WILLIBALD SENFT
Z rozhovoru s vnukem Peterem
Můj otec se jmenoval Franz Senft (*24. září 1852 v Týnci nad Sázavou /německy Teinitz či Teinitzl/ jako syn Vilibalda /i v německých matrikách takto "česky" psáno/ Senfta, tamního továrního kontrolora a jeho ženy Marie, roz. Baborové z Kaletic u Radomyšle na Strakonicku, †16. srpna 1912 na mozkovou mrtvici ve věku 59 let v Černé v Pošumaví /Schwarzbach/ - pozn. překl.) a byl se svým bratrem delší čas pivovarníkem (v originále "Braumeister", což se do češtiny překládá častěji výrazem "sládek" - pozn. překl.) v Týnci nad Sázavou (v originále "in Teinitz" - pozn. překl.) u Prahy (přesněji u Benešova - pozn. překl.). Ten dvakrát vyhořel, pokud jsem dobře slyšel. Otec pak odešel do Anglie, byl sedm let činný v tamních pivovarech a když se vrátil, dostal možnost umístění ve schwarzenberských službách, a sice jako vrchní mistr (v originále "als Obermeister" - pozn. překl.) knížecího pivovaru v Černé v Pošumaví (v originále "in Schwarzbach" - pozn. překl.), což byl dá se říci pivovar docela velký (v originále "eine größere, eine große Brauerei muss man sagen" - pozn. překl.). Kníže Schwarzenberg měl obrovské majetky v Čechách, které tvořily třetinu celkové plochy země (v originále "ein Drittel der ganze Gesamtfläche" - pozn. překl.). Byly to všemožné průmyslové podniky, pivovary a pily, především ale rozsáhlá vzorná zemědělská hospodářství zvláště s chovnou živočišnou výrobou. Otec tedy byl někdy rokem 1892 ustanoven v Černé v Pošumaví a tady jsme se narodily také my čtyři děti, počínaje synem Jaroslausem (1893) a dcerou Magdalenou (1895), po nichž následoval Franz Xaver (1895) a já (1897).
Tam v Černé v Pošumaví byl jako součást knížecích tuhových dolů zřízen i hostinec, kde byl zaměstnán strýc mé matky. Ta se jmenovala Magdalena Janečková a pocházela z velké selské usedlosti v Plástovicích (na tzv. Zbudovských Blatech nedaleko Českých Budějovic - pozn. překl.) 1892. Tam vyrostli i dva bratři, její otec a strýc, a ona teď jednomu z nich v hostinci vypomáhala (už v soupisu lidí na libějovickém panství z roku 1607 je uvedeno, že na pozdějším čp. 1 v Plástovicích hospodařil šedesátiletý Jan Janeček s manželkou Annou, která pocházela z Olešníku a měli spolu syny Lukáše, Pavla a Martina - pozn. překl.). Tam také poznama mého otce. Říkala vždycky, že to byla legrační známost, poněvadž prý za ním poslala do zahrady nějakého mladíka, aby se zeptal na jméno toho dotyčného. Když nebyla spokojena s tím, co se dozvěděla, vydala se do zahrady sama a tak to všechno začalo. Můj otec byl pak přeložen do Vimperka jako nižší sládek (v originále "Unterbraumeister" - pozn. překl.). Říkám to proto, že se v posledních letech do Černé v Pošumaví jako vrchní sládek (v matrice "Obermälzer" - pozn. překl.) vrátil a už tam jako takový setrval doposledka.
Z Vimperka mám v paměti zejména tamní požár asi v roce 1905 (došlo k němu o rok dříve, tedy roku 1904 - pozn. překl.), kdy vyhořela třetina města, které mělo tenkrát přibližně 3000 obyvatel. My bydleli na zámku nahoře nad městem, ale zdola odtud se zvedal takový žár, že praskala okna a sklo padalo do rybníka (v originále "zum Teich", na mapě ovšem rybník lze sotva najít, leda snad kašnu - pozn. překl.). Lidé lezli na zámeckou střechu a stříkali vodu, které bylo ve Vimperku dost, na okna, aby obstála. Vím, že když jsme si po požáru vyšli druhého dne na procházku, viděli jsme jednu živou kočku (v originále "eine lebende Katze" - pozn. překl.) toulat se spáleništěm. Jako atrakce se pak ukazovala kazeta s roztaveným zlatem.
