VIKTOR EMIL VON GEBSATTEL
K bytostnému obrazu Stifterových postav
Vlastní prostor bytí Stifterových postav tvoří kosmos mravních a náboženských mocností.
V něm mají svůj původ, v něm se pohybují a jednají, do něho jsou zahleděny; nejsou primárně obyvateli v každodenním smyslu skutečného světa lidí s jejich bojovými a osudovými pnutími, nýbrž jsou povoláni obývat jakýsi svět nadosobně tvarovaný... (v originále "sondern berufen sind sie zu hausen in einer transfigurierten Welt... " - pozn. překl.)
Jistě není Stifterův svět zbudován tak utopicky, aby se v něm neděly konflikty, ba ony tvoří snad pravidlo, z něhož se jimi "obdařený člověk" (v originále "der 'geglückte Mensch'" - pozn. překl.) zvedá jako nějaká vzácná odrůda. To, co odporuje normě, je prostě všude a tam, kde se co konfliktního děje, ať už ze slabosti nebo z osobního pobloudění, snad jako vnuknutí nějakého zvráceného smyslu, tam se rýsuje možnost toho tragického, jež však zůstává jen možností, neboť v mravním kosmu Stifterova světa nenachází to tragické nijaké místo svého ztělesnění.
"Být" má pro ty lidi týž význam jako "stanout v lásce" (v originále "gleichbedeutend ist mit 'in der Liebe stehen'" - pozn. překl.) a lásce je tu co rozumět jako koincidenci osobní "esence" a "existence" (v originále "als die Coinzidenz von essentia und existentia der Person'" - pozn. překl.), ale i pojmů "agapé" a "erós" ("agapé" je řecký výraz pro lásku nesobeckou a bezpodmínečnou, "erós" pro lásku toužící a vášnivou - pozn. překl.), pro jejichž koincidenci se nabízí vyšší pojem "bytostná láska" (v originále "der Begriff der 'Wesensliebe'" - pozn. překl.). ... S Platónem víme, že i erós se nám však vyjevuje toliko v kráse.
Adalbert Stifter-Institut des Landes Oberösterreich - Vierteljahresschrift, 1959, č. 1-2, s.49-51
Z těch řádků, byť pouze tří citací většího pojednání, přímo dýchá hluboký ohlas, jaký Stifterovo slovo probouzí v německy hovořícím intelektuálovi. Tady jde o lékaře-filosofa, psychologa a psychiatra zároveň, kdo v tomto svém textu, publikovaném pod titulem "Anthropologie und Dichtung - Das Wesensbild der Menschen bei Adalbert Stifter" na stránkách ročenky "Jahrbuch für Psychologie und Psychotherapie" (1957) zabývá Stifterem z antropologického hlediska. Viktor Emil von Gebsattel, celým jménem Viktor (Victor) Emil Klemens Franz baron (Freiherr) von Gebsattel, se narodil dne 4. února roku 1883 v Mnichově jako syn bavorského generála kavalerie Konstantina svobodného pána von Gebsattel (1854-1932) a jeho ženy Marie baronky (Freiin) von Karg von Bebenburg (1860-1927). Otec neblaze proslul jako "Všeněmec" a antisemita nejostřejšího ražení (žádal už před Hitlerem radikální řešení "židovské otázky"), jeden z dalších nositelů rodového jména francké šlechty říšských rytířů Fritz von Gebsattel byl v letech 1909-1919 německým generálním konzulem v Praze (tj. nejvyšším zdejším diplomatickým zástupcem Německa), odkud byl československým státem vypovězen (přesto, že ve věci německé menšiny a dosažení její shody s novým státem, jehož vznik vítal (viz k tomu text Arthura Gintnera na webových stranách Kohoutího kříže), zastával i na vlastní pěst stanovisko spíše realistické). Viktor navštěvoval obecnou školu a gymnázium v hornofranckém Bambergu, pak studoval nejprve práva v Berlíně a poté v Mnichově filosofii, psychologii a dějiny umění. V roce 1906 tam promoval s disertací "Zur Psychologie der Gefühlsirradiation" (tj. "K psychologii emoční iradiace"). Nejprve byl spisovatelem (psal lyriku i prózu) a překladatelem, znal se s malířem Matissem, sochařem Rodinem, přátelil se s básníkem Rilkem (ten je i samostatně zastoupen na webových stranách Kohoutího kříže), už v roce 1911 se účastnil kongresu Mezinárodního psychoanalytického sdružení za účasti Sigmunda Freuda i Carla Gustava Junga a poznal tam o 22 let starší Lou Andreas Salomé, která mladému šlechtici učarovala jako tolika jiným. Roku 1913 se rozhodl studovat medicinu, otevřel si dokonce v Berlíně soukromé psychiatrické sanatorium, jako hluboce věřící katolík a psychoanalytik zároveň se později za vlády národního socialismu cítil blízko intelektuálnímu disentu kolem tzv. Kreisavského kroužku (viz blíže Wikipedia), který byl součástí protihitlerovského odboje (většina jeho členů byla zatčena a popravena). Po druhé světové válce přednášel medicínskou psychologii a psychoterapii a spolu s Gustavem Kafkou (1883-1953) založil od roku 1952 už zmíněný periodický sborník "Jahrbuch für Psychologie und Psychotherapie". Vedle nepřeberného množství článků stal se i autorem několika knih, jimiž si získal pověst průkopníka antropologické mediciny. Viktor Emil baron von Gebsattel zemřel v Bambergu dne 22. března roku 1976. Úzce spolupracoval s rakouským neurologem a psychiatrem židovského původu (rodiče přišli do Vídně z Pohořelic u Brna) Viktorem Emilem Franklem (1905-1997), za války vězněným v nacistických koncentračních táborech, zakladatelem existenciální analýzy a logoterapie. Cítíte tu stifterovskou koincidenci za tím vším, oč jde v uzdravení lidstva?
- - - - -
* Mnichov (BY / † † † Bamberg (BY)
