JOHANN JANY
|
Krummauer Lied Kein schöneres Städtchen in ganzen Land Als Krummau am herrlichen Moldaustrand. Wie funkeln die Türme vom Sonnenglanz Des lieblichen Städtchens Bergeskranz. Gewaltig erhebt sich ein Felsenkoloss Und stützet das herrliche Fürstenschloss. Da raget des Turmes erhabenes Bau Hoch über die reizende Stadt und Au. R.: Es kündet mit hallendem schweren Klang Das Uhrwerk des Turmes der Zeiten Gang. Der Türmer bläst die Stunde aus, Melodisch [: dringt 's in jedes Haus.:] Kein schöneres Plätzchen ist weit und breit Für frohe Gedanken und stille Freud. Ein einsames Bänklein am Lindenbaum Im Garten des Schlosses zu süßem Traum. Da fliehen die Sorgen, der Friede zieht Wie träufelnder Balsam in unser Gemüt Ein Glücksempfinden durchweht das All, Da schwebet von Ferne ein sanfter Schall: R.: Es kündet mit hallendem schweren Klang Das Uhrwerk des Turmes der Zeiten Gang. Der Türmer bläst die Stunde aus, Melodisch [: dringt 's in jedes Haus.:] |
Krumlovská píseň Krásnější městečko nezná zem, než Krumlov nad vltavským ohybem. V něžném slunci se třpytit věž ve věnci vrchů hned zahlédneš, mohutně podpírá skalní sráz knížecí zámek, tu krásu krás. Tyčí se nad městem, nad řekou, tou věží, svou vznešenou nádherou. R.: Hlasným úderem zas a zas hodiny věže měří čas. Trubka věžného k tomu zní písní nám [: příběh vypráví.:] Krásnější místo v šíř i v dál všem pro radost sotva bys pohledal. Tam v zámecké zahradě lavička tebe do snění sladce uhýčká. Starosti ulétnou, blahý klid jak balzám zná mysl vyhojit. Dech štěstí vesmír zas provívá, zdáli jako refrén se slyšet dá: R.: Hlasným úderem zas a zas hodiny věže měří čas. Trubka věžného k tomu zní písní nám [: příběh vypráví.:] |
Autorem textu písně, k níž hudbu vytvořil Anton Moser, je Johann Jany, rodák ze Slupence (Lupenz), dnes místní části města Český Krumlov. Spatřil tam světlo světa 4. července 1880, vyučil se zahradníkem, stal se krumlovským městským zastupitelem a dokonce i poslancem zemského sněmu v Praze. Založil tzv. "Organisation Jany", která se před rokem 1938 zabývala především ochranou živnostníků před nadbytečným zdaněním (Übersteuerung). Pro obyvatele západní části politického okresu krumlovského měla svou pobočku v Dolní Vltavici (Untermoldau). Po roce 1945 byl Johann Jany pět let zadržován v českých pracovních táborech. Roku 1950 se s ním už setkáváme v Mendenu (spolková země Severní Porýní-Vestfálsko), kde byl u zrodu stavební společnosti Menden-Lahrfeld (stavěla domy pro vyhnance) a kde 10. ledna 1972 dvaadevadesátiletý také zemřel. Místní tisk ho tam kdysi nazval "otcem vyhnanců". Působil i jako činovník, resp. kulturní referent Sudetoněmeckého krajanského sdružení a stal se v novém domově nositelem Spolkového záslužného kříže se stuhou. S motivem věžného s trubkou se jako tady v jeho písni setkáváme na těchto internetových stránkách hned po několikáté, stačí připomenout jen verše Viktora Krummauera či vyprávění Erny Putschöglové.
P.S. Roku 1922 vydal Jany vlastním nákladem brožuru o Červeném Dvoře, jejíž text, vzniklý podle podtitulu "za pomoci schwarzenberského ústředního archivu", tu pro jeho nevelký rozsah otiskujeme přeložen v "knižní" úplnosti.
Zámek Červený Dvůr
V blízkosti městečka Chvalšiny (Kalsching) a nedaleko města Český Krumlov (v originále "Krummau" - pozn. překl.) leží na úpatí Blanského lesa ((Planskerwald) v údolní kotlině vprostřed rozsáhlých parkových prostor letohrádek Červený Dvůr (v originále na rozdíl od "Schloss Rothenhof" v titulu "Lustschloss Rothenhof", což je skutečně "letohrádek" - pozn. překl.), používaný odedávna krumlovskou vrchností, zejména také kardinálem Bedřichem knížetem Schwarzenbergem jako oblíbené místo letního pobytu a i touto dobou se jeví rodem schwarzenberským upřednostňováno coby jeho letní sídlo.
