GUSTAV STADLER

Zkouška zralosti 1944

Předsednictvím byl pověřen ředitel Oberschule, Oberstudiendirektor Dr. Gustav Stadler.
Ke zkoušce zralosti se přihlásili žáci v počtu 64 a písemné práce, platné jako zkouška zralosti, zpracovávaly tato témata: (v originále "und bei den als Reifeprüfung geltenden Klassenarbeiten die Themen bearbeitet:" - pozn. překl.)
Německý jazyk (čas na vypracování 5 hodin):
1. Dein Leben lebst Du nicht auf eigne Hand! (tj. "Svůj život nežiješ na vlastní vrub!" - pozn. překl.)
2. Natur, Geschichte und Leben sind die Lehrbücher der Menschen (tj. "Příroda, historie a život jsou učebnicemi lidí" - pozn. překl.)
3. Die Rasse ist der Schlüssel zur Weltgeschichte (tj. "Rasa je klíčem ke světovým dějinám" - pozn. překl.)
(...)
Témata náhradní práce z němčiny:
1. Was muss ich von der Entwicklung der deutschen Sprache wissen (tj. "Co musím vědět o vývoji německé řeči" - pozn. překl.)
2. Die Großstadt, ein Bild der Kraft und der Schwäche (tj. "Velkoměsto, obraz síly i slabosti" - pozn. překl.)
3. Die Rasse ist der Schlüssel zur Weltgeschichte (tj. "Rasa je klíčem ke světovým dějinám" - pozn. překl.)
(...)

Kronika Německého státního gymnásia Český Krumlov (1871-1944)

Překlad předcházejících řádků je pořízen z kroniky českokrumlovského německého gymnázia z let 1871-1944. Její poslední strany zřejmě plnil zápisy o chodu školy sám její, tehdy už málem třiašedesátiletý ředitel (být mladší, ocitl by se zřejmě na frontě). Školní kronika zaznamenává. tehdy ovšem jinou rukou, jeho příchod do Krumlova na základě ministerského výnosu z léta roku 1911 a koncem téhož roku i ustanovení definitivním c.k. (za republiky pak státním) profesorem. Periodikum "Mitteilungen des Naturwissenschaflichen Vereines an der Universität Wien" zaznamenává Stadlerovo působení ještě jako vídeňského univerzitního studenta ve funkci knihovníka spolku, který časopis vydával, text jeho přednášky z roku 1905 "o výskytu světelných tělesných orgánů v říši zvířat" (Über das Vorkommen von Leuchtorganen im Tierreich", posléze i jeho loučení s Vídní v roce 1911. Dne 10. listopadu 1913 se v Linci, jak zaznamenává už krumlovská oddací matrika (ženich i nevěsta měli, byť každý na jiné adrese, bydliště v Krumlově) oženil s Margarete, roz. Glaserovou. Ze záznamu se dovídáme i to, že ženichovým otcem byl Anton Stadler, profesor a c.k. major ve Vídni, matkou pak Leokadia, roz. Beerová z Klosterneuburgu, nevěsta byla dcerou ředitele krumlovské chlapecké obecné a měšťanské školy Jakoba Stadlera a jeho ženy Wilhelmine, roz. Plischkeové z Donnerbachau v Horním Štýrsku. Arch sčítání lidu z roku 1921 pro dům na krumlovském Latráně čp. 193 (dnes tam stojí novější budova České pošty) uvádí Stadlerovým vlastním rukopisem psaná osobní data jeho, jakož i ta jeho ženy, dvou dcer a české služky. Podle tohoto dokumentu (potvrzuje to i matriční záznam) se narodil dne 29. září roku 1881 v dolnorakouském městě Klosterneuburg (dnešní okr. Vídeň-okolí), jeho žena Margarete, roz. Glaserová, 31. října 1891, tady v Krumlově, kde přišly na svět i obě Stadlerových dcery, starší Elfriede 21. září 1914, mladší Irmtraute 25. března 1918. Služka Josefa (ve sčítacím archu Stadlerem uvedeno "Josefina") Kalkušová pocházela z Lazce (Losnitz) u Chvalšin (Kalsching) a má v rubrice národnost přepsáno z původního "deutsch" na "česká" a oprava i doložena jejím podpisem. Na českokrumlovském gymnáziu učil Stadler přírodopis a matematiku a byl správcem přírodopisného kabinetu. V srpnu 1936 byl pověřen provizorním vedením gymnázia a od 1. ledna 1937 se stal definitivním jeho ředitelem. Tím byl pak pod změněným služebním označením "Oberstudiendirektor" až do konce války. Podle stati Franze Wischina (i samostatně zastoupeného na webových stranách Kohoutího kříže) o historii krumlovského německého gymnázia ve sborníku "Unsere Heimat - Die Stadt Krummau an der Moldau im Böhmerwald" z roku 1992 byl konec "Oberschule", jak nacisté všechna gymnázia překřtili, opravdu neslavný. Poslední maturitu (onu zkoušku zralosti z přeložené textové ukázky) v roce 1944 konala už toliko 4 děvčata a s nimi jeden tělesně postižený chlapec. Ti ostatní byli bez výjimky "válečně nasazeni" a koncem ledna 1945 byla škola sama s konečnou platností uzavřena a její budova postoupena chirurgickému oddělení válečného lazaretu 606/4. Franz Wischin je i autorem následujícího textu ze stránek krajanského časopisu, z něhož se dovídáme o poválečném Stadlerově osudu. Neboť zkouškou zralosti je každičký jednotlivý život kdekoho z nás, a to věru bez ohledu na "rasu".

