MARGRET STÖPPEROVÁ
Má dlouhá cesta ke statku zvanému "Hiasei-Hof"
Na krásné Šumavě...
Nikoli, já nejsem tam ze Šumavy. Postupem času jsem se ale Šumavankou málem stala. Jak? Nedokážu povědět, co bylo nejdřív: pokusím se to však celé popsat. Začal s tím vlastně můj otec. Už zamlada pátral po svých předcích. Obracel se proto písemně na spoustu farních úřadů. Bylo to tenkrát asi něco dost namáhavého. Mnohem později mi pak ukázal všechno, co se mu podařilo nashromáždit. A dal mi to s sebou. Teď jsem se stala sama zvědavou na to, kdo byli naši předkové.
Odkud pocházeli? Co dělali? Moji předkové přišli ze Saska (Sachsen), Opavy (Troppau) a z Hamburku. Tolik vím.
Měla bych se vám ale přece jen nejprve krátce představit:
Mé jméno je Margret Stöpperová. Narodila jsem se roku 1943 v Hamburku. Ve dvaceti letech jsem se octla v Lörrachu blízko švýcarských hranic a tři roky nato (tj. v roce 1966 - pozn. překl.) jsem našla práci ve Švýcarsku, kde teď už padesát let žiju. Tam jsem také poznala svého muže Manfreda Stöppera a v roce 1972 jsme se vzali. Teď už se nejmenuji Löhderová, ale Stöpperová. Můj muž se narodil v hornorakouském Linci a vyrostl v Mühlviertelu zcela blízko českých hranic. Jednou mi teta mého muže Maria Wiltschko, roz. Stöpperová, dala všechny papíry rodiny Stöpperových se slovy: "Hier Margret, dich interessiert so etwas." (tj. "Tady Margret, tebe takové věci zajímají." - pozn. překl.) Je to sestra mého tchána Josefa Stöppera a měla pravdu. Ano, předkové mě vždycky zajímali, i ti z rodiny mého muže. A tak to všechno začalo.
Ach, ještě něco docela důležitého:
Je tu přece ještě Corinna. Corinna v Hamburku. Pátrala po svých předcích na internetu a povídá: "Gehören zu deinen Verwandten Hugo Sievers a Alma, roz. Swedek... ?" (tj. "Patří mezi tvoje příbuzné Hugo Sievers a Alma, roz. Swedeková... ? - pozn. překl.) Jistěže patří! To byli přece moji prarodiče! Ohlásila jsem se u ní. Najednou jsem měla v Hamburku novou sestřenici 3. stupně. "Was machen deine Ahnen?" (tj. "A co tvoji předkové?" - pozn. překl.) ptala se mě později jednou, když jsem ji zase navštívila.
"Ach, ich komm nicht weiter," (tj. "Ach, už nepřijdu," - pozn. překl.) řekla jsem jí. "Ich suche einen Philipp Stöpper, Haag 5 in Böhmen." (tj. "Hledám nějakého Philippa Stöppera z čp. 5 ve vsi Haag v Čechách." - pozn. překl.).
"Da fragen wir doch mal bei Ahnenforschung.Net. im Forum nach." (tj. "Tak to přece můžeme zkusit dotaz na Forum při webové adrese Ahnenforschung.Net." - pozn. překl.) Usedli jsme k počítači a ona psala: "Meine neue Cousine aus der Schweiz ist hier. Sie sucht Philipp Stöpper... " (tj. "Je tady moje nová sestřenice ze Švýcarska. Hledá Philippa Stöppera... " - pozn. překl.) To bylo v říjnu roku 2012. Ani ne o hodinu později jsme měli odpověď od nějakého Petera: Hallo, Corinna, https://digi.ceskearchivy.cz/de/... im Trauungseintrag des Johann Stöpper steckt einiges an Informationen... " (tj. Haló, Corinno, podívej se na https://digi.ceskearchivy.cz/de/... v záznamu o svatbě Johanna Stöppera jsou nějaké informace... " - pozn. překl.) Když jsem byla zase doma, dala jsem se do hledání a našla jsem Philippa Stöppera, nar. 1816, syna Adalberta Stöppera, syna... Jaké ten měl křestní jméno? Nedokázala jsem to přečíst a poslala jsem jednu kopii (viz tzv. rodový katastr digitalizovaných matrik farnosti Rožmitál na Šumavě /Rosenthal/, kniha 17, snímek 207, který je k textu na stránkách časopisu přiložen - pozn. překl.) té stránky z farní matriky mailem Corinně. Tak přesně a exaktně, jak jsem si vždycky myslila, tenkrát ti faráři taky všechno nezapsali! Corinna pro mě učinila znovu dotaz na Forum a nějaký "Luino" zase pomohl. Adalbertův otec se jmenoval Wenzl. Ten Philipp byl konec konců praprapraděd mého muže. Postupně dál do minulosti byly záznamy v matrikách pořizovány latinsky. Koupila jsem si dokonce latinský slovník a a pátrala jsem ve všech záznamech už jen po slovech "Stöpper", "Haag" a číslici "5".
