ALFRED ZMECK

Konkursní podstata

Konkursní podstata, sestávající ze střižního a punčochového zboží, ke koupi se vším všudy (v originále "in Pausch und Bogen", jak to vložil Goethe do veršů:

Nehm nur mein Leben hin in Bausch
und Bogen, wie ich 's führe;
andre verschlafen ihren Rausch, meiner steht auf dem Papiere
(tj. "Kupte mé já se vším, co je,
tak sakumprásk, dím v pevné víře,
jiní zaspí své úkoje,
já zjevím je na papíře." - pozn. překl.).

Podmínkou je okamžité zaplacení v hotovosti. Informace podá Dr. ALFRED ZMECK, advokát v Kaplici.

Budweiser Zeitung, 1933, č. 1, s. 8

Ten inzerát vyšel na stránkách českobudějovického německého listu v letech 1932 a 1933 hned několikráte po sobě. Kaplický advokát tehdy asi sotva tušil, že v témže městě, ovšem až po skončení druhé světové války, bude vyhotoven "na papíře" jiný, tentokráte strojopisný dokument, kde bude ovšem jeho osoba vypovídat v roli obžalovaného. Bizarní na celé věci je i ta skutečnost, že on sám byl za války přísedícím a znalcem nacistického Volksgerichthofu (VGH), nesoucího podobně matoucí označení "lidový" jako ten poválečný Mimořádný lidový soud (MLS), v českobudějovickém případě známý svou přísností. Jako soud "retribuční" soudil obžalované vlastně jako občany předválečné "první republiky", kterou souzení a odsouzení zradili. Jejich křestní jména jsou také psána v českém znění. U Alfreda Zmecka to jaksi nepřipadá v úvahu, poněvadž se narodil 27. února roku 1899 ve Vídni jako syn Josefa Zmecka (zemřel roku 1931, kdy už Alfred Zmeck působil v Kaplici, v Kadani /Kaaden/ jako penzionovaný úředník poštovní spořitelny) a Johanny (v soudním spise psáno "Jany"!), roz. Findové z Kadaně. Vystudoval v Praze práva a nabyl titulu JUDr., pod nímž působil jako advokát v Kadani a v Kaplici. V tom jihočeském, tehdy okresním městě (ačkoli byla městem už ve středověku, republika Kaplici povýšila na město až v červenci 1936!) kandidoval už roku 1931 v obecních volbách za národně socialistickou stranu (DNSAP), obdobu "říšské" NSDAP, která se v roce 1933 v Československu sama rozpustila, aby tak předešla zákazu. Přešla ovšem takřka organicky do Henleinovy Sudetendeutsche Heimatfront, později přezvané na Sudetendeutsche Partei. Tato strana se stala nejsilnějším uskupením v demokratických volbách roku 1935. Někdejší městský radní se v roce 1938 stal náměstkem kaplického starosty Johanna Guschlbauera, když SdP drtivě vyhrála (ještě v létě "za republiky") zdejší volby (na kandidátní listině SdP nacházíme tehdy na 7. místě Zmecka, na 18. místě pak ředitele měšťanské školy Johanna Sailera, který je zastoupen i samostatně na webových stranách Kohoutího kříže a který byl ještě rok předtím významným činovníkem zdejší Německé křesťansko-sociální strany lidové /DCV/). Už na začátku téhož roku stanul tu v čele sdružení Deutscher Kulturverband (jeho náměstkem byl zvolen právě zmíněný Johann Sailer, který se o Zmeckovi kladně zmiňuje i ve svém historicky cenném deníku, psaném po válce v rakouském klášteře Heiligenkreuz a ve výběru Herberta Sailera /i on má samostatné zastoupení na webových stranách Kohoutího kříže/ a v českém překladu Helmuta Wagnera vydaném roku 2019 Jihočeskou vědeckou knihovnou), víme však z "Budweiser Zeitung", že už od svého příchodu do Kaplice byl činný v pěveckém spolku "Harmonia" i mysliveckém sdružení "St. Hubertus". Na podzim roku 1938 byl zřejmě i příslušníkem tzv. Freikorpsu. 1. listopadu 1939 (viz Wikipedia) vstoupil do NSDAP (členské číslo 6.885-511) a byl téhož roku převzat do německé justiční služby (Kaplice už byla stejně po mnichovské "dohodě" součástí nacistické "Říše"). Od 8. ledna 1941 byl v Norimberku vyšetřujícím soudcem při VGH a v letech 1941-1943, alespoň podle vlastního doznání před MLS v Českých Budějovicích i přísedícím VGH v Berlíně, kde se podílel na vynesení "asi" 100 rozsudků smrti v údajně špionážních aférách. Jako "znalec poměrů" v župách Ober- a Niederdonau byl podle vlastního doznání i koncem války přísedícím "lidového tribunálu" nad rakouskými vlastenci (na stránkách Kohoutího kříže se o něm lze dočíst v textové ukázce "O Ludwigu Hermentinovi", jejímž autorem je Othmar Rappensberger) ve Freistadtu, kde bylo 8 osob odsouzeno k trestu smrti a také hned popraveno (Hermentin na prvního máje 1945!). Také to se lze dočíst v soudních dokumentech MLS. Zmeckova žena Marie žádala marně o manželovo zařazení do "odsunu", byl odsouzen v dubnu 1947, tedy ještě před komunistickým převratem, ke 20 rokům těžkého žaláře (trest mu byl v padesátých letech o 7 let snížen) a do západního Německa se dostal až po amnestii v roce 1955. Z krajanského časopisu "Glaube und Heimat" víme, že "náhle" zemřel v sobotu 18. prosince roku 1971 v Brandlorenzen (na tamním pohřbu byl mj. přítomen i hrabě Buquoy), nyní (od 1. května 1978) součásti lázeňského města Bad Neustadt an der Saale v bavorských Dolních Frankách, podle docela konkrétního místního údaje z webových stránek Find a Grave je však pochován na komunálním hřbitově v rakouském Salzburgu, kde jak víme z nekrologu, žila jedna z jeho dcer. Slovy obsáhlého nepodepsaného nekrologu zemřel jako "ryzí, neúplatná bytost juristického ostrozraku", "člověk opravdově křesťanský", který se v západním Německu zapojil do právnické pomoci a vyhledávací služby Červeného kříže po válečných a civilních pohřešovaných. Co dodat? Jemu samému byla Bavorským správním soudem odepřena alespoň finanční podpora, kterou podle spolkové ústavy pobírala Zmeckova rodina v době jeho věznění v Československu. Důvěra ve "výchovné poslání" poválečného justičního aktu nebyla zřejmě nijak veliká ani na jedné straně železné opony.

- - - - -
* Vídeň (A) / Kaplice / Freistadt / † Brandlorenzen, Bad Neustadt an der Saale (BY) / † † Salzburg (A)