JOHANN THONABAUER
Z farní kroniky
1925-1933
Všeobecný přehled
Ani po světové válce nenastal nijaký opravdový mír, poněvadž stranické sváry a roztržky (v originále "der Parteien Hader" - pozn. překl.) u mnoha národů zuřily i nadále. Zprvu byli takřka všude nejsilnější stranou socialisté, ale štěpením na sociální demokraty a komunisty jejich postavení oslabilo. Jen v Rusku strhl komunismus prostřednictvím bolševiků státní moc trvale na sebe. Tam je také boj proti víře v Boha nejtvrdší (prezidenti Lenin a Stalin). -
V Mexiku došlo za vlády prezidenta Callese rovněž ke krutému pronásledování křesťanů (1926), které však později nabylo forem přece jen mírnějších.
Jako reakci na socialistickou vlnu (Rudá internacionála) lze označit fašismus (v Itálii) a národní socialismus (podporován v Německu). Socialismus usiloval o vládu dělnické třídy (proletariátu) a o odluku církve od státu. Fašismu platí za nejvyšší statek národ. Teprve pak následuje náboženství jako prostředek utužení lidových vrstev (v originále "als Mittel der Volksertüchtigung" - pozn. překl.).
V Itálii docílil fašismus pod vedením Benita Mussoliniho neomezené moci. Uzavřel v roce 1931 s papežem Piem XI. tzv. lateránské dohody (blíže viz Wikipedia - pozn. překl.), jimiž bylo odstraněno od roku 1871 panující nedorozumění mezi Vatikánem a Kvirinálem (viz opět Wikipedia - pozn. překl.) a v malém opět utvořen papežský stát.
Stejnými cestami se ubírá národní socialismus v Německu, kde je "Vůdcem" Adolf Hitler. Také on uzavřel se Svatým stolcem tzv, říšský konkordát (podepsán 20. července 1933 kardinálem Pacellim /pozdějším papežem Piem XII./ a vicekancléřem von Papenem a ratifikovaný Německem 10. září téhož roku 1933, blíže viz https://cs.wikipedia.org/wiki/Říšský_konkordát - pozn. překl.), jemuž však nyní k provedení ještě hodně chybí (v originále "dass aber bis jetzt an der Durchführung zu wünschen übrig läßt", konkordát je ostatně platný mezi Vatikánem a SRN až dodnes - pozn. překl.). Vedle národních socialistů nesmějí existovat žádné jiné politické strany, takže strana sociálně demokratická, komunistická či strana Centrum stejně jako katolické organizace byly zcela rozpuštěny a všechno musí být zglajchštaltováno s národně socialistickým hnutím (v originále "alles muss mit der nationalsoz. Bewegung gleichgestaltet werden" - pozn. překl.).
V Československé republice (v originále "in der Čsl. Republik" - pozn. překl.) byly také zakázány mnohé politické strany, mezi nimi i Německá národně socialistická dělnická strana (DNSAP, v originále "die deutsche nationalsozialistische Arbeiterpartei" - pozn. překl.), jakož i jejich tisk. Svou činnost musela dokonce zastavit i Německá národní strana (DNP, v originále "Deutsche Nationalpartei" - pozn. překl.). Mnozí němečtí národně socialističtí vůdcové byli pro své separatistické a zrádné snahy uvězněni (viz tzv. "Volkssportprozess" na webové adrese Wikipedia - pozn. překl.).
Španělsko se ve třicátých letech dvacátého století stalo rovněž republikou pod rudým vedením. Došlo k přepadení a k požárům klášterů, k vyhoštění jezuitského řádu a k odluce církve od státu. Listopadové volby roku 1933 přinesly vítězství pravicovým stranám, takže se zdá, že církvi přece jen nastanou lepší časy.
