ALFRED GÖRGL
|
Mädchen Du wie ein Quell so frisch und klar, Du Vogel, schwingenfroh, Du Blume, scheu und sonderbar, O bleib mir immer so! Du wie die Erde fruchtgewillt, Du wie die Wolke leicht, Du reiner Klang, du Trost, der stillt, Du Licht, das nicht erbleicht! Du Eva, wie sie Gott gewollt, Die aus der Fülle ist, Du Herz, das liebt und das auch grollt O bleib mir, wie du bist! |
Děvče Čerstvás jak pramen, samý svit, švitořivá jak pták, plachá co květ, cudná co cit, och, zůstaň mi jen tak! Jako ta zem, co žene v plod, jak oblak lehčí nás, jak tón, útěšný nebesvod, jak nepřestajný jas! Evo, jakou tě Bůh chtěl mět z plnosti, přes časy nes srdce, kterým potřeš svět, v něm zůstaň, jaká jsi! |
|
Sudetendeutsche Monatshefte, 1940, s. 159 |
|
|
P.S. U jména autora tu v originále nacházíme poznámku (im Felde), tj. "v poli", rozuměj na frontě. |
|
|
Freunde sind Heimat Freunde, mir verbunden, weit vom Sturm verweht, habt auch ihr noch Stunden, da ihr zu mir steht! Briefe kommen selten, eher manchmal sacht schickt ihr, die mir gelten, Grüße in die Nacht. Wege, viel gegangen, geht ihr sie mit mir! Habt ihr noch Verlangen wie ich heut und hier! Freunde, ich bin euer! Unser Glaube wacht wie der Sterne Feuer in der klaren Nacht! |
Mí druzi jsou mi domovem Druzi, se mnou spjatí, kamkoli nás svál osud, čas co tratí, vy jste při mně dál! Mnohdy nedorazí roky žádný list, ale vaše vzkazy ve snu umím číst. Jdete stále se mnou cestou, kterou znám! S touhou přetajemnou nejsem tady sám. Ať se co chce stane, spolná víra bdí, vysoko v tmách plane jasem souhvězdí! |
|
Sudetendeutsche Zeitung, 1953, č. 22, s. 6 |
|
|
St. Johannes von Nepomuk Dass der Herr Dein Land behüte, Heiliger Böhmens, bitte Du! Sieh, es blieb nur Gottes Güte und Dein Bitten uns dazu. Sieh in Not die Deinen schmachten, tief in Unrecht fiel Dein Land, bitt für sie, die Dein nicht achten, Heiliger Du vom Brückenrand. Bitt für uns, die auf Dich hoffen, Heiliger Böhmens, geh voran! Scheint es auch ins Herz getroffen, noch ist Böhmen nicht vertan! Heiliger Du vom Brückenrande, Freund Du der Gerechtigkeit, bitt für uns, dass Deinem Lande Frieden wird nach Not und Streit! |
Svatý Jan z Nepomuku Kéž Pán dál Tvou zemi chrání, pros v nebi, náš svatý z Čech! Bůh a Tvá věrnost do skonání zůstaly nám ze statků všech. Hleď jen, jak v nouzi k Tobě lkáme, Tvou zemí posli zvůle jdou, i za ně, lhostejností známé, pros, světče z mostu nad vodou. Pros za svůj lid, jenž s Tebou věří, že rodné zemi svitne čas a její srdce, v němž se šeří, že okřeje, z ran vstane zas. Na starém mostě, mlčelivý příteli práva, pevně stůj! Za zemi, která v sobě živí naději v pokoj, oroduj! |
|
Sudetenland, 1971, s. 216 |
|
|
P.S. V letech tuhé "normalizace" a okupace "Velkým bratrem" zazníval i takto hlas německého básníka rodné zemi, oslovující tu jejího šumavského patrona zvláště vroucným tónem. |
|
|
Heiliger Abend* Zu den Hirten such ich, zu den Tieren, aus der Großstadt Räderwelt und Pracht. Labyrint, in dem wir uns verlieren, Wie entrinn ich in der Heiligen Nacht! Warenhäuser, ganz von Licht umflutet, Überfluss der Gaben lasst mich fliehn! Ist 's der Babelturm, der mich umglutet? Oh, zur Krippe hin, zur Krippe knien! Gotteskind, Du auch für uns geboren, Die ersticken in Geschäft und Geld, Knien lass uns, dass wir nicht verloren: Frieden gib, gib Frieden dieser Welt! |
