logo
JIHOČESKÁ VĚDECKÁ KNIHOVNA V ČESKÝCH BUDĚJOVICÍCH

EMIL HARTMANN VON HARTENTHAL

Krumlovský hrad a zámek

Krumlov (v originále "Krumau" - pozn. překl.) a jeho hrad je poprvé zmíněn v básnické skladbě Ulricha von Lichtenstein (také Liechtenstein, žil asi v letech 1200-1276 - pozn. překl.) "Frauendienst" z roku 1240.
Listinně je Krumlov doložen poprvé v prameni, datovaném rokem 1253. Krumlovské panství bylo ve 13. a 14. století ovšem malé a také rozsah krumlovského hradu byl celkem nevýznamný. Máme k dispozici jen několik dat, které však dovolují s jistotou tvrdit, že už ve 13. století tu existovaly dva samostatné hrady, horní a dolní, a jakkoli bylo na obou objektech tolik jejich součástí demolováno, přestavováno i přistavováno, jsou staré a nejstarší stavební prvky obou dosud zřetelně patrné. Oba vznikly zcela v souladu se smyslem středověkých hradních staveb, totiž na nejvyšších bodech vyvýšeniny, jejíž obrannou sílu měla maximálně zajistit.
Dodnes zachovalé gotické stavební části dovolují přes jinak sporá data stanovit přibližně počátek existence obou hradů k počátku 14. století, kdy vymřel rod krumlovských Vítkovců (erbu zelené růže).
U Horního hradu byla nejprve zastavěna skalní kupa vpravo ode dnešního vlastního vchodu do zámku, tj. vjezdu pokrytého prkennou podlahou. Tady také vzniklo jeho rozsahem nevýznamné prvé stavební jádro, zajištěné proti Vltavě (Moldau) a na druhé straně proti Jelenímu příkopu (Hirschgarten) vysokou skalou, proti gardovému nádvoří (v originále "Gardeplatz", dnes tzv. II. nádvoří - pozn. překl.) pak hlubokým příkopem.
Kromě tohoto výšinného hradu existovalo kolem té doby nejspíš i hospodářské stavení, budova zvaná dnes "Máselnice" (v originále "Schmalzkasten", tedy vlastně "sádelnice"! - pozn. překl.), jakož i opevnění, patrné dodnes v zahradě tzv. "kasína" (Kasinowirt). Nad gardovým nádvořím na nejvyšším skalním hrotu pak vznikl druhý, dolní hrad s vysokou strážní věží (Wartturme). Také on byl dobře jak uměle, tak přirozeně zajištěn co do možností obrany a od gardového nádvoří zase hlubokým příkopem.
Při Medvědím příkopu (Bärenzwinger) stála asi nad dnešním vstupem mostní věž (Brückenturm), později (1589?) stržená, dole u Vltavy dodnes zachovalá "stará lazebna" (Baderhaus), jakož i také menší stavba a opevnění v dnešní ovocné zahradě na vltavském břehu.
Páni z Rožmberka (erbu červené růže) začali brzy poté, co si zvolili Krumlov za své hlavní sídlo, s rozšířením hradního areálu, který také, jak to odpovídalo velké rožmberské rodové moci, rychle a mohutně rostl. Ještě ve 14. století byly zbudovány prostory stájí, sádky na gardovém nádvoří a předhradí na tzv. Rejdišti (v originále "Tummelplatz", dnes tzv. I. nádvoří - pozn. překl.).
Wagner ve své stavebně historické studii o krumlovském hradě uvádí, že už počátkem 14. století Jindřich a Petr z Rožmberka rozšířili areál horním hradem počínaje a že v roce 1334 řezenský biskup Mikuláš (Nikolaus) vysvětil na něm i novou hradní kapli. Stavby v té době zbudované, a to včetně kaple samé, je ovšem nemožno určit pro nedostatek historických pramenů.
Za vlády Oldřicha z Rožmberka v letech 1444-1447 vznikly na horním hradě pod vedením stavitele Ondřeje (v originále "Andersen, Andreas" - pozn. překl.) další velké stavby; ani o této stavební periodě nemáme však bližší údaje. Podle sporých stavebních zbytků, které se našly, vznikla v této době vysoká hradní věž (Bergfried) s vestavěným schodištěm, budova proti Plášťovému mostu (Mantelbrücke) ve výši podlahy dnešního Maškarního sálu (Maskensaal) a také dnešní budova knihovny, jen asi stejně vysoká.
Rovněž u tohoto třetího stavebního celku byl využit pro stavbu hradní věže vysoký skalní hrot tak, že pevný skalní masív byl ponechán neporušen až k prvému patru věže.
K nezbytnému spojení s budovou archivu (Archivshof) sloužilo k věži přistavěné točité schodiště, jehož vnější stěna byla ozdobena vysoce jemným pozdně gotickým ornamentálním motivem.
