HANS WAGNER-SCHÖNKIRCH

Trunkene Himmelfahrt

Venite mecum, ihr züchtigen Zunftgesellen,
Einen durstigen Buben wir verscharren wöllen.
Gesoffen hat er wie ein Wisenttier,
Drum sprint ihm auf die Himmelstür.
Sein Seel hupft frisch ins Paradeis hinein,
Dort renet Malvasier und Hennenwein,
Dort raucht der Gänsebauch am goldnen Tisch,
Pfaubraten, Saukopf und gesottner Fisch.
Glirr glurr gloria!
Ihr biedern confratres cantate.
Cum jubilo omnes clamate,
Cum ju-ju-ju-ju-jubilo!

Opilé nanebevzetí

Pojďte ke mně, počestní mokří braši,
žíznivce pochováme silou naší.
Je-li jak zubr kdo snad nasosaný,
pak vskočí rovnou do nebeské brány.
Dušička hupne zčerstva do ráje,
piva jak malvaz, vína zplna je,
z husy se kouří na stolečku zlatém,
z pávů, ryb, prasat na tácu vrchovatém.
Glo glo gloria!
Ctní spolubratři, sborem pějte.
S jásotem všici provolejte,
teď ju-ju-ju-ju-jubilo!

Tento písňový text vkládá Hans Watzlik do úst jedné z postav svého románu Phönix (1916), pojednávajícího o básnickém zjevu Johannese von Tepl (Watzlik i Johannes von Tepl, zvaný také přídomkem "von Saaz" či "von Schüttwa", jsou oba i samostatně zastoupeni na webových stranách Kohoutího kříže) a dává jí ho zpívat "in feierlichen Kirchenton". Neznám melodii, kterou text (jako hudební skladba dostal název Trunkene Himmelfahrt) doprovodil Hans Wagner-Schönkirch, ale jedno vím: souvislost hudebníkova životního osudu s tím spisovatelovým stojí za připomínku už proto, že ve hře jsou České Budějovice (Budweis). Hans Wagner se narodil dne 19. prosince roku 1872 v dolnorakouském městysi Schönkirchen (od roku 1971 Schönkirchen-Reyersdorf) na severním okraji Moravského pole (Marchfeld). Ve městě Krems absolvoval učitelský ústav a vedl tam v letech 1892-1896 pěvecké a orchestrální sdružení. Po krátkém českobudějovickém intermezzu, o němž bude ještě řeč, působil v letech 1898-1901 jako sbormistr mužského pěveckého sboru ve Vídni, založeného roku 1863, v letech 1901-1910 byl pak postupně sbormistrem pěveckých sdružení Wiener Akademischer Gesangverein, Wiener Singverein a posléze i Wiener Schubertbund. V roce 1910 založil ve Vídni vůbec první dětskou pěveckou školu. Už roku 1904 byl vyznamenán ve starém mocnářství Zlatým záslužným křížem s korunou, pět let nato pak ve Švédsku rytířským křížem I. třídy řádu Vasa. V meziválečném Rakousku získal roku 1932 Schubertovu medaili pěveckého sdružení Wiener Männergesang-Verein a rok nato Zlatý odznak za zásluhy o Rakouskou republiku. Zemřel ve Vídni 12. prosince válečného roku 1940 a je pochován na vídeňském Centrálním hřbitově skupina 33A, řada 2, číslo 2 v napůl čestném hrobě (in ehrenhalber gewidmeten Grab). Následující text vídeňské autorky skladatelova životopisu Marie Sonnewendové pomáhá osvětlit, jak se jeho životní osud prolnul s Watzlikovým natolik, že dílo německého šumavského autora, Wagnerem zhudebněné navíc v šumavských Prachaticích, žije dál přinejmenším v této podivně patetické, původně po středověkém způsobu makarónské, celým svým slohem jakoby "martinské" písni pražského vaganta, žáka, jímž i Watzlik ve stověžaté matce měst kdysi byl.

Vzpomínka na jednoho z učitelů Hanse Watzlika

Maria Sonnewendová

Psal se rok 1896. Dne 1. září toho roku nastoupil místo na německém učitelském ústavu v Českých Budějovicích mladý pedagog, který sem přišel z dolnorakouské Kremže (Krems) jako čerstvý absolvent učitelského ústavu tamějšího. Rychle za sebou složil s vyznamenáním všechny zkoušky z hudebního oboru. Byl to dne 19. prosince roku 1872 v Schönkirchen na Moravském poli jako učitelský syn narozený Hans Wagner. Nikdy by si nepomyslil, že jeden z jeho českobudějovických žáků dosáhne značného věhlasu na literárním poli. Vyučoval totiž na zdejším učitelském ústavu našeho významného šumavského autora Hanse Watzlika.
V pozdějších letech se oba znovu navzájem potkali. Wagner našel zalíbení ve verších svého žáka a opatřil je hudbou. Zhudebnění Watzlikových textů "Trunkene Himmelfahrt" a "Deutsche Landsknechte" se zrodila o prázdninách v roce 1928, kde se Wagner zdržoval u spřátelených s ním rodin Kramlových a Pötschových. Zmíněné Wagnerovy písně byly uvedeny velkými pěveckými sdruženími, jmenovitě sborem Innsbrucker Männergesangverein pod vedením Artura Kametscheidera a Hamburger Männergesangverein, řízeným Eugenem Pabstem. Vdova po skladateli opatruje dosud plakát a tištěný výtisk programu posledního uvedení. V roce 1912 vyvolal Hans Wagner v život sbor a capella vídeňských učitelů. Dne 12. února roku 1928 pak byla tímto sborem o jeho zimním koncertu píseň "Trunkene Himmelfahrt" uvedena vůbec poprvé. Zářivá proslulost díla překročila hranice země a to se pak nadále objevovalo na programech koncertních turné se zastávkami v Brně, v Ostravě, v Praze, ve Znojmě i v městech na západě Německa. Úchvatné verše, vyňaté z Watzlikova románu "Phönix", jsou formou i obsahem připodobněny tzv. "martinským písním" (v originále "in Form und Inhalt den sogenannten Martinsliedern angeglichen" - pozn. překl.). - Ty byly dříve zpívány při velkých hodokvasech na sv. Martina 11. listopadu. Potulní žáci vymýšleli a přednášeli ty písně pro vidinu odměny v podobě husí pečínky, vepřové hlavy a vína, tekoucího proudem. Proto se v písni zpívá (zde v němčině namísto latiny - pozn. překl.): "Glirr, glurr, gloria! Ihr biederen Brüderlein, wollt singen, mit Jubilei alle tut springen!" - To jsou závěrečné veršové řádky strhujícího čtyřhlasého mužského sboru.
Při posledním Watzlikově setkání s Wagnerovou vdovou ve Vídni na podzim roku 1941 byl spisovatel velmi potěšen, že všechny jeho knihy, dopisy a obrazy, jež někdejšímu svému učiteli věnoval, jsou uchovány a opatrovány na čestném místě. Ty památeční doklady také doznaly záchrany i po všech zmatcích poválečné doby.

Hoam!, 1956, č. 8, s. 26-27

- - - - -
* Schönkirchen / České Budějovice / Prachatice / † † † Vídeň (A)