Vimperk pak rok po požáru osobně navštívil císař František Josef. Kníže Adolf Schwarzenberg byl prý jeho osobním přítelem. Kníže byl vášnivým lovcem a zvěře bylo na Šumavě dost. My bydleli na zámku ve druhém poschodí, první patro bylo vyhrazeno pro knížete. Když přijel císař v kočáře, my děti jsme utvořily špalír z města až na zámek. My ze zámku jsme stály na zámeckém dvoře a já uviděl císaře zblízka, tak na 2 metry od sebe. Císař byl pozván na lov (v originále přímo řečeno "auf einer Jagd eingeladen", odjel však do Štěkně na vojenské manévry /jezdil při nich ještě na koni!/, viz o tom například zde - pozn. překl.).
Ještě jsem se více nezmínil o tom, že moje matka pocházela z výlučně české rodiny. Uměla trochu německy, ale jinak jsme my děti mluvívaly s ní téměř jen česky (v originále "fast nur tschechisch" - pozn. překl.). Vyrůstal jsem tedy ve dvojjazyčném prostředí. Mojí mateřštinou byla tedy teoreticky čeština, i když jsem chodil jen do německých škol. Otec by Němec, už natruc (v originále "aus Hetzen" - pozn. překl.), ale i Němci uměli tady v Čechách oba jazyky. Maminka sice uměla německy jen málo, ale dorozuměli se spolu dobře (v originále "richtig verständigen" - pozn. překl.).
Böhmerwald Volksbote, 25. 3. 1911, s. 5
P.S. Tahle úvodní pasáž rozhovoru končí odchodem rodiny roku 1910 (Wolfgangovi bylo tehdy 13 let) do Lovosic (Lobositz), které patřily včetně pivovaru rovněž knížecímu rodu Schwarzenbergů.
Ten rozhovor poskytl 24. listopadu roku 1985 ve městě Weiz v rakouském Štýrsku ve věku málem 88 let svému vnukovi (tomu bylo v tom měsíci 33 let, byl tedy takříkajíc "v Kristových letech"), jímž nebyl nikdo jiný než Peter Becher, i samostatně zastoupený na webových stranách Kohoutího kříže, Willibald Senft (*26. prosince 1897 /tj. "na Štěpána"/ v Černé v Pošumaví /Schwarzbach/, †6. května 1993 ve Weizu). Jeho bratři Franz Xaver Josef Senft a Jaro Senft (ten zároveň se svým synem Haro Senftem) mají rovněž svá zastoupení na webových stranách Kohoutího kříže. Snad právě proto, ale i s ohledem na schwarzenberskou i šumavskou doménu má zvukový záznam rozhovoru (máme ho převeden na souvislý text v německém originále) obzvláštní cenu. Willibald Senft nebyl vlastním dědem Peterovým. Byl druhým mužem Peterovy babičky Elisabeth, roz. Edlingerové (*31. srpna 1899 ve Weizu, †15. května 1988 rovněž ve Weizu), z jejíhož prvního manželství s Gottfiedem Haasem pocházela Peterova matka a první žena otcova Elisabeth Haasová (*1. dubna 1923 ve Weizu, †15. června 2017 v bavorském Mnichově). Willibaldův syn a jmenovec Dr. Willibald Senft "mladší" (*22. prosince 1929 ve Weizu, †20. prosince 2012 ve Štýrském Hradci /Graz/) se stal dokonce ("tělesný" Peterův děd Gottfried Haas zemřel 2 měsíce před vnukovým narozením) chlapcovým kmotrem a chlapec po něm dostal své třetí křestní jméno.
- - - - -
* Černá v Pošumaví / Plástovice / Vimperk / † † † Weiz (A)