Dolní hrad je v historických záznamech označován německy také jako "Schlößel" (tj. dnes běžné české označení Hrádek - pozn. překl.). Nižší budova v Gardovém nádvoří byla v pozdějších dobách přestavována a rozšiřována jako tzv. mincovna (Münzhaus), obydlí lovčího (Jägermeisterwohnung) atd..
Věž při mostě přes Medvědí příkop byla údajně zbořena v roce 1589 na popud Viléma z Rožmberka. Roku 1513 dal Petr (IV. - pozn. překl.) z Rožmberka na místě hradební zdi hrozící zřícením zbudovat stavitelem Ulrichem Pesnitzerem nové hradní křídlo (v originále "ein neues Gebäude, ... die jetzigen Archivsskanzleien", jde o dnešní tzv. IV. nádvoří - pozn. překl.), jehož do nádvoří obrácenou stranu opatřil krásným arkýřem se znakovou výzdobou. Ony znaky na arkýři dodnes neporušeném náležejí právě zmíněnému Petru z Rožmberka, jeho choti Alžbětě z Kravař (i v originále "Elisabeth von Kravař" - pozn. překl.) a panu Vilémovi z Pernštejna (von Pernstein). Raně renesanční ostění okna arkýře i okna vedle přilehlého mají kamenné prostřední sloupky, ostatní pak jen obvyklé okenní kříže.
V roce 1560 byl na hradě postaven pivovar, k němuž purkrabí Krčín (v originále "Krcin" - pozn. překl.) dal zbudovat i nový umělý vodovod. Prvý (rozuměj předchozí - pozn. překl.) byl umístěn ve sklepení budovy v zadním nádvoří (v originále "am Archivshof", víme, že šlo o horní část tzv. "Václavského sklepa" - pozn. překl.).
Nejživější stavební činnost se rozproudila po roce 1551 s nástupem vlády nejmocnějšího z Rožmberků vůbec, totiž Viléma. Dokázal si předsevzít, že celý Horní hrad podstatně přestaví a rozšíří vlastně až na dnešní půdorysný rozsah. Stará kaple sv. Jiří (Georgskapelle) byla roku 1575 zcela přebudována. Rok nato 1576 byla i znovuvysvěcena pražským arcibiskupem. V této době, tj. někdy kolem roku 1580, byla stržena i věž při prkenném vjezdu do horních nádvoří hradu.
V roce 1588 byly stěny hradních nádvoří vyzdobeny freskovými malbami, které se uchovaly až dodnes. Kromě toho byla i stará kulatá věž kolem roku 1580 zcela přestavěna podle plánů stavitele Baldassara Maggiho d'Arrogno (v originále jen "Baltasar", což by mohlo vést k záměně Maggiho a Maia da Vomio, který je v následujících řádcích psán mylně "de Vonio" a odlišen v závorce jinopsaním "Balcar"! - pozn. překl.) a uvedena do dnešní své nádherné podoby (1590 završené malířskou výzdobou Bartoloměje Beránka-Jelínka, kterou autor textu nezmiňuje - pozn. překl.).
Stavební práce vedl za Vilémových časů až do roku 1571 Antonio Heritzer (také Eritzer), později Baltasar Maio da Vomio (také Balcar), oba vynikající mistři renesančního slohu.
Poslední Rožmberk Petr Vok (Peter Wok) dal postavit ještě roku 1597 "na Plášti" (v originále "am Mantel" - pozn. překl.) hluboké skalní sklepení, zvětšil nynější divadelní nádvoří (Theaterplatz) a ohraničil je silnou zdí nad srázem k městu.
V roce 1602 přesídlil Petr Vok zcela do Třeboně (Wittingau). S ním vymřel pak celý mocný rožmberský rod.
O stavebním rozsahu hradu v té době (kdy ho koupil, jak známo, načas sám císař Rudolf II. Habsburský - pozn. překl.) podává nám zprávu Wagner v práci už zmíněné. Horní hrad zahrnoval 1 malou kapli, 33 pokojů (Zimmer), 37 komor (Kammer), 30 skladišť (Gewölbe), 16 sálů a předsíní (Säle und Vorhäuser), 3 kanceláře, 4 kuchyně, 7 sklepů, 1 pivovar, 1 sladovna a mnoho menších prostor dalších; dolní hrad 27 pokojů, 24 komor, 9 skladišť, 6 sálů a předsíní, 5 kanceláří, množství malých místností dalších a 1 stáj pro 29 koní. Předhradí mělo 17 pokojů, 20 komor, 1 skladiště. 6 předsíní, 3 kuchyně, 7 sklepů 2 pivovary, jeden na tmavé, druhý na světlé pivo (v originále "eines für rotes, das zweite auf Weißbier" - pozn. překl.), 2 sladovny, 6 sýpek (Schüttboden), 2 obilnice (Getreidekasten), 2 stáje pro 67 koní, 2 kovárny a 2 zahrady.
Horní hrad měl v té době ještě dvě věže. Ze starého dolního hradu vedla krytá spojovací chodba do kláštera panen (Jungfrauenkloster).


