WENZEL STODERL

Z bukovecké farní kroniky

24. duben 1946
Proč volím ke svému písemnému záznamu právě toto datum "nabytí platnosti" (v originále "warum gerade diesen Stichtag zum Schreiben wähle?" - pozn. překl.)? To poněvadž dnešním dnem bylo v podstatě dokončeno vysídlení Němců z farnosti Bukovec (v originále "aus der Pfarre Mogolzen" - pozn. překl.).
Vysídlení! Slovo plné neblahé osudovosti (v originále "verhängnisvolles Wort" - pozn. překl.), které milionům a milionům nešťastných, zoufalých lidí zůstane už navěky nezapomenutelným.
Vysídlení! To značí ztrátu domova, který se stal srdci tak milým jako nic jiného na světě.
Vysídlení! To značí vyhnání z majetku, kde po celá pokolení bytovali, v úsměvu i v pláči žili předkové, kde zpívali i naříkali, kde v často nadlidské práci dobývali svůj chléb vezdejší.
Vysídlení! To značí rozloučení s hroby, v nichž spí svůj poslední spánek otec a matka, syn a dcera, bratr a přítel (přerušena dvěma vyříznutými listy významová souvislost - pozn. překl.)...
Vysídlení! To značí přetržení těch nejužších rodinných vazeb, rozkotání řádu vzešlého z Boží vůle ohledně rodu a rodové spřízněnosti, obce a celé krajiny.
Vysídlení! To značí odsouzení milionů nevinných lidí k nouzi a k umírání, k odříkání a živoření, k nikdy nekončící žebrácké existenci.
Vysídlení! To značí moderní lupičství pod vlajkou humanity a lidskosti.
Vysídlení! To značí utrpení a stesk, slzy a nářek, prodlení a zoufalství, proklínání a prokletí.
Vysídlení! To značí oceán plný zášti, který ani po staletí nedokáže vyschnout, nemající dna a ležící mezi národy a lidmi, činící iluzorními veškeré snahy o skutečný světový mír.
Vysídlení! Výsměch lidské spravedlnosti, která dává kát se nevinným, tam kde vládne možností, aby dovedla viníky k zaslouženému trestu.
Jakkoli se mocní tohoto světa radují nad svým dílem, nebude a nemůže být pro ně požehnáním. Útlak chudých, vdov a sirotků volá vzhůru k nebesům o odplatu.

Kronika farnosti Bukovec 1836-1951

Dvě strany, z nichž je pořízen překlad textové ukázky, podobající se mešní litanii bez konce, jsou neuvěřitelně přerušeny hned dvěma vystřiženými listy! Předchozí strana jen kuse tudíž přístupné kroniky bukovecké fary zachycuje ovšem ještě před ní slova na rozloučenou, která tu zanechal 1945 z Řezna (Regenburg) sem v únoru 1940 po odchodu administrátora Karla Prinze (ten má na webových stranách Kohoutího kříže i své samostatné zastoupení) dosazený bavorský kněz jménem Johann Baptist Rauscher, o jehož dalších životních osudech po odchodu z Bukovce nám chybí jakákoli informace. Přesto si nelze odpustit citaci poslední strany jeho záznamu v českém překladu. Odlišuji ho menším typem písma, poněvadž zdánlivě nesouvisí s následujícími stranami. Jde ovšem o skutečnou souvislost velice podstatnou, jak to všichni cítíme zpětně. Zde rovněž čerstvě, o to památnější "zpětné" vlastnoruční vyjádření Rauscherovo (o podobě budoucího "odsunu" neměl samozřejmě ani tušení) v bukovecké farní kronice z června 1945:

Rok 1941 přinesl události, které snad na celá desetiletí dopředu poznamenají tvář Evropy a světa. Oním osudným dnem byl 22. červen: nástup do rozhodujícího boje. Hitlerovo přepadení Ruska.
Když tato zpráva pronikla éterem, jen nemnozí pomysleli, že započalo Hitlerovo napoleonské tažení se všemi strašlivými účinky a následky. Nadšeni bleskovými polními taženími v Polsku, na Západě i na evropském jihovýchodě se mnozí domnívali, že rok 1941 resp. 1942 bude znamenat konec celé války. Po počátečních úspěších ukázalo se těm, kdo viděli hlouběji, docela brzy (v originále "zeigte sich gar bald für den Tieferschauenden" - pozn. překl.), že nastala krize, která musí vést neomylně ke zkáze. Často se chtělo těžkosti bagatelizovat, ale byly stále větší, zejména když se doma radikalizovalo bezbožné úsilí boje proti všemu, co je křesťanské, ba od Boha vůbec (v originále "was christlich, ja göttlich ist" - pozn. překl.). Nařízení se týkala svěcení nedělí a svátků, zákazů a omezování výuky náboženství ve školách, katecheze atd..
Po velkých ofenzívách na Západě i na Východě se německý válečný stroj zhroutil. Němci obsazená území byla osvobozena a hranice obnoveny až na další pokud možno do podoby, v jaké byly před rokem 1938. Budoucnost ukáže, k jakému dělení Evropy dojde poté, co byla 26. června 1945 podepsána Charta Spojených národů (v originále "die Weltsicherheitscharta", jde o konferenci v San Francisku, po podpisu 26. června začala charta platit 24. října 1945 poté, co ji jako 51. stát ratifikovalo Polsko /jehož přepadením světová válka začala/; tento den je každoročně vzpomínán jako Den Spojených národů - pozn. překl.).

