logo
JIHOČESKÁ VĚDECKÁ KNIHOVNA V ČESKÝCH BUDĚJOVICÍCH

MARGARETE WANITSCHEKOVÁ

Regentag


D Woikan hängand zon daglanga toif üban Fejd,
ganz graab und ganz finsta scheint me is d Wejt.
Da Rau knockt se nieda, zoigt min Newe dava,
steigt auffi, foit oba, etla Tag geht dös scha.
Und da Regn beddlt nieda von de hengatn Baam,
klöpfed an d Scheima, vafoigt me in Traam.
Des ganz Nachtln druckt eina und legt se aafs Gmiat.
Ha koa Breckl koa Hoffnung, daß anderst na wiad!

Deštivý den


Mraky visí po celý den tak nízko nad polem,
šedošedá a temná zdá se mně všecka zem.
I kouř se dolů vrací, táhne se bledou mhou,
už po několik dnů jde to tak za sebou.
Déšť krápe ze stromů a nahání až strach,
jak buší do oken, jak jde za mnou i v snách.
Po celou noc tak tísní a ovládá můj cit,
nikde snad kouska naděje, že jinak může být!

Bschoad (1980), s. 42

Sotva možno podat přesvědčivější důkaz toho, jak životu blízká je nářeční tvorba v Bavorském lese, než básněmi žen, jejichž osud se podobá tomu, z něhož se veršem bavorského dialektu "vypsala" Margarete Wanitscheková. Bere v nich na sebe tíseň bližních, city a příběhy tkvící v hloubi domovů, dvojích už tím, že ztrácíme neustále cosi blízkého, abychom blízkost znovu hledali a našli. Narodila se 17. ledna 1921 v Tittlingu v obchodnické rodině, usazené v tom městě od roku 1662. V jedné nářeční básni, která se mi jeví nepřeložitelnou, popisuje dědečkův krám a všechen jeho sortiment tak, že je mi opravdu líto to zkazit: vždyť jsem od nejranějších dětských let vyrůstal doslova v jednom ze "šuflat" takového obchodu smíšeným, vlastně koloniálním zbožím také. Byla rozená Machhausová, maminka pocházela z dolnobavorského Rottalu, dcerka ji však ztratila už ve čtyřech letech a vyrůstala u pěstounů. Po dosažení středního osvědčení u řádu Anglických panen (Institut Blahoslavené Panny Marie - ženská odnož Tovaryšstva Ježíšova) v Pasově (Passau) působila nejprve v Pfarrkirchen a Griesbachu, než se roku 1952 provdala za policejního úředníka Egona Wanitscheka. Narodila se jim dcera a dva synové, druhý domov našli po mužově přeložení 1960 v Grafenau. Margareta se účastnila prvého sněmu bavorských nářečních básníků deset let nato v Deggendorfu při Dunaji a publikovala poté v Bavorsku i Rakousku, vystupovala v rozhlase i na autorských čteních. Žena z domácnosti se stala literárně známou. Právě ze sborníku nazvaného Bschoad (Raneček s vejslužkou) pochází text básně o "slzavém dnu" jako ukázka opravdovosti, s níž psala tak blízko šumavským hřebenům. Krátce po sobě jí zemřeli 1984 manžel a dva roky nato nejmladší syn. Když 17. června 2002 v 81 letech zemřela pak i ona a byla pochována do rodinné hrobky v rodném Tittlingu, promluvila nad její rakví naposledy za Kruh nářeční poezie (Kreis der Mundartdichtung) Olga Hartmetz-Sagerová rodem ze šumavských Nových Hutí (Kaltenbach), vedle níž verše Margarete Wanitschekové figurují v už zmíněné antologii v oddíle Zwischn Rachl und Dreiburgenland und im Böhmerwald. Proto zůstane přítomna i mezi námi.

- - - - -
* Tittling (BY) / Grafenau (BY) / † Mnichov (BY) / † † Tittling (BY)

Obrazové přílohy:
(ukázky)

Obálka knihy (1980) vydané nakladatelstvím Morsak v Grafenau
Obálka (1985), z nakladatelské nabídky Verlag Morsak
Rodný Tittling

zobrazit všechny přílohy

TOPlist