LINA WATZLIKOVÁ
 Snímek z fotoateliéru Seidel s datem 6. března 1904, tedy rok a půl před svatbou |
 Výřez se svatební fotografie z roku 1905, uchovávané ve sbírce Brigitte Watzlikové Repro R. Fink, Hans Watzlik : sein Werk im Spiegel der Zeiten (2020), s. 11 |
 Snímek s manželem, pořízený 3. srpna 1913 na jméno a adresu Watzlich Hanns, Lehrer Neuern |
|
|
Záznam o jejím narození a křtu v matrice obce České Žleby - otec Josef Pascher, syn kováře Johanna Paschera z Nové Hospody, farnost Kaplice, a jeho ženy Juliany Mardetschlägerové z Komařic, byl tehdy učitelem ve Stožci, matka Rosa byla dcerou měšťana a podkováře Ignatze Hableho a jeho manželky Agnes, roz. Kreußové, obou z Kašperských Hor Repro SOA v Třeboni - digitální archív |
|
|
Záznam oddací matriky farní obce Hořice na Šumavě o zdejší svatbě Hanse a Liny Watzlikových 19. září 1905 - ženich je psán příjmením Watzlik (alias Vaclik), ale v pozdějším přípise z roku 1925, tj. o 20 let později, děkan Paulus Heinrich uvádí, že podle výnosu Zemské politické správy s datem 12. května téhož roku 1925 je správné, a to stejně jako v případě Hansova otce, psát "Wazlik", nikoli "Watzlik" či "Vaclik" (!) Repro SOA v Třeboni - digitální archív |
|
 Rodinný snímek Liny a Hanse Watzlikových s jejich jediným synem Hansjörgem Watzlikem Repro Erinnerungen an Dahoam (1988), s. 97 |
 Manželé Watzlikovi Repro V. Karell, Hans Watzlik : Einführung in Leben und Werk (1959), obr. příl. |
 Tady pózuje stojící druhá zprava (její muž, na něhož hledí, stojí sedmý zleva) na spisovatelském setkání při hradě Wartburg roku 1936 Repro R. Fink, Hans Watzlik: Sein Werk im Spiegel der Zeiten (2020), s. 314 (přetištěno z Sudetendeutscge Monatsblätter /Julmond 1936/) |
 Manželé Watzlikovi doma v Nýrsku Repro R. Fink, Hans Watzlik: Sein Werk im Spiegel der Zeiten (2020), s. 476 (ze sbírek ze sbírek Böhmerwaldmuseum, Wien) |
 S manželem na procházce Karlovými Vary roku 1938... Repro R. Fink, Hans Watzlik: Sein Werk im Spiegel der Zeiten (2020), s. 476 (ze sbírky Brigitte Watzlikové) |
 ... a u Černého jezera v roce 1943 Repro R. Fink, Hans Watzlik: Sein Werk im Spiegel der Zeiten (2020), s. 474 (ze sbírky Brigitte Watzlikové) |
 V knize Josefa Blaua z roku 1918 najdeme kopii vystřihovaného milostného dopisu z Ondřejova ve vlastnictví Liny Watzlikové Repro J. Blau, Böhmerwälder Hausindustrie und Volkskunst, Teil 2. Frauen-Hauswerk und Volkskund (1918), s. 346 |
|
  Manželovo parte a úmrtní lístek s jednou z jeho básní Repro R. Fink, Hans Watzlik: Sein Werk im Spiegel der Zeiten (2020), s. 470 a 471 (úmrtní lístek z fondu HStA, SdA, Nl Watzlik) |
|
 Rodný dům ve Stožci už nestojí, ale podle vzpomínek místních pamětníků byly finské domky pro důstojníky Pohraniční stráže vybudovány na místě původních domů a čísla popisná se neměnila... Foto Pavel Polák |
 ... ať už to je či není pravda, na leteckém snímku z roku 1952 jsou základy původních stožeckých domů ještě patrné Repro www stránky Cenia - Národní inventarizace kontaminovaných míst |
 Stožec na pohlednici Josefa Seidela Repro Böhmerwaldbund OÖ - Historische Datenbank (ze sbírky Dr. Otto Spitzenbergera, Puchenau) |
 Jiná starší Seidelova pohlednice "aus Tusset", tj. ze Stožce |
 |
|
 Snímek kaple a školy v Mokré, kde její otec řediteloval (budova školy je ta tmavá vpravo hned vedle kaple) Repro J. Mugrauer, Pfarrgemeinde Höritz im Böhmerwald und seine Passionsspiele (1990), s. 95, 96 |
|
  Kaple i budova někdejší školy v Mokré stále stojí Foto Ivo Kareš |
|
  Interiér kaple v Mokré a památník padlých na její vnější stěně Foto Pavel Polák |
|
 "Šachta" na Olšině s dopravníkem na rašelinu, ves Mokrá v pozadí Repro G. Stifter, Stuben : das verschwundene Dorf im Herzen des Böhmerwaldes (2007), s. 66 |
 Zpráva z roku 1951 o jejím pobytu v řezenské nemocnici po zranění, které jí způsobil pes, vítající ji po návratu od kaple s manželovým umrlčím prknem Repro Hoam!, 1952, č. 1, s. 14 |
 Krajanský měsíčník informuje tu roku 1953 ve svém únorovém čísle o jejích třech bratřích, z nichž jeden padl v první světové válce, druhý zahynul v roce 1945 v Praze, třetí z nich pak, poslední mužský potomek rodu, byl pochován v lednu 1953 v Bayreuthu Repro Hoam!, 1953, č. 2, s. 24 |
 Podle této zprávy krajanského měsíčníku z roku 1955 odmítl Watzlik žít za války v Mnichově či Karlových Varech se slovy, že by bez Šumavy nemohl žít, uvažoval o přesídlení z Nýrska do Českého Krumlova, v čemž mu prý zabránilo vyhnání, manželce Lině se během jeho věznění v Klatovech podařilo alespoň přepravit za hranice písemnosti Repro Hoam!, 1955, č. 1, s. 16 |
|
Pamětní shromáždění snad jen náhodou na den sv. Václava, nikoli jen k 10. výročí manželova skonu, konané roku 1958 v bavorském Landshutu za její účasti, jak o něm referoval krajanský měsíčník Repro Hoam!, 1958, č. 11, s. 15-16 |
|
 Její parte z roku 1964 Repro Hoam!, 1965, č. 2, s. 63 |
|
 Nekrolog na stránkách krajanského časopisu Repro Glaube und Heimat, 1965, č. 2, s. 59 |
Jiný její nekrolog napsal pro krajanský měsíčník Josef Rotter z Řezna Repro Hoam!, 1965, č. 2, s. 51-52 |
 Obálka (1926) prvního vydání manželovy knihy "Sankt Gunther in der Wildnis" (tj. Svatý Vintíř v divočině), o jejíž poválečné vydání marně usilovala, jak patrno z jejího dopisu Skalitzkymu (nakladatelství Kösel & Pustet, Mnichov) |
 Obálka (1936) románu, který vznikl na základě jejích vzpomínek z dětství, v originále měl název Erdmut a do češtiny ho přeložil pro katolické nakladatelství Vyšehrad kněz František Odvalil |
 Recenze na tuto knihu jejího muže (německy vyšla 1935), až osudného roku 1938 napsaná pod šifrou "ov" pro staroříšské Archy Repro Archy 42, 1938, sbírka III. |
|
|
Dnešní panorama Černé v Pošumaví Foto Jan Jelínek |
|
Textová část: |
|
|
