GEORG WENDSCHUH RYTÍŘ VON ZDIR
Pamětihodnosti týkající se rodiny Wendschuhovy
Německý rukopis jménem "Denkwürdigkeiten betreffend der Familie Wendschuh" je uchováván v archivu vyšebrodského kláštera. Lze samozřejmě odkázat na zmiňující jej dějiny této velevýznamné církevní instituce od Dominika Kaindla, zastoupeného i samostatně na webových stránkách Kohoutího kříže, přetlumočené záslužně z německého vydání do češtiny Dr. Milanem Hlinomazem (ve Vyšebrodském zpravodaji publikoval týž v roce 2015 o historii kláštera znovu text na pokračování), kde je o obou opatech příjmením Wendschuhových, ať už to byl Georg Wendschuh v letech 1641-1668 či jeho synovec Franz Wendschuh v letech 1688-1690, jistě přiměřeně a obsáhle pojednáno. Nás však teď opravdu zajímá zejména původ obou Wendschuhů z Horní Lužice. Nezapomínejme ani na chvíli, že právě Horní Lužice byla dávné české léno, od roku 1076 s několika peripetiemi ztrát a návratů kontinuální, dané až v roce 1635 do dědičné zástavy saskému kurfiřtovi. I tak formálně (de iure) nadále zůstala součástí zemí Koruny české, a to až do zániku staré říše římské národa německého v roce 1806. V tamním městečku Wittichenau (hornolužickosrbsky Kulow), jako město ("civitatem Wittigenhaw") poprvé uváděném na listině z roku 1286 (už 1248 předtím psané Wittigenow na zakládací listině kláštera Sankt Marienstern), v níž je jmenován Witego von Kamenz, tj. Vítek z Kamence, považovaný za zakladatele osady (vida, tak jeden Vítek i na severní výspě království), se Georg Wendschuh, jemuž je ostatně originál Pamětihodností připisován, narodil v roce 1610, Franz Wendschuh pak na den přesně 1. prosince 1652. Georg Wendschuh způsobil, jak o tom na stránkách Kohoutího kříže najdeme svědectví v textu Josefa Waldingera o klášterním statku ve Vracově (Wratzau), který koupil v roce 1660 se svým bratrem Jakobem Franzem Wendschuhem, rozruch mezi členy konventu proto, že zisky z tamního pivovaru by měly plynout do kapes příbuzenstva. Jak uvádí Dr. Hlinomaz, který mi k celému tématu poskytl cenná vysvětlení, ve zmíněném seriálu na stránkách měsíčníku Vyšebrodský zpravodaj, byla rodina Wendschuhů odedávna šlechtická. V roce 1655 dal opat Georg rodině svého bratra šlechtický stav potvrdit císařem Ferdinandem III. Taxa za potvrzení údajně činila 432 zlatých. Dne 29. ledna 1659 byl Jakob Franz Wendschuh povýšen císařem Leopoldem I. do šlechtického stavu s titulem "Ritter von Zdir", tj. rytíř ze Zdíře (hornolužickosrbsky "ryćer Zdźěrjanski"), jehož pak užívali i opati Wendschuhové. Georg (nemohu nepřipomenout, že roku 1644 dal nad údajně zázračným pramenem Blanského lesa při obci Habří zřídit poutní kapli, zasvěcenou zemskému patronovi sv. Vítu - já z blízké hájovny vozíval za "normalizace" rodině vánoční stromek) zemřel po dlouhé a vleklé nemoci dne 26. září roku 1668 a je zpodoben na náhrobku, pořízeném ještě za jeho života a nemajícím na sobě proto nijaký nápis s opatovým jménem a rytířským titulem. Dnešní Sdier je osada v saském zemském okrese Budyšín (Bautzen, hornolužickosrbsky Budyšin), do roku 1994 byla samostatnou obcí, dnes je částí obce Großdubrau (hornolužickosrbsky Wulka Dubrawa). Hlinomaz zmiňuje i literární činnost Georga Wendschuha (9 foliových svazků "Acta Altovadensia") a pořízení opisu středověkého právního kodexu zvaného Marientálský, dodnes uchovávaného v klášterní knihovně. Krátké opatské působení jeho synovce Franze Wendschuha je pak památné tím, že v den opatova skonu, alespoň podle nijak spolehlivého svědectví Steinbacha z Kranichsteinu, i samostatně zastoupeného na webových stranách Kohoutího kříže, klášter vyhořel. Wittichenau, tedy Kulow, který má s klášterem Marienstern ve své historii i obležení a vyplenění husitskými voji v roce 1429, pocházel také Matthäus Wenzel Jäckel (1655-1738), barokní sochař, působící i v Českém Krumlově (mariánský sloup na náměstí Svornosti, městský znak nad jižním vstupem ambitu poutní kaple na Křížové hoře). Z obojí Lužice pak pocházeli další vyšebrodští opati Heinrich Janus (z dolnolužické Chotěbuzi /Cottbus/), Heydrich Kandidus a Hermann Kurz (oba z Ostritz /hornolužickosrbsky Wostrowc/) a Isidor Teutschmann (ze Zscharnitz/hornolužickosrbsky Čornecy/, dnes jen části obce Göda /hornolužickosrbsky Hodžij/), který je také samostatně zastoupen na webových stranách Kohoutího kříže. Není nijak divu, že hornolužičtí kněží pomáhali v pobělohorské rekatolizaci jižních Čech. Jejich rodná Horní Lužice se totiž postupně stala celá "luteránskou" až na klášterní panství Marienstern a Marienthal a zdejší katolíci nalezli v habsbursky věrných či jediné obecné církvi navracených jihočeských lokalitách útočiště a působiště. I díky nim zůstala Šumava nadlouho katolickou zemí mariánskou.
- - - - -
* Wittichenau (SA) / † † † Vyšší Brod
