PETER KAAS

Obraz Mariin

Vzpomínka na mariánský měsíc máj

Květen 1945 nebyl jen přechodem do zimy k létu, nýbrž byl i přechodem z času zhroucení a krachu (v originále "aus einer zusammenbrechenden Zeit" - pozn. překl.) do času nového. Otázka, co konec války přinese celému národu, domovu i každému osobně, zaměstnávala všechny. Májové pobožnosti toho roku ve farním kostele v Železné Rudě (v originále "in der Pfarrkirche Markt Eisenstein" - pozn. překl.) měly návštěvu jako ještě nikdy. Byly tu zbytky rozpouštějícího se německého wehrmachtu, pacienti mnoha lazaretů, kteří neměli tušení, co jim přinese následující den, uprchlíci ze Slezska, kteří se chtěli dostat z českého vnitrozemí, první navrátilci z války a pak i první amíci (v originále "und dann die ersten Amis", rozuměj Američané - pozn. překl.) a první čeští partyzáni. Také dva duchovní konec války vyplavil: jednoho navrátilce z koncentračního tábora a jednoho uprchlíka z jižní Moravy. O nedělích mívali májová kázání. Závěrečné kázání na svátek zasvěcení farního kostela, tj. svátek Panny Marie Pomocnice křesťanů (v originále "Mariahilf" /častěji se píše "Maria Hilf", slaví se 24. května od roku 1814, kdy ho ustanovil papež Pius VII. po osvobození z napoleonského vězení - pozn. překl.), který se tehdy kryl se svátkem Nejsvětější Trojice, jsem měl já sám. Nemohl jsem tušit, že to bude moje poslední kázání v milované mariánské svatyni. Náčrt tehdejšího kázání (v originále "die damalige Predigtskizze" - pozn. překl.) mám před sebou. Titul zněl: Unser katholisches Marienbild (tj. "Náš katolický obraz Mariin" - pozn. překl.) a závěr kázání tvořila věta: Mit dem Marienbild im Herzen gehen wir in die neue Zeit (tj. "S obrazem Mariiným v srdci jdeme do nové doby" - pozn. překl.), po níž následoval text známé německé mariánské písně (pokus o jinak neexistující českou verzi je jako obvykle spíše informativním doplňkem pro účel těchto webových stran - pozn. překl.):

"Ein Bild ist mir ins Herz gegraben,
ein Bild so schön und wundermild,
ein Sinnbild aller guten Gaben:
es ist der Gottesmutter Bild.
In guten und in bösen Tagen
will ich dies Bild im Herzen tragen."
(tj. "Mám v srdci ukryt přehluboko
překrásný obraz, zázrak sám,
Božská Matka jím těší oko,
obraz Mariin v něm chovám.
Ať ve dni dobrém, ať ve dni zlém,
dál nést chci ten obraz v srdcích svém." - pozn. překl.)

