HANS OPFOLTER
Dny prosebné
Všechno, co člověk robí a tvoří, je koneckonců "zeměplodem" (v originále "ist letztens 'Frucht der Erde'","zeměplod" a zeměplozenec" jsou pak výrazy Česko-německého slovníku Františka Štěpána Kotta - pozn. překl.) a může růst a prospívat jen tenkráte, dá-li k tomu Bůh, náš Pán, své požehnání. Aby si je vyprosili, shromažďovali se naši rodiče a předkové během tzv. prosebných dnů (latinsky "rogationes", česky i "křížové dny", slavené tři dny před svátkem Nanebevstoupení Páně, tj. 40 dnů po velikonočním Vzkříšení - pozn. překl.) k pobožnostem a polním procesím. Bylo tam u nás doma mnoho křížů a božích muk, při nichž se dalo zastavit a dát průchod slovům modlitby. S farářem a křížem neseným v čele zástupu s poutními korouhvemi šlo se za hlasných proseb a písní svěží májovou přírodou, aby bylo z nebes přivoláno požehnání a milost Boží. Dříve jako dnes platí žalmistovo slovo: Oči všech s nadějí vzhlížejí k tobě a ty jim v pravý čas dáváš pokrm. Otevíráš svou ruku a ve své přízni sytíš všechno, co žije (Ž 145, 15-16).
Glaube und Heimat, 2012, č. 5, s. 53
Haag / Zahrádka či zásek?
Místní jméno osady Haag (dnes Zahrádka, místní část, vlastně ulice obce Rožmitál na Šumavě - pozn. překl.) vypovídá o nějakém záseku (v originále "von einem Verhau" - pozn. překl.) k zajištění staré obchodní cesty z Freistadtu přes Kaplici (Kaplitz) do Krumlova (v originále "Krummau" - pozn. překl.) v nějakých 851 metrech nadmořské výšky. Tak řečená "Andresova" lípa (v originále "Andresen-Linde", strom podléhající památkové ochraně - pozn. překl.) při vsi byla a dosud je zřetelným symbolem celého okolí. Více než 400 let starý listnáč, veterán s mohutnou korunou 30 metrů vysokou, s kmenem o průměru 2 až 2,5 metru, může být za jasného počasí vidět až z bavorského Třístoličníku (Dreisesselberg). Nedaleko před vsí stával kříž, nazývaný "Guwer-Kreuz". Na Gubově stavení (Gubo-Anwesen) se nacházela střešní věžička se zvonem, ulitým ještě v roce 1944 pro ohlašování poplachu. Pro zlost národně socialistických partajních míst (v originále "zum Ärger der NS Parteiführung" - pozn. překl.) vyzváněli naň zbožní obyvatelé selského stavení také Anděl Páně (Angelus), což bylo tehdy co nejpřísněji zakázáno (text modlitby, provázející zvonění ráno, v poledne a večer viz webové stránky Pastorace.cz - pozn. překl.). Dalšími jmény "po chalupě" (či také "usedlostními" jmény - pozn. překl.) byla: "beim Andresen", "Gabaun", "Jogl" a "Hiasl" (či "Hiasei"). Hned tam, kde se cesta větvila (v originále "reich unterhalb der Straßengabelung" - pozn. překl.), stála hospůdka, kterou svého času rožmitálský kaplan P. Hugo poctil jménem "Zur Goldenen Henne" (tj. "U Zlaté slepice" - pozn. překl.). Příjmení Warthi lze přičíst pozůstatkům časů středohornoněmčiny (v originále "Überbleibsel der mittelhochdeutschen Zeit" - pozn. překl.). Návesní žulový kříž pro osadu zhotovil jeden kameník z Rožmberka nad Vltavou (Rosenberg) a byl vztyčen roku 1935 namísto dosavadního dřevěného. Písemně je ves zmíněna poprvé v roce 1281 (viz k tomu Friedrich Franz na webových stranách Kohoutího kříže o latinské darovací listině Jindřicha z Rožmberka klášteru vyšebrodskému, kde je řeč o vsi řečené "Vzahratky" - pozn. překl.) a náležela od těch dob už k farnosti Rožmitál na Šumavě (Rosenthal).
