HEINRICH WINTER
Vánoční slavnost*
Při vánoční slavnosti (v originále "Weihnachtsfeier", v Česku bychom to asi označili spíše za mikulášskou nadílku - pozn. překl.), pořádané dne 6. prosince 1970 v mnichovské restauraci Salvatorkeller mohl předseda (v originále "Obmann" - pozn. překl.) Winter (byl předsedou místní skupiny sdružení "Deutscher Böhmerwaldbund" /DBB/ zvolen 8. března téhož roku 1970 - pozn. překl.) pozdravit početný zástup krajanů a jejich dětí, plných očekávání. Skupina mladých (rozuměj "Böhmerwaldjugend" /BWJ/ - pozn. překl.) pod vedením slečny Renate Sowové (je na webových stranách Kohoutího kříže samostatně zastoupena jako Renate Slawiková - pozn. překl.) zpodobila zejména před zraky dětí událost Štědrého večera (v originále "das Geschehen des Heiligen Abends", tj. /vánočního/ svatvečera - pozn. překl.) slovem i zpěvem písní (v originále "durch Wort und Lied", u písní šlo zřejmě o koledy - pozn. překl.). Následně se objevil s napětím očekávaný Mikuláš se dvěma malými andělíčky (v originále "Nikolaus mit zwei kleinen Engerln" - pozn. překl.), přečetl svůj seznam hříchů a obdaroval čekající drobotinu (v originále "und beschenkte den Kleinen" - pozn. překl.). Odříkána byla spousta básniček (v originále "viele Gedichterl" - pozn. překl.) a malý Christoph dokonce spustil "Es wird scho glei dumpa" (o písni a jejím tvůrci viz na webových stranách Kohoutího kříže text i příloha u jména Anton Reidinger - pozn. překl.). Až příliš rychle uběhlo mladým i starým to krásné odpoledne.
Dne 14. února 1971 se koná tady v Salvatorkeller masopustní zábava (v originále "eine Faschingsunterhaltung" - pozn. překl.). Všichni jsou srdečně zváni.
Předseda místní skupiny, krajan Heinrich Winter (v originále "Lm. Heinrich Winter", tj. /vánočního/ svatvečera - pozn. překl.), doufá, že členové sdružení DBB v Mnichově dobře prožili vánoční svátky a přeje dodatečně všechno nejlepší do Nového roku 1971!
Hoam!, 1971, č. 1, s. 11
Toho v ČSSR "normalizačního" roku 1971 byla pod dohledem sovětských tanků v Českých Budějovicích, městě, kde se kdysi za starého Rakouska zrodilo sdružení Deutscher Böhmerwaldbund, rozmetána redakce nakladatelství Růže blahé paměti. "Zdravé síly", které zaujaly naše místa, si dokonce na nějaký čas nectně ponechaly jméno firmy. Co my tenkrát věděli o mnichovském paulánském pivu a sklípku Salvatorkeller v jeho režii, když Budvar pro útěchu byl i nadále za pakatel (až v orwellovském roce 1984 ho strana a vláda zdražila o 1 korunu dvacet haléřů za půllitr, takže stál 2 koruny padesát haléřů!) a z Mnichova jsme znali tak ještě rok 1938 a Svobodnou Evropu, tu takřka denně (mě tenkrát i jako studenta bohemistiky zajímal český literární exil). Co my věděli, že tam v roce 1954 obnovené DBB nadále funguje a kdo je jeho předsedou právě v Mnichově. Překladatel se to dovídá na sklonku života a nechce si to věru nechat jen pro sebe, když i kameny mluví. Heinrich Winter se narodil ve Staré Dlouhé Vsi (Alt-Langendorf) čp. 49 ještě před první z obou světových válek dne 8. října roku 1913 jako prvorozený syn Wilhelma a Anny Winterových. Podle archu sčítání lidu z roku 1921 se jeho otec Wilhelm Winter, pomocný dělník v sirkárně Solo Sušice (na sčítacím archu "Solo 'Schüttenhofen'"), narodil 15. ledna 1884 v Nové Dlouhé Vsi (v matrice Neulangendorf) čp. 10 jako syn svého jmenovce Wilhelma Wintera, dřevorubce (Holzhauer). Děd z otcovy strany Anton Winter byl chalupníkem (Häusler) na téže adrese, jeho žena Rosina, roz. Fischerová, pocházela ze Staré Dlouhé Vsi. Otcova matka Anna byla dcerou Franze Klementa, chalupníka z Nové Dlouhé Vsi