CAJETAN MATTHÄUS BERNERT
Z počátků německé nižší reálky budějovické
Poloha na soutoku dvou vodnatých řek, vhodné skladovací místo (v originále "der Stappelplatz" - pozn. překl.) mezi Lincem (Linz) a Prahou pro železnici i splavnou Vltavu (Moldau), řemesla, obchod, továrny a hojně navštěvované trhy, to vše zajišťuje krajskému městu Budějovice významný primát mezi městy jižních Čech.
O tom, že jen inteligentní průmyslová činnost může tento jeho význam pozvednout a pro budoucnost zajistit, o tom je šlechetné a velkodušné, vůči všemu dobrému a krásnému tak vnímavé měšťanstvo vždy věrného krajského města Budějovice dávno přesvědčeno.
Aby byla vnuknuta pravda a život onomu přesvědčení, že nejlepším dědictvím dětí je mravně náboženské a době přiměřené měšťanské vzdělání, byl velice uvítán podnět, který se (v návrhu zásad veřejného vyučování v Rakousku §§ 53. 54 & 57) vyjadřuje slovy: "Es ist dahin zu prken, dass allmählich in jeder Stadt wenigstens eine Bürger- oder Realschule bestie, sie hat sich aus den bisherigen 2 Jahrgängen der 4. Klasse der Volksschule durch Hinzufügung eines dritten Jahrganges zu entwickeln, und ist vorherrschend als Gemeindeanstalt zu erklären." (tj. "Je třeba působit k tomu, aby postupem času existovala v každém městě nejméně jedna měšťanská či reálná škola, která vznikne z dosavadních 2 ročníků 4. třídy obecné školy připojením ročníku třetího, má pak být převážně prohlášena institucí obce." - pozn. překl.).
Vedeno touto myšlenkou svolalo slavné kolegium městských zastupitelů všeobecné shromáždění občanstva, následkem něhož bylo usneseno začátkem školního roku 1849 zřídit trojtřídní nižší reálnou školu, a poněvadž podle § 5, Nro. 4 shora citovaný dokument upozorňuje, že má být předložen učební plán, byl autor těchto řádek pověřen vypracováním jeho provizorní podoby.
Učební plán, jakož i prosba vyšším místům o povolení učiněného usnesení byly prostřednictvím nejdůstojnější biskupské konzistoře a tehdejšího slavného c.k. krajského úřadu neprodleně odesláno vysoké c.k. zemské vládě - a díky rozhledu a energii otcovsky starostlivého a zdatného starosty města, pana Franze Josefa Klawika podařilo se v nejkratší lhůtě zajistit nezbytné školní lokality, učební rekvizity a učitelské mzdy a k obecné radosti všech, jejichž srdce vroucně bijí pro náboženskou mravnost a reálné vzdělání měšťanského stavu, podařilo se také 20. prosince roku 1849 dosáhnout i nejmilostivějšího svolení vyšších míst ke zřízení instituce.