Glaube und Heimat, 2012, č. 5, s. 54-55
P.S. Pro celkovou "situaci" je bohužel příznačné, že české místní jméno Zahrádka se v originálním německém textu vlastně vůbec nevyskytuje (český překlad se pokouší je uplatnit dodatečně alespoň v titulu a poznámkami v závorkách), zatímco bylo po válce jako historicky "původní" uděleno osadě, odsouzené po odchodu svých německy mluvících obyvatel k zániku. Václav Havel by řekl: "To jsou paradoxy!"
K úmrtí mé ženy Walburgy
Paní Walburga Opfolterová, roz. Wegererová, zemřela dne 31. března 2012. Přišla na svět jako třetí ze čtyř dětí Paula Wegerera v Erbachu, okres Ulm (ve spolkové zemi Bádensko-Württembersko - pozn. překl.). Léta jejího raného dětství byla poznamenána válkou. Bylo málo všeho, tepla, jídla i ošacení. Otec musil pro wehrmacht opravovat v Echterdingen bojová letadla. Po vychození obecné školy se vyučila účetní (v originále "Bürokauffrau" - pozn. překl.) a vedla účetnictví v rodičovské zámečnické firmě. Po dlouhý čas byla Walburga tím vlídným dívčím zjevem u čerpací benzínové stanice Aral, kterou provázela chvála četných právě při ní tankujících zákazníků. Příliš časně ji opustila maminka, k níž měla Burga (zkrácená forma křestního jména Walburga, česky Valpurga - pozn. překl.) příkladný dceřinný vztah.
V srpnu roku 1966 se Walburga Wegererová provdala za Šumavana Hanse Opfoltera, který se následkem vyhnání ocitl jako uprchlík v Dellmensingen. Až do konce svého života byla mu Burgi milovanou a věrnou manželkou a třem chlapcům, které přivedla na svět v letech 1967, 1970 a 1973, dobrou a starostlivou matkou. Vedle práce na domácí zahradě a péče o pětičlennou domácnost pečovala deset let o staré, nemocné rodiče mužovy. V roce 1991 založila spolu s ním firmu "OKUTEC Kunststoffverarbeitung", kde pak hned vypomáhala při návalu úřední práce. Také novostavba firemního provozu v Erbachu v letech 1998-2000 ji silně zaměstnávala. Přikládala velký význam venkovním plochám, které se rozrůstají kolem. Velmi rádi jsme spolu putovávali k místům působení svaté Walburgy (narodila se v anglickém Devonshire kolem roku 710 a zemřela 25. února 779 či 780 v Heidenheimu v bavorských Středních Frankách - pozn. překl.) do Heidenheimu a Eichstättu, kde je světice pochována.
Dne 27. března 2007 byla Burgi při vstupu do důchodového věku překvapena zákeřným onkologickým onemocněním. Pět let bojovala na třech frontách, všechny pokusy a prostředky však zůstaly bezúspěšnými.
Posledního březnového dne roku 2012 odevzdala těžce zkoušená Walburga svůj život pokojně do rukou Stvořitelových. Kéž je náš Pán dobrotivý a milosrdný k dobrému člověku, jímž byla! V manželovi, dětech a vnoučatech zůstane milovaná zesnulá Burgi - choť, maminka a babička uchována v láskyplné, vděčné paměti.
Glaube und Heimat, 2012, č. 5, s. 52
Krátce o sobě
Milí Rožmitálští (v originále "Liebe Rosenthalerinnen, liebe Rosenthaler!" - pozn. překl.)!
