FRANZ HUNDSNURSCHER

Ktišská pošta

Na krajské silnici mezi Krumlovem (Krumau či Krumau) a Prachaticemi (Prachatitz) ve Smědči (Groß-Zmietsch) vznikl v roce 1875 poštovní úřad. Tehdy jezdil na této trase jeden dvouspřežní kočár. Do Ktiše (Tisch) a blízkého okolí roznášel poštu listonoš Johann Traxler. Na přelomu století (přesněji v září roku 1902 - pozn. překl.) přišel do Ktiše kaplan Thomas Tanzer (*9. prosince 1878 v Prachaticích, ve Ktiši působil do roku 1908, kdy odešel dočasně do Boletic /Polletitz/, pak do Záblatí /Sablat/, zemřel 27. prosince 1941 v Libořicích /Lieboritz/ v litoměřické diecézi - pozn. překl.). Tento muž se velmi silně zasazoval o to, aby poštovní úřad byl přeložen do Ktiše. Kaplan chodil dům od domu a verboval zákazníky do služeb poštovní spořitelny. Sami ministranti si ukládali na poštovní spořitelní knížku 30 až 35 krejcarů, které dostávali měsíčně za služby v kostele. Ačkoli v roce 1898 byla v Rakousku zavedena korunová měna, v běžném životě ještě mnoho let fungovaly zlaté a krejcary. Za 18 až 20 zlatých bylo možné pořídit pár volů. Kaplan Tanzer přesvědčil starého Wenzela Feigla ("po chalupě" řečeného "Voida" či "Voider" - pozn. překl.), aby nechal strhnout výměnek ("Voider-Stübl") a nechal postavit novou budovu, nyní čp. 37 (zvanou podle už poválečných českých vlastníků po roce 1946 "U Medřických" - pozn. překl.). V roce 1899 z rozhodnutí rakouského říšského úřadu se poštovní úřad přestěhoval ze Smědče do Ktiše. Poštovní kočár pak jezdil mezi Chvalšinami (Kalsching) a Ktiší. Funkci poštmistrové plnila paní Anna Nosková, vdova po učiteli (roz. Hagerová, *6. února 1870 v Jablonci /Ogfolderhaid/, vdávala se 14. ledna 1890 ve Frymburku /v tamním domě čp. 43, kde tehdy bydlila, žil podle sčítání lidu z roku 1921 Jordan Thür s rodinou/, její manžel Johann /Jan/ Nosek z české rodiny ve Lhenicích, kde se narodil 24. června 1858, zemřel zřejmě ve Smědči 28. srpna 1901 - pozn. překl.), která vedla poštu již dříve ve Smědči. Listonoš Johann Traxler koupil dům čp. 24 "Paulei" a stal se prvním listonošem v obci. Druhým listonošem byl Rudolf Walter, bytem na výminku u Tomaschků ("Tomaschker Stübl" čp. 13 - pozn. překl.). Tímto přeložením poštovního úřadu došlo ke zrušení poštovních jízd z Krumlova do Prachatic a zůstala jen povozná pošta Prachatice-Ktiš. Poštovní spojení mezi Ktiší a Chvalšinami bylo zajišťováno. V roce 1912 byla také povozní pošta z Prachatic do Ktiše zrušena a pošta byla dopravována jedním vozem do Ktiše ze železniční stanice Chroboly (Chrobold). Poštovní spojení Ktiše s Chvalšinami bylo zajišťováno i nadále poštovním poslem. Poštovní spojení s Chroboly však bylo v roce 1922 zcela zastaveno a pošta byla dopravována pouze z Chvalšin. Starý dobrý Martin Poleichter z Chvalšin, penzionovaný poštovní posel, převzal toto spojení a po všechny dny jezdil se svým starým vraníkem a jednoduchým vozíkem z Chvalšin do Ktiše. Každý den, v létě i v zimě (o jeho poslední poštovní jízdě viz německá kronika obce Dobročkov /Dobrusch/, vedená Konstantinem Hossingerem, sn. 92 a 93 - pozn. překl.).
Po velkém požáru v roce 1912 koupila paní Nosková se svou sestrou, učitelkou ručních prací Augustou Hagerovou (*17. ledna 1878 ve Frymburku - pozn. překl.), pozemek po shořelém "Finanzer Haus" a postavily zde dvoupodlažní dům č. 18, do kterého byla přemístěna pošta. V tomto roce byla také prodloužena trasa poštovního kočáru do Chrobol. Tuto práci zastával Josef Hundsnurscher, který denně vozil poštu s koněm z Chrobol od ranního vlaku o páté hodině. Když musel Josef v první světové válce narukovat, zastával tuto funkci jeho syn Johann Hundsnurscher ("Schinka"). V roce 1918 převzal poštovní jízdy pan Bartosch (jde zřejmě o Aloise Bartosche, *18. října 1870 ve dnes zcela zaniklých Křížovicích /v archu sčítání lidu z roku 1921 Křižowitz/ - pozn. překl.) z Ktišky (Lichteneck, stavení čp. 10 - pozn. překl.) až do doby, než Václav Mikeš z Brloha začal provozovat soukromou autobusovou dopravu na trase Český Krumlov-Ktiš.