J. Rauscher, adm., červen 1945.

Zákon Izraele co do obsahu a původu

Je mým cílem)... to živoucí v Písmu svatém jasně vyjevit v jeho ideální jednotě a sevřenosti, v jeho historickém vývoji a vývojových fázích, v jeho přirozené a nadpřirozené spojitosti (v originále "... das Lebendige in Hl. Schrift... in seiner ideellen Einheit und Geschlossenheit, in seiner historischen Entwicklung und deren Phasen, seiner natürlichen und übernatürlichen Verbundenheit klar herausstellen" pozn. překl.).
(...)
Metodicky je záhodno učinit za částečné rezignace na knižní vymezení starozákonního textu výchozím bodem stávající diskuse jeho literární jednotlivosti (v originále "Methodisch empfiehlt es sich, unter teilweisem Verzicht auf die buchmäßige Abgrenzung alltestamentlichen Schrifttumes die literarische Einheiten desselben zum Ausgangspunkt der jeweiligen Erörterung zu machen." - pozn. překl.).
(...)
Rumiště puklých teorií je redukováno na mnimum (v originále "Die Schutthügel geborstener Theorien... sind... auf Mindestmaß reduziert." - pozn. překl.)
(...)
(Cílem kněžského uzákonění)... bylo ani ne tak vytvoření (v rozličných částech už dlouho platné) kultovní příručky jako spíše ospravedlnění na něm spočívající kultovní praxe (v originále "weniger die Schaffung eines /in seinen verschiedenen Teilen schon längst bestehenden/ kultischen Handbuches als die Rechtfertigung der darauf beruhenden Kultpraxis war" - pozn. překl.).

