ALOIS SIMETH
O sobě
Alois Simeth, narozený dne 18. února 1868 ve vsi Heuhof (dnes zaniklé Sruby - pozn. překl.), okres Nýrsko na Šumavě (v originále "Neuern im Böhmerwalde" - pozn. překl.), studoval první třídu gymnázia v Domažlicích (v originále "in Taus" - pozn. překl.), zbylých sedm v Českých Budějovicích (v originále "in Budweis" - pozn. překl.), jako seminarista (v originále "als Knabenseminarist" - pozn. překl.) vstoupil v Českých Budějovicích na bohosloví (v originále "in die Theologie" - pozn. překl.) a byl dne 19. července 1891 Jeho biskupskou Milostí Dr. Martinem Říhou vysvěcen na kněze. V letech 1891-1893 byl kaplanem v Českém Krumlově (v originále "in Krumau" - pozn. překl.), v letech 1893-1898 kaplanem v Horšovském Týně (v originále "in Bischofteinitz" - pozn. překl.), odkud byl povolán jako spirituál do biskupského kněžského semináře v Českých Budějovicích. Na žádost vysoce urozeného pana hraběte Dr. Heinricha Coudenhove-Kalergiho (ten má i samostatné zastoupení na webových stranách Kohoutího kříže - pozn. překl.), jakož i starosty a kláštera (zřejmě jde o augustiniánský klášter v Pivoni /Stockau/, jehož patronem hrabě byl - pozn. překl.) u Jeho biskupské Excelence, zčásti i ze zdravotních ohledů, rozhodl se výše jmenovaný po čtyřletém působení v českobudějovickém alumnátu usilovat (v originále "zu petieren" - pozn. překl.) o uprázdněnou faru v Ronšperku. Byl také představen a složil dne 1. září 1902 přísahu do rukou pana kancléře a kanovníka Josefa Hůlky, když se Jeho biskupská Milost toho času nacházela na lázeňském pobytu v Karlových Varech (v originále "im Bade zu Karlsbad" - pozn. překl.). - Slavnostní příchod nově jmenovaného faráře se odehrál dne 8. srpna 1902 na svátek Narození Panny Marie, k jeho uvedení do funkce (v originále "die Installation" - pozn. překl.) pak došlo poslední neděli po svatodušních svátcích téhož roku.
Kronika farnosti Poběžovice 1749-1915
Pod záhlavím "Parochus XI. x Protodecanus" takto na stránkách "ronšperské" farní kroniky vylíčil svůj původ a života běh do roku 1902 včetně, a to vlastní rukou, nový tehdy zdejší farář Alois Simeth (příjmení se odvozuje od středohornoněmeckého výrazu "semido" pro "sítí" či "rákosí", viz i bavorské místní jméno Simmetsreut). V psaní kroniky pak pokračoval až do konce svého působení tady a do svého odchodu vlastně nazpátek do Českých Budějovic za první světové války. Český tisk se nedovedl vypořádat s místem jeho narození a psal ho namísto "Heuhof" s "N" na začátku. Spatřil tam ve vsi, která po druhé světové válce a vyhnání místních lidí zanikla pod českým místním jménem Sruby, světlo světa ve stavení čp. 12 zdejšímu mlynáři Johannu Simethovi, jehož otec Martin Simeth mlynařil tamtéž se svou ženou a Johannovou matkou Marií Annou, dcerou rolníka ve dnes téměř zaniklém Pomezí (Springenberg) čp. 10 (dům už ovšem nestojí) Georga Kohlbecka a jeho ženy Kathariny, roz, Sengerové rovněž z Pomezí. Chlapce křtil v kostele Panny Marie Bolestné v zaniklém (zbyl jeden dům, zbytky hřbitova a kostela) dnes rovněž Červeném Dřevě (Rothenbaum) farář Wenzl Sládeček, jak psáno v matrice. Zajímavá zpráva Národních listů z 13. února 1911 uvádí, že "ač na faře ronšperské i německý děkan P. Alois Simeth v obcování užívá českého jazyka, protože mimo kaplana i slečna hospodyně a služka jsou Češky", ... "jen česká služka nezapřela svůj jazyk a přihlásila se jediná k obcovací řeči české!! Plzeňský 'Tagblatt' ze dne 11. t. m. píše, že v Ronšperku napočítáno 2104 obyvatelů, z nichž 48 přihlásilo se proto jen k obcovací řeči české, protože osoby tyto mohou jen v úzkém kruhu rodinném mateřštiny své užívati, kdežto jinak mimo rodinu k tomu žádná příležitost se jim nenaskytuje." To v Českých Budějovicích už nabýval český živel v době, kdy sem Simeth přichází (podle zprávy "Budweiser Kreisblatt" ze 6. května 1916 ho císař jmenoval kanovníkem zdejší katedrální kapituly), vrchu. Dne 29. října 1929, už za nové republiky. mohl ještě podle zprávy v "meziválečném" českobudějovickém periodiku "Glaube und Heimat" heuhofský rodák přijmout ve dnes dávno zbořeném červenodřevském kostele, kde byl kdysi pokřtěn, do svých rukou obnovení manželského slibu svého bratra Georga, majitele rodinného mlýna ve Srubech, s jeho ženou Theresií, roz. Schmidovou ze zaniklého Liščí (Fuchsberg), o jejich zlaté svatbě. Jejich syn a Aloisův synovec Georg Simeth se stal sídelním kanovníkem litoměřické kapituly, po druhé světové válce ovšem "odsunutým", viz (s důkladnou chybou v určení jeho původu, situující rodný šumavský Heuhof do "severočeských Sudet" /!/) Wikipedia. Alois Simeth, senior katedrální kapituly, obdařený tituly Msgre. a papežský tajný rada, skonal šestašedesátiletý v českobudějovické nemocnici dne 2. října roku 1934. "Seine Werke folgen ihm nach." (jde o citát Zjevení Janova 14, 13: "Jejich skutky jdou s nimi.") zní poslední věta jeho nekrologu v "Budweiser Zeitung", kde je jmenován "dobrým knězem, pilným dělníkem (na vinici Páně), otcem sirot a mužem spravedlivým". Tady to ještě šlo německy říci.
- - - - -
* Sruby / Červené Dřevo / Domažlice / České Budějovice / Český Krumlov / Horšovský Týn / Poběžovice / † † † České Budějovice
