OTTO ZERLIK

Im Böhmerwald In Böhmerwold drinna, dou is wou a Dorf und durt, on an Bachla liegt seitholbm a Huaf. Niat eppa da gröißt is, und aa niat da kleinst, ear is niat der olwarst und aa niat der schönst, stöiht dou wöi de onnern, vöiarecket und broat und siaht aa niat onnerst in da Furm und da Oart. Da Miest und da Odl stinkt aa, wöi a soll, und Vöicha gits grod, wöi wou onnerscht, in Stool. Min Troi(d) is in Hiarst da Stodl ogschuabm und Grommat und Hei liegt am Shupfnbuan druam. S'git Wagn und Maschiezeich und wos ner grod is, sua wöi's holt in jedan Huaf noutwende is. Und Leit gilts zin Arwan, an Hund o da Kia(t)n, und Beima in Gartn vull őpfl und Birn. Am Miest kraht da Hohna und Taubm siaht ma flöign und d'Hehna, döi gotzn, kost Oia gnouch kröign. Da Teich is vull Antn und Gänsn dazou, dou schnottas und flottas und d'Fisch hom ko Rouh. Dös olls und nu mähera, wost findst in den Huaf, dös triffst aa wou onnerst, woust higäihst in Dorf, jo vüll vo den Hüafn san nowla wöi dear, doch stöllast ma tausnd zin Assouchn hear, ich michat si oll niat, Leit glaubts ma des gwiss: Miar gfollt near da oihe, wos ma Vottahaus is.	Na Šumavě Na Šumavě tam někdež přeci leží ta ves a na potoce stranou ten dům, za nim les. Chalupa nijak velká, ani snad malá nic, že vzácná zvlášť či krásná, nedá se říct, je jako ty druhý, sotva liší se čim ten širokej štverhran všim způsobem svym. Hnuj ucejtíš zdáli, že je, kde bejt má, a dobytek zas v chlívech se vynajít dá. Stodola ourody klasů plničká je, kolna votav i sena až po vokraje. A vozy i stroje, jářku co se vejde, a bez čehož dvůr se halt nevobejde. Pes hlídá, práce jde od ruky hospodáři, v sadě jabkum i hruškám se letos daří. Na hnoji kokrhá kohout, holubi se plašej, kdákaj slípky, vajec dost že snášej. Rybník zase plnej kačen je i husí, je to shonu a rejdu, co ryba strpět muší. To všecko, cos už viděl, mnohý eště k tomu, bys i jinde našel, jda vod domu k domu, a kdybys kolem vsi chtěl ještě dát se snad, tak ještě vynajdeš věcí natisíckrát, věřte, nemůžu jináč, s tim se sotva dá hnout: mně se líbí jen tam, kde mám rodnej svuj kout.
Schüttwa : unsere Heimat (1990), s. 101
Herzlöichtl Niat jedra koa(n hellaf singa, niat jedra is lustigh afglegt, doch jedern haut mit sein Fingarn da Herrgott a Löichtl afgsteckt. Dös oina is stürka u länga, dös an(d)ara schmachtigh u kloa(n; - ob mäihara oda ob wenga, wöi's is, bedenk u hurch oa(n: Da(n Herzl is sua a Löichtl; pass af, dass diar niat weghan Gezündl u dass diar niat weghan Gezündl da Herrgott dös Löichtl wegnimmt. Siah zou, lauß 's gleichmäßigh brenna dass 's ja niat unnütz vagäiht; da Herrgott, dös koa(n)st nan niat nehma, ear waiß, wöi 's üms Herzlöichtl stäiht.	Světýlko v srdci Ne každej písničku složí, ne každej hrá na veselo, v každym však světýlko Boží někdáž se rozhořelo. Někerý silný a dlouhý, jiný slaboučký až běda; doutná z jiskerky pouhý, uhasit se však nedá: to srdce tvoje s nim tluče, dej pozor, chraň do skonání, co Pán Bůh do náruče dal ti k vopatrování. Ať stejnoměrně svítí, ať nevyjde naplano; víc než pouhý živobytí máš v srdci Bohem dáno.
Sudetendeutscher Kulturalmanach VII, s. 48

Když získal o svatodušních svátcích roku 1967 na osmnáctém v řadě Sudetoněmeckém sněmu v Mnichově tzv. Volkstumspreis, bylo to především výrazem uznání zásluh nářečního básníka o uchování kulturního dědictví etnika, jehož osud sám osobně sdílel. Otto Zerlik se narodil 4. ledna 1907 v Útvině (Uittwa) kus na sever od slavného tepelského kláštera a měl se stát po vyučení vlastně zedníkem a kamnářem. Mezi jinými to byl i univerzitní profesor Dr. Gustav Jungbauer, rodák z Horní Plané, kdo u mladého nadšence a samouka objevil jeho literární talent a přispěl k tomu, že Zerlik jako "Wanderlehrer", jakýsi osvětář na cestách ve službách spolku Bund der Deutschen in Böhmen se mohl věnovat právě snahám o uchování domovského svérázu německého venkova u nás, od roku 1937 už jako jednatel spolku německé venkovské mládeže v Československu (Bund der deutschen Landjugend in der Tschechoslowakei) se sídlem v Karlových Varech, za války pak i jako kulturní referent selského zemského sdružení Landesbauernschaft Sudetenland v Liberci (Reichenberg). Roku 1942 musel ovšem narukovat k wehrmachtu, což ho po nasazení ve Francii, Rusku, Lotyšsku a v Berlíně přivedlo až do amerického a pak anglického zajetí, z něhož byl propuštěn v roce 1946. Domů se už vrátit nemohl. Zapojil se okamžitě do práce mezi vyhnanci a roku 1948 byl povolán k nově tehdy vytvořené kulturní organizaci Adalbert-Stifter-Verein do Mnichova jako prvý její jednatel. To on je uveden jako pořadatel prvé antologie sudetoněmeckých básníků po vyhnání Heimat meine Erde - Dichterstimmen aus Sudetenland (1949). Dlouhá léta pak vedl při krajanské organizaci vyhnaných karlovarských Němců list Karlsbader Zeitung. Už kdysi doma prý sebral na 5000 nářečních čtyřverší, zaznamenával pověsti rodného kraje i jeho pomístní jména, spolupracoval proto později i na národopisném atlase a sudetoněmeckém nářečním slovníku. Od roku 1954 vydával tzv. Jahrbuch der Egerländer (Chebská ročenka). Vydal několik básnických nářečních sbírek a v New Yorku žijící dirigent a hudební pedagog profesor Josef Totzauer, původem jinak z Karlových Varů, čtrnáct Zerlikových básní dokonce zhudebnil. V roce 1981 byl Otto Zerlik vyznamenán bonnskou vládou Spolkovým záslužným křížem. Zemřel 24. dubna 1989 v Geisligen an der Steige, kus na jih od Schwäbisch Gmündu, ve spolkové zemi Bádensko-Württembersko.

- - - - -
* Útvina / Geislingen an der Steige (BW)