Původně dvůr a lovecké stavení, založené Vilémem z Rožmberka v roce 1591 rok před jeho smrtí jako tzv. "nový dvůr chvalšinský" (snad podle návrhu, který ještě před svým odchodem z Čech vypracoval vlašský stavitel v rožmberských službách Baldassare Maggi, který předtím stavěl Kratochvíli - jen ve dvou podzimních týdnech bylo alespoň vrchností vydáno 205 kop grošů na "nový lusthauz u Chvalšin" a to, že při stavebních úpravách byla na nejstarší části fasády objevena sgrafitová psaníčka, by svědčilo o tom, že později bylo na co navazovat! - pozn. překl.), který snad pro svou novou taškovou střechu už tehdy byl zván i Červeným dvorem (jiné podání praví, že označení "Rothenhof" je zkomoleninou jména "Reuthenhof" či "Rodenhof", což značí dvůr, postavený na vymýceném místě - pozn. překl.). Vilémův bratr a nástupce Petr Vok zřídil tu "novou zahradu", kde byli pěstováni bažanti, bobři, koroptve a křepelky (v roce 1620 vyloupila dvůr vojenská posádka z nedalekých Chvalšin a hned nato byl vojáky vypálen, dva roky nato však údajně obnoven, už po příchodu Eggenberků se tu chovali cizokrajní ptáci a roku 1668 zde krumlovský hospodářský písař zastřelil "indiánského kohouta" čili krocana, který sem byl podle dobového označení přivezen snad ze zámoří - pozn. překl.).
Letohrádek Červený Dvůr jako takový byl údajně zbudován v roce 1672 kněžnou Marií Ernestinou Eggenberg (česky by se dalo říci i Marií Arnoštkou z Eggenberka - pozn. překl.). Ta dala roku 1687 v severním zámeckém traktu zřídit kapli, opatřenou uvnitř jen prostým křížem; později ozdobil její oltář obraz sv. Josefa a sv. Anny.
Už v roce 1696 byl objednáno v Norimberku (Nürnberg) mosazné příslušenství krbu v jídelně, vážící plných 50 liber, aby jím bylo dosaženo podobnosti s krbem na zámku Kratochvíle (v originále "Kurzweil" - pozn. překl.). Rok nato byla zbudována nová věž, kupole pokryty šindelem (v originále "wurde ein neuer Turm erbaut, die Kuppeln mit Schindeln gedeckt" - pozn. překl.). Roku 1710 byl krb umístěn v jiné místnosti; místo, kde dosud stál, bylo hladce vyzděno a stěny sálu samotného ověšeny nizozemskými gobelíny. Byl vystavěn i nový altán a strženy bažantí kotce, aby bylo získáno místo pro spíž a sklep. Altánu, který byl do té doby bez krytiny, dostalo se střechy, podepírané dubovými sloupy.
V roce 1719 přešel Červený Dvůr do vlastnictví knížete Adama Františka a tím i schwarzenberského domu. Roku 1728 přibylo na zámek 24 obrazů se signaturou "Nikolai". Tři roky nato byla pořízena zcela nová střecha a pokryta hřebenovými taškami (v originále "mit Firstziegeln" - pozn. překl.). Zámek měl tehdy 12 místností, 1 kabinet a 1 předsíň.
Josef I. (Adam), jediný syn knížete Adama Františka, zesnulého dne 11. června 1732, dlel s rodinou velmi často zde na zámku a dal si na jeho vnitřním i vnějším vybavení zvlášť záležet.
