ERNST HOLZINGER

Každý den není neděle

Ta píseň se dá ještě dnes často slýchat v rozhlase, já sám ji zpívával ve dvacátých letech při loutně často za svých vystoupení i v městském divadle (rozuměj v Českém Krumlově - pozn. překl.). Tenkrát jsme bohužel znali jen první její sloku. Jednomu krumlovskému děvčeti se píseň ovzvláště líbila. Slečna Heinyová (v originále Heini - pozn. překl.) byla bankovní úřednicí v jednom peněžním ústavu na hlavním náměstí (Ringplatz) a žila později v Bad Ischl. Připsala k té první sloce tři další, které zůstaly neznámy až dodnes, kdy je tu zveřejňuji. Zda je slečna Heinyová dosud naživu, nevím.

Alle Tage ist kein Sonntag,
alle Tag' gibt's keinen Wein,
aber du sollst alle Tage
recht lieb zu mir sein.
Wenn ich einst tot bin,
sollst du denken an mich,
auch am Abend eh du einschläfst,
aber weinen darfst du nicht.
Alle Tage ist kein Sonntag,
alle Tag' gibt's keinen Wein,
aber alle, alle Tage
soll dein Lieben um mich sein.
Und nur immer sorglos lachen
soll dein liebliches Gesicht
und mein Leben heiter machen,
aber weinen darfst du nicht.
Alle Tage ist kein Sonntag,
alle Tag' gibt's keinen Wein,
alle Tage scheint nicht die Sonne,
Wind und Regen müssen sein.
Und bin ich einmal traurig,
ist der Himmel nicht mehr licht,
hilf mir du die Sonne suchen,
aber weinen darfst du nicht.
Aber ist einmal ein Sonntag,
sind wir beide 'mal beim Wein,
dann laß uns den Tag genießen,
fröhlich mit den andern sein.
Dei den Becher hellem Klingen,
bei der Geige Melodie,
schwör ich dir, mein liebes Mädel,
weinen, weinen sollst du nie.

Každý den není neděle,
víno nám vždy nelze pít,
den co den však se mnou můžeš
o srdce se rozdělit.
Jednou přece taky umřu,
můžeš na mě vzpomínat,
nežli usneš za večera,
ale slzy? To ne snad.
Každý den není neděle,
víno nám vždy nelze pít,
ale tvoji lásku chci teď
kolem sebe pořád mít.
Kéž jen bezstarostně září
tvoje tvář, kéž chce mi dát
samu radost do života,
ale slzy? To ne snad.
Každý den není neděle,
víno nám vždy nelze pít,
ne každý den slunko svítí,
déšť i vítr musí být.
Až mě zas přemůže smutek,
nebe nebude mi přát,
zas mně pomoz slunce hledat,
ale slzy? To ne snad.
Jednou ta neděle přijde,
oba budem víno pít,
potom ať nás s všemi kolem
ten den umí potěšit.
Sklenice ať jasně zvoní
při housličkách toho dne,
děvče, zapřísahám tebe:
slzy? Ale to snad ne.

Glaube und Heimat, 1986, č. 6, s. 18

Ta píseň, která dojímala generace, má nápěv od Carla Clewinga (1884-1954), heroického tenora a herce německého filmu němé éry. Když byl v roce 1935 natočen v berlínské produkci (Delta Film a K-U-Filmproduktion Berlin) zvukový už film Alle Tage ist kein Sonntag, promítaný v českých zemích pod názvem Každý den není neděle (v Českých Budějovicích měl mimochodem premiéru v Bio Elekta až 7. května 1937), uvádělo se u něho, že vznikl "na motiv písně ze hry Clewinga stejného názvu". Slogan snímek provázející a seznamující nás i s jeho obsahem zněl doslova takto:"Vyhrál milion, praštil s prací, ale když mu za krátkou dobu zbyly dluhy, zkrušeně se vrátil a konečně věřil, že každý den není neděle." Roku 1959 byl pak pod týmž originálním názvem a kupodivu opět v berlínské produkci Kurta Ulricha uveden hraný film jiného obsahu, ale jako autora hudby mající v titulcích rovněž Carla Clewinga! Na CD Rare Recordings 1929-1978 ji můžeme uslyšet i v podání Marlene Dietrichové, která ji nazpívala v roce 1954. Tak jako se písně a jména jejich tvůrců často vracejí, ovšemže také odcházejí jejich zpěváci. Jedním z nich byl právě i Ernst Holzinger, jak ho vidíme na staré fotografii ve stáří dvaceti let s loutnou, při níž, jak se dovídáme ze svědectví pamětníků, "zpíval v Budějovicích (Budweis), Krumlově (Krummau), Kaplici (Kaplitz), Prachaticích (Prachaticích), Volarech (Wallern) a v zámeckém divadle v Nových Hradech (Gratzen) před hraběcí rodinou Buqoyových". Narodil se 9. června 1895 v Českém Krumlově a kromě své účasti v turnerském hnutí (v pravověrného německého turnera /v "říšském" posléze "Krummau an der Moldau" byl už jako člen NSDAP dokonce místním "vůdcem" tzv. "NS-Turngemeinde"/ musel být Ernst Holzinger podle českokrumlovkých vzpomínek Josefa Jakeše "Slyším mlýnský kámen, jak se otáčí" /2013/, "převychován", poněvadž se z první světové války vrátil jako československý dobrovolník na "italské frontě") i svého ochotnického a pěveckého vystupování byl v rodném městě znám jako šéf úspěšného obchodního domu s textilem a konfekcí, který se mu podařilo vybudovat po odsunu i v novém domově v Německu. Později rovněž komponoval a věnoval se také kresbě, zejména té portrétní. Když 14. října 1995 zemřel v bavorském Wemdingu, bylo mu 100 let a tři měsíce! To Krumlovanka Annerl (tj. po česku Anička) Heinyová, která mu dopsala tři sloky písně, v níž kdysi našla takové zalíbení (ve zpěvákovi asi neméně), zemřela už v roce 1978 v Bad Ischlu, odkud o tom v srpnu 1986 informuje krajanský měsíčník Glaube und Heimat, zřejmě jako čtenářský ohlas Holzingerova textu, spolu se zprávou, že v tom krásném koutě Rakouska žije dosud v domově důchodců její sestra.

P.S. S doprovodem kytary a citery nazpíval a nahrál Ernst Holzinger i píseň Johanna Janyho o svém rodném městě, jejíž text lze najít na těchto internetových stranách v originále i mém pokusu o český překlad přímo u hesla autorova.

- - - - -
* Český Krumlov / † Wemding (BY)