Obraz Božské Matky chovali Železnorudští skutečně přehluboko v srdci. Vprostřed městečka stanul tu farní kostel, celou svou stavbou korunující obraz Panny Marie Pomocné na hlavním oltáři. V jednom z bočních výklenků byl umístěn oltář se starým milostným obrazem Panny Marie Pomocné vedle se sochou Bolestné Matky Boží, malou mariánskou soškou s Jezulátkem v náručí a na stěně velká malba Neposkvrněného Srdce Mariina. Z tohoto farního kostela vyzařovala mariánská úcta do celého farního obvodu. I v kapli zámku Debrník (v originále "in der Schlosskirche Deffernik" - pozn. překl.) byl umístěn obraz Panny Marie Pomocné, jíž byla kaple zasvěcena, a také stará socha Černé Madony Alltöttingské, v Alžbětíně (v originále "in Elisenthal" - pozn. překl.) stávala boží muka s mariánským obrazem, u mlýna zvaného Fräulein-Liesl-Mühle (podle vzpomínky Seppa Skalitzkyho na webových stranách Kohoutího kříže u zastoupení Lea Hanse Mallyho se tam k stáru usadili Mallyho rodiče Josef Mally a jeho choť Regina - pozn. překl.) v kostelíku na Rupperlhofu (Rupperlhof byla samota u Pancíře při lokalitě Pamferlhütte /dnes na mapách Pamferova Huť/, viz digitálně přístupná rigorózní práce Marcely Kalašové z roku 2010 "Fenomén putování po hradních zříceninách v první polovině 19. století. Digitálně přístupná edice a obsahový rozbor tří cestovních deníků Karla Krameria", viz poznámky č. 139 a 140 na s. 227 - pozn. překl.) byla k vidění uctívaná soška Marie v očekávání, vzadu na Pancíři (v originále "am hinteren Panzer" - pozn. překl.) malá maríánská kaple, na Pancíři samém kaple ke cti Mariiny matky sv. Anny a na Špičáku (v originále "und am Spitzberg" - pozn. překl.) mariánská kaple s nápisem (z lesní kaple u Karlových Varů /v originále "bei Karlsbad" - pozn. překl./): "Du, der du nimmer glaubst an sie, kalt vor dem Bilde stehst und nimmer beugen willst dem Knie: sie hilft die doch, wenn du nicht flehst, dann fleht dein Kummer, fleht dein Leid. Das sieht sie, die gebenedeit, die Mutter Sankt Marie." (tj. "Ty, kdož v Ní nikdy neměls víru, chladně stojíš před tím obrazem a nikdy nehodláš před ním pokleknout: Ona ti pomůže, i když o to neprosíš, neboť žadoní tvá starost, žadoní tvé utrpení. To Ona zří, ta blahoslavená Svatá Matka Maria." - pozn. překl.) A málem bych zapomněl: mariánská boží muka na Samotách (v originále "auf der Einöd", dnes na mapě "Na Samotách" - pozn. překl.) s nádherným výhledem na železnorudské údolí (v originále "über das Eisensteiner Tal" - pozn. překl.) a trochu výš tak řečená "Christalkapelle" (také "Gristlkapelle", ponechána rozpadu byla definitivně stržena roku 1950 - pozn. překl.), rovněž s obrazem Panny Marie Pomocné.
Vzpomínku na domov nelze oddělit od vzpomínky na mariánské svatyně.

"Ein Bild ist mir ins Herz gegeben."
(tj. "Jeden obraz je mi v srdce vložen." - pozn. překl.)