To se ještě tak dalo do jisté míry rozpoznat. Prolistovala jsem všechny digitalizované matriky farnosti Rožmitál na Šumavě a připadala jsem si jako nějaký malý král, když jsem opět objevila nějakého toho Stöppera z Haagu čp. 5. Mnohdy jsem vstávala i v noci a "válela" jsem se ve farních matrikách. Dá se to vlastně povědět o digitální databázi? Pátrání po předcích se v každém případě může stát návykem.
Poslední Stöpper, kterého jsem vůbec našla, byl Matthias, nar. 10. srpna roku 1692. Jeho otec byl psán Philippi "Stopl". Našla jsem ho v srpnu 2013 - tedy po 321 letech. Myslím, že i on byl naším předkem a farář jen špatně slyšel, poněvadž "Haag" stálo psáno i za tímhle jménem. Rozesmutnilo mě vždycky, když se za nějakým záznamem o narození dal spatřit černý křížek, což nebyla věru nijak ojedinělým případem. To dítě umřelo. Přepadl mě stesk. Ti Stöpperové mívali opravdu hodně dětí. Sledovat je dál bylo už na mně trochu moc. Šla jsem vždycky jen po přímých dědicích statku.
Jeho majiteli bychom se my tak jako tak nikdy nestali. Naše linie se odděluje už od na počátku zmíněného Philippa Stöppera, narozeného v roce 1816 a zemřelého roku 1880. Měl 14 dětí, ne všechny přežily. Jeho syn Franz Stöpper, nar. 1857, je zanesen v knihách jako rolník v osadě Haag čp. 5. Jeho bratr Johann Stöpper se v roce 1891 oženil s Magdalenou Massarschovou z Oppolz (dnes Tichá - pozn. překl.) čp. 58. Narodilo se jim 8 dětí, z nichž jen 4 přežily dětský věk. Tři děvčata a jeden syn, Andreas Stöpper. Zahynul v první světové válce na Balkáně. Jeden jeho přítel vyprávěl později vdově, že chtěl s Andreasem utéct. Andreas se ale na to cítil příliš slabým. Zda měl nějaké děti, není známo. Proto asi příjmení Stöpper z někdejší Oppolz čp. 58 vymizelo. Při sčítání lidu v roce 1921 je tam už jako majitel zapsán Johann Quass. Jednou ze třech děvčat Johanna Stöppera byla i prababička mého muže Maria Stöpperová, nar. 1881. Měla jednoho nemanželského syna Josefa Stöppera. Jen tak se příjmení Stöpper uchovalo až do dnešní doby. My jsme tedy "Oppolzer Linie". Ta druhá linie je "Haager Linie". Rod Stöpperů se na ně rozdělil. Teď už to vím: Stöpperovi žili přes 300 let v Čechách, na "adrese" Haag čp. 5. Tedy pořád na jednom místě. Jistě muselo mnoho dětí odejít do cizích končin, poněvadž statek obhospodařoval přece vždycky jenom jeden z potomků. A já "taak dloouho" pátrala po majitelích.