V roce 1931 byl postaven nový obecní dům (čp. 11 - pozn. překl.) a poštovní úřad se přestěhoval tam (sídlí tu dodnes, stejně jako spolek Bartoloměj, díky němuž došlo k překladu německého originálu ktišské kroniky do češtiny - pozn. překl.). Paní Nosková šla do penze a novým poštmistrem se stal Václav Hovorka. Čeští poštmistři se často měnili. Rudolf Walter byl v roce 1926 přeložen do Netolic a na jeho místo přišel Ferdinand Kurzweil. Ten se musel v roce 1935 přestěhovat do Záblatí a své dva syny posílat do nově založené české školy.
V té době byla oblast rozdělena na dva doručovací obvody, kde se každý den střídali dva listonoši:
Obvod 1: Ktiš, Ktišský mlýn (Tischer Mühle), Siegelův mlýn (Siegel Mühle), Baurův mlýn (Bauern Mühle), Mackova Lhota (Mosetstift), Koknerův mlýn (Koken Mühle), Rovence (Rubenzen), Sádlno (Zodl), Strouhy (Graben), Ktiška, Třebovice (Siebitz), Březovík (Ochsenbrunn).
Obvod 2: Tisovka (Neuenberg), Stará Huť (Althütten), Jakšův mlýn (Jaksch Mühle), Miletínky (Paulus), Plánská (Planskus), Ovesné (Haberles), Ostrá Hora (Scharfberg). Záhoří (Zaborsch), Křížovice, Dobročkov, Smědeč, Smědeček (Klein-Zmietsch), Příslop (Pschislop).
Před příchodem wehrmachtu byli čeští poštmistři a četníci pokojně sesazeni. Tehdejší starosta Emil Kurzweil (sn. 83 sčítání lidu z roku 1921 pro dům čp. 22 /"Schinka"/, kde žil se svou matkou Marií, uvádí datum jeho narození 4. únor roku 1901 - pozn. překl.), předseda místní organizace sudetoněmecké strany, zařídil doručování pošty. Student mediciny Josef Hager byl připraven se svou motorkou důležité poštovní zásilky rychle doručit do Krumlova, či je přivézt. Do Ktiše byl později z německé říšské pošty dosazen H. Trampus a byla zaučena manželka holiče Camilla Obermeierová. V tomto čase byly také některé německy mluvící obce z farnosti Brloh (Berlau) zařazeny do poštovního obvodu Ktiš. Přišel další listonoš a a vznikl 3. doručovací obvod:
Obvod 3: Kovářov (Schneiderschlag), Kuklov (Kugelweit), Jaronín (Jaronin), Sedm Chalup (Siebenhäuser), České Chalupy (Ober Neudorf), Smědeček, Smědeč, Příslop.
Od tohoto času až do odsunu sloužilo devět listonošů, kteří také obstarávali poštu pro wehrmacht: ve Ktiši to byli Ludwig Watzko, Johann Hurt, Wenzel Benesch, Adolf Podruch, Rudi Walter a Hilde Schimetscheková. V Březovíku Franz Wenzel a ve Smědečku jistý Jungwirth.
Tehdy každý pošťák musel mít u sebe k prodeji poštovní známky, korespondenční lístky, blankety složenek a poštovních poukázek. Měl také povinnost postarat se o malé balíčky. Václav Mikeš (Wenzel Mikesch) se po příchodu wehrmachtu přestěhoval do Brloha. Z německé říšské pošty byl každé ráno vypravován omnibus z Arnoštova (Ernstbrunn) do Krumlova (za války "Krummau an der Moldau" - pozn. překl.), večer jel zpátky a vozil také poštu. Po paní Obermeierové převzala místo na poště slečna Antoinette Schattyová. Jako další poštovní místo byl založen úřad v Jaroníně. Od 28. dubna 1943 až do odsunu pracoval na poště Anton Feigl, který byl propuštěn z wehrmachtu jako válečný invalida. Od roku 1939 také vždy jeden z listonošů držel noční službu u telefonu. Velmi těžké bylo provozovat poštovní služby v zimních měsících. Při silném sněžení jel málokdy autobus z Krumlova do Ktiše, natož z Březovíku do Prachatic. Emil Podruch (*12. září 1912 ve Smědči, rodina Podruchova bydlila podle sčítání lidu na ktišském stavení čp. 12, v roce 1945 žil Emil Podruch s manželkou Aloisií, roz. Iroschekovou, na čp. 36, kde její otec, pekař Iroschek měl pekárnu v domě, který roku 1931 přestavěl - pozn. překl.) věděl, jak na to - zapřáhl do saní bernardýny, kteří rozváželi chléb a housky od jeho tchána pekaře, a jeli do Březovíku pro poštu, Ta byla dovezena do Ktiše jen s malým zpožděním.

