RUDOLF SLAWITSCHEK
 Repro Sudetendeutsches Bildarchiv |
 Ve svém bytě Repro archív Kohoutího kříže |
 Jeho autogram z původního výtisku knihy Modrý Pánbůh s buršáckou značkou na konci (viz Wikipedia) Repro z daru Raimunda Paleczeka |
 Referát českobudějovického německého listu o obsahu 5. čísla VIII. ročníku časopisu "Deutsche Arbeit" jasně svědčí o tom, že se tu Slawitschek ocitá mezi převážně židovskými pražskými autory, kteří zaplnili literární část revue, věnované tímto svým číslem "německé Praze" Repro Budweiser Zeitung, 1909, č. 16, s. 7 |
 Pochvalná zmínka věstníku Národní jednoty pošumavské o práci Dr. Slawitscheka ve funkci sekretáře Repro Pošumaví, 1914, č. 1-2, s. 4-5 |
|
|
"Arch zapisovací z roku 1879" pro pražskou rodinu jeho otce Václava a matky Alžběty je psán česky Repro Archiv hlavního města Prahy, Archivní katalog |
|
|
Záznam o jeho narození v křestní matrice při farním kostele sv. Tomáše na pražské Malé Straně - Rudolf Josef Nikolaus Slavíček podle německy psaného textu přišel na svět dne 6. prosince roku 1880 v Praze čp. 29 a 30 - III. a šest dnů nato ho pokřtil u blízkého sv. Tomáše kooperátor P. Berthold Hejhal - chlapcův otec Wenzl Slavíček byl ingrosistou (ingrosátorem), tj. písařem při České zemské účtárně v Praze, zde v Praze narozený a příslušný do Prahy čp. 182 byl synem c.k. úředního sluhy v Praze Ignatze Slavíčka a Anny, roz. Stichové z Chlumu u Třeboně (v originále "aus Chlumetz, Bz. Hptmschaft und Gericht Wittingau"), chlapcova matka Elisabeth, narozená v Praze a příslušná do Prahy čp. 159, byla pak dcerou pražského měšťana a mistra sklenářského (také malíře na skle) Friedricha Kollera a Josefy, roz. Rúžičkové z Prahy 871 - I. - pozdější přípis z roku 1941 zpravuje o změně psaní příjmení "Slavíček" na "Slawitschek" Repro Archiv hlavního města Prahy, Archivní katalog, Sbírka matrik TO N15 |
|
|
Německy psaný záznam křestní matriky farní obce Lipno u Postoloprt (Groß Lippen) o narození Margarethy Marie Johanny Karoliny Ferdinandey Müllerové, dcery knížecího schwarzenberského hospodářského správce Johanna Müllera (jeho otec byl majitelem selské usedlosti v dolnoslezských /kladských/ Jakarticích /německy Eckersdorf, dnes polský Boźków/, odkud byla i matka Johanna, roz. Lentschig) a jeho ženy Marie Anny Wilhelminy Laufbergerové von Bergenheim, narozené v Lovosicích, dcery knížecího hospodářského ředitele v Citolibech Ferdinanda Laufbergera rytíře von Bergenheim a Caroline, roz. Hahnenkamp-Ringhoferové z města Eisenstadt (tehdy patřilo k Uhrám, dnes je metropolí rakouské spolkové země Burgenland) |
|
|
Záznam o jeho první českokrumlovské svatbě z tamní "Knihy oddaných" v jinak německém textu píše česky příjmení ženichova otce Wenzla Slavíčka a uvádí i místo svatebního obřadu, jímž byla zámecká kaple českokrumlovská Repro SOA v Třeboni - digitální archív |
|
  "Jeho" Gretka na snímku z roku 1909, dva roky před svatbou, kterou zachycuje Seidelův hromadný záběr Repro Z. Mrázková - J. Špinar - P. Hudičák, Krumlov - město pod věží (2018), s. 70 a 71 |
|
 Jeho dcera Grete z prvního manželství s Margaretou Müllerovou na snímku z fotoateliéru Seidel, datovaném 1. června roku 1913... |
 ... a 20. července 1924 |
|
Záznam v českobudějovické "Knize oddaných" o jeho svatbě s Margarethou Neubauerovou uvádí příjmení česky psané, což ovšem napravuje přípis z února roku 1941 Repro SOA v Třeboni - digitální archív |
|
 Zpráva o jeho budějovické svatbě ve zdejším tisku Repro Budweiser Zeitung, 1923, č. 87, s. 3 |
 Pozdrav k jeho padesátinám na stránkách českobudějovického německého listu zmiňuje i jeho úsilí o ochranu držitelů tzv. "válečných půjček" bývalé monarchie (viz k tomu článek Jihočeských listů o zmaření vládního návrhu zákona Repro Budweiser Zeitung, 1930, č. 97, s. 6 |