Co ale ten statek sám? Co se s ním stalo? Zase se mi zachtělo vědět víc. Proč se jednou do "Haagu v Čechách" vlastně nevydat? Nemůže být od Lince jistě nijak daleko. Jak tu ves asi najít? Dnes je přece v Čechách všechno jen jazykově české (v originále "Heute ist Böhmen ja tschechisch." - pozn. překl.). První pokyny a doporučení jsem získala od Josefa Quasse, synovce Marie Quassové (Josef Quass je i samostatně zastoupen na webových stranách Kohoutího kříže - pozn. překl.). Pepi, jak jsem mu směla říkat, se narodil v Malontech (Meinetschlag). Je mu už přes 90 let. To od něho jsem získala staré fotografie a informace o někdejší podobě vsi Oppolz. Poslal mi i mapu, na níž byl tučně vyznačena i poloha osady Haag.
Našla jsem si pak o ní i něco na internetu. Dnes se Haag jmenuje česky Zahrádka. Leží na sever od Lince, nedaleko Kaplice.
Prostě se tam vypravit a zakusit ten pocit: odtud vzešli Stöpperovi - náš rod. To bylo teď mým velkým přáním.
Existuje to stavení ještě vůbec? Kdo v něm teď bydlí? Předsevzala jsem si také odtud něco vzít s sebou na památku, nějaký kámen, hrst země, nebo si tam přinejmenším něco vyfotografovat.
Zeptali jsme se Margot a Williho Kutscherových, zda by jim udělalo radost vydat se tam s námi. Žijí ve Steyreggu u Lince. Margot je rozená Stöpperová, nejstarší sestra mého muže. Byli hned srozuměni.
Od té doby jsem měla ve svém švagrovi Willim skutečného spojence v pátrání po předcích. Když jsme Margot a jeho ve Steyreggu v srpnu roku 2013 navštívili, vykonali jsme spolu jednodenní výlet s cílem Haag/Zahrádka. Na české automapě Willi, náš šofér, to místo vyznačil.
Nejprve jsme ale cestou nahlédli do Oppolz (české místní jméno Tichá autorka textu vůbec nepoužívá - pozn. překl.). Snad jsme si mysleli, že najdeme na první pokus čp. 58. Žil tam přece Johann, náš praprapředek. Stručně řečeno, to stavení čp. 58 jsme nenalezli. Trochu jsme se podívali po vsi a vystoupili na zbytek věže zdejší tvrze. Na fotografii z ní ještě roste bříza. Teď je věž renovována a vypadá zase pěkně.
Když jsme o něco později projeli kolem Kaplice a zabočili doleva na Zahrádku, rozbušilo se mi srdce silněji. Stanuli jsme na oválném prostranství, v jehož středu stál památník padlým. Mezi jejich jmény nijaký Stöpper nebyl.
Do očí nám padla budova, označená jako "Residence Herkenhof" (prezentuje se jako historický statek z poloviny 16. století a chlubí se dokonce jakýmsi rytířským erbem se jménem "Jan Herk" - pozn. překl.). "Na, das klingt aber gar nicht tschechisch." (tj. "Inu, to ale nezní vůbec česky." - pozn. překl.) Tak mínil Willi a já dodala: "Wir müssen Nr. 5 suchen." (tj. "Musíme hledat čp. 5." - pozn. překl.) "Das ist es ja!" (tj. "To je ale přece ono!" - pozn. překl.) Na "Residenci Herkenhof" se dala spatřit velká číslice 5.
Byl tedy "Herkenhof" starým Stöpperovým statkem? Ojojoj! Na průčelí domu jsme neviděli nijaký vchod dovnitř.
Cesta nás vedla podél zdi statku dozadu do polí. Chtěla jsem se té zdi "našeho" statku alespoň jednou dotknout.
A co nás čekalo na konci té zdi? Vjezd do dvora!
Teď jsem na něm stanuli. Dál vzadu ve dvoře seděl starší pár u stolu. Některé části objektu byly staveništěm. Odněkud bylo slyšet vysílání hornorakouského rozhlasu (v originále "Radiosender Oberösterreich" - pozn. překl.).
Margot řekla: "Naja, Deutsch können sie." (tj. "Takže umějí německy." - pozn. překl.)
Ti lidé se na nás tázavě zahleděli.
"Sind Sie die Besitzer?" "Jaaa." (tj. "Vy jste asi majitelé?" "Ano." - pozn. překl.)
