THEODOR SEWERA
Budova německého gymnázia v Prachaticích
Popis nové gymnaziální budovy, poskytnutý s uznáníhodnou ochotou panem architektem Příhodou (v originále "von dem Herrn Architekten J. Příhoda", ačkoli jméno má znít Robert Příhoda, viz o něm blíže Wikipedia - pozn. překl.) musel být ředitelstvím z úsporných důvodů krácen, takže je zde uvedeno jen to nejpodstatnější.
Nová gymnaziálni budova se nachází na jižním konci města, a sice na výjezdu Pasovské ulice (v originále "am Ausgänge der Passauer Gasse" - dnes ulice Na Zlaté stezce - pozn. překl.). Hlavní průčelí měří na délku 40,8 metrů, oba boční trakty 26,8 a 23, 2 metrů. Na zastavěnou plochu připadá 8,54 arů, na prostor dvora 3,32 ary. Následkem prudce stoupajícího terénu vede od vyvýšené předzahrady ještě deset schodů k přízemí (v originále "zum Parterre/Fußboden" - pozn. překl.) samotné budovy; celkové navýšení budovy nad úrovní ulice obnáší pak 2,7 metru.
Budova zahrnuje suterén, parter v přízemí a dvě patra, obě po 4,7 metrů výšky; výška celé budovy činí 15 metrů, ve středním rizalitu 17 metrů.
Pro vnější podobu budovy byly zvoleny domácí architektonické formy (zde přichází v úvahu sloh "české" neorenesance - pozn. překl.); budova je zdobena štítovými nástavbami o 4 etážích korunovaných kuželi, středový rizalit kromě toho zdobí věžička s hodinami. Štít, podvalové římsy, jednotlivá pole protipožární stěny a schodiště jsou zdobeny malbami charakteru sgrafit, které jsou i na nadokenních římsách a klínových mezivýplních sálových oken (v originále "auf die Zwickelfüllungen der Saalfenster" - pozn. překl.). Nad I. patrem je umístěn nápis "K.k. Staats-Realgymnasium" (dnes jen "Gymnasium" - pozn. překl.), nad II. patrem označení 4 ctností: "Sapientia, Pietas, Virtus, Constantia" .(tj. "Moudrost, Zbožnost, Statečnost, Vytrvalost" - pozn. překl.).
V parteru se nacházejí vlevo školníkova posada (v originále "die Schuldienerloge", doslova "lóže školního sluhy" - pozn. překl.), jeden kabinet a tři učebny (v originále "drei Lehrzimmer" - pozn. překl.). Prostory vpravo jsou od chodby odděleny zdí a jsou přístupny toliko západním vchodem; je tam byt ředitelův a školníkův (v originále "die Directors- und Schuldienerwohnung" - pozn. překl.).
V prvním patře je na sever položená kreslírna s kabinetem, vlevo tři učebny, vpravo ředitelna (v originále "die Directionskanzlei" - pozn. překl.), konferenční místnost a knihovna.
Ve druhém patře je slavnostní sál s oltářním stolem a sakristií, dále posluchárna, fyzikální kabinet a pracovna, ještě chemická laboratoř; vpravo jedna učebna, zeměpisný kabinet, přírodopisný kabinet a pracovna.
Ze 7 učeben slouží 4 jako místnosti určené I. až IV. třídě, jedna zvlášť pro oddělení reálky (v originále "für die Realistenabtheilung" - pozn. překl.); dvě zůstávají k dispozici eventuálním paralelním třídám.
Zdivo suterénu a parteru je pořízeno z lomového kamene, v patrech výše z cihel, obojí dovezeno z okolí po vlastní ose nebo také drahou (v originále "per Achse, sowie auch per Bahn" - pozn. překl.).
