logo
JIHOČESKÁ VĚDECKÁ KNIHOVNA V ČESKÝCH BUDĚJOVICÍCH

FRANZ WORSCHECH

Oba moji rodiče se narodili v Souměři...

Ano, oba moji rodiče se narodili v Souměři a po válce byli součástí odsunu. Já jsem se narodil v roce 1949. Žiji v Norimberku, kde jsem učitelem. Vzděláním jsem ale promovaný historik.
Jeden z mých dědečků, Georg Worschech, byl na panském dvoře v Souměři šafářem ,tedy správcem. Druhý dědeček, Andreas Gall, byl v letech 1923 až 1938 zdejším starostou.

Ve dvou článcích listu Tachovský deník z listopadu roku 2008 Franz Worschech takto odpověděl na otázky, týkající se jeho chystané práce o Souměři (těžce tam lituje ztráty zdejší německy psané kroniky z let 1924-1937, kterou si vyhnanci s sebou zřejmě nevzali, poněvadž v roce 1953 se podle zprávy z jednání Místního národního výboru ještě nacházela mezi úředními spisy), vsi německy zvané Zummern, kterou pak opravdu roku 2014 vydal v hornofalcké obci Weiherhammer, kde v důchodu žil, kde zemřela jeho matka. 23. července pět let nato i zemřel. V záslužné publikaci "Verschwundene Orte" (2017) s podtitulem "Zwangaussiedlungen, Neuansiedlungen und verschwundene Orte in ehemals deutschen Siedlungsgebieten Ostmittteleuropas", tj. "Násilná vysídlení, znovuosídlení a zmizelé osady na kdysi německých sídelních územích středoevropského Východu" se Worschech věnuje zejména pokusu o nové osídlení vsi, postižené poválečným "odsunem" ve svém textu, kde charakterizuje někdejší Zummern (česky o historii Souměře podrobněji viz Archiv obce Souměř 1838–1945), kde se /zpracoval Miroslav Vetrák v roce 2009 / dočteme i to, že souměřská německá kronika "je uložena v tachovském okresním archivu" /to Worschech ani v roce 2013 podle jeho neuvěřitelné prosby o pomoc v Tachovském deníku z 11. června téhož roku nevěděl/) těmito dvěma odstavci:

Ves se poprvé připomíná roku 1380...

Leží vzdálena od bavorsko-české hranice asi 25 kilometrů v blízkosti maloměst Stráž u Tachova (Neustadtl) a Bor u Tachova (Haid). Za časů Československé republiky měla ves kolem 250 obyvatel.
Ves se poprvé připomíná roku 1380 a během posledních sta let před vyhnáním se z ní vyvinul malý sociotop s pozoruhodnou infrastrukturou: byly tu čtyři mlýny, umělecké truhlářství, dva hostince, jedno hokynářství (v originále "Krämerladen" - pozn. překl.) a krejčovství.

Po vyhnání se rodiny Worschechova (v arších sčítání lidu z roku 1869 v Bonětičkách /Klein Wonetitz/, odkud pocházel pozdější šafář na löwensteinském panském dvoře v Souměři Georg Worschech, je Marie Anna /*1821/, vdova po ovčákovi /Schäfer/, příslušná odtud do Bezdružic /Weseritz/, psána příjmením Worschek /!/ a i to zřejmě pochází podle sborníku Hamelika z českého "Vořech") a Gallova (obojí Franzovy prarodiče z otcovy i matčiny strany najdeme ve strážské křestní matrice roku 1908 vedle sebe u příležitosti narození jejich dětí roku 1908 - z nich Robert Gall byl až do roku 1976 domovským důvěrníkem vyhnaných souměřských krajanů) dostaly do obce Kohlberg v hornofalckém zemském okrese Neustadt an der Waldnaab. Tam se Franzovi budoucí rodiče vzali a přivedli v roce 1949 syna na svět. Navštěvoval vyšší reálku ve Weidenu a byl po celý život poznamenán rokem 1968 ("und war zeitlrbrns von dem Jahr 1968 geprägt", jak píše doslova ve Worschechově nekrologu na stránkách ústředního krajanského listu "Sudetendeutsche Zeitung" Wolf-Dieter Hamperl, i samostatně zastoupený na webových stranách Kohoutího kříže). Studoval posléze němčinu a historii a stal se volným spolupracovníkem a učitelem na jedné odborné škole v Norimberku. Vycházel ze spíše levicových pozic, i při svém regionálním bádání zkoumal české archivy a vedle vysídlení svých předků stejnou měrou přiznával historickou váhu dalšímu poválečnému osudu jejich někdejších domovů. Neméně ho zajímal osud sociálních demokratů a Židů na Strážsku a Borsku za vlády nacizmu. Hlavním pramenem osobního východiska zápalu pro věc byla Franzi Worschechovi jeho milovaná matka, roz. Gallová, která se ve Weiherhammer dožila vysokého věku. Syn se nakonec do domu po ní zděděného nastěhoval a roku 2019 tam ve věku 70 let i skonal. Jeho práce pod titulem "Zummern. Geschichte eines westböhmischen Dorfes und seiner Bewohner von 1380 bis zur Gegenwart" má 242 stran, bohaté obrazové vybavení a je památníkem i pro oněch 30-50 obyvatel, kteří Souměř, dnes pouhou část Stráže u Tachova, nyní obývají jako potomci nejen po válce sem nově příchozích osídlenců zejména z okolí jihočeského Milevska, ale v jistém smyslu i jako duchovní potomci těch. kdo byli kdysi nuceni své historicky zdávna osvojené rodné končiny v Čechách opustit.

- - - - -
* Kohlberg (BY) / Souměř, Stráž u Tachova / † † † Weiherhammer (BY)

Obrazové přílohy:
(ukázky)

V roce 2008 při návštěvě Tachova
V roce 2016
Obálka a titulní list jeho knihy (Schaffer Verlag, Weiherhammer, 2014)Obálka a titulní list jeho knihy (Schaffer Verlag, Weiherhammer, 2014)
Recenze knihy v krajanském periodiku

zobrazit všechny přílohy

TOPlist