FRANZ WERFEL

Das Bleibende

Solang noch der Tatrawind leicht
Slowakische Blumen bestreicht
Solang wirken Mädchen sie ein
In trauliche Buntstickerei'n.

Solang noch im bayrischen Wald
Die Axt im Morgengraun hallt,
Solang der Einsamer sitzt,
Der Gott und die Heiligen schnitzt.

Solang auf ligurischer Fahrt
Das Meer seine Fischer gewahrt,
Solang wird am Strande es schaun
Die spitzenklöppelnden Fraun.

Ihr Völker der Erde, mich rührt
Das Bleibende, das ihr vollführt.
Ich, ohne Volk, ohne Land,
Stütz' meine Stirn in die Hand.

To, co zůstává

Dokud vítr od Tater smí
čechrat květ hor i údolí,
slovenské dívky v pestrý šat
je budou ornamentem tkát,

dokud bude Bavorský les
pln hlasů seker jako dnes,
dokud tam sedá samotář
a řeže z dřeva Boží tvář,

dokud čeká ligurský břeh
na návrat mužů ve člunech,
dokud tam krajky jako sen
paličkuje sbor jejich žen,

národy země, mne dojímá,
to, co po vás trvá, co zůstává.
Já nemám národ ani vlast,
zbývá mi čelo v dlaně klást.

Velký "přítel světa", jak by se mu dalo říkat podle první básnické sbírky "Der Weltfreund" (1911), tu svět vymezuje Ligurským mořem sice z jihu, dále pak ovšem už jen "od Šumavy k Tatrám". Jako janovský rodák Kryštof Kolumbus musil sice i on za moře "objevit Ameriku", jeho světem bylo však staré Rakousko, do jehož metropole byly posléze přepraveny jeho ostatky. Ve své rodné Praze má hned dvě pamětní desky: v Havlíčkově ulici čp. 1043 na domě, kde spatřil 10. září 1890 světlo světa v zámožné židovské rodině majitele továrny na výrobu rukavic a jeho ženy, jejímiž předky byli rovněž majetní mlynáři. O Werfelovi existuje bohatá literatura a jeho košatý zjev figuruje v mnoha spisovatelských pamětech (uvedu jen Maxe Broda a Claire Gollovou). Pražská německá literatura je bez jeho jména prostě nemyslitelná. Je však spíše spisovatelem rakouským, který si podobně jako Johannes Urzidil či Franz Kafka nosili "své" Čechy všude s sebou. Ta jako by náhodná spíše zmínka o Bavorském lese a "Herrgottschnitzerovi" v něm, i o Šumavě jistě vypovídající nad jiné (báseň Das Bleibende zařadil Marcel Reich-Ranicki mezi německých 100 básní století a také do svého "kánonu" německé literatury - viz Wikipedia a na webu ji lze najít i v anglickém nebo maďarském překladu) není ovšem jedinou Werfelovou prací, kde by se objevily "jihočeské" či "šumavské" reálie. Jeho hra "Království Boží v Čechách" ("Das Reich Gottes in Böhmen") z roku 1930 (dva roky předtím se stal její autor nositelem československé Státní ceny za literaturu) má mezi svými postavami nejen Přibíka z Klenové a Oldřicha z Rožmberka, ale i krumlovského obchodníka Andrease Leithnera. Vztah obou jazykových živlů v jeho rodné zemi neustal kriticky sledovat a je často připomínán jeho text "Das Geschenk der Tschechen an Europa" ("Co Češi dali Evropě" - v úplnosti viz zde česky), uveřejněný v exilovém listě "Pariser Tageszeitung" za "sudetské krize" roku 1938, vzletná obhajoba českého "zápasu za Evropu", oslava Husa a husitství, Komenského, zároveň i odsudek samého pojmu sudetoněmectví. Jeho varování se naplnilo světovou válkou, pádem Francie, holocaustem a exodem Židů (přese své sympatie ke katolicismu Werfel židovství nikdy neopustil už proto, že znal katolické kněze antisemity - viz k tomu webovou adresu diplomovou práci Daniela Jakubíčka). Franz Werfel zemřel čtyřiapadesátiletý 26. srpna 1945 (v květnu toho roku ho předešel vzápětí po pádu Hitlerově na věčnost františkánský kněz a přítel, spolupracovník na románu Píseň o Bernadettě, rodák ze Schwarzenbergu "im Böhmerwald", Johannes Zyrill Fischer, i samostatně zastoupený na webových stranách Kohoutího kříže) na srdeční infarkt uprostřed práce nad svým psacím stolem v Beverly Hills. Byl pochován na Rosedale Cemetery, od roku 1975 má však čestný hrob na vídeňském Centrálním hřbitově skupina 32 C, číslo 39. Je nám stále blíž, než i jen tušíme.

- - - - -
* Praha / † Los Angeles (USA) / † † Vídeň (A)