Poté, co jsem byl shromážděním farního společenství Rožmitál na Šumavě (Pfarrgemeinschaft Rosenthal) ze dne 20. srpna roku 2011 v Rainbachu (rakouská obec blízko hraničního přechodu Dolní Dvořiště asi na půl cesty mezi ním a městem Freistadt - pozn. překl.) předsedou, chtěl bych se vám tu krátce představit.
Jmenuji se Hans Opfolter, jsem stavebním inženýrem v oboru ocelových konstrukcí (v originále "Stahlbauingenieur" - pozn. překl.), už v důchodu ovšem. Narodil jsem se 24. června roku 1938 v nemocnici v Českém Krumlově (v originále "in Krummau", ačkoli tehdy zněla oficiální německá podoba místního jména ještě "Böhmisch-Krumau" a teprve po připojení k Říši došlo k přejmenování na Krummau an der Moldau" - pozn. překl.). Moje matka, po chalupě řečená Scheimbaun Maria, byla dcerou mlynáře Josefa Draxlera ze Šajby (ves zanikla po druhé světové válce pod českým jménem Zadní Kruhová, viz www stránky Zaniklé obce - pozn. překl.), prvotního provozovatele mlýna zvaného Scheimbaunmühle v Rožmitále na Šumavě (Rosenthal), a jeho ženy Josefy Pichlerové ("po chalupě" řečené "Binder-Seffi"). Můj otec Franz Opfolter, narozený v Sedlíkově (Zettlesreith), byl povoláním tesař. V posledních letech války mu byli v Rožmitále svěřeni váleční zajatci. Koncem září roku 1946 jsme byli jako poslední rodina z Rožmitálu na Šumavě vysídleni. Po dlouhé cestě vlakem jsme byli vysazeni v Dellmensingen, okres Ulm na Dunaji.
Po vyučení a studiích jsem působil až do důchodu jako prodejní inženýr v jednom podniku na výrobu ocelových konstrukcí. Roku 1966 jsem se oženil s jedním děvčetem ze Švábska, se svou Walburgou. Máme 3 dospělé syny a 6 vnoučat. V roce 1991 jsme založili firmu OKUTEC Kunststoffverarbeitung GmbH v Erbachu, já byl v Dellmensingen obecním radním a po delší dobu také předsedou zdejšího hudebního sdružení Musikverein Dellmensingen a zdejší církevní rady (Kirchengemeinderat). Mými hobby jsou hra na pozoun, účast v pěveckém chrámovém sboru a také včelaření. Za vaši důvěru vám chci vyjádřit opravdu srdečný dík. Spolu se svým zástupcem panem Reinhardem Böhmem (narozeného už ve šlesvicko-holštýnském Flensburgu 3. července 1948, synem Bruno Böhma z Rožmitálu na Šumavě, kde otec spatřil světlo světa 19. července roku 1925 - pozn. překl.) chceme s vaší pomocí a ve vašem duchu dále pokračovat v pracovním úsilí farního společenství Rožmitál na Šumavě (za úkol si mj. vytyčilo i obnovu zdejšího kostela Nanebevzetí Panny Marie - pozn. překl.).