O jednom setkání

Franz Wischin

To setkání slavili v rakouském Kremsmünsteru loňského září (rozuměj roku 2015 - pozn. překl.) tři staří Krumlované: Dr. Elfriede Orrsichová, roz. Stadlerová, na krátké návštěvě u své sestry Traudl Heubrandtnerové, rovněž roz. Stadlerové, žijící v městysi Micheldorf in Oberösterreich, okr. Tulln, a Dr. Franz Wischin z Lince. Od Elfriede, emeritní profesorky archeologie a dějin umění na univerzitě brazilského města Vila Vilha, uslyšeli studenti gymnázia při zdejším benediktinském klášteře zasvěcenou přednášku o dějinách, kultuře a umění daleké Brazílie, kterou si právě tady nedokázala odepřít. Nebylo to vlastně docela bez postranních úmyslů, poněvadž právě na této proslulé škole, jíž prošlo množství prominentních Rakušanů (např. Adalbert Stifter /i samostatně ovšem zastoupený na webových stranách Kohoutího kříže - pozn. překl./) maturoval v roce 1900 také její otec. Dr. Gustav Stadler. Převor klášterního gymnázia nám tuto skutečnost doložil ze školních akt.
Prof.Dr. Gustav Stadler patřil k nejoblíbenějším a mnoha generacemi žáků krumlovského gymnázia nejuctívanějším jejich učitelům. Pocházel z Klosterneuburgu a přišel v roce 1909 (školní kronika i arch sčítání lidu z roku 1921 ovšem dosvědčují příchod o dva roky pozdější - pozn. překl.) na krumlovské gymnázium jako provizorní učitel přírodopisu. Jako "Oberstudiendirektor" byl i posledním ředitelem ústavu (přezvaného ovšem za války na "Oberschule" - pozn. překl.). Nám, jeho žákům, zůstane nesmazatelně v paměti jako "Ollenfalls" (podle německého výrazu "allenfalls" ve významech "nanejvýš", "eventuálně", "popřípadě", "případně", "bude-li potřeba", "v nejhorším případě", "v případě potřeby" - pozn. překl.) nebo "Papa Stadler" ve svém kabinetu s vycpanými zvířaty a spoustou ukázek minerálů. Poslední "Griechen" (tj. "Řekové" podle gymnaziálního předmětu jménem "starořečtina" - pozn. překl.) si ve svém maturitním "plátku" z roku 1943 o svém řediteli ještě zaveršovali takto:

"Papa Stadler, Anstaltsleiter,
dicitur, ein sehr gescheiter,
ist sehr groß sein Arbeitssektor,
Oberstudiendirektor."
(tj. "Papá Štádler ústav řídí,
moudře, jak se z řečí vidí,
značně velký zvládá sektor
Oberstudiendirektor." - pozn. překl.)

V roce 1945 byl Dr. Stadler zatčen jak se říká přímo u svého psacího stolu, mučen státní policií a převezen do sběrného tábora v Českých Budějovicích (v originále "ins Konzentrationslager nach Budweis" - pozn. překl.). Po svém propuštění nalezl útočiště u františkánů v dolnobavorském Eggenfelden, kde v únoru roku 1952 v nedožitých 71 letech skonal (dokládá to rubrika "Familien-Nachrichten" s podtitulem "In der Fremde sind gestorben" v měsíčníku "Hoam!" z března, tj. z čísla 3 teprve 5. ročníku, co onen časopis vycházel, a to s přesným datem Stadlerova úmrtí 23. února 1952 - pozn. překl.). Tři z jeho někdejších žáků, Mgr. Lottmann a faráři Oberhofer a Pfleger (Franz Pfleger je i samostatně zastoupen na webových stranách Kohoutího kříže - pozn. překl.), ho doprovázeli k místu jeho posledního odpočinku.
Ani to nejkrásnější setkání po letech nemůže být pro nás, kdo jsme to všechno zažili (v originále "bei uns, der Erlebnisgeneration von 1945" - pozn. překl.), zbaveno bolestivé vzpomínky.

Hoam!, 1995, č. 8, s. 655

- - - - -
* Klosterneuburg (A) / Český Krumlov / † † † Eggenfelden (BY)