FRANZ DRECHSLER

Schattawa

Na jižním svahu hory Pažení (v originále "am südlichen Hange des Basums" - pozn. překl.) nebo - lépe řečeno - na úpatí hory Boubín (v originále "am Fuße des Kubany" - pozn. překl.) leží osada Zátoň (v originále "der Ort Schattawa", dnes je Zátoň pod Boubínem částí obce Lenora - pozn. překl.). Je kolem dokola obklopena rozsáhlými, obrovitými lesy a většími i menšími vrchy, a to na severu mohutným hřbetem už zmíněného Pažení (1281 m - pozn. překl.), na severovýchodě už také zmíněným Boubínem (1362 m) a Basumským hřebenem (v originále "dem Langen Rücken", 1287 m - pozn. překl.), na východě Bobíkem (v originále "dem Schreiner", 1266 m - pozn. překl.), na jihovýchodě vrchem Ptáčník (v originále "dem Vogelberg", 868 m - pozn. překl.), na jihozápadě horou Chlustov (v originále "dem Krustelberg", 1287 m - pozn. překl.) a na západě Radvanovický hřbet (v originále "Schererpausenberg", snad myšlen Schillerberg /Radvanovský vrch, 1012 m/ nebo jinde ovšem Šerava /1061 m/ u Kubovy Huti - pozn. překl.) a Havranka (v originále "und Kubischberg", Havranku nad Horní Vltavicí vidíme na staré mapě označenu "Kubisch", 901 m - pozn. překl.). Jen od severozápadu je svah trochu otevřený k jihu, kde se řeka Vltava (v originále "die Moldau" - pozn. překl.) k jihu klikatí jako stříbrná stuha. Ten, kdo někdy z nějakého svého oblíbeného místa upřel pohled na nádhernou polohu osady Zátoň, musel být pokaždé okouzlen jeho krásou. K tomu lze připočíst rozličné půvaby blízkého okolí jako Boubínský prales, který zdávna platil za přírodní rezervaci, jakož úžasný výhled z Boubína daleko do českého vnitrozemí (v originále "ins Böhmerland" - pozn. překl.) a ven do Bavor (v originále "hinaus ins 'Bayerische'" - pozn. překl.), při dobrém počasí dokonce až na Alpy k jihu. Kdopak by se ještě podivoval nad tím, že to všechno přitahovalo turisty, jimiž byly v letních měsících hostince a veškeré privátní ubytovny rekreanty přímo přeplněny? Vůně lesního jedloví dodávala sil, větrem odvanuly starosti mysli a slunce dokázalo rozžehnout radost v každém srdci.
Osada vznikla někdy v 8. až 10. století (údaj značně odvážný - pozn. překl.) díky zdejšímu rýžování zlata. Tak zvané "sejpy" podél Kaplického potoka (v originále "die sogenannte Bachhügel /Sandhügel/ längs des Kapellenbaches" - pozn. překl.) při místní části Dubí a na jih od Kaplice (v originále "bei Eichelhäuser und südlich von Kapellen" - pozn. překl.) jsou svědky a pozůstatky oněch pradávných dob. Tam také měla stanout kaple, pocházející z tehdejších časů (její připomínku /viz Profousova "Místní jména v Čechách"/ ovšem známe až z 15. století - pozn. překl.), z níž i osada Kaplice odvozuje své jméno. Tlumený zvuk snad původně jejího zvonku, vybízejícího z ní k ranní, polední a večerní modlitbě, byl i pozdravem na rozloučenou těm, kdož odtud museli odejít. A všude tam, kde se dnes nacházejí šťavnatá luka, pole a zahrady, prostíral se mocný prales, který byl během času vyklučen a přeměněn na úrodnou půdu, při níž se usadili naši předkové. Také my jsme měli na té půdní kultivaci určitý malý podíl tím, že jsme zbavovali kamení místa dosud pustá a neobdělávaná. Kolik jen mozolných rukou tu bylo při díle, kolik potu to celé věky muselo stát, kolik píle a usilovné dřiny to vyžadovalo! Stačí jediný pohled na obrovité kamenné snosy, aby to člověku přišlo na mysl. Namísto aby byl smeknut klobouk před tím pilným a přičinlivým lidem, byl od své těžce vydobyté hroudy s opovržlivým posměchem vyhnán. A to ještě nazývá "pokrokový" svět dvacátého století dějinnou spravedlností?
Osada Zátoň je poměrně rozsáhlá co do délky a sestává z několika místních částí. V jejím středu se nachází tak řečený "Hof" (tj. "dvorec" - pozn. překl.) s velkou krásnou lesovnou (je to dnešní "Penzion pod pralesem", čp. 7 - pozn. překl.). Dříve mělo zřejmě jít o nějaký velký hospodářský dvůr (v originále "ein großer Maierhof" - pozn. překl.). ještě dnes je patrné, že byl ve velkém čtyřúhelníku jedním celkem s přilehlými budovami stájí a stodol. Uprostřed měl velkou kašnu (v originále "der große Brunnen /d' Gaschn/" - pozn. překl.), která vodou z hory Pažení zásobovala celou okolní čtvrť osady. Během času se na celém objektu dvora ovšem leccos změnilo. Vznikla z něho opravdu rozlehlá lesovna (v originále "ein großes, stattliches Forsthaus" - pozn. překl.). V horním patře si "Fischer-Wirt" zařídil krásný hostinec. Vedle se usadil Glöcklbauer, řečený podle toho, že ze zvoničky na střeše jeho chalupy svolával vesnický zvoneček (v originále "das Dorfglöcklein" - pozn. překl.) k práci i k sladkému odpočinku po ní. Ve stavení Prinzn-Haus (Hofvetter) byly ještě před nedávnem k vidění pece a kotle, v nicž se pálil "flus", tj. potaš, posílaný pak do sklářské huti v Lenoře (v originále "in Eleonorenhain" - pozn. překl.). Co ale záleželo Čechům na starých, historických významech místa?