Ačkoli Společnost národů byla utvořena ke vzájemnému usmíření národních států (v originále "zur Völkerversöhnung geschaffen wurde" - pozn. překl.), nepřestaly závody ve zbrojení, celní válka, útlak menšin atd.. Krvavé boje se odehrávaly na Dálném východě. Občanskými válkami a jinými útrapami sužovaná Čína byla navíc napadena Japonskem. Sever Číny se stal odtrženým samostatným státem Mandžusko.
Rakouská republika se musela za vlády kancléře Dolfuße svou nezávislost bránit proti hnutí, žádajícícmu tzv. "anšlus", podněcovanému z Německa. Stále znovu pozvedal Svatý otec svůj hlas ve prospěch míru mezi národy. Ten nesmí být pouze hlásán, nýbrž musí k němu vést opravdová vůle.
Kronika farnosti Semněvice 1848-1945
P.S. Je jistě zajímavé, že tu farář Thonabauer vymezuje politické ohlédnutí (v originále "Rückblick"), ve farní kronice kapitola dosti nezyklá, letopočtem svého vysvěcení na kněze a ustanovením do čela farnosti v Semněvicích. Je z toho patrno, že svou duchovenskou funkci nijak neizoloval od celkové společenské situace, oceňované jasně podle aktuálního vztahu k církvi. Náhodou jistě není, že se Thonabauerův nástup do Semněvic kryje s vítězstvím hitlerismu v Německu.
Narodil se 16. ledna roku 1901 v jihočeské Trutmani (německy Trautmanns, dnes Mezilesí) ve farnosti Trhové Sviny (Schweinitz). Jeho otec a jmenovec Johann Thonabauer (*19. prosince 1869 v Klažarech /německy Glasern, v trhovosvinenské oddací matrice "v Klejžarech"/, †1. prosince 1939 tamtéž), byl synem a nástupcem svého otce a jmenovce na klažarské usedlosti čp. 14 (ten rozlehlý statek tam dosud lze najít) a Rosiny (v oddací matrice "Roziny"), roz. Schweighoferové z Božejova (Buschendorf) čp. 7 (i toto číslo popisné je na současném leteckém snímku patrné). Matka Maria, roz. Hoffelnerová, byla dcerou Laurenze (v trhovosvinenské křestní i oddací matrice "Vavřince") Hoffelnera, rolníka v Trutmani čp. 19 (i tuto rozlehlou usedlost, na níž kdysi hospodařil i Vavřincův otec Josef se svou ženou Terezií, roz. Peškovou ze Záluží /dnes jen část obce Slavče/ čp. 4 /ta usedlost tam až dosud stojí/ v Mezilesí můžeme dosud spatřit) a Jenovefy (v oddací matrice "Jenofefy") Ortnerové z Trutmaně čp. 9 (usedlost s tím číslem popisným v Mezilesí rovněž dosud stojí). Mladý Thonabauer studoval na německém gymnáziu v Českých Budějovicích (Budweis), kde byl pak na kněžském semináři 5. července roku 1925 i vysvěcen. Jako první kaplan působil nato v Horšovském Týně (Bischofteinitz) a od 1. července 1933 byl ustanoven po Josefu Randovi (1905-1932) a Johannu Knarrovi (1. ledna 1933 - 30. června 1933 jen jako dojíždějící administrátor při své hlavní funkci faráře v Křakově /Kschakau/) farářem v Semněvicích (Hoch-Semlowitz). Oba jeho předchůdci mají i své samostatné zastoupení na webových stranách Kohoutího kříže. Na snímku, který ve farní kronice doprovází jeho nástup do úřadu, je zachycen i jeho otec a jmenovec Johann Thonabauer, sedlák v Klažarech (Glasern). Je až neuvěřitelné, kolik stran farní kroniky zaplnil věrným a podrobným vylíčením perzekuce, kterou mu připravilo nacistické gestapo a zanechal tak budoucím generacím svědectví statečného kněze, jehož profil zachycují ve stručnosti následující řádky nekrologu ze stránek "diecézního" časopisu kněží, vyhnaných po válce z obnoveného Československa.