Představili jsme se, rozpovídali jsme se o mém pátrání po předcích a o tom, že tu měli kdysi žít, než byli vyhnáni.
Majitelé se tvářili stále ještě trochu skepticky, když jsem jim ukazovala své podklady. Ohromnou radost ale projevovali nad tím, že Zahrádka kdysi nesla jméno Haag. Byli to totiž Nizozemci z Haagu (třetí největší nizozemské město, oficiálním jménem "'s-Gravenhage", sídlo parlamentu, vlády, královské rodiny i diplomatického sboru - pozn. překl.), kterým patří "Herkenhof" od roku 2003.
Překrásně ho zrenovovali, vkusně zařídili a plni pýchy nás jím provedli. Byli jsme hluboce pohnti. "Náš" statek byl působivě krásný. Při rozloučená jsme si s těmi příjemnými lidmi vyměnili mailové adresy.
Když jsme už zase byli zpátky ve Švýcarsku, dostavilo se veliké zklamání. Byli jsme totiž sice v Zahrádce, ale ona Zahrádka nesla to místní jméno vždycky a Haag se nejmenovala vůbec nikdy. Dnešní majitel "Residence Herkenhof" byl u příslušného katastrálního úřadu o někdejších vlastnických poměrech informován. My Stöpperovi jsme mezi nimi nebyli.
Jak jen jsem byla rozčarována!
Vzdát jsem to však nehodlala. Jak teď ten "náš" Haag najít? Rozpomněla jsem se na to, jak Corinna, moje nová hamburská sestřenice, pátrala v roce 2012 na internetovém fóru po Philippu Stöpperovi. Napsala jsem tedy na ono Ahnenforschung-Forum: "Ich mache dies zum ersten Mal. Ich suche Franz Stöpper, geb. 24. Januar 1911 in Haag, Kaplitz/Böhmen... " (tj. "Činím tak poprvé a pátrám po osobě jménem Franz Stöpper, nar. 24. ledna 1911 v osadě Haag, okr. Kaplice v Čechách... " - pozn. překl.)
Kdoví, snad se mi také někdo ozve. A skutečně - mezi maily, co mi došly, mi třeba jedna dáma napsala:
"Liebe Frau Stöpper!
Es kann sich eigentlich, auch IT Archiv Trebon, nur um das Zahradka/Haag handeln, das heute Ortsteil von Rosenthal/Rozmital ist. Hier können Sie Hausnummer 5 im Stabilen Kataster sehen." (tj. "Milá paná Stöpperová!
Může vlastně jít, viz i digitální archiv SOA Třeboň, jen o osadu Zahrádka (Haag), která je dnes místní částí obce Rožmitál na Šumavě. Tam můžete čp. 5 vidět i na mapě stabilního katastru." - pozn. překl.)
Popsala mi zcela přesně, jak to musím všechno udělat. Našla jsem Haag: jednotlivé budovy, čp. 1: Gubo, čp. 2: Wartig Albert, čp. 3: Gabaun Mathias, čp. 4: Mathies Johann, a čp. 5... Blümel Johann! Jak to, že tam nestojí psáno Stöpper???? Ta mapa byla přece z roku 1826. Kolem toho roku měli přece Stöpperovi už na tom statku žít! Zase jednou jsem byla vystavena velikému zklamání.
Předkové Stöpperových se mnou jaksi nechtěli mít co do činění. Snad proto, že jsem k nim byla jen nějaká "přivdaná"? Poslala jsem na Forum svůj dotaz ještě jednou a ta dáma mi napsala něco o eventuelních konskripčních číslech. Konskripční čísla? Co to má být? Nikdy jsem o těch číslech nic neslyšela. Přečetla jsem si pak někde, že domy za habsburského mocnářství dostávala taková čísla. Měla cosi společného s vojenskou službou. Před Vánocemi roku 2013 jsem nechala předky na pokoji. Oni mě ovšem také. Koncem prosince jsem si už málem netroufla na nový dotaz. Málem... poněvadž jsem se pak přece jen odhodlala:
"Liebe Ahnenforscher!