Dotyčná pasáž svolení vyšších míst Z. 53510 zní v podstatě jak následuje:
"Aus den vorgelegten Akten hat das k.k. Gubernium die Uiberzeugung genommen, dass der, von der budweiser Bürgerschaft provisorisch errichteten,ganz aus einheimischen Quellen dotirten Unterreal- oder Bürgerschule gänzlich jene Bedingungen zur Grundlage dienen, welche in dem veröffentlichten Entwurfe der Organisation der Realschulen als leitende Bestimmungen bezeichnet sind, und das zugleich sowohl der Unterrichtsplan, als auch Lehrerdotation dem Zwecke und der höhere Bedeutung diesel Unternehmens, wie nicht minder den gesteigerten Anforderungen der Neuzeit vollkommen entspreche. Es wird daher aug Grundlage des hohen Dekrets des Ministeriums des öffentlichen Unterrichtes vom 21. Juni 1849 Z. 4413 die provisorische Errichtung der Unterreal- oder Bürgerschule genehmiget, und da die drei in Vorschlag gebrachten Lehrer Cajetan Bernert. Augustin Kregčz und Wenzl Chrs die vorgeschriebene Eignung und Tüchtigkeit für den übernommenen Lehrdienst nachgewiesen haben; so wird auch die getroffene Wahl dieser Lehrer bestätiget und zugleich genehmiget, dass der Lehrer an der früheren vierten Hauptd¨schulklasse Cajetan Bernert das Direktorat an der Unterrealschule übernehme." (tj. "Z předložených aktů nabylo c.k. gubernium přesvědčení, že budějovickým měšťanstvem provizorně zřízené, zcela z domácích zdrojů dotované nižší reálné či měšťanské škole zcela slouží za základ podmínky, vyznačené jako vůdčí cíl a určení zveřejněným návrhem organizace reálných škol, a že zároveň jak učební plán, tak i učitelské dotace plně odpovídají účelu a vyššímu významu této instituce, neméně pak rostoucím požadavkům nové doby. Bylo proto na základě vznešeného dekretu ministerstva veřejného vyučování z 21. června 1849 Z. 4413 zřízení nižší reálné či měšťanské školy povoleno, a poněvadž tři v návrhu uvedení učitelé Cajetan Bernert, Augustin Kregčz a Wenzl Chrs prokázali předepsanou způsobilost a zdatnost pro převzaté učitelské zařazení, je také učiněná volba těchto učitelů potvrzena a zároveň schváleno, že učitel na dřívější čtvrté třídě hlavní školy Cajetan Bernert převezme direktorát nižší reálné školy." - pozn. překl.)
Odtud bylo biskupské konzistoři se zřetelem na c.k. krajskému úřadu adresovanou nótu ze dne 12. září 1849 Z. 3954 dáno nařízením na vědomost, aby neprodleně došlo k udělení přiložených 3 jmenovacích dekretů, jakož i k vykonání přísahy ustanovených učitelů.
Na vyšší příkaz shromáždilo se dne 30. ledna roku 1850 veškeré žactvo reálné školy ke slavnosti, která v obnovující se vzpomínce rozněcuje jen v srdcích rodičů i dětí přání požehnaného zdaru pro nejvznešenější císařský dům. Kolem desáté hodiny dopolední byli žáci dovedeni svými učiteli do budějovického dómu a byli tam zbožně přítomni slavnostnímu Te Deum a hrubé mši, kterou sloužil ndp. chrámový kustod a c.k. diecézní vrchní školní dozorce pan Josef Kautz.
Po skončené bohoslužbě pohnul se průvod do slavnostně vyzdobené učebny 1. ročníku, jehož prostory krášlila bysta Jeho Veličenstva našeho nejmilostivějšího císaře v důstojné dekoraci. Prostorný sál sotva pojal množství hostů, radost zářila ze všech zraků, hlahol bubnů a trumpet pozdravil P.T. úřady duchovního a světského stavu - a poté co šlechetný přítel mládeže, pro pozvednutí vlastenecké průmyslové píle neúnavně působící, vysoce vážený c.k. přednosta krajského úřadu Josef svobodný pán von Schrenk (jiné prameny uvádějí ho jako krajského hejtmana Josefa barona Schrenka - pozn. překl.), slavné c.k. okresní hejtmanství, slavné městské zastupitelstvo a měšťanstvo zaujali místo, zahájil slavnostní akt ndp. chrámový kustod a c.k. diecézní vrchní školní dozorce pan Josef Kautz ryzí, jasnou, význam události vystihující řečí, ve které osvětlil poměr a závazek školy a učitelského sboru vůči Bohu, vlasti, celému státu a lidstvu a v níž vyjádřil dík Jeho Veličenstvu, vysokým úřadům, jakož i o školství tak vysoce zasloužilému městskému zastupitelstvu.
