HILDA STADLEROVÁ
Šumavský domov
Böhmerwaldheimat: Kindheit und Jugend bis zur Aussiedlung (2018)
P.S. Pod jejím rodným jménem Hilda Kieweg a knižním titulem "Böhmerwaldheimat: Kindheit und Jugend bis zur Aussiedlung" (na obálce "Böhmerwaldheimat: Kindheitserinnerungen") vydal po její smrti převyprávění jejích vzpomínek na dětství a mládí až do vysídlení jeden z jejích čtyř synů a jmenovec svého otce Thomas Stadler
Ve vimperské oddací matrice nacházíme záznam o svatbě jejích rodičů: rolník v Arnoštce (Ernstberg) čp. 10 Josef Kieweg (*21. února 1900 v Arnoštce), syn Johanna Kiewega, hospodáře na témže šp. 10 a jeho ženy Anny, roz. Kerschbaumové ze Sklářů (Glashütten) čp. 14, si bere za manželku Hedwig Sellnerovou (*17. dubna 1895 v Cejsicích (Zeislitz) , dceru domkáře v Cejsicích čp. 18 Karla Sellnera a Theresie, roz. Holzingerové z Křesanova (Křesane) čp. 2. O jejich dceři vypráví za pomoci Anny Justiny Pimmerové (i samostatně zastoupené na webových stranách Kohoutího kříže) vedle 4 synů jediná ženská ratolest manželství Hildy Stadlerové Maria, provd. Meislová.
O mamince
Maria Meislová
Dne 9. dubna roku 2014 zemřela pouhých několik hodin po odeslání a přijetí do nemocnice ve Freyungu paní Hilda Stadlerová.
Narodila se dne 15. listopadu 1929 v Arnoštce čp. 10 jako první dítě manželům Josefu a Hedwig Kiewegovým. Její bratr zemřel už v dětském věku. Chodila do školy v Korkusově Huti (dnes jsou Arnoštka i Korkusova Huť jen místními částmi města Vimperka - pozn. překl.). Ačkoli už brzy musela pracovat na rodičovském hospodářství, strávila doma šťastné dětství a mládí, o čemž i ráda vyprávěla.
V červnu 1946 byla jako mnoho jiných vyhnána (bylo jí tehdy necelých 17 let - pozn. překl.) s rodinou z domova. Přišli do Hohenau a pak do Bierhütte. Tady pozanala svého muže Thomase Stadlera (*18. prosince 1928 v Bierhütte - pozn. překl.), za něhož se roku 1952 provdala (stalo se tak 7. června 1952 v bavorském poutním místě Altötting, kde celá rodina, tj. oba manželé se 4 syny /Josefem, Konradem, Gottfriedem a Thomasem/ a jedinou dcerou Marianne /tak je psána ve zprávě Anny Justiny Pimmerové v BHB č.8/2002, s. 50/ oslavili v roce 2002 "zlatou svatbu", tj. padesáté výročí památného dne - pozn. překl.). Z manželství vzešli 4 chlapci a 1 děvče. Spolu s mužem zmodernizovali tamní zemědělskou usedlost, zbudovali její obytnou část, stáje i stodolu.
U krajanů byla Hilda pro svou velkou pohostinnost a obsáhlé vědění o starém domově oblíbena a ceněna.
Když syn Gottfried se svou ženou Gabriele převzal rodičovské hospodářství, Hildě se tím ulevilo, poněvadž muž se stal závislým na její péči. Až do svých 83 let zvládala všechno, co bylo třeba, převážně sama. O Vánocích 2012 utrpěla však těžký záchvat mrtvice (byla od té doby odkázána ve Schlichtenbergu /část bavorské obce Hinterschminifing v okrese Freyung/ na dceřinu péči - pozn. překl.)
Přesto, že byla upoutána na lůžko, neztrácela zájem o šumavský domov, který pro ni měl trvale velký význam. Naše "Mame" byla zcela zvláštním člověkem, tolik nám toho dala. Nikdy na ni nezapomeneme.
Moderně pojatá zádušní bohoslužba vzbudila zájem věřících. Bízko kostela sv. Petra a Pavla v Hohenau nalezla Hilda v hrobě rodičů místo posledního odpočinku. Její dobrotivé mateřské srdce přestalo bít, pryč jsou sarosti i strasti, jen prales na Boubíně (v originále "und der Urwald am Kubany" - pozn. překl.) šumí dál svou starou melodii.
Böhmerwäldler Heimatbrief, 2015, č. 1, s. 39
P.S. Thomas Stadler přežil svou manželku o necelý rok. Zemřel 4. září 2015 v nemocnici v bavorském Grafenau následkem těžkého zápalu plic. Odpočívá v rodinném hrobě v Hohenau po ženině boku. Je to v širším smyslu stále jediný šumavský domov.
- - - - -
* Arnoštka, Vimperk / Korkusova Huť / † Frauenau (BY) / † † Hohenau (BY)