Štědrý večer K pastýřům chci jít a k tiché zvěři z třpytu bulvárů a vřavy městských sfér. Labyrintu, kde se bludem měří, uniknout chci v tento svatvečer. Nad obchody dál reklamy běží na zboží jak oslepivý proud. Uniknout chci babylónské věži, u jeslí před Děckem pokleknout. Boží Synu, i nám narozený, jež jen zlato, zisk zná oblouzet, k Sobě dej nám kleknout, pravé ceny pokoj přej, jím obdař tento svět! |
|
Sudetenland, 1960, s. 241 |
|
|
P.S. Opravdu si lze těžko představit "šumavštější" vánoční verše než tento útěk do tišiny dětství a ke stále aktuální, spíše nadčasové pokoře před samým majestátem prostoty a ticha. |
|
|
Dort Täler gab es dort vergessner Stille, abgeleg'ne Höfe in den Lohen, wäldereingebettet alte Mühlen, eingesunknes Schwedenkreuz am Rain. Waldkapellen gab es dort an Hängen, Quellen in den Wiesen, hufzertreten, braune Pilze, im Gekräut verborgen, fern der Hütbub, der sein Pfeiflein blies. Armut gab es dort, das Brot zu brechen, einem müden Gast der Hüttenschwelle, alte Weiblein, die die Holzlast trugen, betend stumm in stehngebliebner Zeit. |
Tam Těch údolí zapadlých a tichých, statků v odlehlých a mokrých lukách, starých mlýnů co jen vprostřed lesů bylo tam, co smírčích křížů v polích! Lesních kaplí co tam bylo v stráních, pramenů, kopyty rozdrcených, hnědavých hub, utajených v trávě pasáčku, co na píšťalku foukal. Bídy co bylo, skývy sotva dost hostu podat u prahu chalupy. Babky s otepí dřeva na zádech, v modlitbách, němých jak čas, co nešel dál. |
|
Sudetenland, 1975, s. 219 |
|
|
Verbliebene I. Ihr tretet den Staub, zu dem unsere Väter geworden; was sie gebaut, ihr Werk, ist euer Raub. II. Wo zwei von euch die verblieben, beisammen stehn, da tritt ein dritter, den ihr vertrieben, ein Schatten, hinzu! |
Těm, co jsou tam po nás I. Kladete nohu v tentýž prach, jímž naši otcové se stali; jich dílo, které zbudovali, je to, nač váš chtíč ruku vztáh'. II. Dva z vás, co jste to uloupili, kde zůstáváte někde spolu stát, přistoupí třetí, z těch, které jste vypudili, stín, tam k vám a už napořád! |
|
Sudetenland, 1976, s. 23 |
|
|
Weihnachten* Herz, du vermagst allein, dass Weihnacht wird, du willst es und ich bin im Feld der Hirt. Durch zweimal tausend Jahre hin du dringst, in dieses Jetzt du mir die Krippe bringst, du willst es und der Engel kündet heut: Fürchte dich nicht. Ich künde große Freud. Du willst es, und ich bin nicht mehr verloren in großer Stadt: der Heiland ist geboren. |
Vánoce Srdce, aby Vánoce byly, ty samo dokážeš, jsem v betlémském poli pastýřem, když ty tak chceš. Dvěma tisíci lety projít smíš, ke chvíli této, kdy mne k jeslím přivádíš, chceš, abych slyšel hlas anděla znít: "Nebojte se! Zvěstuji radost vám pro všechen lid!" Chceš to, abych už nebyl náhle sám ve velkém městě: to k spáse všech se narodil dnes nám. |
|
Sudetenland, 1960, s. 303 |
|
|
Das Traumdorf Die Vertriebenen kehrten alle wieder selbst die Toten sind auf einmal da, und sie wohnen straßenauf und --nieder Haus an Haus, ganz nachbarlich und nah. Alles ist wie einst: der Mückenreigen über hängend schwerem Fruchtgeäst, Wie die Giebel hinter Giebeln steigen und im Stall: das letzte Schwalbennest. Alles ist wie einst: das Brunnenrauschen vor den Fenstern, jeder Strauch und Baum, Gruß und Antwort, die die Nachbarn tauschen, alles ist wie einst und ist nur Traum. Meine Hände können durch die Wände greifen und die Dinge sind nur Duft und die Straßen, dass ich heimwärts fände, gehn wie Geisterwege durch die Luft. |
