MARGARETE WANITSCHEKOVÁ
|
Regentag D Woikan hängand zon daglanga toif üban Fejd, ganz graab und ganz finsta scheint me is d Wejt. Da Rau knockt se nieda, zoigt min Newe dava, steigt auffi, foit oba, etla Tag geht dös scha. Und da Regn beddlt nieda von de hengatn Baam, klöpfed an d Scheima, vafoigt me in Traam. Des ganz Nachtln druckt eina und legt se aafs Gmiat. Ha koa Breckl koa Hoffnung, daß anderst na wiad! |
Deštivý den Mraky visí po celý den tak nízko nad polem, šedošedá a temná zdá se mně všecka zem. I kouř se dolů vrací, táhne se bledou mhou, už po několik dnů jde to tak za sebou. Déšť krápe ze stromů a nahání až strach, jak buší do oken, jak jde za mnou i v snách. Po celou noc tak tísní a ovládá můj cit, nikde snad kouska naděje, že jinak může být! |
|
Bschoad (1980), s. 42 |
|
Sotva možno podat přesvědčivější důkaz toho, jak životu blízká je nářeční tvorba v Bavorském lese, než básněmi žen, jejichž osud se podobá tomu, z něhož se veršem bavorského dialektu "vypsala" Margarete Wanitscheková. Bere v nich na sebe tíseň bližních, city a příběhy tkvící v hloubi domovů, dvojích už tím, že ztrácíme neustále cosi blízkého, abychom blízkost znovu hledali a našli. Narodila se 17. ledna 1921 v Tittlingu v obchodnické rodině, usazené v tom městě od roku 1662. V jedné nářeční básni, která se mi jeví nepřeložitelnou, popisuje dědečkův krám a všechen jeho sortiment tak, že je mi opravdu líto to zkazit: vždyť jsem od nejranějších dětských let vyrůstal doslova v jednom ze "šuflat" takového obchodu smíšeným, vlastně koloniálním zbožím také. Byla rozená Machhausová, maminka pocházela z dolnobavorského Rottalu, dcerka ji však ztratila už ve čtyřech letech a vyrůstala u pěstounů. Po dosažení středního osvědčení u řádu Anglických panen (Institut Blahoslavené Panny Marie - ženská odnož Tovaryšstva Ježíšova) v Pasově (Passau) působila nejprve v Pfarrkirchen a Griesbachu, než se roku 1952 provdala za policejního úředníka Egona Wanitscheka. Narodila se jim dcera a dva synové, druhý domov našli po mužově přeložení 1960 v Grafenau. Margareta se účastnila prvého sněmu bavorských nářečních básníků deset let nato v Deggendorfu při Dunaji a publikovala poté v Bavorsku i Rakousku, vystupovala v rozhlase i na autorských čteních. Žena z domácnosti se stala literárně známou. Právě ze sborníku nazvaného Bschoad (Raneček s vejslužkou) pochází text básně o "slzavém dnu" jako ukázka opravdovosti, s níž psala tak blízko šumavským hřebenům. Krátce po sobě jí zemřeli 1984 manžel a dva roky nato nejmladší syn. Když 17. června 2002 v 81 letech zemřela pak i ona a byla pochována do rodinné hrobky v rodném Tittlingu, promluvila nad její rakví naposledy za Kruh nářeční poezie (Kreis der Mundartdichtung) Olga Hartmetz-Sagerová rodem ze šumavských Nových Hutí (Kaltenbach), vedle níž verše Margarete Wanitschekové figurují v už zmíněné antologii v oddíle Zwischn Rachl und Dreiburgenland und im Böhmerwald. Proto zůstane přítomna i mezi námi.
- - - - -
* Tittling (BY) / Grafenau (BY) / † Mnichov (BY) / † † Tittling (BY)