Základy a sklep mají hydraulické zdivo (římský cement) ve směsném poměru 1 ku 3 až 4, přízemí a poschodí (v originále "Parterre und Stockwerke" - pozn. překl.) vápencové zdivo (v originále "Weißkalk-Mauerwerk" - pozn. překl.) ve směsném poměru 1 ke 2 až 3. Pilíře schodiště a okenní pilíře kreslírny a slavnostního sálu byly zhotoveny z portlandského cementu, ty prvé v podobě kabřinců (v originále "mit Klinker-Ziegeln, rozuměj kameninových cihel - pozn. překl.), ty druhé v podobě plných pálených cihel (v originále "mit Mauerziegeln" - pozn. překl.). Naplavený písek musel být pořízen ve vagonových nákladech (v originále "musste in Waggonladungen beschafft werden" - pozn. překl.). Čtyři pilíře vestibulu jsou z hrubých žulových kvádrů, schodiště ze středně tvrdé žuly zdejšího okolí (v originále "aus dem mittelharten Granit der Umgebung" - pozn. překl.). V prostorách sklepa jsou mezi pásy (v originále "zwischen Gurten" - pozn. překl.) vyvedeny klenuté stropy, v patrech stropy trámové (v originále "Tramdecken mit Fehltramen" - pozn. překl.). Válcovaný nosník nachází užití jako návěs (v originále "als Aufleger" - pozn. překl.). Kreslírna má traverzový strop s nařezanými trámy bez těch stropních (v originále "mit eingeschnittenen Trämen ohne Feldträme" - pozn. překl.).
Půdorysná konfigurace a štítové nástavby umožnily poměrně jednoduché řešení střechy, takže střední rizalit hlavního traktu získal dvěma štíty jako protipožární stěnou samostatně dokončenou sedlovou střechu, na kterou je přikrojena střecha schodiště (v originále "an welches sich das Dach des Stiegenhauses anschneidet" - pozn. překl.). Sedlové střechy obou bočních traktů jsou rovněž odříznuty štítovými nástavbami. Použité dřevo bylo vzato z vlastních lesních komplexů a krov byl svázán na staveništi. K pokrytí střechy byly použity "budějovické" dvojité falcované tašky (v originále "Budweiser Doppelfalzziegel" - pozn. překl.). Klempířské práce byly provedeny s plechem vysoké tlouštky (v originále "in hoher Blechstärke" - pozn. překl.), aby budova ve své exponované poloze byla zajištěna vůči drsnému domácímu klimatu.
Tesařské práce byly zadány rozličným firmám, zčásti proto, aby bylo zajištěno zdárné pokračování stavby, zčásti proto, aby se dostalo práce domácím řemeslníkům. Okna jsou zasklena 3 mm silným salajním (potašovým) sklem (v originále "Solinglass" - pozn. překl.). Dveře jsou jednokřídlé a otevírají se směrem do chodby. Veškeré dřevěné součásti užitných prostor a třídních místností jsou natřeny světlou béžovou barvou s tmavými vlysy a světlými výplněmi (v originále "in lichter, thonweißer Farbe mit dunklen Friesen und lichteren Füllungen" - pozn. překl.). Všechny kovové součásti jsou vůči reznutí chráněny zčásti miniovým, zčásti olejovýma a asfaltovým nátěrem.
Všechny komunikace a záchody byly opatřeny šedočernou šachovnicovou dlažbou na hydraulickém (cementovém) podkladu, chodby ve sklepě dlažbou z cihel nastojato v hydraulické (cementové) maltě, podstřešní půdní prostory dlažbou z cihel naležato s maltovou polevou. Pro vestibul a parter byla zvolena dlažba z žulových plátů. Třídní místnosti mají prkenné podlahy s profilem drážka a pero (v originále "Bretterböden in Nuth und Feder" - pozn. překl.), stejně tak pracovny a kabinety, zatímco ředitelna, ředitelův byt, ředitelské a reprezentační prostory získaly tvrdé, v podobě rybích kostí ložené parketové podlahy (v originále "harte, fischgrätenartig gelegte Brettelböden mit Mauerfriesen" - pozn. překl.).
K vytápění byla instalována železná násypná kamna s ventilačními sokly a k obsluze jsou buď z místnosti nebo vlastní ohřívací komorou (v originále "durch eine eigene Heizkammer" - pozn. překl.) z chodby.
Při výstavbě instalované kouřovody a dýmovou zajišťují co možná největší využití vyprodukovaného tepla (v originále "eine möglichst große calorische Ausbeute" - pozn. překl.). Podlahou vedené přívodní kanály nasávají čerstvý vzduch z kamen, aby jimi ohřátý pronikl do tříd a vzduch už spotřebovaný ústími ventilačních hadic umístěných na stropech, která lze uzavřít kovovými žaluziemi, dokáží naopak vytěsnit. Pokud jsou přívodní hadice uzavřeny záklopkou, nastupuje cirkulační topení, zajištující už ohřátý vzduch v místnosti přivést k teplotě ještě vyšší.
