ALFRED WALTER

Vám lehko snad, mně hůře jest...

Euch macht ihrs leicht,
mir macht ihrs schwer,
gebt ihr mir Armen
zu viel Ehr.

Vám lehko snad,
mně hůře jest,
vždyť pro mne
přílišná to čest.

Těmito slovy norimberského ševce Hanse Sachse z páté scény třetího jednání opery Mistři pěvci norimberští (vlastní libreto skladatele Richarda Wagnera do češtiny cituji v překladu Zdeňka Knittla) prý poděkoval roku 1988 Alfred Walter za udělení Kulturní ceny města Pasova. Abych neplýtval slovy vlastními, dodávám k následujícímu textu o Walterově životě a díle jen tu podrobnost další, že dne 7. března 2004 proslulý dirigent a rodák ze šumavských Volar, syn tamního bankovního úředníka Wilhelma Waltera a jeho ženy Julie, roz. Alferieové, v belgickém Bruselu skonal po dlouhé a těžké nemoci a urna s jeho popelem byla uložena k rodinnému hrobu v Bambergu. Jako nejbližší pozůstalé truchlily po něm jeho švagrová Theresia Walterová a neteř Claudia Gollerová s rodinou, Snad by se jen chtělo připomenout, že bavorské město Bamberg má partnerství s hlavním městem České republiky Prahou, jednou z evropských hudebních metropolí. Teče jí i od Volar Smetanova řeka Vltava.