Ich glaubte, ich wäre am Ziel, aber jetzt bin ich nicht mehr so sicher. Ich suche das Haag der Familie Stöpper... " (tj. "Milí rodopisní badatelé!
Myslela jsem si, že bych mohla být u cíle, ale teď už si tím nejsem,tak jistá. Hledám osadu Haag s rodem Stöpperových... " - pozn. překl.)
Popsala jsem ještě jednou všechno, co jsem věděla, a připomněla jsem na závěr onoho Johanna Blümela z Haagu čp. 5. Zase jsem obdržela hodně milých mailů a dobrých doporučení. Jeden pán z Vídně mě odkázal na tamní své Šumavské museum (v originále "Böhmerwald-Museum in Wien" - pozn. překl.). Mohla jsem tam listovat v knihách. Až budeme zase jednou ve Vídni, určitě tam znovu zajdeme. Ve Vídni jsem bývala vždycky moc ráda. Od několika lidí jsem také získala informace k historii Čech.
Pak mi napsal pan Christoph Anderl:
"Haag (tschechisch: Zahradka) war bis zur Vertreibung ein kleines Dorf mit weniger als 10 Häusern. Daher hat der Ort einen eigenen Ortsbetreuer. In Südböhmen ist die Ortsbtreuung i.d.R. über die Pfarrorte geregelt, und da Haag zu Rosenthal gehörte, ist des Herr Reinhard Böhm. Vielleicht weiß er etwas zu den Stöpper aus Haag." (tj. "Haag /česky Zahrádka/ byla až do vyhnání malá ves s méně než 10 domy. Proto nemá nijakého místního pověřence /rozuměj v krajanských časopisech - pozn. překl./. Poněvadž v jižních Čechách jsou pověřenci zpravidla určováni podle farní obce, a Haag náležel farností k Rožmitálu na Šumavě, snad bude ke Stöpperovým z Haagu něco vědět pan Reinhard Böhm, pověřenec pro tu farnost." - pozn. překl.)
Napsala jsem panu Böhmovi a on opravdu pomohl. Dal mi adresy dvou jiných pánů. Oba mi napsali, že "náš" Haag už neexistuje. Poslali mi také vlastní nákresy osady.
Pan Böhm mi také poslal adresy obyvatel, kteří až do vyhnání v Haagu bydlili. Poslala jsem psaní hned na první z těch adres, na paní Annu Gubo (viz její nekrolog i s podobenkou v příloze k textům Hanse Opfoltera na webových stranách Kohoutího kříže - pozn. překl.). Velký statek zvaný Gubo-Hof jsem objevila už na mapách stabilního katastru. Paní Gubo odpověděla rychle. Poslala i kresbu malé šumavské vsi Haag (viz při zmíněném jejím nekrologu na webových stranách Kohoutího kříže - pozn. překl.). A připomněla kříž zvaný Gubo-Kreuz a starou lípu. Na všech starých kresbách stojí ten kříž docela blízko statku Gubo-Hof. Lípa zvaná Andres-Linde tam také přikreslila.
Poslední věta paní Gubo v dopise zněla:
"Die Linde durfte bleiben, wir mussten gehen." (tj. "Ta lípa směla zůstat, my museli jít." - pozn. překl.) Zvlhly mi oči a musila jsem polknout. Statek Stöpper-Hof měl usedlostní jméno (v originále "Hausname" - pozn. překl.) "Hiasei", myslím, je zdrobnělá podoba křestního jména Matthias (v češtině by to "Hiasei" znělo "Jašek" - pozn. překl.). To musel mít někdo ze Stöpperových. Vzpomínáte si? Můj vůbec nejstarší nalezený Stöpper z roku 1692 se jmenoval právě Matthias. Teď mi to došlo. Úplně hotovo ale ještě nebylo. Máte ještě chuť číst dál?
V dubnu 2014 jsem obdržela mail od paní Rosy Puritscherové. Je to neteř paní Gubo. Napsala mi, že její vlastní kořeny jsou rovněž v Haagu. Tak jsme vešli v kontakt klasickou poštou i E-mailem. Poslala mi mnoho podkladů o svém ztraceném domově. Počátkem května 2014 však od ní přišel mail opravdu zvláštní. Referovala v něm o pohřbu své milé příbuzné v Karlsfeldu (obec na severozápadním okraji bavorského města Mnichov - pozn. překl.). Tam se dostala do řeči s paní Eppingerovou a s její sestrou. Obě byly rozené Stöpperovy z Haagu čp. 5! Bydlí nyní v hornobavorském městě Schrobenhausen. Ztrnula jsem tenkrát u počítače na několik vteřin. To přece není možné! Stöpperovi, "naši", jsou tu a právě dnes!