Po jeho projevu seznámil ředitel přítomné se zřizovací listinou vysokého zemského úřadu, načež mu c.k. diecézní vrchní školní dozorce vručil jmenovací dekret; poté přijal ředitel od obou učitelů slavnostní přísahu, několika slovy je prosebně povzbudil tím, že jejich poctivé úsilí podle svých sil podpoří, a předal jim pak ustanovující dekrety.
Pan přednosta krajského úřadu osvětlil nato stejně dojemnou jako důstojnou řečí neúnavnou snahu Jeho Veličenstva chápat a upevňovat štěstí a sílu svých poddaných jako ten nejkrásnější životní úkol, slíbil vzkvétajícímu ústavu úřední ochranu a uznale ocenil sebeobětavé působení šlechetného občanského ducha (v originále "das selbstopfernde Wirken edlen Bürgersinnes" - pozn. překl.).
Starosta města pan Franz Klawik, sám ve vědě důkladně vzdělán, ujal se nakonec slova a s hlubokým citem vlasteneckého smýšlení proměnila se ve slova s dobrem a krásou dlouho spřízněná a nyní pout zbavená myšlenka, jakou mateřskou péči a starost zamýšlí účinně věnovat klíčící škole (v originále "keimende Pflanzschule" - pozn. překl.), a já musím k náležité cti s vysoce závaznou vděčností doznat, že je ten slib jím jako starostou, tak i součinností pánů radních Adalberta Wunderlicha, Antona Robla, Wenzla Bernharta, Andrease Beera a Franze Tobiase Leeba, zejména prvně z nich zmíněného, jemuž je svěřena správa městských humanitních zařízení, také laskavě co síly stačí zvládán.
Závěr památné školní slavnosti učinil slavnostní sbor, zapěný všemi školáky.
Podle návrhu zásad veřejného vyučování z roku 1849 podílelo se na výuce podle systému předmětů (v originále "nach dem Fachsisteme" - pozn. překl.) právě tolik učitelů jako bylo tříd, jen francouzský a italský jazyk a gymnastická cvičení vedli mimořádní učitelé - výuku zpěvu vedl pak od zřízení ústavu vždy 2 hodiny v týdnu ředitel.
Ve školním roce 1850 došly od slavného c.k. ministerstva kultu a vyučování pokyny k nové organizaci gymnázií a reálných škol a poněvadž se zdejší reálná škola v každém ohledu přísně a svědomitě přidržovala vydaných pokynů vyšších míst a učební plán (v originále "der Lektionsplan" - pozn. překl.) nyní předepisoval 28 vyučovacích hodin týdně, přikročil ředitel neprodleně k vytvoření čtvrtého učitelského místa, následkem čehož byl vysokým úřadům provizorně doporučen formou dobrozdání Maxmilian Rössler jako učitel zeměpisu, francouzštiny a italštiny.
Platností místodržitelského dekretu z 24. / 14. června roku 1850, nr. 167 a souhlasného vyjádření, poskytnutého c.k. zemské vládě ze strany ndp. provinciála piaristického řádu P. Cajetana Wrany 17. února 1850 Z. 26 došlo 20. srpna k přeložení reálné školy jakož k přesídlení ředitele do právovárečnému měšťanstvu náležejícímu městskému domu čp. 272 (běžně tu zvaného "Pichlerisches Haus") a s vřelým pocitem hluboké vděčnosti musím připomenout ochotu, se kterou slavný výbor, městská rada a v jejím čele pan purkmistr schválili náklady adaptace, aby prostorná učebna, zřízená během prázdnin v roce 1853 v témže domě, umožnila umístění učiliště v jedné lokalitě.