čp. 9, a jeho ženy Aloisie, roz. Němcové (v matrice "Němec") z Nové Dlouhé Vsi čp. 5. Obsáhlý záznam křestní matriky o nemanželském narození Heinrichovy matky Anny 14. června 1886 (na zmíněném už archu sčítání lidu je záměrně chybné datum 30. května 1886!) a její pozdější "legitimizace" je trochu zjednodušena na německém záznamu oddací matriky o svatbě rodičů dne 28. října roku 1907 v Dlouhé Vsi, který pořídil farář Josef Walwoda. Nevěsta Anna, původně nemanželská dcera Anny Sperlové (i ta se narodila jako nemanželské dítě), byla legitimizována až matčiným sňatkem s Fabianem Bauerem 10. listopadu 1890. Na už zmíněném záznamu křestní matriky o matčině narození je připsáno i datum jejího skonu 25. dubna 1942 ve Staré Dlouhé Vsi. To už se její syn Heinrich poté, co vychodil v Dlouhé Vsi obecnou školu, vyučil v Sušici zedníkem a 31. prosince 1938 se oženil s Elisabeth, roz. Petraschka z Filipovy Huti (Philippshütte). Štěstí novomanželů však nemělo trvat dlouho. Jako "říšský" příslušník musel Heinrich Winter v srpnu roku 1939 těsně před vypuknutím druhé světové války narukovat do řad wehrmachtu a prodělat nato 8 let v nacistickém stejnokroji na frontách v Polsku, ve Francii a v Rusku. V roce 1945 upadl ještě nakrátko do amerického zajetí, z něhož se vrátil po smrti matčině jen do vlaku "odsunu". Po čtyřech týdnech pobytu ve vyhnaneckých lágrech v Řezně (Regensburg) a Langweidu se dostal i s rodinou do dolnobavorské obce Schmatzhausen (od roku 1978 jen místní část obce Hohenthann) u města (do roku 1971 jen městyse) Rottenburg an der Laaber. Tam v Schmatzhausen působil mnoho let v obecní radě a zároveň se stal velice aktivním členem vyhnaneckého Sudetoněmeckého krajanského sdružení (Sudetendeutsche Landsmannschaft/SL). Po měnové reformě našel jako polír práci u firmy Jaksch - i majitel byl krajan - v Mnichově. Díky neúnavné píli a činné podpoře své paní Elisabeth dokázal si tam na adrese Pulverturm (česky by se řeklo "Prachárna") zbudovat pěkný obytný dům. V roce 1964 se stal členem sdružení Deutscher Böhmerwaldbund (10 let po jeho znovuzaložení ve Spolkové republice Německo) a po krátkém čase i pokladníkem místní organizace. V letech 1970-1986 vedl místní skupinu DBB v Mnichově jako její předseda. Těch 16 let, to není jen tak. Ať za ním přišel kdokoli, měl prý pro něho dobrou radu a pomohl mu, jak jen to bylo možné. Jeho žena mu stála vždy po boku a v kritických momentech byla oním vyrovnávacím pólem. Roku 1986 získal za své výjimečné nasazení zlatý čestný odznak DBB. Rok nato ještě odvedl organizátorskou práci pro masopustní ples, ačkoli ho už takřka deset let trápila silná cukrovka a poslední tři roky života navíc i srdeční choroba, donucující ho mnohdy i k nemocničnímu pobytu. Chtěl v prosinci 1988 oslavit v rodinném kruhu svou zlatou svatbu. Zlomilo ho až sdělení, že je v jeho případě nevyhnutelná amputace nohy a při operaci na sále mnichovské nemocnice Bogenhausen také opravdu skonal. Početná skupina mladých DBB, zvaná Böhmerwaldjugend, mu nad hrobem na jeho vlastní přání zazpívala obě šumavské "hymny", tu Hartauerovu i tu Wallnerovu (Andreas Hartauer i Anton Wallner jsou i se svými písněmi samostatně zastoupeni na webových stranách Kohoutího kříže). Je náhodou až neskutečnou, že ho smrt zastihla na den přesně, tj. 29. dubna 1988 tři roky poté, co ho na věčnost předešel Hans Micko, rovněž samostatně zastoupený na webových stranách Kohoutího kříže, dlouholetý zemský předseda DBB ve Svobodném státě Bavorsko. Českým Budějovicím to jaksi tenkrát na samém sklonku totality ušlo.
- - - - -
* Dlouhá Ves / Sušice / † † † Mnichov (BY)