JOSEF RUPERT TRINKS
Závěrek Historie biblické
Nejmilejší, když sobě připomeneme, co Bůh jak Arciotcům, tak později národu Židovskému skrze Proroky o budoucím Vykupiteli předzvěstoval a když s tím život a příhody Krista Ježíše, jak jsme je až posud slyšeli, srovnáme; vidíme, že se všecko to na něm naplnilo.
Neb Ježíš byl skutečně z potomků Abrahamových, Izákových a Jákobových, skutečně z pokolení Jůdova, a z rodu Davidova. Neposkvrněná panna byla matkou jeho; Ježíš se narodil v Betlémě Jůdově; měl předchůdce, Jana Křtitele, kterýž ho lidu oznamoval; učil, jakby se lidé Bohu líbiti a spaseni býti mohli; činil zázraky, a budoucí věcí, v.p. (v překladu "z.B.") svou smrt, příhody svých Apoštolů, a vyvrácení Jeruzaléma předpovídal; umřel na kříži, žádné viny nemaje, nýbrž jediné za hříchy pokolení lidského; a pohřben byv, opět dne třetího z mrtvých vstal. Již při smrti Ježíšově se opona v chrámě Jeruzalémském roztrhla, na znamení, že nyní oběti Židovské přestati mají, a po vyvrácení chrámu a města skutečně přestaly. Ježíš však nové náboženství, novou poctu Boží, novou obět, obět svého těla a krve své ustanovil.
Podlé těch znamení již nebylo více těžko poznati, že Ježíš jest onen od Boha zaslíbený Mesías neb Vykupitel pokolení lidského; zvlášť když to Ježíš sám o sobě svědčil, a své výpovědi mnohými zázraky potvrzoval, ano když i do nebe vzat jsa, ještě skrze Apoštoly své veliké zázraky činil. Protož uvěřili také mnozí v něho; neb jeho náboženství ještě za času Apoštolů po všem skoro tehdáž známém světě rozšířeno jest. A ačkoli křesťané po tři sta let co nejukrutněji pronásledováni, mučeni a zabíjeni byli; přec se počet den ode dne rozmáhal. Nyní není žádného světa dílu, v němžby hojných společností křesťanských nebylo. Místo jediného chrámu, který v Jeruzalémě pravému Bohu vzdělán byl, nyní nesčíslní chrámové strmí, a každá při nich stojící věž jest jako vzhůru pozdvižený prst, kterýž k nebi ukazuje, na znamení, že tu lidé bydlejí, jichž mysl k nebi obrácena býti má. Také rozmilé vlasti naší České (v překladu "auch unserem geliebten Vaterlande Böhmen"), v níž předtím pohané bydlili, asi před tisíci lety světlo učení Ježíšova vzešlo.
Všudy, kdež se učení Ježíšovo rozmohlo, přestaly ohavnosti pohanské, a na jejich místo vznešené ctnosti, spravedlnost, láska, věrnost, střídmost, a počestnost vstoupily. Všudy od nepravosti vyčištěný, a nejkrásnějšími ctnostmi se skvoucí život lidský dosvědčoval, že Ježíš jest ten, kterýž přijíti měl, aby lidi z okovů hříchu vysvobodil, a je syny Božími, a dědici spasení věčného učinil. A až podnes právě svatý život se spatřuje na těch, kteříž se upřímně Ježíše drží; nevěřící ale a ty, kteříž se Božské vlády jeho zbavují, všeliké ohavné nepravosti, podvod, krádež, nespravedlnost, smilstvo, i vraždy páchati vidíme.
Jestiť tedy Ježíš, v němž a skrze něhož jediné určení svého dojíti, tj. právě moudří, svatí, a života věčného oučastni býti můžeme.
O, držte se, Nejmilejší, celým srdcem Ježíše; děkujte mu, že se vám té milosti dostalo, jeho učedníky býti; pamatujte rádi na něho, poslouchejte rádi o něm, patřte neustale na příklad jeho, mějte ho ustavičně na mysli a v srdci, a čiňte všecko, jakož před očima jeho; choďte rádi do chrámu Páně, a pilně v této knize, v níž se vám tolik pěkného o Kristu Ježíši vypravuje, čítejte.
Držte se Ježíše; milujte ho srdečně, a okazujte lásku svou věrnou plněním učení jeho. Neb čím věrněji podlé učení jeho pokračovati budete, tím více v srdci svém okusíte, že jest Božské, a on sám že Syn Boží jest; a čím více Ježíše poznáte, tím přívětivějšího a lásky hodnějšího jej shledáte, a tím patrněji se přesvědčíte, že toliko v něm a skrze něho spasení nalézti lze jest.
Držte se Ježíše, a zachováte svědomí své čisté od nepravosti světa; Ježíš vám w každém utrpení, a v každém kříži pevnou podporou bude, a již zde pokoje a potěšení udělí, kteréhož všecken svět dáti nemůže; někdy pak, až přijde hodina vaše, tiše a líbezně oči vaše zavře, a vás k sobě do svého království přijme, kdež věčně neskonalé blaženosti, jíž se nic na světě tomto nevyrovná, požívati budete.
Jemuž budiž čest a sláva na věky věků, a milost jeho budiž se všemi vámi. Amen.
Hned povím, že nejde tentokráte o překlad německého textu, nýbrž o český originál (kromě přepisu liter ponechaný v původní "pravopisné" podobě /rozdělovací znaménka a tvarové archaismy třeba/), jehož autorem je obrozenský kněz Šimon Bernard Vrána (1785-1856), přispěvatel Jungmannova slovníku a náboženský spisovatel český, jehož dílo, vyšlé v Českých Budějovicích (na titulním listě knihy je jméno města kupodivu psáno s malým "č" a velkým "B") roku 1821 pod obšírným titulem ve švabachu ovšem a starém pravopise znějícím "Hystorye biblická pro odrostlegssj mládež jakož y pro dospělé, kteří biblických přjběhů k poučenj a wzdělánj swému užjwati chtj", deset let nato, tj. roku 1831, už bez podtitulu, hlásajícího komu je kniha určena, jako "Biblische Geschichte von P. S.B. Wrana" přeložil "Joseph Rupert Trinks, Hauptschul-Direktor, Katechet und Professor der Pädagogik, Katechet und Methodik am bischöflichen Lycäum in Böhmisch-Budweis". Co o něm jinak ještě víme? Narodil se 26. prosince na druhý Boží hod vánoční roku 1783 v obci Havraň (Hawran) na Mostecku. V Českých Budějovicích se stal nejen rektorem zdejší piaristické koleje, ale v roce 1837 i čestným občanem města. Figuruje ovšem v seznamu čestných občanů bez jakékoli zmínky o svých dalších osudech, alespoň však s rokem úmrtí 1850. Jeho překlad zůstává svědectvím nepředpojaté jednoty víry a vlastně i jazyka v časech, které dosud netušily nic o síle nových nacionalismů, neřku-li národních socialismů, aniž o nových, z tolikerého zapření Krista vzrostlých "ohavnostech pohanských" a "obětech Židovských".
- - - - -
* Havraň / České Budějovice