Železná Ruda nebyla jedinou farní obcí na Šumavě, kde mariánská úcta lidu nalezla svůj výraz v podobě kostelů, kaplí a božích muk. Krajanský časopis (v originále "der Heimatbrief" - pozn. překl.) z 1. dubna se vypočítává 19 farních kostelů n Šumavě, které jsou zasvěceny Matce Boží: kostely Neposkvrněného početí Panny Marie v Černé v Pošumaví a v Hojsově Stráži (v originále "Maria Empfängnis in Schwarzbach und Eisenstraß" - pozn. překl.), kostely Narození Panny Marie v Chrobolech a v Cetvinách (v originále "Mariä Geburt in Chrobold und Zettwing" - pozn. překl.), kostely Navštívení Panny Marie ve Vimperku a Ondřejově (v originále "Mariä Heimsuchung in Winterberg und Andreasberg" - pozn. překl.), kostel Bolestné Matky Boží v Bělé nad Radbuzou, v Dobré Vodě u Českých Budějovic, v Hamrech, v Červeném Dřevě a Omlenici (v originále "die schmerzhafte Muttergottes in Weißensulz, Gutwasser bei Budweis, Hammern, Rothenbaum und Umlowitz" - pozn. překl.), kostel Nanebevzetí Panny Marie v mém rodném Bukovci, v Poběžovicích, v Dobré Vodě u Nových Hradů, ve Starém Sedle a nemělo by se zapomenout v Kájově (v originále "Mariä Himmelfahrt in meiner Heimatkirche in Mogolzen, in Ronsberg, Brünnl bei Kaplitz, Altsattel und nicht zu vergessen in Gojau " - pozn. překl.), kostel Korunování Panny Marie v Cudrovicích (v originále "Mariä Krönung in Zuderschlag" - pozn. překl.), kostel Panny Marie Dobré Rady v Pohoří na Šumavě (v originále "Maria von guten Rat in Buchers" - pozn. překl.) a kostel Panny Marie Pomocné v Železné Rudě (v originále "Mariahilf in Markt Eisenstein" - pozn. překl.).
Kniha "Sudetenland - Marianisches Land" (Königstein in Taunus 1954-1961) popisuje (v I. svazku celkem čtyřdílného souboru - pozn. překl.) 23 míst českobudějovické diecéze (v originále "23 Orte der Diözese Budweis" - pozn. překl.), které vynikly jako německá poutní místa, blíže je to:
Panna Maria Sněžná v Kašperských Horách (v originále "Maria Schnee in Bergreichenstein" - pozn. překl.),
milostná Matka Boží Budějovická (v originále "die Gnadenmutter von Budweis" - pozn. překl.),
Chroboly (rozuměj poutní kaple Panny Marie Lurdské "U svatého pramene" - pozn. překl.),
kostel řádu servitů v Nových Hradech (v originále "Servitenkirche in Gratzen" - pozn. překl.),
Studenec (v originále "Herrnlesbrunn", rozuměj poutní kaple Bolestné Matky Boží a sv. Anny blízko Rožmberka nad Vltavou - pozn. překl.),
Madona Vyšebrodská (v originále "die Madonna von Hohenfurth" - pozn. překl.),
Hořice na Šumavě (v originále "Höritz", rozuměj poutní kaple Bolestné Matky Boží na vrchu Randlesberg - pozn. překl.),
Hostouň (v originále "Hostau", rozuměj milostná socha Bolestné Matky Boží v děkanském kostele sv. Jakuba v Hostouni - pozn. překl.),
kaple Panny Marie Pomocnice křesťanů na vrchu Thurmberg u Malšína (v originále "Maria Thurmberg bei Malsching" - pozn. překl.),
Panna Maria Kájovská (v originále "Maria Gojau" - pozn. překl.),
kaple Panny Marie Lurdské u Horšovského Týna (v originále "das Maria-Lourdes-Kirchlein bei Bischofteinitz" - pozn. překl.),
Maria Rast u Vyššího Brodu (v originále "Maria Rast am Stein" - pozn. překl.),
Svatý Kámen u Rychnova nad Malší (v originále "Maria Schnee bei Reichenau" - pozn. překl.),
Panna Maria Utěšitelka v Dobré Vodě u Nových Hradů (v originále "Maria Trost in Brünnl" - pozn. překl.),
Železná Ruda (v originále "Markt Eisenstein", rozuměj kostel Panny Marie Pomocné z Hvězdy v Železné Rudě - pozn. překl.),
kostelík Panny Marie Bolestné na Dobré vodě u Horní Plané (v originále "das Gutwasserkirchlein bei Oberplan" - pozn. překl.),
Hauswaldská kaple u Srní (v originále "die Waldkapelle bei Rehberg" - pozn. překl.),
kaple Panny Marie Pomocné u Rožmitálu na Šumavě (v originále "die Mariahilfkapelle bei Rosenthal" - pozn. překl.),
mariánská kaple na Červeném vršku u Pěkné (v originále "die Marienkapelle am Rothügel" - pozn. překl.),
mariánská kaple na Kamenném vrchu u Strážného a "vypovězená Matka Boží" z Dolních Světlých Hor s poutěmi do Mitterfirmiansreuthu (v originále "die Steinbergkapelle bei Kuschwarda und die Muttergottes von Unterlichtbuchet", rozuměj s dodatkem o "vypovězené Matce Boží" z Dolních Světlých Hor s tradicí poutí do Mitterfirmiansreuthu od roku 1950 - pozn. překl.),
Trojaňská kaple u Světlíku (v originále "die Tojaser Kapelle bei Kirchschlag" - pozn. překl.),
Stožecká kaple (v originále "die Tussetkapellle" - pozn. překl.),
poutní kostelík Narození Panny Marie ve Svérazi (v originále "die Wallfahrtskirche in Tweras" - pozn. překl.)
a lesní kaple Hasenbrunn při Rychnově u Nových Hradů (v originále "die Waldkapelle zum Hasenbrunn bei Deutsch-Reichenau" - pozn. překl.).
Druhým podobným pramenem je kniha Oswalda Günthera "Diözese Budweis, Böhmerwald" jako první svazek edice "Kirchen, Kapellen und Andachtsorte des Sudetenlandes" (titul z roku 1958 je označován v antikvární nabídce jako "Manuskript" a jako vydavatel je uveden "Eigenverlag des Sekretariats des Sudetendeutschens Archivs in München" - pozn. překl.), která uvádí kromě výše zmíněných farních kostelů ještě 15 filiálních kostelů zasvěcených Matce Boží a zahrnuje sem ještě téměř 70 zámeckých, hřbitovních a venkovských kaplí ke cti Mariině.
Nespočetné jsou mariánské oltáře ve farních a filiálních kostelech, v kaplích, mariánské sochy a boží muka na její počest v celé oblasti Šumavy.
Vedle toho byly Šumavanům známa i významná mariánská poutní místa v jiných částech Čech, v Bavorsku a v Rakousku.
Obraz Božské Matky a Panny Marie byl tak po generace uložen hluboko v srdci Šumavanů.

