THERESIA WIRTZOVÁ
Jedni z nejstarších obyvatel vsi Tuset
K nejstarším obyvatelům Tusetu (německy Tusset, česky i Tusety či Tuseď, dnes Stožec - pozn. překl.) patřili Barbara Müllerová, roz. Bauerová, (podle křestní matriky farní obce České Žleby /Böhmisch Röhren/ přišla tu na svět ve stavení čp. 9 dne 8. dubna roku 1851 - pozn. překl.) a Josef Müller (narozený podle zmíněné křestní matriky 17. června 1852 v blízké, dnes zcela zaniklé Krásné Hoře /Schönberg/ - pozn. překl.).
Bydleli se svými devíti dětmi ve stavení čp. 3 (dnes nese čp. 3 penzion Pstruh s někdejšími pobyty Alfreda Kubina, i samostatně zastoupeného na webových stranách Kohoutího kříže - pozn. překl.). Děti musely tenkrát ještě rodičům vykat (v originále "noch mit 'Sie' ansprechen" - pozn. překl.).
Chlapci se jmenovali Johann, Rudolf, Franz, Wilhelm a Josef. Jména děvčat byla Maria, Emilia, Karolina a Ludmilla.
Dcera Karolina byla moje babička. Ludmilla převzala rodičovský dům čp. 3. Provdala se (bylo to dne 18. května roku 1920 - pozn. překl.) za Theodora Kölbla (tak se jmenoval i poslední starosta před vysídlením německých obyvatel Stožce - pozn. překl.).
V domě Barbary a Josefa Müllerových vyrůstala ještě dvě vnoučata. Byla to Anna Spannbauerová, která se později provdala za Franze Brandla (řeč je zřejmě o otci autorky textu - pozn. překl.), a Franz Jungwirth, jenž si vzal za ženu Marii Brandlovou.
Rodina Müllerova byla rozsáhlá. Syn Rudolf provozoval v Horní Plané (Oberplan) hostinec...
Bohužel mi osudy sourozenců nejsou nijak známy.
Hrob Barbary a Josefa Müllerových se dosud nachází v Českých Žlebech. Tam i já chci najít místo svého posledního odpočinku.
Böhmerwäldler Heimatbrief, 2013, č. 12, s. 18
Osud rodiny Bayerovy
Ze svého hlediska považuji za důležité, abych tu s ohledem na smršťující se počet generace vyhnanců ze Stožce poukázala na osud jedné rodiny původem právě odtud.
Jistě se mnozí z vás, kdo náležíte k této vyhnanecké generaci, dokážete ještě rozpomenout na svatbu Marie Brandlové a Graciana Bayera 25. listopadu roku 1930 ve Stožci, jak o ní svědčí dochovaný snímek (v obrazové příloze této webové strany – pozn. překl.).
Pro Marii, roz. Brandlovou a Graciana Bayera to byly až do roku 1945 šťastná léta ve dvou. Z manželství vzešlo 7 dětí. Po odchodu Američanů a příchodu Čechů byl Gracian Bayer odsouzen k 7 letům vězení, aniž by věděl proč (v originále "und wusste nicht warum" – pozn. překl.). Snad proto, že byl přednostou stanice (nebyl zřejmě kvůli tomu povolán k wehrmachtu – pozn. překl.)? Doba po válce v přítomnosti Čechů byla spjata jen se strachem a hrůzou. Tím nejpotupnějším se měl stát "odsun" v dobytčích vagonech, naplněných často nevinnými lidmi jako pouhou zvěří (v originále "die Verfrachtung in Viehwagons wie die Tiere" – pozn. překl.). Během té doby byla paní Maria se svými 7 dětmi vysílána na nucenou práci k různým sedlákům. Obzvláštní šikanu představovala i skutečnost, že dnem i nocí musely zůstat dveře do domu těch otcem opuštěných lidí otevřeny.
Gracian byl v roce 1953 z vězení propuštěn a našel útočiště u své dcery Theresie v Českém Krumlově (v originále "in Krummau" – pozn. překl.), kde pak došlo i ke znovushledání celé rodiny.
Po mnoha marných žádostech o vycestování do Německa vyhověli Češi teprve roku 1961 poslední z nich a rodina se tak dne 7. září 1961 ocitla ve Spolkové republice. Jako u mnoha jiných byl její osud poznamenán utrpením.