Ktiš 1310-2010 - 700 let od první písemné zmínky o obci, s. 84-86

Překlad Mgr. Kateřiny Žídkové z knihy o Ktiši ponechávám až na dodaná německá místní jména v závorkách (vesměs podle znění na starých mapách) a několik svých poznámek (za zkratku "pozn. překl." se v tomto případě omlouvám: překladatelem nejsem prostě z toho důvodu, že originál německé kroniky z roku 1986 Jihočeská vědecká knihovna nevlastní) beze změny. Zato jsem se s panem Romanem Frčkem z velmi zasloužilého ktišského spolku Bartoloměj na základě zmíněného originálu kroniky dohodl, že v čele její redakce uvedený prof.Dr. Franz Hundsnurscher není, jak mylně uvádí katalog Deutsche Nationalbibliothek, ThDr. Franz Hundsnurscher (1933-2007), teolog a arcibiskupský archivář (byť není vyloučeno, že přispěl nějakou i podstatnou radou), nýbrž lingvista téhož jména (v krajanském časopise místně určený jako "Schinka Franzl aus Tisch"), uvedený i s podobenkou ve spolehlivém Kürschnerově slovníku německých jazykovědců (Linguisten-Handbuch) z roku 1994, a to na základě jeho adresy v obou knihách (tedy v kronice i ve slovníku), kterou je německé město Tecklenburg ve spolkové zemi Severní Porýní-Vestfálsko. Úryvek o poště jsem vybral proto, že jsou v něm zmiňováni lingvistovi předci ze ktišského stavení čp. 22 (Schinka či Schinker) a také někdejší starosta obce Emil Kurzweil, který se "po chalupě" psal rovněž "Schinka", poněvadž tam jako nájemník kdysi bydlel. Posledními majiteli domu v roce 1945 byli Johann Hundsnurscher a jeho žena Maria, roz. Feiglová. Franz Hundsnurscher, který ovšem v lexikonu lingvistů uvádí jako své rodiště dne 22. září roku 1935 Český Krumov (tehdy úředně Böhmisch Krumau), maturoval na vyšší reálce (Oberrealschule) roku 1956 už v bavorském Chamu, načež následovala univerzitní studia v Mnichově (1956-1958) a v Tübingen (1958-1960) v oborech němčina, angličtina a historie. V Tübingen nabyl roku 1967 i titulu doktor filosofie. Stal se na univerzitě v Münsteru profesorem v oboru německé filologie se zvláštním ohledem na novohornoněmčinu (Neuhochdeutsch), přednášel o ní i ve Velké Británii, Japonsku, Egyptě a Jižní Africe. Organizoval v roce 1986 a 1988 pracovní sympozia na téma analýzy dialogu (Dialoganalyse), Jeho hlavní pracovní oblastí zůstala po celou dobu slovotvorba a syntax, sémantika a lingvistická pragmatika na pomezí jazykovědy a filosofie (lidská komunikace, jazykové situace). Snad to má cosi společného i s poštou. Prof.Dr. Franz Hundsnurscher zemřel dne 30. července roku 2017 ve městě Tecklenburg (spolková země Severní Porýní-Vestfálsko), kde proběhl 5. srpna i pohřební obřad. Na parte zesnulého čteme citát z Konfucia, který by česky zněl takto:

Zářivé dny.
Neplakat, že jsou pryč.
Usmívat se, že byly.

- - - - -
* Český Krumlov / Ktiš / † † † Tecklenburg (NRW)