ROSA HORAKOVÁ
Jablonecké poutě do Brloha
Počátek má tradice té poutě Jabloneckých (v originále "Wallfahrt der Ogfolderhaider" - pozn. překl.) do Brloha (Berlau) nejpravděpodobněji po časech moru kolem roku 1610 (v letech 1350-1650 se morové epidemie opakovaly téměř pravidelně zhruba každé dva roky - pozn. překl.). V Brloze byl totiž uctíván obraz Matky Boží, který byl zachráněn v bouřích reformace. Klášter v Kuklově (Kugelweit) byl prý někdy v 15. století vypleněn a pak zcela zničen za časů třicetileté války. Zázračný mariánský obraz, který měl údajně pocházet právě z tohoto kláštera, byl zpočátku zavěšen v malé kapli, kam za ním přicházeli pro útěchu a pomoc v nouzi lidé zdaleka i zblízka.
Poutnická cesta z Jablonce do Brloha vedla směrem na dnes zcela zaniklé Veselí (Schneidetschlag) až k lukám zvaným Blausteinwiesen (stará jízdní cesta zvaná "Reither-Weg"), přes tak řečené Mühlleichten (tj. doslova "mlýnská lada" - pozn. překl.) k hájovně Schiefer (to jméno je v němčině téhož významu jako "břidlice" a hájovna, která měla možná své označení spíše podle osobního příjmení, stávala blízko rovněž dnes zcela zaniklých Vitěšovických Uhlířů /Kriebaumkollern/ - pozn. překl.), U kaple řečené Schiefermorchter byla konána první pobožnost. Naši předkové vyprávěli, že hajný "po chalupě" přezdívaný Schieferheger měl pro poutníky vždycky nachystán hrnec hrachu a oni si ten hrách pro větší zdar poutě (tj. posílení jejího kajícnického smyslu - pozn. překl.) dávali do bot.
Pak se šlo dál na Vitěšovice (Kriebaum), Lomek (Haidl), Třebovice (Siebitz), Březovík (Oxbrunn) a Dobročkov (Dobrusch). Děvčata z Dobročkova upevňovala na jabloneckou korouhev (v originále "an der Hoider Fahne" - pozn. překl.) vždycky věnec z březových ratolestí jako pozdrav; až do té doby byla korouhev svinuta v toulci a odtud už ji nesli odkrytu. Korouhevníkem (v originále "Fahnenträger" - pozn. překl.) byl většinou Rudolf Modl. Cesta vedla dál do Brloha, kde poutníky při vstupu do obce slavnostně přivítal místní farář. Po mši se obědvalo. Poutnickou korouhev zdobila děvčata voskovými věnci. Kolem jedné hodiny bylo slavnostní požehnání. Pak se poutníci rozloučili a vraceli se touž cestou zpátky.
V roce 1937 odepřel brložský farář, český nacionál, přijetí poutníků od nás.
Glaube und Heimat, 1990, č. 3, s. 71
P.S. Zbývá asi dodat, že po roce 1938 skončilo za éry totalitních režimů vlastně natrvalo nejen soužití dávných sousedů, ale i tradice poutí z jazykově německých šumavských farností "do Čech".
Za sestrou Marií
Dne 6. prosince roku 2003 zemřela v nemocnici hornorakouského města Rohrbach moje milá sestra Maria. Bylo jí 84 let a těšila se až do svých dvaaosmdesátin obstojné tělesné i duševní čilosti. Narodila se 18. října 1919 na statku řečeném "beim Gayn" (tj. "u Geyerů" šumavským dialektem - pozn. překl.) v Jablonci (Ogfolderhaid, v originále opět nářečím "in der Hoid" - pozn. překl.). V roce 1942 se provdala za Ruperta Webingera, "pana otce" na mlýně jménem Zaunmühle při řece Vltavě (Moldau), patřícím k osadě Spitzenberg (dnes Hory - pozn. překl.) a po té významné místní živnosti také přezdívaném "Zaunmüller". Po válce převzal ten krásný a zavedený mlýn (dnes ovšem pod hladinou Lipenského jezera dávno zaniklý - pozn. překl.) jeden Čech a rodina jeho původního majitele prchla do sousedního Rakouska. Tam ve vsi Salnau blízko Ulrichsbergu získali "Zaunmüllerovi" selský dvorec, který dobře vedli. Pozemky při něm jsou dnes už pronajaty jinému hospodáři a dům, dvůr a deset hektarů lesa má v držení nejmladší Webingerových dcera Gerti. Za dobrou matkou, babičkou a prababičkou truchlí její dcery s rodinami, vnuci, pravnuci a celé příbuzenstvo. Maria, milá sestro, spi sladce v míru našeho Pána.
Hoam!, 2004, č. 2, s. 66
Kolik jen takových nekrologů napsala o svých spolurodácích zejména ze zaniklého Jablonce paní Rosa Horaková, než ji v květnu 2006 ti zbylí, sdružení ve spolku Verein der heimattreuen Ogfolderhaider, vyznamenali čestnou listinou v dík za 60 (!) let krajanské práce ve funkci rodácké důvěrnice (Heimatbetreuerin) té kdysi tak zámožně rozlehlé šumavské obce. Při svém setkání v bavorském městě Pöttmes navštívili i tamní hrob posledního německého faráře své rodné vsi, děkana Urbana. K farnosti s dnes ovšem také už zaniklým jabloneckým kostelem Nalezení Svatého kříže patřily vedle Jablonce i někdejší osady Bozdova Lhota (Hundshaberstift), Loutka (Reith), Nový Špičák (Neu-Spitzenberg), Starý Špičák (Alt-Spitzenberg), Javoří (Michetschlag) a Veselí, z nichž zůstala právě jen ta jména. Paní Rosa, dívčím jménem Riedlová, se v Jablonci narodila 24. února 1926 na statku čp. 9, jehož posledním majitelem byl v roce 1945 Johann Riedl. Muselo to být opravdu smutné sezení Jabloneckých, když si po těch 60 letech promítali více než sto snímků, pořízených za návštěvy vojenského újezdu, která jim byla jeho správou nyní umožněna. Komentář k dokumentaci přičinil spolurodák Siegfried Koller, přišlý z Čech do Německa až později po válce a znalý osudů rodné vsi z bližšího pohledu. Osudy lidí jsou však vždy něco víc, proto ten nekrolog za sestrou, vyprošující mír Páně snad jednou i pro nás. Rosa Horaková zemřela 12. dubna 2015 v hornobavorském Wartenbergu, kde byla o čtyři dny později i pohřbena.
- - - - -
* Jablonec / Brloh / † † † Wartenberg (BY)
