FRIEDRICH TALIRSCH
Po letech doma
Po drahný čas jsem si přál jít ještě jednou všemi těmi cestami, po nichž jsem chodíval za svého dětství tam doma. Zvláště hluboké kořeny mám v rodném Leopoldově (v originále "in meinem Heimatort Leopolddorf" - pozn. překl.). Poprvé od vyhnání do Bavorska byl jsem v Leopoldově počátkem sedmdesátých let. Měl jsem tu milou vísku v cituplné vzpomínce. Jak jsem užasl, když jsem ji teď spatřil o tolik, tolik menší a pustší. Už to byl zážitek spojený s nezměrným pohnutím, když jsem mohl stanout v místnosti, kde jsem se roku 1931 narodil. Ten dvojdomek čp. 4 byl tehdy obydlen jedněmi českými manželi. Můj český průvodce, který rozuměl a také hovořil trochu německy, tlumočil mé osobní pocity novým obyvatelům. Po krátkém rozhovoru jsem se maličko prošel po vsi. Připadala mi jako nějaká půvabná oáza prostřed lesů. Vlastně tenkrát Leopoldov ležel ještě v hraničním pásmu. Měl jsem to štěstí, že jsem v Pohorské Vsi, kde jsem s autem zastavil, mluvil s jedním Čechem, který se mě zeptal po mých přáních tady. Nabídl mi, jestli bych nechtěl svézt jeho automobilem do hraničního pásma. Několik měsíců nato jsem s maminkou podnikl stejnou vyjížďku znovu.
Tohoto roku (psáno v roce 1992 - pozn. překl.) jsem se vydal se svou sestrou (Theresie Matschke, roz. Talirschová, je i samostatně zastoupená na stránkách Kohoutího kříže) do domovských končin. Jeli jsme přes Rychnov nad Malší do Svatého Kamene (v originále "über Reichenau/Maltsch nach Maria Schnee" - pozn. překl.) s návštěvou kaple (s kamenem - pozn. překl.) a prohlídkou poutního kostela, který se nachází v rekonstrukci. Jaká ironie osudu! Čech, který používal po dlouhá léta kostel jako ovčín a vydal jej znesvěcený postupné zkáze, provozuje teď hostinec hned vedle. Občerstvuje návštěvníky z území postiženého vyhnáním, jejichž poutní svatyni tak zhanobil. A ti mu ještě dávají dost vydělat.
Dál vedla naše cesta přes Cetviny (Zettwing), kde už z kostela zbyly málem jen obvodové zdi, na Mikulov (Böhmdorf), stejně jako blízké Cetviny docela zmizelý. Přes Příbraní (Sinnetschlag), také dnes zcela zaniklé, se dostáváme do Leopoldova. Nelze popsat pocity, které má člověk při spatření zkázy mezitím nastalé. Obydleno je toliko několik stavení a ostatní čeká postupný rozpad. Velice mě skličuje, jak končí osada kdysi tak čistotná a úpravná. Jako už při mé první návštěvě doma jsem i teď se sestrou vyhledal myslivnu v Horním Příbraní (jde s určitostí o objekt pod Jelením vrchem /Doppler/, označovaný dnes na mapách jako "Mášovna" - pozn. překl.). Budova stojí opuštěná a prázdná, zarůstající lesem a křovinami. Je mým přáním, abych mohl proputovat má domovská místa brzy znovu; také Nové Hrady (Gratzen), kde jsem v letech 1938-1945 se svými rodiči a sourozenci bydlil. Leopoldov však i nadále zůstane středem mého domovského citu a mého spojení s domovem (v originále "das Kernstück meiner Heimatgefühle und Verbundenheit" - pozn. překl.).
Glaube und Heimat, 1992, č. 11, s. 97-98
Jakoby řízením osudu mi 30. prosince roku 2013 poslal jeden ze čtenářů webových stran Kohoutího kříže kopii úmrtního oznámení Friedricha Talirsche, jemuž jsem hloupě stroze odpověděl, že máme přeložen už dříve toliko text Ericha Talirsche a že jde zřejmě o omyl. Následovala má omluva, poněvadž Friedrich Talirsch byl osobou, která z pozůstalosti svého bratra Ericha v roce 2011 prózu, ba málem báseň v próze pod titulem v mém překladu znějícím Co mi jedle vyprávěla, redakci krajanského měsíčníku poslala. Dokonce jsem v poznámce ke svému překladu zaznamenal tenkrát datum Friedrichových 80. narozenin 19. července 1931, k nimž mu 2011 rodácký zpravodaj blahopřál. Díky zaslané kopii jeho parte jsem se dověděl, že autor předchozí přeložené ukázky se v Bad Aibling (nikoli v Norimberku, kam jsem mu kdysi dokonce psal v domnění, že tam žije, když odtud do Glaube und Heimat bratrův text poslal) stačil ještě dožít jednaosmdesátky, než tam 23. prosince 2012 několik málo hodin před Štědrým dnem toho roku skonal a pět dnů nato byl i pochován. Pohřeb byl podle úmrtního oznámení vypraven z modlitebny tamní obce adventistů (viz Adventgemeinde Bad Aibling, o samotné eschatologické církvi, očekávající druhý příchod Ježíše Krista a světící sobotu, více viz Wikipedia). Friedrichův otec Johann Talirsch (*7. dubna 1895 v Leopoldově) byl podle křestní matriky synem Martina Talirsche a jeho ženy Anny, nemanželské dcery Johanny Reichensdorferové ze dnes zaniklého Horního Příbraní (též Horní Příbrání, německy Ober Sinnetschlag), jejíž otec Adalbert Reichensdorfer tam hospodařil se svou ženou Theresií, roz. Hoffelnerovou z rovněž dnes zaniklých Ludvických Hor (Ludwigsberg) čp. 20. Martin Talirsch byl synem Adalberta Talirsche, dřevorubce v zaniklé dnes Terčí Huti (Theresienhütten psáno v matrice) čp. 23 a jeho ženy Theresie Glaserové z existujícího dosud Leopoldova čp. 7. Čímž se přece jen obloukem vracíme k vývodu Talířova rodu z okolí Velešína a Věžovaté Pláně, jak ho lze najít v medailonu k textové ukázce bratra Ericha. Poněvadž svět je přece jen kulatý.
- - - - -
* Leopoldov, Pohorská Ves / Svatý Kámen / Horní Příbraní / Nové Hrady / † † † Bad Aibling (BY)