Paní Puritscherová mi poslala adresy obou žen, a já jim opravdu velice rychle napsala. Asi z čirého rozrušení jsem zapomněla udat jméno odesilatele. Dostaly ode mě jen mou mailovou adresu. Dcera Marie Eppingerové, roz. Stöpperové, se pak u mě ohlásila elektronickou poštou. Mého muže vlastně pátrání po jeho předcích nijak zvlášť nezajímá. Na tenhle mail však odpověděl ihned.
Maria pak nám tu a tam zavolala. Tak vzniklo spojení mezi ním a jeho "novou" sestřenicí 4. stupně. Brzy došlo i ke stanovení termínu, kdy se musíme setkat (v originále "Bald war auch ein 'Wir müssen uns mal kennenlernen-Termin' ausgemacht." - pozn. překl.). Koncem července 2014 jsme měli opět v plánu svou dovolenou v Rakousku. Hlavním cílem byl ale tentokrát výlet do "našeho" Haagu. Cestou tam jsme učinili zastávku ve Schrobenhausen. Už když jsme tam telefonicky ten hlavní cíl ohlásili, řekla Maria Eppingerová spontánně: "Da kommen wir dann mit. Wir zeigen euch wo der Hof stand. Alleine findet ihr es gar nicht." (tj. "To pak jedeme s vámi. Ukážeme vám, kde ten statek stál. Sami to určitě nenajdete." - pozn. překl.) Tu nabídku jsme rádi přijali.
Když jsem dorazili do Schrobenhausen, byli jsme už očekáváni. Při obědě v jednom krásném bavorském hostinci jsem měla tolik co se ptát a Maria tolik co vyprávět. Těch pár hodin uteklo až příliš rychle. U kávy v domě Marie a Otty ležela na stole hromádka fotografií. Pro mě to bylo něco neskutečného. Museli jsme pak dál do Steyreggu (hornorakouské město v okrese Urfahr-okolí - pozn. překl.) k mému švagrovi Willimu a švagrové Margot. Rok předtím jsme spolu byli v tom "falešném" Haagu, tentokrát jsme se chtěli vydat do toho správného. U večeře měli pro nás novinku. Jednoho dne překvapil lesník ze Steyreggu švagra sdělením: "Wir sind übrigens über einige Ecken verwandt miteinander. Margot ist doch eine Stöpper?" (tj. "Jsme ostatně vzdálení příbuzní. Margot je přece rozená Stöpperová?" - pozn. překl.) Pak vyprávěl: "Anfang 1800 heiratete Elisabeth Stöpper den Johann Mathies. Dieser Johann Mathies bewirtschaftete den Nachbarhof der Stöpper. Die Tochter heiratete später Adalbert Jungbauer." ("Někdy počátkem 19. století se Elisabeth Stöpperová provdala za Johanna Mathiese, který hospodařil na sousedním stavení /mělo čp. 4 a víme z "rodového katastru" farní obce Rožmitál na Šumavě, že to bylo už druhé Mathiesovo manželství a že ke svatbě došlo 19. listopadu roku 1822 a Elisabeth se stala následujícího roku matkou syna, pokřtěného jménem Wenceslaus, v roce 1828 pak ještě dcery Kathariny - pozn. překl./. Dcera si později vzala za muže Adalberta Jungbauera." - pozn. překl.). Ten lesník ze Steyreggu se jmenuje Leopold Jungbauer a je jedním z potomků.
Kutscherovi a Jungbauerovi byli ve Steyreggu po celá léta sousedy a neměli ani tušení, že jsou vlastně tak trochu příbuzní navzájem.
Můj švagr pozval Jungbauerovy, aby nás s nimi seznámil.