Böhmerwäldler Heimatbrief, 2018, č. 3, s. 24
Ottův slovník naučný uvádí jako jednu z variant českého místního jména vsi německy zvané Tusset vedle "Tusety" i trochu bizarní tvar "Tuseď". Jak to česky napsal Adolf Heyduk (i samostatně zastoupený na webových stranách Kohoutího kříže) v Ottově proslulé řadě Čechy? "Dřevařská vesnička Tuset vyběhla si na nejnižší svahy lesnatých sice, leč hluboko rozrytých a skalnatých vrchů, jež na sever a severozápad do širokého slatinatého údolí Vltavy Teplé se kaboní, k jihu však v temně topasovém zdroji Vltavy Chladné ješitně se shlížejí, přioděvše se kypřejší a bujnější zelení horskou. V Tusetu jest velká továrna na ozvučné desky, větší ještě než v Madru." Řeč je ovšem o Bienertových pilách v Modravě a pak i ve Stožci, o němž se první písemná zpráva objevuje až v roce 1769. Schwarzenberkové tu usídlili voraře (jak píše šumavský průvodce Böhmerwaldbundu z roku 1888 "Ortschaft wurde durch Flösser gegründet, die Schwarzenberg hier ansiedelte.") a vedle "Resonanz-fabrik", pily založené Bienertem v roce 1828 a jimi později získané, měli tady i vyhlášenou pstruží líheň a právě hotel a penzion Zur Forelle, tj. U Pstruha, budova prošlá ve třicátých letech modernizací, tu tradici připomíná. To místo samo však je spojeno i s jinou historií. Právě tady došlo v roce 1850 k největší snad pytlácké bitvě v Evropě vůbec. Bavorští pytláci si tu tehdy vyřizovali účty se svými rivaly a desítky jich zaútočily na lesní personál, zabarikádovaný v budově, na jejímž místě stojí dnešní penzion. V roce 1930 měl Stožec (to české místní jméno se za republiky už vedle německého užívalo) s dnes zaniklými osadami Grasfurt (zanikla pod českým jménem Brod), Novým Údolím (Neuthal) a Smolnou Pecí (Pechofen) kolem 600 obyvatel (dnes má stálých něco přes 150). Paní Theresia Wirtzová, roz. Brandlová, spatřila tu světlo světa dne 16. dubna roku 1933. Dva dny před jejím narozením byl poprvé rozhodnutím bavorské vlády svěcen Velký pátek v celém Bavorsku. Nacismus však nabýval půdy v celém Německu, tedy v přímém "československém" sousedství, doslova každým dnem. 14. dubna píše Prager Tagblatt, že říšský ministr kultu propustil několik (převážně židovských) profesorů německých vysokých škol, mj. i proslulého evangelického teologa a filosofa Paula Tillicha (1886-1965), který poté odešel do USA, ministr vnitra pak z vysoké školy v Drážďanech významného malíře Otto Dixe, jehož protiválečné obrazy prý hluboce urážejí mravní cit a poškozují brannou vůli německého národa. Copak tenkrát mohl tušit šumavský sedlák o nějakém propuštění někoho z práce, natož o exilu či vysídlení za hranice... Byli tu přece na svém zdávna, dokud nepřišel i sem národní socialismus a válka a vyhnání, naštěstí směrem západním. Paní Wirtzová žila v Brühlu ve spolkové zemi Severní Porýní-Vestfálsko, zemřela tu 28. listopadu 2023 a na tamním hřbitově byla i pochována. To přání o posledním odpočinku v Českých Žlebech se jí tedy nesplnilo. Tamní hřbitov zbývá z rodné půdy. Snad proto nepostrádá i ta krátká přeložená textová ukázka citovou a s tím "staročeským" Tuseď snad i jazykovou brizanci. Zápis z jednání zastupitelstva obce Stožec ze září 2011 vypovídá navíc o tom, že žádosti paní Wirtzové na prodloužení nájmu hrobového místa po Josefu Müllerovi nebylo vyhověno, poněvadž z přítomných zastupitelů byli jen dva pro přijetí souhlasného usnesení, dva byli proti a jeden se zdržel.
- - - - -
* Stožec / † † † Brühl (NRW)