Za farářem Johannem Thonabauerem
Johann Knarr
V neděli dne 4. září 1960 kolem 10. hodiny noční zemřel v domažlické nemocnici (v originále "im Tauser Krankenhaus" - pozn. překl.) dp. Johann Thonabauer, farář v Semněvicích.
Farář Johann Thonabauer se narodil dne 16. ledna 1901 v Trutmani (v originále "in Trautmanns" - pozn. překl.). Poté, co absolvoval českobudějovické německé gymnázium, obrátil se ke studiu bohosloví a vstoupil rovněž v Českých Budějovicích do tamního kněžského semináře. Už tady se vyznačoval velkou svědomitostí a pílí. Nic ho nedokázalo odvést od úsilí po svatosti (v originále "vom Streben nach Heiligkeit" - pozn. překl.) a přece právě to se projevovalo i přátelským vztahem ke všem spolužákům a ochotou pomoci každému z nich. Po skončení teologických studií byl dne 5. července roku 1925 vysvěcen v Českých Budějovicích na kněze. Jako kaplan v Horšovském Týně vedl opravdově kněžský život (v originále "wahrhaft priesterliches Leben" - pozn. překl.) a mohl v tom sloužit všem spolubratřím za vzor. V roce 1933 byl jmenován farářem v Semněvicích, kde znovu usiloval o to, aby sebe a své svěřence vedl neomylně cestou k nebi. Nijaký div, že se jako jeden z prvních stal ve "Třetí říši" obětí gestapa jako "Pfarrerschreck" (tj. "farářský poděs" - pozn. překl.). Byl roku 1941 zatčen a odsouzen v Chebu ke čtyřem letům káznice (ve farní kronice "31/2 Jahren Zuchthaus" - pozn. překl.), ztrátě cti a zaplacení soudních výloh. Trest si musel odbýt v dolnorakouském Steinu (dnes část města Krems - pozn. překl.). Když se v roce 1945 do Semněvic vrátil, byla farnost obsazena jiným duchovním, takže byl nějaký čas administrátorem ve Všerubech na domažlickém okrese (v originále "in Neumark im Bezirk Taus" - pozn. překl.). - V roce 1946 jako pronásledovaný nacismem nebyl Čechy vysídlen a směl ve své farnosti zůstat. To ovšem mělo vést k dalším útrapám ze strany moci, které se po únoru 1948 chopili komunisté. Pronásledování a ponižování těch, kdo zůstali věrni, snášel s křesťanským a kněžským odevzdáním. Měl přitom od roku na starosti hned pět farností: Semněvice, Křakov, Bukovec, Prostiboř a Staré Sedlo (v originále "Hoch-Semlowitz, Kschakau, Mogolzen, Prostibor und Altsattel" - pozn. překl.). Není divu, že se z přemíry práce trvale roznemohl. Dne 10. srpna 1960 byl pro zánět močových cest hospitalizován v domažlické nemocnici, kde ho vysvobodila smrt z pozemských strastí. Dne 7. září následoval převoz do Semněvic a den nato ve svátek Narození Panny Marie byl po slavnostním rekviem pochován při hlavním kříži místního hřbitova. Neméně než 31 duchovních, včetně těch z Českých Budějovic, se vedle mnoha přítomných věřících podílelo svou účastí na pohřebním obřadu. Staňkovský děkan a jeden kolega ze studií pronesli nad hrobem slova rozloučení. Kanovníci katedrální kapituly v Horšovském Týně, kterých zbývá ještě pět, žijících ovšem dnes v Německu, byli požádáni, aby za zesnulého odsloužili tři mše svaté. Všichni jeho farníci a ti, kdo ho znali - kéž ho vzpomenou ve svých modlitbách, oč prosí a všechny tímto pozdravuje farář z Křakova, sídlící nyní v Michldorfu u Weidenu (v bavorské Horní Falci - pozn. překl.).
Glaube und Heimat, 1960, č. 19, s. 772
- - - - -
* Mezilesí / České Budějovice / Horšovský Týn / Semněvice / † Domažlice / † † Semněvice