Zeitschrift für katholische Theologie, 1934, č. 3, 411-413

Předchozí biblistické pasáže pocházejí z úvodu publikace "Das Gesetz Israels nach Inhalt und Ursprung" s podtitulem "Beiträge zur Einleitung ins Alte Testament", vydané vlastním autorovým nákladem roku 1933 v Mariánských Lázních (Marienbad) tiskem firmy "Egerland". Měla pouhých 72 stran a stála 14 korun československých. Citace z ní přebírám z recenze časopisu "Zeitschrift für katholische Theologie", ročník 1934, vydávaného katolickou bohosloveckou fakultou univerzity v rakouském Innsbrucku. Autorem recenze se stal rakouský jezuita a teolog Josef Hofbauer S.J. (1892-1972). Recenze ve francouzské "Revue biblique" (recenzentem vy M.-L. Dumesne O.P.) z téhož roku 1934 konstatuje, že "cette confrontation loyale et pacifique des opinions divergentes que se fait, peu à peu, la synthèse elements de vérité", tj. že jde o "loajální a smírnou konfrontaci rozličných názorů, která se postupně stává syntézou prvků pravdy". Německý životopisný slovník k dějinám českých (Biographisches Lexikon zur Geschichte der böhmischen Länder /BLGBL/) končí příjmením Stoderl jeden ze svých sešitů na pokračování z roku 2015. Jeho nositel, teolog Wenzel Stoderl tu má poměrně obsáhlé heslo s přesvědčivou "prvorepublikovou" bibliografií z let 1920-1936. Narodil se dne 9. září roku 1881 v Bezděkově (Pössigkau) čp. 45 (dosud tam dům s tím číslem popisným najdeme) a ještě téhož dne mu v kostele sv. Michaela Archanděla dubecký farář (Dubec /Tutz/ byl tehdy středem samostatné farnosti) Anton Gebert udělil svátost křtu. Novorozencův otec, bezděkovský rolník Johann Wenzl Stoderl, byl synem předchozího hospodáře na téže usedlosti Wenzla Stoderla a jeho ženy Kathariny, roz. Käßové také ze stavení čp. 45. Chlapcova matka Katharina byla dcerou rolníka v Málkově (Molgau) čp. 21 (Málkov je dnes jen částí města Přimda) Josefa Scheinköniga a Marie, roz. Reißerové z Málkova čp. 9 (stavení čp. 9 i čp. 21 v Málkově lze dosud nalézt). Wenzel Stoderl vystudoval bohosloví na pražské německé univerzitě a byl roku 1906 vysvěcen na kněze. Rok nato Bohoslovecká fakulta ve Vídni vypsala z nadace Lackenbacherovy odměnu 2835 K pro toho, kdo by přeložil z původního hebrejského textu čtyři verše z některé knihy Mojžíšovy a vysvětlil je správnými poznámkami. Cenu obdržel podle českého periodika "Škola Božského Srdce Páně" dp. Václav Stoderl, tehdejší kaplan ve dnes zcela zaniklém městě Doupov (Duppau). Od roku 1908 se Stoderl stal rektorem arcibiskupského studentského konviktu (společné stravovny a bydliště pro budoucí německé studenty bohosloví) ve Stříbře (Mies), existujícího zde v letech 1890-1940 v budově, sloužící později německé, americké i československé armádě (dnes tam sídlí základní škola). V roce 1914 byl týž jmenován učitelem náboženství na německém státním gymnáziu na Královských Vinohradech a 1. července následujícího roku získal na německé univerzitě v Praze titul doktora teologie. V roce 1919 se habilitoval a od roku 1927 se stal mimořádným profesorem starozákonního biblického studia, čtyři roky nato (1931, to mu bylo právě 50 let) pak byl jmenován řádným profesorem teologické fakulty německé univerzity v Praze, jejímž děkanem byl zvolen následujícího roku 1932. V této funkci je i zachycen na vzácném pro nás skupinovém snímku z roku 1937 při otevření budovy Cyrilometodějské bohoslovecké fakulty (CMBF) v Olomouci. V letech 1940-1945 (za protektorátu) se se jménem Václav Stoderl setkáváme jako s ochráncem spravedlnosti pražského církevního soudu. Po květnu 1945 byl několik měsíců ve vazbě, ale pak sloužil jako duchovní správce v západočeské obci Bukovec (pod německým místním jménem Mogolzen se stala v letech 1938-1945 součástí nacistické Třetí říše). Tamní farní kronika, psaná německy (je tu zaznamenáno jeho vlastní rukou také krátké působení /od konce září 1939 do konce ledna 1940/ Karla Prinze) i česky (a to farářem Josefem Jačkou, který v Bukovci působil v letech 1917-1938 a po 21 letech musel byl pro své až nacionalisticky vypjaté české založení zatčen po příchodu oddílů wehrmachtu následkem mnichovské "dohody" a vyhoštěn za hranice k "Třetí říši" připojeného území do pomnichovského zbytku Československé republiky), je po roce 1945 bohužel digitálně nepřístupná, takže ani nevíme, k jakému datu byla zdejší fara odňata církvi a využívána místním zemědělským podnikem. Naštěstí odvážně, ale i neznale nahlédl do bukovecké farní kroniky zasloužilý autor knihy Cestami poutníků aneb kostely, kostelíky a kaple okresu Domažlice (2020) Zdeněk Procházka a zanechal nám následující svědectví (vykřičníky v závorkách jsem dodal já): "Se zápisy jednoduše a prostě založeného pátera Jačky kontrastují hluboce duchovní i věcně racionální úvahy bukoveckého faráře Dr.Th. Václava Stederla (!). který pocházel patrně z Tachovska (!) a byl posledním, kdo svým zápisem přispěl do staré kroniky. Naléhavá sdělení, z nichž se dovídáme o neutěšené situaci v pohraničí, zabavování církevního majetku a zakládání družstev jsou psána poutavě, většinou česky s krátkými německými vsuvkami. Stederl (!) zde píše o česko-německém soužití i oboustranných provokacích. Svoji identitu si však chrání a patrně počítá, že Čechy opustí (!). Po roce 1951 jeho velmí zajímavé zápisy, za něž by býval mohl strávit zbytek života v komunistickém žaláři, končí a bukovecký farář mizí neznámo kde (!). Po něm již do kroniky nikdo svými myšlenkami nepřispěl." Od roku 1995 proběhla nákladná rekonstrukce zámecké budovy, sloužící od 18. století jako fara, a po obnově zámek vlastní původně benátský rod Pola, spřízněný s českou rodinou Eliášovou (je z ní známa zejména osobnost protektorátního premiéra Aloise Eliáše, popraveného nacisty za spojení s odbojem). Slovo Izrael značí "zápasí Bůh". Je to i náš německý a český zápas bez jasného počátku a konce. Slyš Izraeli, Hospodin je náš Bůh, Hospodin jediný. Wenzel Stoderl zemřel v Bukovci v pátek 11. července roku 1952 a je tu i pochován (němčina má proto reálnější sloveso "beerdigen"). Jak píše ve zprávě o jeho úmrtí "diecézní" krajanský časopis "Glaube und Heimat": "starb in der Heimat", tj. abych se vyhnul tomu, přeložit výraz "Heimat" slovem "vlast", řekl bych česky: "zemřel tam u nás doma".

P.S. A ještě ta "prvorepubliková" bibliografie:

Zur Echtheitsfrage von Baruch 1-3,8 (1922).
Der Urmensch und seine Geschichte in Religion, Natur und Philosophie (1923).
Das Gesetz Israels nach Inhalt und Ursprung (1933).
Překlady:
Des Heiligen Kirchenlehrers Johannes Chrysostomus (...) Kommentar zu den Briefen des hl. Paulus an die Philipper und Kolosser (1924).
Des Heiligen Kirchenlehrers Johannes Chrysostomus (...) Kommentar zu den Briefen des hl. Paulus an die Galater und Epheser (1936).

- - - - -
* Bezděkov / Stříbro / † † † Bukovec