V roce 1742 byl u knížecích pokojů zbudován altán a roku 1748 byly už na zámku věžní hodiny (v originále war dort schon eine Turmuhr" - pozn. překl.). Poté, co se střecha, celá pokrytá nárožními hřebenáči a hřebenovými taškami, jevila příliš těžkou, byla krytina v roce 1752 snesena a nahrazena šindelem. Aby to však odpovídalo jménu Červený dvůr, byly šindele natřeny červenou barvou. V letech 1748-1749 dal kníže Josef Adam interiéry zámku, jeho vnější zdi i kapli vylepšit a zkrášlit, postavit novou věžičku, v zahradě pak zřídit kašnu s vodotryskem ze dvou kamenných mušlí, jakož i vodovod ji napájející. Malíř Josef Lederer (autor výzdoby Maškarního sálu na krumlovském zámku - pozn. překl.) ukázal i zde své umění a malíř Schopper vypodobil knížecí erb na věžičce kaple, vysvěcené v roce 1749. velké přestavby se udály v letech 1756-1760, kdy bylo přemístěno hlavní schodiště a nové opatřeno kamennými stupni a železným zábradlím v prvním patře a dál s dubovými schody, koňské stáje pod táflovaným sálem (v originále "unter dem Tafelzimmer" - pozn. překl.) přeloženy do dvora, klenutí v přízemních místnosti ve dvoře zrušeno a nahrazeno rovnými stropy jako jinde. Vznikla tak nová chodba o 12 místnostech. Altánu se dostalo zděných sloupů namísto dosavadních dřevěných a vyzděny byly rovněž parapety (v originále "die Parapeten (Brüstungen)" - pozn. překl.). Mnoho salonů, předpokojů, chodeb a altánů bylo vyzdobeno freskovými malbami, jeden z altánů byl teprve nyní opatřen železným zábradlím nad vchodem. Za nástěnné malby dostali vyplaceno v roce 1757 třeboňský malíř František Jakub Prokyš 255 zlatých a malíř Josef Putz za malby na čalounech (v originále "Spaliermalerei" - pozn. překl.) 15 zlatých a 40 krejcarů. Roku 1761 byl vylepšena kašna s vodotryskem ze dvou kamenných mušlí a v roce 1763 zřízeno ze stájí pět nových místností. Téhož roku byly dopraveny na Červený Dvůr velké hodiny z Hluboké nad Vltavou (Frauenberg).
V roce 1772 se ujal Johann Nikodem Heinemann, knížecí hodinář a primátor města Krumlov, zhotovení nových věžních hodin za odměnu v částce 300 zlatých; ty staré od Josefa Delafo byly darovány farnímu kostelu v Brloze (Berlau), kde se zachovaly na kostelní věži až dodnes (Heinemannovy hodiny byly roku 1910 opět nahrazeny novými a byly uloženy na zámku v Krumlově). Do let 1779-1781 spadá přístavba jižního a pravděpodobně také severního křídla.
Za vlády knížete Jana I., který se jako jediný syn knížete Josefa Adama stal poté, co otec dne 17. února 1782 skonal, jeho nástupcem, dostalo se malíři Flathovi v roce 1786 příležitosti proměnit něco z interiérů zámku a navázat tu na práce předešlé. Roku 1788 byla zřízena nádherná věžička, opatřená zlaceným ciferníkem, makovicí a zvonkem (v originále "Zifferblatt, Turmknopf und Zimbal" - pozn. překl.), 6 centů těžkým (cent je 56 kilogramů - pozn. překl.) a pocházejícím z kaple Andělů strážných ve Zlaté Koruně (Goldenkron), spolu pak s ní i hlavní fasáda zámku.
Během vlády knížete Josefa II. v letech 1789-1833 nedoznal zámek nijaké změny, jež by stála za zmínku.
Teprve jeho nástupce Jan II. Adolf a jeho choť Eleonore dali v roce 1835 zřídit dřevěnou verandu, roku 1839 zkrášlit malířem Flathem strop táflovaného sálu a rok nato 1840 pak přeložit kapli, v níž našel místo malý, avšak zajímavý oltář sv. Anny ze zámku Kratochvíle. V roce 1846 byla namísto dřevěné zřízena železná veranda. Roku 1865 přibylo na zámek velké množství obrazů staré vídeňské školy. Poslední zlepšení bylo uskutečněno v letech 1909-1909; ty práce nebyly však spojeny s nikakými podstatnými změnami. Po delší přestávce byl zámek znovu obýván.
Tímto stručným pojednáním je vylíčen vývoj letohrádku až do nové doby a jak lze zjistit srovnáním s velkou olejomalbou někdy z druhé poloviny 18. století, nacházející se na krumlovském zámku, neliší se střední část zámecké budovy nijak od stavu, v němž je dnes, nezměněna přestavbou v letech 1756-1760, zatímco severní křídlo s galerií v prvém patře přestavěno bylo a jižní křídlo je přístavbou z roku 1780. Zmíněná olejomalba zachycuje ovšem park ve francouzském slohu, jak byl upraven ve druhé půli 18. století.
Jednopatrová zámecká budova velkých rozměrů (hlavní trakt cca 45 metrů dlouhý a 18,3 metrů široký, postranní trakty cca 37 metrů a 38,2 metrů dlouhé a 10,95 metrů široké) doznala tedy během času přece jen rozličných proměn, s výjimkou nápadně silných zdí v pravém rohu hlavního traktu, kde pravděpodobně byla kaple a nad ní věž a kde nezůstalo nic ani z kaple, ani z věže.