 Pohlednice s bustou |
|
 Na pobytové přihlášce pražského policejního ředitelství, kde čteme i jméno jeho ženy, je jako "hodnost" uveden titul "zemský vicesekretář Království českého" Repro Národní archiv, Policejní ředitelství I, konskripce, karton 550, obraz 275 |
|
 Tady v samém srdci staré Prahy stojí jeho rodný dům, zde na Langweilově věhlasném modelu města... Repro K. Bečková, Svědectví Langweilova modelu Prahy (1996), s. 5 |
|
 ... a na snímku z roku 2012 Foto Ivo Kareš |
 Dům na pražském Smíchově, kde Slawitschek žil, na snímku z roku 2020 Foto Vladimír Lexa |
 Obálka (1970) třetího českého vydání Slawitschekovy knihy v nakladatelství Mladá fronta |
|
 Anastázius Kočkorád a českobudějovická Samsonova kašna na kresbě Jiřího Trnky z tohoto vydání... Repro R. Slawitschek, Anastázius Kočkorád, velký kouzelník (1970), s. 8 |
 ... a týž hrdina v Prachaticích se zelenou Šumavou za okny na barevné Trnkově ilustraci z téže knihy Repro R. Slawitschek, Anastázius Kočkorád, velký kouzelník (1970), obr. příl. |
 Šéf pražské kanceláře krajanského sdružení Peter Barton na snímku s antikvariátním úlovkem českého překladu příběhu o Anastáziu Kočkorádovi a s autorem jeho dramatizace Františkem Jílkem Repro Sudetendeutsche Zeitung, 2023, č. 7, s. 2 |
|
 Obálka jeho pohádkové knihy "pro malé i velké" z roku 1943, vydané pražským nakladatelstvím A. Haase |
|
 Obálka (1943) Zdeňka Gutha k českému překladu jeho románu Hans Adam Löwenmacht, |
|
 Recenze českého překladu jeho románu na stránkách protektorátního tisku Repro Světový zdroj zábavy a poučení, (1943), č. 96, s. 234 |
|
 Obálka (1997) nového německého vydání v nakladatelství Weitbrecht jeho románu o Praze, jehož děj ale zasahuje i do Budějovic, Nových Hradů a Krumlova |
|
 Obálka F. Schustera (1927) jeho knihy vydané v Horní Plané (Verlag des Vereines "Böhmerwaldmuseum")... |
 ... a obálka českého překladu knihy, který v roce 2017 vydala Jihočeská vědecká knihovna, překladatelem byl českokrumlovský rodák a patriot Helmut Wagner |
  |
|
 Obálky tří audioknih, na které autory Kohoutího kříže upozornil přímo jejich vydavatel - Franz Gilles von Jilek (František Jílek) |
|
 "Modrý obraz" na snímku s výletníky někdy kolem roku 1900 Repro ze sbírek Regionálního muzea v Českém Krumlově |
|
 Roku 1998 byl Modrý obraz obnoven, ty snímky jsem tehdy poslal autorově dceři Foto Jan Mareš |
|
 Strom, na němž byl umístěn, byl již léta suchý Foto Ivo Kareš |
V roce 2013 byl obraz přemístěn z borovice, která "dospěla k hranici své životnosti" na zdravou jedli bělokorou asi 50 metrů od původního místa Repro Deník.cz |
 Modrý obrázek v roce 2017 Foto Jindřich Špinar |
|
 Ferdinand Dobrotivý, jenž se dal korunovat 7. září 1837 na českého krále, byl posledním Habsburkem, který tak učinil Repro Wikipedia, autor obrazu Eduard Gurk (1801-1841) |
 Náhrobek Ferdinanda Dobrotivého v kapucinské kryptě ve Vídni Foto Pavel Polák |
 Erb Machtů z Löwenmachtu, rodu, z něhož pocházel hrdina tohoto románu Repro M. Mysliveček, Velký erbovník : encyklopedie rodů a erbů v zemích Koruny české. Svazek 2 (2006) |
Mezi majiteli pošumavské tvrze v Kalenicích se vyskytují i příslušníci rodu Puteani, spřízněného s "jeho" Machty z Löwenmachtu Repro www stránky Kalenice |
 Martin C. Putna pojednává ve svém Jihočeském literárním místopisu na vlnách českobudějovického rozhlasu o zamilované knize svého dětství a o jejím autorovi (klikněte pro přehrání) Repro www stránky Českého rozhlasu |
|
|
V létě roku 2017 vyšel v měsíčníku obce Velký Týnec "Týnecké listy", který otiskl na pokračování i úvodní studii Kohoutího kříže, pozoruhodný text o tom, co ještě Slawitschekův Kočkorád všechno umí Repro Týnecké listy, 2017, č. 7, s. 33 |
|
Textová část: |
|
|