Böhmerwäldler Heimatbrief, 1956, č.. 89, s. 235

Profous ve slovníku Místní jména v Čechách uvádí jako první zmínky o osadě tu z roku 1359: "Na Zatony (ad Wintrberk et Hus)" a další z roku 1409: "capellania in Zaton heremo prope castrum Hus", tj. "kaple v pustině zvané Zátoň blízko hradu Hus", kde má slovo "zátoň" význam "plochá zátoka řeky" či "písečný násyp, mělčina". Německé místní jméno bychom pak do češtiny přeložili nejspíš výrazem "stínava" či "stinná niva", abychom vyloučili významovou příbuznost s popravištěm. Tady podle některých pramenů prý vytvořil Alfred Kubin (zastoupený i samostatně na webových stranách Kohoutího kříže) své proslulé "Fantazie na Šumavě". Pisatel předchozí textové ukázky, která je ovšem jen úvodní pasáží série příspěvků, vycházejících od ledna do července roku 1956 na pokračování v krajanském časopise "Böhmerwäldler Heimatbrief" pod společným titulem "Schattawa", narodil se tu ve stavení čp. 14 v místní části Dubí dne 22. srpna roku 1918 rodičům Josefu Drechslerovi (*28. února 1879 v Dubí čp. 14, †7. listopadu 1955 v Sandweiher, tehdejší okr. Rastatt), synovi Gratiana Drechslera, podruha v sousedním stavení čp. 13, a Petronilly, roz. Zimmerové z Českých Žlebů (Böhmisch Röhren ) čp. 22, ševci ("po chalupě" byl také řečen "Schuaster") v Zátoni, místní část Dubí čp. 14, a jeho ženě Anně, roz. Fischerové (*21. května 1884 v Zátoni čp. 44, †7. dubna 1962 v Sandweier), dceři domkáře v Zátoni čp. 44 Raimunda Fischera a Rosalie, roz. Nieglové ze Zátoně č. 9. Rodiče se brali ve farním kostele Panny Marie, sv. Josefa a sv. Jana Nepomuckého v Horní Vltavici (Obermoldau) dne 21. srpna roku 1911. "Schuaster Franz", jak se novorozenci "po chalupě" říkalo, narukoval nedlouho po okleštění Československa a připojení Šumavy k nacistické "Třetí říši" do řad wehrmachtu a naštěstí se z neblahé války vrátil ke své rodině v roce 1945 zdráv a brzy nato se stačil ještě doma oženit s o dva roky mladší Idou, roz. Prinzovou (Prinz'n-Hans-sei Ida), s níž se mu narodil také ještě v Zátoni 14. září 1946 syn Johann (Hansi) a později už v Německu i dcera Adelheid (Heidi). V roce 1947 byla totiž rodina poté, co byla vykázána na nucenou práci v českém vnitrozemí, vysídlena přes lágr v Bavorsku. Freiburg a Rastatt do Sandweier, což je dnes jen místní část města Baden-Baden, které bylo těsně po válce na území francouzské okupační zóny na samém západě pozdější spolkové země Bádensko-Württembersko. Tam se Franzi a Idě Drechslerovým narodilo, jak už zmíněno, druhé děcko, tam si počátkem šedesátých let dvacátého století zařídili vlastní dům, kde pak bydlela i dcera Heidi se svým manželem. Franz Drechsler byl 27 let členem sdružení "Böhmerwäldler Heimatgruppe Dossenheim bei Heidelberg", kde vykonal množství tvůrčí práce ve formě obrazů, básní a psaných textů vůbec. Poté, co dne 9. prosince roku 1982 v Rohrbachu, od roku 1927 místní části města Heidelberg, skonal, nalezl v Sandweier, daleko od rodné Šumavy, místo svého posledního odpočinku.

- - - - -
* Zátoň pod Boubínem / † Rohrbach, Heidelberg (BW) / † † Sandweiher, Baden-Baden (BW)