VICTOR BOOS ZU WALDECK

K mému překladu Vrchlického eposu "Bar-Kochba"*

Vysoce vážená baronko!
Nejmilostivější paní!

Přijměte nejuctivější dík za laskavé splnění prosby, abych směl svůj překlad Vrchlického eposu "Bar-Kochba" věnovat Vám (v originále "für die huldvolle Gewährung der Bitte, meine Übertragung des Vrchlicky'schen Epos "Bar-Kochba" Ihnen widmen zu dürfen - pozn. překl.). Nastoupí-li má loď cestu pod touto vlajkou, pak je jí dobrá plavba zaručena. Určitě bych se neodvážil směřovat onu prosbu na Vás, kdybych nebyl přesvědčen o vysoké umělecké hodnotě toho díla a kdybych si nebyl vědom, že jsem se ve svém překladu přiblížil kráse originálu.
Bezprostředně po dnech vánočních bude se nalézat doplněný rukopis v rukou Vašeho váženého pana manžela (Arthur Gundaccar von Suttner /1850-1902/, manžel adresátky dopisu - pozn. překl.).
Zůstávám, nejmilostivější baronko, v nejvyšší úctě Váš

oddaný
Victor Boos-Waldeck

Oselce (v originále "Wosseletz") 22. prosince 1897.

Je to vlastně dopis k Vánocům a dámou, oslovenou v jeho záhlaví, není nikdo jiný nežli Bertha von Suttnerová, roz. Kinská, první laureátka Nobelovy dcery za mír (1905). Odesilatelem dopisu byl ze zámku Oselce, kdysi okres Strakonice, hrabě Victor Boos-Waldeck, syn Franze Antona Boos zu Waldeck a Therese, roz. hraběnky Györy de Radvány, narozený 23. února 1840 v Praze. Pražskou rodačkou byla ostatně i baronka Suttnerová, spisovatelka stejně jako její muž, jemuž se po Vánocích 1897 měl dostat do rukou překlad Vrchlického díla o hrdinovi židovské války proti Římu a poslednímu samostatnému vládci Izraele (stojí snad za zmínku, že se "šumavskou literaturou" česky psanou má právě někdejší klatovský student Emil Frída /zemřel jako Jaroslav Vrchlický v Domažlicích roku 1912/ mnohé co do činění). Arthur von Suttner byl v roce 1891 zakladatelem Sdružení proti antisemitismu (o jeho německém předchůdci viz německá Wikipedia) v Rakousku. Se svou o osm let starší budoucí ženou se seznámil v době, kdy byla vychovatelkou jeho sester poté, co se jako pohrobek (narodila se 155 dní po smrti svého otce Franze Josefa Kinského /1768-1843/) musila brzy samostatně živit. Vzali se ve Vídni tajně v létě roku 1876 (Bertha byla předtím téhož roku v Paříži po 8 dnů sekretářkou Alfreda Nobela) a odjeli do Gruzie, kde spolu mj. přeložili epos Šoty Rustaveliho "Muž v tygří kůži". Po návratu do Evropy vydala Suttnerová v roce 1889 slavný román "Die Waffen nieder" (tj. "Odzbrojte!"), který uvítal Alfred Nobel dopisem, stojícím za ocitování:
Milá baronko, přítelkyně! Dočetl jsem právě Vaše mistrovské dílo. Praví se, že existuje 2000 jazyků - je to o 1999 více, než je nutno - překlad Vaší vynikající knihy by však neměl chybět v žádné z existujících řečí, aby mohla být všude čtena a diskutována... Váš jednou provždy a ještě víc Alfred Nobel.
Snad i symbolicky zemřela baronka Suttnerová 21. června roku 1914 ve Vídni. Měsíc a týden nato vypukla odtud první světová válka. Ještě během ní skonal v Oselcích 6. července 1916 i Victor hrabě Boos zu Waldeck und Montfort, čestný rytíř Řádu německých rytířů, zakladatel Německého národního sdružení (Deutscher Nationalverein) v Plzni, poslanec ústavní strany za okres Stříbro (Mies). Na oseleckém zámku hostil tento šlechtic, básník, překladatel, dirigent a hudební skladatel v jedné osobě za svého života vynikající české osobnosti i hudební tělesa. Jeho syn Reinhold, narozený 14. srpna 1876 v Oselcích a zemřelý 19. června roku 1951 v Praze, stal se doktorem práv, c.k. komořím jako otec a děd a vyšším úředníkem pražského c.k. místodržitelství. Po roce 1918 byl zemským viceprezidentem v Čechách (tzv. Zemská politická správa pro Čechy nahradila Místodržitelství v království Českém) a svými kontakty i s českými umělci se vždy zasazoval o česko-německé porozumění. Snad o to stále ještě jde, nejen snad o Vánocích.

- - - - -
* Praha / Stříbro / † Oselce