Glaube und Heimat, 2011, č. 11, s. 52
Tady by bylo sotva co dodat k vlastnímu životopisu krajanského činovníka, kdyby nám právě v něm neukázal cestu k rodové minulosti, ke konkrétním osobám svých předků v kulturní krajině okolí Rožmitálu na Šumavě. Praděd Simon Opfolter, syn Josepha Opfoltera a jeho ženy Marie, roz. Krabatschové z Michnice (Michnitz) čp. 8, byl chalupníkem v Hněvanově (Liebesdorf) čp. 11, kde 3. září 1867 i zemřel. Dne 24. listopadu roku 1840 v rožmitálském kostele pojal za ženu Katharinu, dceru Simona Boehma z Hněvanova čp. 2 a Marianny, roz. Schwarzové také z Hněvanova čp. 6. Měli spolu 10 dětí, po řadě za sebou Johanna (*1838), Michla (*1841), Katharinu (*1843), Rosalii (*1846), Josephu (*1849), Marii (*1852), Adalberta (*1855), Antona (*1856), Theresii (*1858) a nejmladšího Mathiase (*1863). Ten je jako krejčí a nádeník v Sedlíkově (Zettlesreith) čp. 13, v rodovém katastru rožmitálské matriky psán kupodivu příjmením Ogfolder (což připomíná jméno zaniklé obce Jablonec/Ogfolderhaid a zřejmě je jen spodobou Opfoltera, kde už ono "Apfel", tedy "jabloň" zřetelně vystupuje jako slovní základ - pozn. překl.), vede opět v Rožmitále na Šumavě dne 20. listopadu roku 1888 od oltáře Josefu, dceru výměnkáře ze Všeměr (Schömern) čp. 6 a jeho ženy Josefy, roz. Daschillové z Oppachu (ves zanikla pod českým jménem Přední Kruhová) čp. 3. Mathias Ogfolder (Opfolter) zemřel roku 1924 v nemocnici ve Vídni, manželka tady doma dva roky nato. Roku 1889 se jim narodil syn Adalbert, 1894 dcera Maria, provdaná v roce 1928 za Franze Lausekera, posléze 19. ledna 1900 jako poslední a nejmladší jejich dítě syn Franz, který se 18. srpna roku 1931 v rožmitálském kostele Nanebevzetí Panny Marie oženil s Marií Draxlerovou. Když se Maria 25. února 1899 v Rožmitále na Šumavě čp. 33 narodila jako dcera mlynářského mistra Johanna Draxlera a jeho ženy Josefy, roz. Pichlerové z Rožmitálu na Šumavě čp. 17, byli jí za kmotry otcovi rodiče, mlynář Michael Draxler a jeho žena Maria Anna, roz. Pfandlbauerová z Michnice čp. 11. Prarodiči z matčiny strany byli rožmitálský "měšťan" (nejpozději od roku 1380 byla tato dnešní pouhá obec poddanským městečkem) Vinzenz Pichler a jeho žena Theresia, roz. Schmidová z Michnice čp. 2. Michael Draxler (zemřel 28. října roku 1910 při svém rožmitálském mlýně Scheimbaunmühle čp. 33) byl původně sedlákem v Šajbě, jak se kdysi i česky říkalo zaniklé Zadní Kruhové, na stavení čp. 15, kde předtím ("ebendort", jak praví rodový katastr) hospodařil jeho otec Johann se svou ženou Annou Marií, roz. Pollakovou z Rožmitálu na Šumavě čp. 52. Michaelova žena (svatbu měli v rožmitálském kostele dne 16. listopadu roku 1858) Maria Anna (zemřela 22. června 1887 v Rožmitále na Šumavě) byla dcerou sedláka z Michnice čp. 11 Jakoba Pfandlbauera a jeho ženy Marie Scheißerové z Přibyslavi (Zibischlag či Zibetschlag) čp. 2. Aby se kruh alespoň pro tuto potřebu trochu uzavřel, poznamenejme, že prababička Hanse Opfoltera byla v den své svatby vdovou po Josephu Irsiglerovi, sedláku z Nebřehova (Piesenreith) čp. 1, dědovi Franze Irsiglera (1875-1958), zastoupeného samostatně na webových stranách Kohoutího kříže, jehož je tedy pramátí. Mám však dojem, že řetěz rodů je mnohem delší, než si kdekdo z nás dokáže vůbec představit. Nám pak zbývá opravdu jen krátce říci každý něco o sobě na pozadí toho nespočetného zástupu. Hans Opfolter skonal nečekaně v 78 letech věku dne 23. března roku 2017 v Dellmensingen, jež je od roku 1974 částí bádensko-württemberského města Erbach, zemský okres Alb-Donau, a byl tam za zvuků šumavské hymny pět dnů nato i pochován.
- - - - -
* Český Krumlov /Rožmitál na Šumavě / Zahrádka, Rožmitál na Šumavě / † † † Dellmensingen, Erbach (BW)