"Ein Bild ist mir ins Herz gegraben,
ein Bild so schön und wundermild."
(tj. "Mám v srdci ukryt přehluboko
překrásný obraz, zázrak sám." - pozn. překl.)

Máj roku 1946 byl opět časem přechodu, tentokráte přechodu z domova do ciziny. Já sám jsem ještě byl internován Čechy v Klatovech (v originále "in Klattau" - pozn. překl.). Po mém propuštění začátkem června mi lidé vyprávěli, jak se Železnorudští shromáždili k májové pobožnosti při Christalkapelle na Samotách, prosili Nebeskou Matku o přímluvu v osobních a rodinných záležitostech, o to, aby se jejich duchovní pastýř k nim ve zdraví vrátil a také o ochranu nebes při nastávajícím vysídlení.
Mnozí z vás se pak ještě rozpomenou, jak jsme se ve vysídleneckém lágru v Alžbětíně (v originále "in Elisenthal" - pozn. překl.) koncem června 1946 v duchu ještě vraceli do železnorudského kostela Panny Pomocnice, k mariánským kaplím a k božím mukám, abychom se s nimi v modlitbách loučili.
Nejeden z vás by mi mohl jistě vyprávět. jak účinně pocítil Mariinu ochranu ve svém dalším životě.
S obrazem Mariiným jsme, domov v srdcích, odcházeli do nové vlasti (v originále "in die neue Heimat" - pozn. překl.).

"In guten und in bösen Tagen
will ich dies Bild im Herzen tragen.
(tj. "Ať ve dni dobrém, ať ve dni zlém,
dál nést chci ten obraz v srdcích svém." - pozn. překl.)

Dne 8. prosince roku 1942 (tj. ve svátek Neposkvrněného Početí Panny Marie - pozn. překl.) papež Pius XII. blahé paměti zasvětil celý svět Neposkvrněnému Srdci Mariinu. Rok nato, tj. 8. prosince 1943, jsme toto zasvěcení vzali v našich farních kostelích za své vlastní. K trvalé vzpomínce na toto mariánské zasvěcení jsme v železnorudském farním kostele zavedli obyčej

"Süßes Herz Maria,
sei meine Rettung!
O meine Gebieterin,
o meine Mutter,
sei eingedenkt,
dass ich gehöre;
bewähre mich,
beschütze mich als dein Gut
und als dein Eigentum. Amen."
(tj. "Sladké srdce Mariino,
budiž mi spásou!
Ó má Přímluvkyně,
ó má Matko,
budiž pamětliva,
že Ti náležím;
opatruj mne,
střez mne jako svůj statek
a svůj majetek. Staniž se." - pozn. překl.)