Kaple se dnes nachází v rohu jižního traktu. Nejstarší a nejcennější pamětihodností je v této kapli už zmíněný malý křídlový oltář. Jeho střední část tvoří podobizna Panny Marie s Ježíškem a sv. Anny, v pozadí klenutá renesanční architektura a krajina s pasýřem u svého stáda. Na vnitřních stranách obou křídel se nacházejí nádherné reliéfy světců. Pod hlavním obrazem je řezba s motivem sv. Tří králů, se štítky po stranách, z nichž ten vlevo je prázdný a hladký, ten napravo je zdoben rožmberským znakem (kančí hlava v 1. a 4. a medvěd ve 2. a 3. poli). Nad oltářem stojí dvě malé korunované figury sv. Máří Magdaleny a Madony s dítětem, po obou stranách oltáře pak figury sv. Petra a Pavla. Figurální plastiky jsou velice dobře zachovány a natřeny hnědou barvou, bez dalšího zbarvení či zlacení.
Vnitřní prostory letohrádku jsou zařízeny co nejvkusněji a zdobí je nádherné obrazy. Některé sály jsou zcela na způsob oněch v Bellarii na zahradě krumlovského zámku vymalovány v rokokovém slohu a nacházejí se v nich početné a cenné kusy vykládaného rokokového nábytku, většinou z druhé poloviny 18. a z prvé poloviny 19. století, čínské a jiné poterie (nádobí), jakož i dobré olejomalby starších vídeňských malířů. Za připomenutí stojí i skříňka se dvěma etažery, zrcadlo, nástěnný svícen, hodiny a lustry, některé odkazující původem až do druhé poloviny 16. století, obzvláště pak velký bronzový lustr v empírovém slohu a skleněný lustr z roku 1800.
Prostřední zámecký trakt je vyšší nežli trakty boční a je pokryt mansardovou střechou, zatímco boční trakty jsou opatřeny střechami jednoduchými.
V roce 1824 byly v podkroví zřízeny malé místnosti pro služebnictvo. Staré zámecké zvony pocházejí ze zlatokorunské kaple Andělů strážců. Ten větší měří 70 centimetrů v průměru, má 32 centimetrů výšky a je opatřen dvěma důležitými nápisy, těžko přístupnými, dekorován reliéfem sv. Michaela archanděla a znakem posledního zlatokorunského opata Bohumíra Bylanského (v originále "B. Pilansky" - pozn. překl.). Ten menší měří v průměru 54 centimetrů, má výšku 25 centimetrů a je zdoben reliéfem Panny Marie. Oba zvonky (v originále "diese beiden Zimbale" - pozn. překl.) byly odlity v roce 1768 Antonem Peglem z Budějovic (Budweis). Vlastní zámecký zvon je hladký, má v průměru 25 centimetrů a je 15 centimetrů vysoký.
Velký význam býval přikládán rozlehlé zahradě, které byla už za časů kněžny Marie Arnoštky z Eggenberku věnována zvláštní péče. V roce 1687 byl pro bažantího myslivce (v originále "für den Fasanenjäger" - pozn. překl.) zbudován domek, v roce 1726 zvětšeno obydlí zahradníkovo, v roce 1736 zdokonalen vodovod pod kašnou s vodotryskem a v letech 1767-1769 nově zřízen vodojem. V letech 1764-1769 vznikla šachovnicová kuželna (v originále "Schachkegelbahn" - pozn. překl.), zahrada byla ohrazena zdí. Podle návrhu, který byl pro rozvrh zahrady vypracován generálem Callotem (Jiří Záloha ve své práci o zámeckém parku z roku 1991 píše o "jakémsi generálu Gallotovi /psáno někdy též Callot/ - pozn. překl.) a s nímž vyjádřili souhlas i hejtman Reisinger (Záloha jej označuje jako "hlubockého stavebního inspektora Reissingera", kteráý byl "původním povoláním hejtmanem dělostřelectva"! - pozn. překl.), stavební inspektor Schmidt, zednický mistr Jobst a zahradník, došlo v ní k následujícím změnám. V letech 1769-1784 byli tu pěstováni čínští bažanti (1773 byl předložen knížeti stavební plán bažantí komory, který nenavrhl stejně jako pak v lednu 1788 plán vodotrysku na ostrůvku velké nádrže nikdo jiný než chvalšinský rodák a stavitel schwarzenberského plavebního kanálu Josef Rosenauer! - pozn. překl.), bobři, egyptští