Měl hudbu v krvi

Armin F. Fechter, Otto Lang

Už jeho praděd byl po 30 let prvním tenorem vídeňské Státní opery (Staatsoper Wien). O mnoho let později hostoval na téže scéně Walter ze šumavských Volar (Wallern). Jeho talent vyšel najevo už v rodičovském domě. Fred, jak mu říkali, neuměl ještě ani číst a psát, ale na klavír už hrát dokázal. Není tedy divu, že na svůj prvý školní den absolvoval zároveň i počáteční hodinu klavírní výuky.
Rosa Oberhoferová (roz. Kißlingová, žila v letech 1889-1968, od roku 1921 byla ženou volarského regenschoriho Wolfganga Oberhofera, i samostatně zastoupeného na webových stranách Kohoutího kříže - pozn. překl.) v Alfredovi probudila lásku k hudbě. Cvičil denně pět i více hodin. Jak známo, k talentu patří i píle. V deseti letech se poprvé účastnil klavírního kurzu v bavorském Deggendorfu a získal ve své věkové skupině 1. cenu.
Za svých gymnaziálních studií v Prachaticích našel v profesorovi hudební výchovy, kterým tam byl Rudolf Leberl (rovněž samostatně zastoupený na webových stranách Kohoutího kříže - pozn. překl.), vynikajícího podporovatele. Po druhé světové válce a následném vyhnání se v hornofalcké obci Sulzbach an der Donau (od roku 1978 jen místní část městyse Donaustauf - pozn. překl.) blízko Řezna (Regensburg) znovu setkali.
V roce 1946 se stal Alfred Walter členem chlapeckého pěveckého sboru Regensburger Domspatzen. Dva roky nato maturoval. Mělo následovat období pro nadaného mladíka značně náročné. Sotva dvacetiletý se pustil zároveň do studia archeologie a hudební vědy, k čemuž bylo nutno absolvovat přednášky v univerzitních městech Erlangen, Řezno i Štýrský Hradec (Graz). Vedle toho prohluboval své hudební vědění u profesora Leberla. Brzy nato se stal asistentem šéfa řezenské opery. Optimálně profesně vyzbrojen přestěhoval se pak do Štýrského Hradce, kam byl povolán jako šéf orchestru (v originále "zum Kapellmeister" - pozn. překl.).
Odtud ze Štýrského Hradce přijímal žádosti o hostování. Tak vícekrát asistoval při Salzburger Festspiele (1955) a při Bayreuther Festspiele (1957 až 1970). Školou byla pro něho setkání s Hansem Knappertsbuschen a především s Dr. Karlem Böhmem.
Walter měl vůbec úzké vztahy k rodině Wagnerově (rozuměj potomky skladatele Richarda Wagnera /1813-1883/ - pozn. překl.). S Wielandem Wagnerem (vnuk Richarda Wagnera, žil v letech 1917-1966, viz Wikipedia - pozn. překl.) koncertoval v Římě. Ještě dnes je náš dirigent nadšen prací v Teatro dell' Opera ve věčném městě.
Vůdčího zadání se mu dostalo v jihoafrickém městě Durbanu, kde se stal šéfdirigentem tamního městského divadla. V Johannesburgu dirigoval zpaměti Beethovenovu Devátou. Během delších dovolených hostoval v japonské Ósace a v hlavním městě Tokiu při tamějších hudebních festivalech. Lákavá nabídka zavedla Šumavana do islandského Reykjaviku, kde byl do roku 1970 šéfem rozhlasového symfonického orchestru. Tím skončila Walterova "léta
učňovská a vandrovní". Vrátil se domů do Německa. Mezi 52 uchazeči získal v Münsteru místo generálního hudebního ředitele a setrval tu do roku 1980. Jeho zdejší pobyt byl zvláště úspěšný. Když po koncertu odkládal dirigentskou taktovku, tleskávalo prý naplněné hlediště vestoje ještě i 35 minut poté. To Münster dosud nikdy nezažil. Pro svůj dobrý kontakt s publikem sklízel Walter úspěch v podobě stále vyprodaných koncertů.
V roce 1984 převzal pozici šéfdirigenta symfonického orchestru belgického rozhlasu ve světovém městě Bruselu (v originále "in der Weltstadt Brüssel" - pozn. překl.).
Alfred Walter, dirigent velkého formátu (v originále "von hohen Gnaden" - pozn. překl.), byl během posledních dvou desetiletí často zván k pohostinským vystoupením. Čekal ho tak Hamburk, Dortmund, Stuttgart, Bamberk, Kodaň, Trident, Oslo, Dallas, Manchester, Vídeň (Státní opera a koncerty), Linec, Montreux, Colorado. Koncertoval také v Československu.
Je pochopitelné, že náš umělec byl mnohokrát vyzván i ke gramofonovým nahrávkám. Jsou k dostání v obchodech.
Úroveň dirigenta lze poměřovat i podle toho, s jakými sólisty jeho orchestr vystupuje. Volarský rodák se při své práci potkal s tak významnými zjevy jako jsou či byli houslisté Yehudi Menuhin, Henryk Szeryng, Leonid Kogan, Igor Oistrach, Kyung-wha Chung, cellisté Mstislav Rostropovič a Heinrich Schiff, klavíristé Géza Anda, Alexis Weißenberg, Alfred Brendel, Bruno Gelber, Rudolf Buchbinder, Jörg Demus, Paul Badura-Skoda, se slavnými pěvkyněmi a pěvci jako jsou či byli Birgit Nilsonová, James King, Ingrid Bjonerová, Gottlob Frick, Nicolai Gedda, Gundula Janowitzová, Christa Ludwigová a mnoho jiných.
Během jeho umělecké činnosti se Alfredu Walterovi dostalo početných uznání a ocenění. Tak mu byla Mezinárodní společností Gustava Mahlera udělena zlatá medaile po slavném skladateli (rodem z Kaliště u Humpolce - pozn. překl.) pojmenovaná /Internationale Gustav Mahler Gesellschft/ byla založena ve Vídni v roce 1955, medaile uděluje od roku 1966 - pozn. překl.). Stal se přispívajícím členem Sudetoněmecké akademie věd a umění (Sudetendeutsche Akademie der Wissenschaften und Künste) a nositelem Sudetoněmecké kulturní ceny. V roce 1988 získal Kulturní cenu města Pasova, dva roky předtím ho rakouský prezident Dr. Rudolf Kirchschläger jmenoval profesorem.
Mnozí skladatelé osobně věnovali Alfredu Walterovi některá svá díla. Byl to v Německu působící, původem jihokorejský komponista Isang Yun (1917-1995, viz Wikipedia - pozn. překl.), stejně jako český skladatel a muzikolog Viktor Kalabis (1923-2006, manžel cembalistky Zuzany Růžičkové, viz o něm opět Wikipedia - pozn. překl.).
Náš úspěšný šumavský rodák je doma i v operním oboru hned při 30 významných autorech, jejichž díla s orchestry dirigoval.
K tomu připočtěme stovky klasických a moderních skladeb, které Alfred Walter dirigoval mnohdy zpaměti, bez partitury, a můžeme zvážit, co jeho profese obnáší.
Je mu koníčkem, především však povoláním a posláním.