Na místech mého kněžského působení v Bavorsku jsme až dosud tento obyčej nadále vykonávali.
Když se o katolickém sněmu (v originále "beim Katholikentag" - pozn. překl.) ve Fuldě němečtí biskupové dne 4. září 1954 toto zasvěcení Marii vztáhli na celé Německo, přijali asi mnozí katolíci onu citovanou střelmou modlitbu za svou modlitbu osobní a soukromou. Chceme tak prosit Marii, aby nás vepsala do svého srdce, jakož se chceme pokusit, aby našemu životu bylo vzorem nejčistší Srdce Mariino.
Od našich domovských poutních míst mariánských, kostelů a kaplí jsme už po léta odloučeni. Láska k Panně Marii, která po generace spočívá v srdcích Šumavanů, by měla v nás dále žít a růst i v nové vlasti. Vzpomínám si, jak P. Richard Ackermann (i samostatně zastoupený na webových stranách Kohoutího kříže - pozn. překl.), působící tehdy ve Svaté Kateřině (v originále "in St. Katharina" - pozn. překl.), na pastorálních konferencích nás duchovních v Nýrsku (v originále "in Neuern" - pozn. překl.) míval po měsíce své přednášky o mariánské úctě podle učení sv. Grignona z Montfortu. Všechny naše modlitby, všechna naše práce a všechny naše oběti měly být rukama Mariinýma v pokoře předloženy Bohu. - Tímto osobním zasvěcením Marii se teprve účinně projevilo zasvěcení všeho světa Božské Matce, uctívané nejen kostely a kaplemim nýbrž živoucími lidmi.
Většina z vás má znovu vlastní obydlí a vlastní zařízení v jeho prostorách. V mnoha vašich bytech, které jsem mohl navštívit, jsem nalezl ke svému překvapení z domova známé mariánské obrazy. Neměl by vůbec existovat příbytek katolického křesťana, v němž by nezdobil stěny nějaký mariánský obraz. A to i v převážně evangelickém okolí. Zvolit přitom obrazový motiv, který v domovské farnosti provázela zvláštní úcta, by mělo být takříkajíc srdeční záležitostí jednoho každého. Tak by mohla být i dětem znovu a znovu připomínána mariánská úcta a láska našeho šumavského domova. A když tu před křížem a mariánským obrazem denně zazní modlitba Anděl Páně (celý český text viz Wikipedia - pozn. překl.), bude snazší uchránit mladé lidi před manželským svazkem osob dvou rozličných náboženských vyznání či před sňatkem církevně neplatným (v originále "vor glaubensverschiedener oder kirchlich ungültiger Ehe" - pozn. překl.). Tam, kde už není život nadále praktikován podle víry, slábna brzy i sama víra a s katolickou vírou domova mizí i poslední srdeční sepětí s ním.
Když jsem přebíral v Železné Rudě svůj kněžský úřad, byl jsem udiven a potěšen tím, v kolika rodinách panoval zvyk v sobotu odpoledne nebo večer zapalovat v bytě světýlko před obrazem Panny Marie. V sobotu večer utichla tam mnohdy i domácí práce. Stůl byl uklizen. Tehdy nebyla ještě sobota dnem pracovního volna. Dětinsky zbožná odpověď na otázku, jakou příčinu má zmíněný obyčej, zněla: Panna Maria s Dítětem má najít u domácího stolu volné místo. Také v kostele se objevovaly opakovaně finanční dary s určením vynaložit je na zažehnutí svíce nebo světýlka před mariánským oltářem. - Nebylo by krásné ten sobotní zvyk dát zahořet světlu před mariánským obrazem v bytě i dnes udržovat? V mnoha farnostech zavedené zasvěcení prvních sobot v měsíci úctě k Neposkvrněnému Srdci Mariinu (v originále "am ersten Samstag des Monats den Herz-Mariä-Sühnesamstag zu halten" - pozn. překl.) by mohlo být jen novým květem na větvi staré mariánské úcty a lásky.

"Am Samstag sprecht in Hof und Haus:
Maria breit den Mantel aus.
Am Sonntag betet an und preist
den Vater, Sohn und Heiligen Geist."
(tj. "V sobotu domovská zní víra:
Madona svůj plášť rozprostírá.
V neděli na slovo je vzatý
v modlitbě Otec, Syn, Duch svatý." - pozn, překl.)

Církevní svátky v našich domovských farnostech byly obvykle příležitostí k větším setkáváním v okruhu blízkých a známých i v okruhu vlastních rodin, která také dorůstající mládež těsněji pojila s vírou a s domovskými zvyklostmi. Mariánská úcta a láska by se měla projevovat i v tom, že rovněž v nové vlasti by mělo být pravidlem slavení mariánských svátků, konání obvyklých májových pobožností a mariánských poutí. Poutě vyhnanců z domova k mariánským milostným obrazům, ať už do Neukirchen beim Heiligen Blut v Bavorském lese (česky se tomu poutnímu místu, kam putovávala kdysi /a snad i v jednadvacátém století nově putují jako naopak odtud z Bavorska "neukirchenští" poutníci do české Loučimi/ i krojovaná chodská procesí, říkalo "Svatá Krev" - pozn. překl.), ať už do Pasova nebo do Altöttingu či jinam, byly, jak o tom "Glaube und Heimat" zpravuje, proběhly vždy za dobré účasti.
Při májových pobožnostech před 20 lety jsem veřejně předčítal ze zpráv staré železnorudské pamětní knihy zázračných milostí (v originále "habe ich die Berichte des alten Markt Eisensteiner Gnadenbuches verlesen" - pozn. překl.), jak naši předkové ve svých strastech zakoušeli Mariinu pomoc a mateřskou ochranu. Nerozprostře Maria i nad námi svůj ochranný plášť, budeme-li jen při Ní věrně stát jako její děti a podle Jejího příkladu milovat Krista a souhlasně svědčit vůli Nebeského Otce?

