HILDE HAGER-ZIMMERMANNOVÁ
|
Mutter ohne Haus Dem Verfall preisgegeben: Du, Mutter zum heiligen Brunnen bist Mutter ohne Haus aus Nah und all den Fernen senden wir Grüße hinauf. Wir haben ein Haus Dir gewoben aus Fäden der Liebe so rein, die tief aus den Herzen entspringen das Haus soll Dir Obdach sein. Es wird Dir nicht mehr entschwinden das Haus ist so fest und so weit wir tragen es mit unseren Herzen und mit Dir hin zur Ewigkeit. |
Matka bez domova Rozpadlému poutnímu kostelu Ty, Máti u posvátné vody, jsi bez domova teď, zdraví Tě šumavské rody, vyhnány jak Ty, hleď. Z lásky nám upříst Ti znova příbytek v srdcích nech, pod krovem, co poklad chová v důvěrně známých zdech. Už nikdo nerozkotá dům, který v nitru rost', nesem si do života z něj Tvůj třpyt pro věčnost. |
|
Glaube und Heimat, 1988, č. 7, s. 49 |
|
|
Die Rast Langsam verhallen deine Schritte in der Welt des Leides. Du bist müde, Wanderer, unsagbar müde... doch kehr' nicht um, geh' weiter deinen Weg, denn du kehrst heim, du kehrst heim. Doch bevor es richtig helle, triffst den Hüter du der Schwelle. Er schaut durch dich und wiegt dich mit dem Blicke, dann ruft er: Wanderer, komm heim! Wie tapfer hast du doch gesiegt! Eine kleine düstere Weile, sie kann sehr bange sein. Dann aber folgt der große Augenblick, indem es strahlt, das reinste Glück, unsagbar schön. Ergriffen kniet der Wanderer und fühlt: Ich bin vom Leib befreit, ich hab' den Tod besiegt! Herr, wie dank' ich dir, wie dank' ich dir! Nun kann ich frohen Mutes dir entgegen gehn, erst langsam, auf ganz schmalem Pfad, der immer breiter wird und noch mehr strahlt. Er führt hinauf ins Licht zu deinen Höhen. Musik, mit Farben übermalt, begleitet mich im lichten Schweben. So wunderbar ist dieser Wanderweg - so leuchtend schön! Es singt und klingt und duftet überall -- und dort der Ort von Gold umstrahlt -- sieh'! Sieh' dort sieh'! dort, dort, dort ist mir die Rast gegönnt! |
Spočinutí Pomalu doznívá tvůj krok v tom světě utrpení. Jsi znaven, poutníku, tak nevýslovně znaven... už nevracej se však, jdi dál svou cestou, neboť jdeš domů, věz, jdeš domů. Než však se rozbřeskne, potkáváš strážce prahu. Zří naskrz tebe, kolébá tě zrakem, pak zvolá: Poutníku, pojď domů! Jak chrabře jenom zmohls život! Jediná trudná chvíle, která snad sevře žalem. Pak ale přijde velký okamžik, všecko v něm září nejryzejším štěstím, krásou nevýslovnou. Zasažen poutník pokleká a tuší: jsa těla zbaven, přemohl jsem smrt! Pane, jaký dík cítím, jaký dík! Teď mohu směle jít už Tobě v ústrety, nejprve zvolna, uzoulinkou stezkou, která se šíří víc a víc, jak roste v jasu a míří k němu, tam ve Tvých výšinách. Hudba, oděná barvami, letí se mnou v tom svitu bez tíže. Nádherná cesta, putování v kráse -- závratnou září! Zpívá to, zvoní a vane odevšud -- a tam to místo zlatem zalité -- jen hleď! Tam, hleď! Tam, ano tam kéž mohu spočinout! |
|
Glaube und Heimat, 1988, č. 12, s. 9 |
|
Narodila se jako Hilde Zimmermannová 17. dubna 1907 ve škole obce Rožmitál na Šumavě (Rosenthal). V lese nad starobylou obcí dnes zapomenuty tlejí zbytky stavby rozlehlého poutního kostela Panny Marie Pomocné, barokní zdi kryté kdysi mohutnou střechou, ještě dlouho po válce po odchodu původních obyvatel odolávající v čase všeobecné lhostejnosti neodvratnému pádu. Hildin otec působil v obci jako varhaník a regenschori starobylého farního chrámu sv. Šimona a Judy a dcerka nejenže znala noty dřív než abecedu, ale sotva dosáhla nohama na pedály, dokázala prý otce při varhanních produkcích zastupovat. Brzy po absolvování učitelském ústavu v Budějovicích, kde byl jejím učitelem Rudolf Leberl, se s návratem do rodné obce provdala za tamního oblastního lékaře MUDr. Hagera. Roku 1940 přesídlili do Krumlova, kde Hilde Hager-Zimmermannová získala cenné hudební podněty od skladatele Isidora Stögbauera, také tam za války působícího. Konec války znamenal pro rodinu odchod do hornorakouského Kirchdorfu an der Krems, v roce 1950 pak do Steyru. Tam se už jako zralá žena začala věnovat skladbě poté, co doplnila své hudební vzdělání na linecké Brucknerově konzervatoři a u profesora vídeňské Hudební akademie, skladatele Alfreda Uhla. Zhudebnila ze šumavských autorů množství lyrických básní Hanse Watzlika, který je jako rodák z Dolního Dvořiště jejím blízkým krajanem, jakož i nářeční tvorbu Karla Wintera. Jeden rakouský list ji onehdy označil titulem "Liederfürstin aus dem Böhmerwald" (kněžnou písní ze Šumavy). Roku 1973 získala Hilde Hager-Zimmermannová Kulturní cenu města Pasova, určenou právě umělcům rodem ze Šumavy, jejichž mateřštinou je německá řeč, poněvadž město tří řek převzalo nad vyhnanci odtud patronát stále trvající. To oni ji slíbili uchovat ve stálé a vděčné paměti, když 21. září 2002 zesnula v požehnaných 95 letech věku.
- - - - -
* Rožmitál na Šumavě / České Budějovice / Český Krumlov
