ANTON ADLER
Vlastní životopis kronikářův
Je to stará zvyklost - a nacházíme ji udržovánu ve starých městských a farních knihách - že ten, kdo knihu vede a mění se po desetiletích či jednom lidském věku, podá na začátku své práce informaci o svém jméně, povolání a původu. Tento dobrý mrav má být dodržen i u naší pamětní knihy.
Kronikářem je učitel Anton Adler, narozený dne 2. listopadu roku 1888 v Pivoni (Stockau). Navštěvoval v letech 1894-1902 v Pivoni trojtřídní obecnou školu, v letech 1904-1906 2. a 3. třídu měšťanské školy v Horšovském Týně (Bischofteinitz), ve školním roce 1906-1907 jednoroční učebný kurs (4. třídu měšťanské školy) v Dobřanech (Dobrzan) a v letech 1907-1911 učitelský ústav ve Stříbře (Mies) v Čechách. Jeho prvním učitelským místem se stala od 1. ledna 1913 následkem tehdy panujícího nedostatku pracovních příležitostí ve školství jednotřídka v Herštejnských Chalupách (Hirschsteinhäusel), kde až do 30. září 1922 působil střídavě jako provizorní učitel, substitut, provizorní učitel 2. třídy a definitivní učitel 2. třídy. K 1. říjnu roku 1922 byl na svou vlastní žádost Zemskou školní radou v Praze v uznání zdravotních důvodů, potvrzených Okresní školní radou v Horšovském Týně, přeložen jako definitivní učitel 2. třídy do Pivoně.
Dne 21. června 1915 narukoval k zeměbraneckému pěchotnímu pluku č. 7 (Landwehr-Infanterieregiment Nr. 7) - dnes pěchotní pluk č. 18 v Plzni - do Rumburku (Rumburg), absolvoval školu pro záložní důstojníky v Jablonci (Gablonz) a odešel jako kadet aspirant se 17. pochodovým praporem (v originále "Marschbattaillon" - pozn. překl.) 28. ledna 1916 na ruské bojiště, kde 6. června 1916 utrpěl zranění (průstřel plic). Poněvadž dne 22. března 1917 v Litoměřicích superarbitrován ke kancelářským a jiným lehčím službám, požádal u ministerstva zeměbrany (v originále "Minist. für L.=V.", jedno ze tří "armádních" ministerstev starého mocnářství: vedle něho existovalo i vídeňské "Kriegsministerium" a budapešťské "Honvédministerium" - pozn. překl.) o zproštění služby. Když byl v prosinci 1917 jako poručík (Leutnant) skutečně propuštěn, učil opět od 17. prosince 1917 znovu v Herštejnských Chalupách (také Pozorka, osada po druhé světové válce zcela zničená a i s okolními pozemky pohlcená lesem - pozn. překl.). Za obzvláště statečné chování před nepřítelem byl vyznamenán "velkou stříbrnou" medailí Za statečnost (Tapferkeitsmedaille) 1. třídy ("Große Silberne") a mimo pořad (aussertourlich) jmenován "kadetem" (v originále "zum 'Kadetten' ernannt" - pozn. překl.).
Jistě by teď mohl následovat překlad i dalších úvodních pasáží kroniky, popisujících zeměpisnou polohu a historii Pivoně, jakož události, které se obce výrazně dotkly. Tady se tak ovšem stalo natolik, že kronika končí nejprve odchodem kronikářovým po roce 1937, po skonu Masarykově, který Anton Adler ještě výrazně zaznamenal, i nástupu Benešově už předtím, zánikem kroniky brzy po nástupu nového kronikáře Franze Gröbnera (i samostatně zastoupeného na webových stranách Kohoutího kříže) s jen pár jeho vlastními zmínkami o vstupu německých vojsk a zadržení a vazbě starostově a naprosto ojedinělém jejím závěru z roku 1946, komentujícím vysídlení zdejších německých obyvatel. Podle záznamu v pivoňské křestní matrice se tu v Pivoni narodil 2. listopadu roku 1888 a byl den nato místním farářem Paulem Zemanem v klášterním kostele Zvěstování Panny Marie i pokřtěn. Jeho otec Wenzl Adler byl topičem v Pivoni čp. 1, což byl někdejší augustiniánský klášter a po něm zámek rodu Coudenhove-Kalergi (od roku 1864). předtím Thunů, rodem syn truhláře v Gusschlagu (?), jak je psáno v mattrice (snad zaniklý Gailschlag) a jeho ženy Dorothey, roz. Lobersteinové ze zaniklé dnes rovněž osady Rosendorf (zanikla pod jménem Růžov) u Smolova (Schmolau). Novorozencova matka Katharina byla dcerou smolovského chalupníka Johanna Arbese a jeho ženy Kathariny, roz. Lorenzové ze Smolova čp. 19. Smolov, jak krásné české místní jméno pro tento zapomenutý kout střední Evropy... 21. května 1874, tedy o 14 let dříve, se v Lískové (Haselbach) narodila Josefa Traglová, dcera Josefa Tragla a Anny, rozené Weberové. Byla učitelkou ručních prací a 26. srpna 1919, tedy těsně po zrušení celibátu učitelek, se stala jeho ženou. V Horšovském Týně je oddával Leopold Klima, rovněž samostatně zastoupený na těchto webových stránkách. Jak dlouho ti dva na sebe asi museli čekat? A jak krátký společný čas jim byl dopřán. Anton Adler se po Masarykově smrti s kronikou rozloučil, byl zbaven funkce pokladního obce a 13. října 1938 byl jako "Schutzhäftling", tedy v podstatě rukojmí, poslán do koncentračního tábora Dachau. Propuštěn byl o měsíc později. Další osudy nám nejsou známy, z přípisu v oddací matrice se dovídáme, že zemřel 11. října 1942 v Waldmünchenu. Jeho žena skonala v bavorském Füssen 22. srpna 1956. Zůstává po něm pivoňská kronika a tušený příběh, který by si zasloužil vyprávět.
- - - - -
* Pivoň / Horšovský Týn / Dobřany / Stříbro / Herštejnské Chalupy / † Waldmünchen (BY)