V pozůstalosti strýce a dvou tet Leopolda Jungbauera, z nichž nikdo po sobě nezanechal potomka a které to všechny zaneslo do Schwarzwaldu, našel pan Jungbauer mnoho podkladů o Haagu. Od té doby se také on začal zajímat o své předky. Směla jsem si ty dokumenty okopírovat. Dva dny nato jsme odjeli. Willi zase šoféroval. Za krásného počasí jsme se ve Vyšším Brodě setkali s Marií a Ottou Eppingerovými. Po fajnovém obědě jsme vyrazili, Maria a Otto vpředu, přes Rožmberk nad Vltavou a Omlenici na Zahrádku (v originále "über Rosenberg und Umlowitz nach Haag" - pozn. překl.).
Věděla jsem, že Mariin otec Franz, jeho sestra Maria a dokonce ještě také Maria sama museli každý všední den chodit pěšky do omlenické školy dlouhou cestou podél kraje lesa. Maria nám ji ukázala. A pak jsme dorazili do Zahrádky, do našeho Haagu!
Šli jsme k Andresově lípě, ke Gubovu kříži. Tam, kde kdysi stálo 10 rozlehlých selských usedlostí, převládá dnes spíše les a křoviny vedle několika rekreačních domů českých majitelů. "Hier stand unser Hof," (tj. "tady stál náš statek" - pozn. překl.) řekla náhle Maria. Vyhledala jsem si jeden malý kámen a vyhrábla kus země do donesené sklenice. Když jsme později ve Švýcarsku prohlíželi tady pořízené snímky, nebyli jsme si ani já ani můj muž úplně jisti, kde "Hiasei-Hof" skutečně stál. Za naší návštěvy v Haagu to bylo na mě všechno až příliš rychlé, jednoduše nepochopitelné. Panu Anderlovi jsem ale napsala, že už to vím i díky jeho velké pomoci a že jsme sem v srpnu přijeli, abychom přinejmenším spatřili krajinu kolem dokola.
Potěšilo ho to a informoval mě, že koncem srpna je v Zátoni (v originále "in Ottau/Zaton" - pozn. překl.) posvícení a že tam také chce přijet. Kdybychom měli chuť, můžeme tam zajet. Podívala jsem se na homepage Förderkreis Kirche St. Johannes Enthauptung Ottau e.V. (Podpůrný spolek na opravu kostela sv. Jana Křtitele v Zátoni - pozn. překl.) a rozhodli jsme se po své návštěvě v Haagu půjdeme na koncert v zátoňském kostele. Tam jsem se také osobně setkala s panem Anderlem.
Byl to opravdu překrásný hudební zážitek. Když Češi i Němci spustili společně šumavsko hymnu, vstoupily mi slzy do očí a už téct nepřestaly. Teď jsem si teprve uvědomila, že jsem téměř po celé tři roky pátrala po Stöpperových a jejich stavení a že jsem to nikdy nevzdala. Ta dlouhá cesta do minulosti byla pro mě u konce. Cíle bylo dosaženo. Vedle mě v lavici zátoňského kostele seděla Maria Eppingerová, roz. Stöpperová z Haagu čp. 5. Jako hamburské dítě jsem mívala o vyhnancích a uprchlících zcela jiné mínění než teď. Byli po válce obyvatelstvem odmítáni. Neměli nic, bydlili v zavšivených barácích a mluvili "jinou", pro nás cizí němčinou. Teprve při pátrání po předcích jsem si uvědomila, čím ti lidé musili projít! Nedobrovolně ztratili svůj domov, v tom novém nebyli vítáni a bylo na nich, aby si ho zase dokázali vytvořit. Jak bolestné to všechno pro ně musilo být.
Všem, kdo mi v mém dlouhém hledání byli nápomocni, vyslovuji ještě jednou svůj srdečný, opravdu co nejsrdečnější dík.
Glaube und Heimat, 2016, č. 5, s. 4-8
Paní Margret Stöpperová žije ve švýcarské obci Therwil v kantonu Basilej-venkov. Svůj text, jehož český překlad podávám, datuje dubnem roku 2015. Hledání ovšem konce nemá. Snažím se to doložit v obrazové příloze.
- - - - -
* Hamburk (HA) / Zahrádka