štětináči (v originále "egyptisches Borstenvieh" - pozn. překl.), bengálští jeleni, angorští králíci (v originále "Seidenhasen" - pozn. překl.) a různé jiné druhy cizokrajných zvířat. V letech 1781-1789 vznikla zahradní loubí, rybníky s ostrovy a mosty, čínský "lusthaus", grotty z leštěných kamenů a obelisk jako dobová okrasa. V roce 1787 a v následujícím čase byly vysazovány kanadské a vlašské topoly (v originále "kanadische und sogenannte Wallnuss-Pappeln" - pozn. překl.) a jiné cizokrajné stromy, s malými obměnami jedno nizozemské a jedno anglické zahradní loubí. V roce 1789 předložil Zach tužkové skici, představující čtyři projekty na bazén s figurálními dekoracemi. Následkem tehdejších politických poměrů nastala přestávka ve zvelebování zahrady. Teprve později dal kníže Jan II. Adolf přetvořit park podle anglického vzoru, za náklonnost k němuž lze děkovat jeho cestám do Anglie. V roce 1838 byla nařízena výstavba zahradních stájí, rok nato odstraněny zdi ohraničující zahradu a roku 1840 pak zřízena nová bažantnice (v originále "Fasanenhaus" - pozn. překl.), tzv. "Švýcárna" (v originále "Schweizerei" - pozn. překl.), nové skleníky, jakož i oba domečky vrátného při vstupu do parku. V témže roce přikázala vládnoucí kněžna Eleonore zbudovat "Růžový templ" (v originále "Rosentempel" - pozn. překl.) a chodbu stíněnou loubím v růžové zahradě (dva roky nato /1842/ si dala kněžna od inženýra Josefa Langweila nakreslit plán parku, aby po nahlédnutí mohla rozhodnout o jeho dalších úpravách - pozn. překl.). V roce 1846 byl obelisk přemístěn na tzv. "Křížové pole" (v originále "Kreuzfeld" - pozn. překl.), zrušeny byly ermitáže (poustevny), vyhlídka, grotty, kaple a čínské loubí.
Princ Walter von Schwarzenberg, který skonal 19. dubna 1841, byl téhož roku pochován do kaple Svatého kříže (Kreuz-Kapelle), pojmenované odtud i "Waltersruhe" (česky se říkalo "Walterova hrobka" - pozn. překl.) a nacházející se v blízkosti hájovny (v originále "in der Nähe des Hegerhauses" - pozn. překl.), v roce 1873 pak nalezl místo posledního odpočinku po boku své zesnulé vznešené matky (nejprve v kostelíku sv. Jiljí na "východním konci" rybníka Svět, zdávna zvaném Ostende, a pak jen o kus dál v nově tehdy postavené Deworetzkého rodové hrobce - pozn. překl.).
Roku 1856 byl v parku vztyčen mariánský sloup v novogotickém slohu, opatřený schwarzenbersko-lichtenštejnským aliančním erbem a letopočtem 1865.
Nádherný park, který navazuje na Blanský les a sahá až k tak řečené Chvalšinské silnici (Kalschinger Straße), která dříve, končíc u domku zvaného "Schrankenhäusl" (tj. "u závory" - pozn. překl.), kde ne každému byl povolen do parku vstup, byla parkovou promenádní cestou - skrývá se svými květinovými záhony před zámkem, skvostnými skupinami stromů, lučními plochami, rybníky a kašnami s vodotrysky mnoho zajímavého, co stojí za vidění.
P.S. Text je ukončen datací Krummau, 1922. Toho roku mimochodem nařídilo československé ministerstvo zemědělství soupis všech veřejných a soukromých parků, na kterýžto požadavek podle práce Jiřího Zálohy z roku 1991 sdělilo ředitelství schwarzenberského panství v Českém Krumlově, že rozloha parku činí 32 hektarů 46 arů a 84 metrů čtverečních a vedoucím zahradníkem je Antonín Podruh. Doba se měnila. Od roku 1940 park už nenáležel Schwarzenberkům a podlehl spolu s ostatním majetkem zabavení gestapem. V roce 1949 po krátkém poválečném intermezzu (1947 připadl schwarzenberský majetek "zemi České") převzaly park státní statky a nastal čas téměř totální zkázy.
- - - - -
* Slupenec, Český Krumlov / Český Krumlov / Červený Dvůr/ † † † Menden (NRW)
