FELIX DAHN
Prastarý "Jakobifest"
Jinou prastarou slavností, která, snad také předkřesťanského původu, byla nejprve uznáním a posvěcením i v pohanství svatosvaté hranice (v originále "im Heidenthum hochheiligen Grenze" - pozn. překl.) a přijala později i mnohý cizorodý rys, je v Pasovském lese (v originále "im Passauerwald", rozuměj dnešním Bavorském lese - pozn. překl.) osobitý "Jakobifest": koná se na temeni Třístoličníku (Dreisesselberg), kde se hranice tří sousedních zemí stýkají tak těsně, že tři žulová skaliska jsou označována jako kamenná křesla, na nichž mohou tři zemská knížata, tj. knížecí biskup pasovský, arcivévoda rakouský a český král zasednout každý na svém vlastním území u svého stolu (v originále "jeder auf seinem eigenen Gebiet um seinen Tisch" - pozn. překl.). Zde na této hraniční hoře se od nepaměti scházeli pastýři mladého skotu, který nahoru přihnali, a bavili se při dobrém jídle hovorem za doprovodu třeba i citery či píšťaly; k nim se připojovali jako hosté z údolí i ti, kdo jim sem donesli potravu, a tak zůstal dlouho zapomenut obyčej navštěvovat to místo nahoře a slavit staré průvody a obchůzky hraničních cest, jak je pohanstvo konalo každoročně spolu s kladením obětí a jinými slavnostními zvyky: ještě nyní tvoří hraniční pastýři středobod slavností, k níž se však teď shromažďují stovky hostí ze všech tří zemí: hospodští a pekaři sem táhnou vzhůru, vyrůstají tu plachtou kryté kramářské boudy, čeští muzikanti vyhrávají k tanci, táboří se na skalách, všichni vespolek se těší z nádherného rozhledu, dovádí se a popíjí, pěstuje se dobré sousedství a přátelská pohoda, než se pozdě večer schýlí k rozchodu a k sestupu na tři strany dolů do údolí, zatímco pastýři na temeni ještě rozhrabují ohniště a juchají za odcházejícími.
P. Praxl, Der Dreiländerberg, s. 248-250
Ta "Hochheiligkeit", tj. "svatosvatost" staré hranice svědčí o tom, že tu o ní (text je převzat z národopisného a geografického sborníku "Bavaria", vydaného v roce 1860) píše člověk, jenž si ani neuměl představit, co s ní dvacáté století ještě všechno natropí. Vždyť také stačil zemřít 3. ledna 1912 v německé ještě metropoli starého Slezska, zvané Breslau, dnes polsky Wrocław, kdysi i k Čechám náležející Vratislavi, která o změnách hranic ovšem dávno věděla své. Psal i pod pseudonymem Ludwig Sophus, vlastním jménem byl to však Felix Dahn, známý jako reprezentant tzv. "profesorského románu" ("Professorenroman", některé literárně historické práce používají i označení "Archäologische Dichtung", aby naznačily, že spisovatelé sjednocujícího se Německa pracovali na jeho dějinách takříkajíc jako archeologové). Na vratislavské německé univerzitě (založil ji listinou z roku 1505 český král Vladislav Jagellonský, pro odpor Krakova a četné války zahájila provoz až roku 1702 za rakouského císaře Leopolda, připadla však ještě téhož století jako celé Slezsko Prusku) působil od roku 1888. Pocházel z herecké rodiny, vystudoval práva a filosofii v Mnichově (München) a v Berlíně (tam byl členem známého literárního sdružení "Tunnel über der Spree") a působil pak v Mnichově (zde zřejmě vznikl text naší ukázky a Dahn tehdy náležel k členům tamního spisovatelského sdružení "Das Krokodil") a Würzburgu, od roku 1872 ve východopruském Königsbergu (ano, je to onen Přemyslem Otakarem II. založený Královec, dnešní ruský Kaliningrad). Dahn byl ovšem pravověrným německým nacionalistou (německé právo ostatně rovněž vyučoval) a i národní socialismus se na jeho dílo, rozsahem věru monumentální, ať už právem či neprávem, hojně odvolával. Vytvořilo totiž jakýsi "národovecký" mýtus od pragermánských dob (zejména pak stěhování národů věnoval velkou pozornost) až k císařskému Německu. Byl to ovšem mýtus nacionálně liberální, odpovídající ještě smýšlení gründerského německého měšťanstva devatenáctého věku. Dahnovou ženou a také spoluautorkou některých jeho prací (zachránila dokonce jeho nejznámější asi román "Boj o Řím", na němž pracoval po 17 let, který prý chtěl hodit do ohně a v jehož pozdní filmové podobě hrál ještě roku 1968 slavný Orson Welles roli císaře Justiniána) byla Therese, roz. von Droste-Hülshoff, neteř známé německé spisovatelky Annette von Droste-Hülshoff (1797-1848). Tak člověka jen v souvislosti s tou zdánlivě malichernou šumavskou odbočkou napadá, jestli črta o svatojakubském "dni" (je to 25. červenec, svátek sv. Jakuba, patrona poutníků) na Třístoličníku nemá co do symboliky hranic a "stěhování národů" opravdu ještě k budoucnosti přece jen co nám všem povědět.
- - - - -
* Hamburk (HA) / hora Třístoličník / Wrocław (PL)