Der Hochwald, 1925, s. 61

P.S. Článek vyšel v lednu 1925 ve čtvrtém čísle druhého ročníku českokrumlovského časopisu, který brzy nato zanikl. Stavebně historická studie Wagnerova, o níž je v textu řeč a ze které autor i cituje, je rukopis, uchovávaný v českokrumlovském zámeckém archivu. Archivář Theodor Wagner je samostatně zastoupen i na internetových stranách Kohoutího kříže a kniha "Český Krumlov, jeho život a umělecký růst", vyšlá jako dílo kolektivu autorů v edici Umělecké památky (1948) uvádí v seznamu použité literatury jeho rukopis pod českým titulem "O historii stavební Českého Krumlova" jako součást fondu "schwarzenberského archivu v Krumlově".

Dne 25. ledna 1922 přinesl list Budweiser Zeitung na čtvrté straně svého sedmého čísla nového ročníku v rubrice "Sterbefälle", mimo jiné nedaleko čerstvé zprávy o tom, že Budějovice navštíví na pozvání zdejší pobočky YMCA slavný italský skladatel Ottorino Respighi, drobnou zprávu, kterou tu citujeme v českém překladu: "V Krumlově zesnul 17. ledna pan Ing. Hartmann-Hartenthal, schwarzenberský stavební ředitel a konzervátor. Narodil se 26. června 1856 v Třeboni (Wittingau). Po absolvování techniky vstoupil do schwarzenberských služeb a vydobyl si velké zásluhy zejména svou péčí o historicky pozoruhodné stavby, jako je třeba klášter Zlatá Koruna (Goldenkron). V Krumlově strávil 15 let jako šéf stavebního odboru (Bausektion)." Na webu Informačního systému Český Krumlov nacházíme ostatně Hartenthalův dopis z 8. listopadu 1918 "ctěnému zemskému konservátorskému úřadu v Praze", kde referuje o svém nálezu gotických kamnových kachlů ze 14.-16. století i s rožmberskými motivy (některé z nejcennějších ukázek jsou na uvedené internetové adrese i reprodukovány). V pozdější zprávě se týž rozboru kachlových motivů věnuje podrobněji. Kupodivu nás však zajímá v tomto případě spíše osoba a rod samého autora textu ve službách knížete, jehož titul byl právě novou republikou zákonem zrušen. Také Ing. Emil Hartmann z Hartenthalu pocházel z původně dolnorakouské šlechtické rodiny, které je věnován v Ottově slovníku naučném slušný odstavec i s popisem erbu (štít na zdél rozdělený, v jehož pravé polovici zlaté na hnědé haluzi visí hrozen modravý s dvěma listy, v pravé pak červené polovici oděnec se vidí, jehož helm zlatými péry ozdoben jest; v pravé ruce drží vzhůru tři zlaté šípy, levou maje o bok opřenu, a stojí na skalnatém pahorku, ve stříbrném odění), uděleného jí císařovnou Marií Terezií. Z míst jejich českého pobytu nás zajímá Krumlov, kde se 1777 narodil Antonín Hartmann z Hartenthalu a Budějovice, kde spatřilo světlo světa všech 6 jeho synů. Poslední věta odstavce se zmiňuje o Emilu šlechtici Hartmannovi z Hartenthalu, který je prý schwarzenberským lesníkem na Hluboké (Frauenberg). Ve schwarzenberských ročenkách 1890 a 1892 nacházíme muže téhož jména jako "asistenta" v Citolibech (Zitolib), 1894 už je uveden coby "Baumeister" v Postoloprtech (Postelberg), 1896 a 1899 už na Hluboké, 1901 "Bauingenieur" v Krumlově, 1903 a 1905 znovu na Hluboké, 1907, 1911 a 1912 už "Bauoberingenieur" v Krumlově, tj. přesně oněch 15 krumlovských let 1907-1922 v pozici šéfa. Vdovu po stavebním řediteli Emilu Hartenthalovi Adélu nalézáme pak 1935 v jediné česky psané schwarzenberské ročence na bydlišti Český Krumlov, Horní brána 161, 1938 tamtéž pod jménem Adelheid Hartenthal, 1950 už celým jménem Adelheid Hartmann von Hartenthal v bavorském Marquartstein im Achental, Alte Dorfstraße 9, kus na jih od známého jezera Chiemsee. Ještě a naposledy na stejné adrese Adele Hartmann von Hartenthal, Baudirektorswitwe, figuruje ve schwarzenberské širší komunitě roku 1953. To jenom, že Šumava nezapomíná.

- - - - -
* Třeboň / † † † Český Krumlov

Obrazové přílohy:
(ukázky)

Záznam v českokrumlovské knize zemřelých je psán česky, zmiňuje jeho choť Adélu, roz. Marthovou,
jakož i příčinu úmrtí, kterou byla srdeční mrtvice
Parte vdovy po něm na stránkách krajanského měsíčníku
Erb
Obálka (2008) podrobné zprávy o gotických kamnových kachlích, nalezených v listopadu roku 1918 na českokrumlovském zámku (Jihočeské muzeum v Českých Budějovicích a Archeologický ústav AV ČR v Praze

zobrazit všechny přílohy



Dostupné zdroje v JVK:

TOPlist