny Josefem Heinzem a Albinem Rudolfem a ostatní personál: Franz Hedrich, Josef Allin, Theresia Pawlitschková, Maria Hochholdingerová, Maria Danzerová, Aloisia Pendelinová, Maria Fechterová, Else Mayerhoferová a dodavatel masa a uzenin: Wenzel Kary.
Horní Planá, dne 24. července 1935
Razítko: Knížecí schwarzenberská stavební správa Horní Planá.
Ing. Franz Senft.
Fritz Lawitschka, pověřený úředník knížecí schwarzenberské stavební správy Horní Planá, dříve Lovosice nad Labem (Lobositz).
Vítaný host na Šumavě a v Českém lese, 2015, č. 1, s. 23
Německý originál této listiny, zazděné při přestavbě chaty u Plešného jezera roku 1935 do její stěny, je v opise kurentem uložen na pasovském Oberhausu ve fondech Muzea Šumavy (Böhmerwaldmuseum). V kopii ho předal potomek někdejších nájemců chaty Georg Hochholdinger Mgr. Josefu Štemberkovi, který ho přeložil do češtiny a zveřejnil na stránkách Vítaného hosta, časopisu po léta pravidelně uvádějícího texty z webových stran Kohoutího kříže. Odtud ho s nepatrnými úpravami, týkajícími se zejména původních německých označení osad, z nichž pocházeli kameníci, zedníci a tesaři, také spolu s mnoha dalšími informacemi přebírám. Stejně jako osud někdejší, v roce 1935 přestavěné a rozšířené "Lucemburské" chaty, odkazující vznikem do roku 1911, čtyřicet let nato, tj. v roce 1951, zabrané Pohraniční stráží a hned rok nato vyhořelé, prý od trámu, zazděného v komíně, nahrazené tzv. "rotou" a ohradou pro vlčáky pohraničníků (ti se roku 1977 přesunuli asi i se psy na tzv. Klápu u Nové Pece), kteréžto objekty byly v letech 1988-1989 zbořeny a materiál odvezen pryč, zajímal osud lidí (pominu teď vojska ministerstva vnitra), na listině, jejíž překlad tvoří naši textovou ukázku, uvedených. Většinou se stali obětí tzv. odsunu, pokud jako provozovatel chaty v letech 1928-1938 pan Albin Hochholdinger (1900-1942), nezemřeli před ním. On sám se stal od roku 1939 až do své smrti provozním hotelu Stadthof (dnes Old Inn) v Českém Krumlově (v tzv. "Říši" přezvaném na "Krummau an der Moldau"), chatu od roku 1939 až do 2. května 1945, kdy k Plešnému jezeru dorazilo americké vojsko, provozovali Ignaz (1895-1965) a Maria (1895-1975) Hochholdingerovi, vysídlení i se svými syny Ignazem (*1931), Johannem (*1932) a Georgem (*1936) z Československa na základě prezidentských "Benešových" dekretů. Pátral jsem dál zejména po osudu muže podepsaného při razítku schwarzenberské stavební správy jako vedoucí stavby z roku 1935. Franz Xaver Josef Senft, psaný takto na záznamu křestní matriky farní obce Černá v Pošumaví (Schwarzbach), se narodil ve zdejším čp. 29 dne 2. prosince 1895 jako syn Franze a Magdaleny Senftových (bližší údaje viz obrazová příloha Haro Senfta, samostatně zastoupeného na webových stranách Kohoutího kříže). Kmotry novorozence byli podle tohoto záznamu hostinský v rodném domě chlapcově čp. 29 (tuhové doly /Graphitwerk/ v Černé v Pošumaví) Ignaz Schaffař a jeho žena Maria. Přípis ve farní matrice nás zpravuje i o pražské svatbě Franze Senfta u sv. Ludmily na Vinohradech se slečnou Malvinou Hlaváčovou dne 8. února 1934. Rodiče nevěsty si v roce 1945 směli ponechat svůj dům s velikou zahradou, a poněvadž jejich zeť byl velkým milovníkem zahrad, rozhodl se prý už proto v poválečném Československu zůstat. Teprve po svých sedmdesátinách odešel s nepatrnou rentou do důchodu. Už před první světovou válkou byl nadšeným krumlovským turnerem a oblíbeným veselým společníkem. Udržoval i po odsunu Němců korespondenci se svými někdejšími přáteli a měl radost, když ho někdo z nich v Českém Krumlově, kde 18. května 1968 i skonal, zavítal navštívit. Jeho bratr Jaro (Jaroslav) Senft (1893-1980), otec filmaře Haro Senfta, žil v Německu, druhý bratr Willibald v Rakousku. Fritz Lawitschka, titulovaný na listině jako pověřený úředník knížecí schwarzenberské stavební správy, se podle webu Ancestry.com narodil 8. září 1891 a zemřel na Boží hod vánoční 25. prosince 1950 v rakouském městě Murau, kde 28. dubna 1987 skonala i jeho žena Ida, dívčím příjmením Ritterová, narozená "někde v Čechách" 31. ledna roku 1895. Měli spolu 4 dcery: Mitzi, Iti, Helene a Gertraude (ta se narodila 5. dubna 1928, jak referuje její dcera) a jednoho syna Fritze, narozeného dne 27. října 1923 a zahynulého za druhé světové války. Autorem stavebních plánů přestavby chaty u Plešného jezera byl českobudějovický inženýr Josef Marek, narozený 21. května 1910 v Sarajevu, dnešním hlavním městě Bosny a Hercegoviny. Jeho další osudy a profesní výkony zachycuje text z fondu Národního technického muzea, který ovšem neuvádí datum úmrtí. Nestačí však už tohle všechno pro příběh z historie šumavského jezera?
- - - - -
* Černá v Pošumaví / Horní Planá / Plešné jezero / † † † Český Krumlov