Ves ze sna Ti vyhnaní zas vrátili se všici, i mrtví jsou tu s námi najednou, bydlí tu dole i tam nad silnicí, zas jak co sousedi se sesednou. Všechno jak dřív: hmyz bzučí nad větvemi jabloní, které plody sklání níž, vlaštovky sídlí pode krovy všemi zvlášť při stájích je hnízdit uvidíš. Všechno jak dřív: prastará studna šumí pod okny tiše, každý keř i strom, pár slovy sousedé si porozumí všechno je jako dříve ve snu tom. Ruce mi však projdou zdmi jak vzduchem, pouhý mlžný dech je domu štít a cestou, po níž jsem mířil domů, duchy v cárech mračen vidím jít. |
|
Liebes Heimat-Lesebuch(1983), s. 180 |
|
|
Mit aller Wunschkraft... Mit aller Wunschkraft unsres Herzens heben wir dich, verlornes Land, ins Licht empor; du, totgesagtes, lebst in unsrem Leben und gehst verklärt aus unsrem Traum hervor. Wir lassen dich nicht ruhen, und wir rütteln dich auf, wie Kinder, ängstend in der Nacht die ihre Mutter aus dem Schlafe schütteln, dass sie sie wieder tröstet und bewacht. Wir brauchen dich, wir müssten sonst verderben wie Kinder, mutterlos in Tod und Pein; wir klammern uns an dich, du darfst nicht sterben, du musst uns Mutter, Trost und Zuflucht sein. |
Vší silou srdce... Vší silou srdce zvedáme tě v touze, ztracená zemi, až tam v nebejas; poslaná na smrt, už teď žiješ pouze zvroucněna ve snu, který trvá v nás. Z hrobových mrákot chcem tě vyburcovat jak děti, které v noci mají strach, a třesou matkou, chtějí slyšet slova útěchy od ní v temných vidinách. Je nám tě třeba, jinak zanikneme jak pouhé siroty, jež smrt má zadávit; vší silou lpíme na tvém těle němém, jediné matky tušíme v něm cit. |
|
Liebes Heimat-Lesebuch(1983), s. 172 |
|
Narodil se 12. června 1908 jako syn železničního výhybkáře ve Všerubech u Plzně, mohli bychom je nazývat také u Stříbra (tj. Wscherau bei Mies) a od skutečně šumavských Všerub (Neumarkt) leží poměrně daleko k severu, je to vlastně už spíše kdysi německy hovořící Chebsko (Egerland). Ve stejné obci jako on, ovšem o pětadvacet let dříve, spatřil světlo světa jiný významný básník německého jazyka a katolický kněz Heinrich Suso Waldeck, vlastním jménem Augustin Popp. Dětství strávil Alfred Görgl vedle rodných Všerub ještě ve Falknově (Falkenau, dnes Sokolov), gymnázium navštěvoval v Chebu (Eger) a na německé pražské univerzitě získal po studiu germanistiky a slavistiky i titul doktora filosofie. První učitelská léta působil v západočeském Stodu (Staab) na samé jazykové hranici. Poté, co vypukla válka, musel narukovat a prodělal v uniformě wehrmachtu francouzské i ruské tažení, než byl raněn u Stalingradu a byl letecky dopraven z neúprosně se stahujícího obklíčení nazpět do Čech. Roku 1943 získal v Praze literární cenu Adalberta Stiftera, z amerického zajetí na konci války však skončil po odsunu už v hesenském Kasselu, kde vlastně žil až do své smrti 9. ledna 2002. V roce 1955 se stal za svou lyriku nositelem Sudetoněmecké kulturní ceny. Už dvacet let předtím vstoupil do literatury sbírkou Frommer Alltag, následovaly tituly Leuchtende Welt (1939), Geschenk der Erde (1940), Böhmische Landschaft (1943) - za ten získal zmíněnou Stifterovu cenu, po válce pak Gruß an Böhmen (1952), Laß mich nicht versinken in den Tagen (1960), Wie Sand am Meer (1970) Klopfet nur an - (1975). Podstatnou měrou se podílel na práci tvůrčího krajanského sdružení Arbeitskreis Egerländer Kulturschaffender (AEK), spoluvydal antologii Egerland - Landschaft und Menschen in der Dichtung (1984).
- - - - -
* Všeruby u Plzně / † † † Kassel (HE)