Glaube und Heimat, 1959, č.9, s. 359-360
Glaube und Heimat, 1959, č.10, s. 403-404

Zdálo se, že stačí vybrat ze dvou májových čísel "diecézního" časopisu "Glaube und Heimat" pár podstatných dat, podaných u příležitosti skonu autora originálu předchozího textu Josefem Pscheidlem, i samostatně zastoupeným na webových stranách Kohoutího kříže, abychom zvěděli více o tom, kdo byl železnorudský farář dp. Peter Kaas, a také abychom leccos pochopili ohledně kořenů šumavské německé zbožnosti tváří v tvář pohromám hned dvou světových válek a následného vyhnání z domova. Bez pátrání v matrikách a v dokladech o sčítání lidu bychom se o šumavských kořenech Petera Kaase to hlavní zjistit nedokázali. Nejprve to byl arch sčítání lidu z roku 1921 pro stavení čp. 16 v Bukovci (Mogolzen), kde tehdy žil Johann Kaas se svou ženou Annou, matkou Barbarou (*24. prosince 1841 v Bukovci) a sedmi svými dětmi. Data narození hlavy rodiny nás přivádějí ke stránkám matriky farní obce Staňkov pro ves Puclice, kde se dne 9. května roku 1868 podle českého křestního záznamu narodil Jan Khas, syn sedláka z Puclic čp. 16 Matěje Khase, jehož otec Adam Khas hospodařil předtím na témže stavení se svou ženou a Matějovou matkou Marií, roz. Fictumovou z Puclic čp. 21. Janova (Johannova) matka Barbora byla dcerou chalupníka z Bukovce čp. 16 Martina Rašky a Kateřiny, roz. Weißové z Bukovce čp. 24. Dne 20. ledna roku 1891 však už v bukoveckém farním kostele Nanebevzetí Panny Marie oddával farář Johann Menčík (působil v Bukovci v letech 1871-1891 a je i samostatně zastoupen na webových stranách Kohoutího kříže)) podle zcela německého zápisu ženicha jménem Johann Kaas, což je neomylně "náš" Jan Khas, s nevěstou Annou, roz. Fröhlichovou, hospodyní u pana řídícího učitele Johanna Fröhlicha v Bukovci čp. 36, dcerou Andrease Fröhlicha, nyní výminkáře v Meclově (Metzling) čp. 4, a jeho ženy Anny, roz. Leberlové z Meclova čp. 9. Podle zmíněného už archu sčítání lidu se manželům narodilo sedm dětí, a to po řadě Anna (*4. června 1891), Katharina (*23. října 1897), Johann *14. října 1899), Martin Josef (*15. listopadu 1901), Wenzel (*16. ledna 1906), Georg (*6. září 1907) a "náš" Peter (*1. září 1913). Všichni se přihlásili k národnosti německé a za svůj mateřský jazyk uvedli němčinu. Peter se stal knězem a kněžského svěcení se mu dostalo v Českých Budějovicích dne 21. června, tj. v první letní den, roku 1936. V letech 1936-1946 působil jako kaplan a následně hned farní administrátor v Železné Rudě, tehdy k nacistické říši připojeném městysi jménem Markt Eisenstein. Po válce byl železnorudský německý farář krátce internován v Klatovech, začátkem června 1946 byl však z vazby propuštěn a do konce měsíce června ho čekal pobyt ve vysídleneckém lágru v Alžbětíně. Po vyhnání působil jako farář blízko české hranice ve farnosti Gleißenberg u Furth im Wald (česky se tomu bavorském příhraničnímu městu říkalo Brod nad Lesy), kde byl prý farníky velice oblíben. Předtím byl farním administrátorem v hornofalcké farní vsi Wondreb (při stejnojmenné řece, česky zvané Odrava, pravostranném přítoku Ohře /Eger/) blízko Tirschenreuthu. Na svátek sv. Petra a Pavla, tedy o svých jmeninách, mohl v roce 1961 oslavit čtvrtstoletí své kněžské služby. Každým rokem býval přítomen setkání vyhnaných železnorudských farníků v bavorském městě Zwiesel, a to i v době, kdy už byl nemocen. Zemřel na srdeční chorobu v nedožitých 58 letech věku 2. dubna roku 1971 v Gleißenbergu, kde byl tři dny nato i pochován. Jakže se to zpívá v té německé mariánské písni? "In guten und in bösen Tagen..."

- - - - -
* Bukovec / České Budějovice / Železná Ruda / † † † Gleißenberg (BY)