V budově byl zaveden i horský vodovod (v originále "die Hochquellen-Leitung", tj. vodovod z horských vodních pramenů - pozn. překl.), který nedodává toliko pitnou a užitkovou vodu, nýbrž zásobuje i splachovací zařízení na všech záchodech a pisoárech.
Záchody, které jsou umístěny na obou koncích chodeb, sestávají z anglických splachovacích klozetů s velkými litinovými lasturami, umyvadlovými sifony a cirkulárním splachováním s automatickým doplňováním rezervoáru. Žlábek pisoáru je vyčištěn a vyhlazen z portlandského cementu a opatřen nástěnným splachováním. Odtok je uskutečňuje cementovým potrubím vejčitého průměru s 30/20, respektive 45/50 cm dimenzováním s 1,5 cm sklonu na metr.
T. Sewera, Festschrift zur Einweihung des neuen Gymnasialgebäudes in Prachatitz (1897), s. 23-25
Text v německém originálu brožury navazuje jako kapitola označená písmenem "F" na předchozí kapitoly "A"až "E" o dějinách ústavu, které jsou označeny jako dílo ředitele Theodora Sewery (v proslovu ke 40. jubileu založení /1904/ vzal Sewerovo líčení za základ jeho nástupce ředitel Moriz /Moritz/ Strach, i samostatně zastoupený na webových stranách Kohoutího kříže). Poněvadž předchozí řádky jsou uvedeny jako ředitelstvím zkrácený text popisu budovy, poskytnutý jejím architektem Sewerovi jako doplněk jeho historie ústavu, dovolujeme si brát je jako dílo Sewerovo s připomínkou osobnosti Příhodovy (Prihodovy) podle jeho hesla na Wikipedii. Robert Příhoda se narodil v tehdy rakouském Prešpurku (maďarsky Pozsony, dnešní Bratislava - pozn. překl.) 12. července roku 1857 do vojenské rodiny. Studoval na Českém vysokém učení technickém (ČVUT) v Praze a na Technické univerzitě (Technische Hochsschule, od roku 1975 Technische Universität /TU/) ve Vídni. Poté navštěvoval i vídeňskou Akademii výtvarných umění (Akademie der bildende Künste). S Friedrichem von Schmidtem se podílel na výstavbě vídeňské radnice. V roce 1885 založil s Josefem Němečkem stavební firmu Příhoda & Němeček, která stála u zrodu několika významných vil v západočeských Karlových Varech (v jedné z nich přespala dokonce císařovna "Sissi"). Od roku 1887 byl Příhoda členem Rakouského sdružení inženýrů a architektů (Österreichischer Ingenieur- und Architekten-Verein) a o rok později vstoupil i do Sdružení výtvarných umělců ve Vídni. Byl představitelem pozdního historismu; rád se ve svých stavbách inspiroval např. renesanční architekturou. Podle památkářského hodnocení patří budova jednomu z nejstarších gymnázií v monarchii, jehož založení znamenalo velký pokrok ve školství na území celé Šumavy. Stavba sama pak je dokladem dobových vymožeností školních budov. Theodor Sewera se podle životopisu, který je součástí "jeho" brožury, narodil v Brně 3. srpna roku 1854, navštěvoval tamní I. německé státní gymnázium a poté vídeňskou univerzitu, kde získal v roce 1879 učitelské oprávnění pro matematiku, fyziku a těsnopis. Působil jako pedagog v Brně a pak v Kyjově (německy Gaya, tam v letech 1882-1891), než byl od 1. září 1891 jmenován ředitelem gymnázia v Prachaticích. Jak nejpodrobněji referovaly vídeňské listy "Neue Wiener Journal" a "Neue Freie Presse" ve svých vydáních z 8. července 1903, byla den předtím, tj. 7. července 1903 vytažena ve Vídni z Dunaje mrtvola na vlastní žádost penzionovaného a psychicky nemocného gymnaziálního ředitele Theodora Sewery. Bylo mu tehdy jako sebevrahovi nedožitých 49 let. Do slavnostního proslovu Strachova se ta informace jaksi nehodila, Ta prachatická budova však získává podobnými daty na historické rozloze.
- - - - -
* Brno / Prachatice / † † † Vídeň (A)