Erste Jahresbericht der Unter-Realschule zu Budweis für das Schuljahr 1853, s. 57-64
Končí se ten úryvek domem, stojícím (i dnes v majetku slavného magistrátu, v dnešní své podobě nesoucí ovšem na základním kameni letopočet 1867) vlastně naproti čelní fasádě někdejšího kněžského semináře, tedy místu mého prvého někdejšího pobytu na koleji Pedagogického institutu v Českých Budějovicích, opravdu nedaleko soutoku dvou líbezných řek, které učinily do značné míry město tím, čím je. Po jejich toku sem z jihu přicházelo množství šumavských venkovských žáků do škol, které tu zásluhou vysokých míst, města samého a také církve vznikaly. Chvála vzdávaná tu často dosti klopotnými obraty piaristickým pedagogem českému starostovi města mi umožňuje zmínit se nejprve o jejím adresátovi. V táborské křestní matrice je ke dni 30. září 1798 zapsán novorozený František Josef v českém záznamu jako syn zdejšího měšťana a kupce Franze Klavíka a jeho ženy Marie, roz. Vokurkové. Studoval v Táboře a na Malostranském gymnáziu v Praze, kde započal i svou kupeckou kariéru. Podle Leoše Nikrmajera, který je autorem Klavíkova medailonu v Encyklopedii Českých Budějovic, na níž jsem měl také tu čest spolupracovat, založil pak v jihočeské metropoli velkoobchod, který "měl styky s Hamburkem, Terstem i Amerikou." Byl v dubnu 1848 zvolen hospodářským správcem města, 4. května se stal velitelem městské Národní gardy, odmítl kandidaturu do frankfurtského sněmu a spolu se třemi dalšími představiteli města se 20. května připojil k deputaci pražského Národního výboru, která se cestou za císařem Ferdinandem I. (zvaným v Čechách Ferdinandem Dobrotivým) do Innsbrucku zastavila v Českých Budějovicích. Jejich byl Klavík v letech 1848-1865 purkmistrem, 1848-1867 je zastupoval na zemského sněmu jako jejich poslanec (blíže viz Wikipedia). Německý záznam českobudějovické úmrtní matriky zesnulého Franze Klawika, na jehož pohřbu 21. března roku 1878 se prý sešly české i německé spolky města, kupodivu jako jeho choť jmenuje jistou Carolinu, ačkoli víme, že se v Českých Budějovicích oženil čtyřiadvacetiletý 25. listopadu 1823 s o tři roky mladší Annou Stulikovou, dcerou táborského měšťana a hostinského Johanna Stulika. Když se v roce 1854 ženil jejich syn Heinrich, byli mu na svatbě svědky Adalbert Wunderlich a Eduard Claudi, pozdější Klavíkův nástupce ve funkci budějovického primátora. Přestože některé prameny líčí Klavíka málem jako Ondřeje Puklice ze Vztuh, odstraněného Němci z českobudějovické radnice, zdá se, že mu jako politikovi národně nevyhraněnému šlo spíše o smír a jeho "střední strana" prohrála právě proto politický zápas. Nyní však k osobě autora textové ukázky, převzaté pro dobovou autentičnost z první vůbec výroční zprávy budějovické nižší reálky. Letopočty narození a úmrtí Cajetana Matthäuse Bernerta známe ze seznamu čestných občanů města České Budějovice, mezi něž se zařadil už v roce 1846. Německý záznam českobudějovické úmrtní matriky dodává k roku 1804, kdy měl přijít na svět, i místo, kde se tak stalo. Jungferndorf ve Slezsku najdeme dnes na mapách pod českým jménem Kobylá nad Vidnavou v okrese Jeseník (do roku 1947 Frývaldov, německy Freiwaldau), kraj Olomouc. Příčinou smrti pedagoga a řádového kněze se 11. ledna roku 1862 v 57 letech věku stal plicní edém (plicní otok). Pochován byl 14. ledna na Staroměstském hřbitově. Bydlím už od roku 1968 jen kousek odtud.
- - - - -
* Kobylá nad Vidnavkou / † † † České Budějovice
