FRIEDRICH LAUSEKER
Kde přestává Šumava a kde začíná Greinerwald
Pro ty, kdo jsou důvěrněji srozuměni s horopisem jižních Čech, musím předeslat, že je mi dobře známa skutečnost samostatného chápání Greinského lesa (v originále "Greinerwald", pohoří označované na české straně jako Novohradské hory a sestupující hlubokými zářezy četných údolí až k Dunaji u města Greinu, zároveň tvořící pak jakýsi předěl mezi Horními a Dolními Rakousy, který Ottův slovník naučný charakterizuje slovy: Západní stranu jižní Šumavy skládají přirozeně tři části: 1. severní pánev kušvardská, rozkládající se až ke Studené Vltavě; 2. žulové pohoří Třístoličné až ku průplavu Švarcenberskému; 3. jih Svatotomášské hory a Greinerwald (více již v Rakousku položený), při čemž pánví kušvardskou rozuměj tu okolí dnešního Strážného, dříve i česky zvaného Kunžvart, německy Kuschwarda - pozn. překl.) ve vztahu k Šumavě, k níž jako zvláštní, do Horních Rakous a pak až k Dunaji se sklánějící pohoří, není přičítán (v originále "daß der Greinerwald nicht zum Böhmerwaldgebirge gerechnet", což, jak jsme četli, odporuje autoritativnímu vymezení v "Ottově" hesle "Čechy" - pozn. překl.). O správnosti té teorie nechci vést spor; v praxi by mohlo být však poněkud nesnadné (v originále "aber etwas schwierig" - pozn. překl.) označit bod, kde přestává Šumava a kde začíná Greinský les. Zde i tam tytéž zelené lesy, tatáž šťavnatá, povídavými pstružnými potoky probublávaná luka, tytéž nízké dřevěné chalupy, tentýž hlas, který zaznamená náš sluch, když nás krajan při potkání srdečně pozdraví, - a proto podstupme riziko v těchto Črtách ze Šumavy (v originále "Skizzen aus dem Böhmerwalde" - pozn. překl.), poněvadž ty texty si nečiní ani ten nejskromnější nárok na to, být nějakým vědeckým pojednáním o svém předmětu, představit čtenáři i Greinský les.
(...)
Jediným místem určitého významu, které si přece jen ještě zaslouží připomínky, je Horní Planá, vlídné městečko v údolí Vltavy (v originále "ein freundlicher Marktflecken im Moldauthale" - pozn. překl.), které, zde poměrně široké a úrodné, zahrnuje množství vsí, mezi nimiž Horní Planá hraje roli jakési metropole (v originále "die Rolle einer Hauptstadt" - pozn. překl.). Má prastarý, už ve 14. století existující farní kostel, na jehož věži se skví pětilistá růže, erb Rožmberků, k jejichž rozsáhlým majetkům náležela i ona. Nás to malé místo zajímá zejména proto, poněvadž je rodištěm bohužel příliš časně zesnulého malíře a básníka Šumavy (v originále "der Geburtsort des leider zu früh gestorbenen Malerpoeten des Böhmerwaldes" - pozn. překl.), nezapomenutelného Adalberta Stiftera. Tady v tom osamělém lesním údolí prožil své dětství a přijal do sebe vjemy oné zádumčivé krásy, jíž zdejší příroda tak oplývá a které dal zrcadlit se ve svém díle. "Kéž se nám podaří," praví básník v povídce Hvozd (Hochwald), "abychom aspoň z tisíciny věrně vystihli pochmurně krásný obraz těchto lesních údolí, jak jej sami nosíme v srdci od chvíle, kdy nám bylo dopřáno tam pobývat a snít část onoho dvojího snu, jejž nebesa uštědřují každému člověku jen jednou a obvykle současně, sen mládí a sen první lásky." (překlad Anny Siebenscheinové - pozn. překl.) - Opravdu, splnilo-li se kdy jaké přání, pak je to právě toto, neboť v básníkově díle se před námi odvíjejí takové přírodní obrazy, jejichž barvitou nádheru může překonat toliko věrnost, se kterou odrážejí rysy svého námětu.
Ničím zvláštním se nevyznačuje to skromné malé stavení, v němž Adalbert Stifter, syn obchodníka se lnem, spatřil dne 23. října 1805 (v originále mylně 1806! - pozn. překl.) světlo světa. Kdyby byl Adalbert Stifter nějakým Čechem (v originále "ein Čeche" - pozn. překl.), vykazovala by Horní Planá zřejmě už dávno (psáno 1872, tedy pět let po Stifterově smrti - pozn. překl.) nějaký památník či přinejmenším pamětní desku a nacionální (rozuměj české - pozn. překl.) žurnály by ho vyzdvihovaly k velikosti prvého řádu, ba snad by jemu na počest bylo už slaveno nějaké to výročí. My Němci sice opravdu nepotřebujeme kramářsky vychvalovat k vylhané velikosti každého, kdo zbásnil pár písní či sepsal pár novel; přece však zaujímá Stifter, byť není nijakým básníkem prvořadým (v originále "wenn auch kein Dichter ersten Ranges" - pozn. překl.), určitě natolik čestné místo mezi literárními tvůrci Německa, že se nějaké vnější uznání jeho zásluh ze strany jeho soukmenovců jeví jistě oprávněným.
Mittheilungen des Vereines für Geschichte der Deutschen in Böhmen, 1872, s. 59-66
Úvod a závěr poslední ze šumavských črt, které pod titulem "Skizzen aus dem Böhmerwalde" zaplňovaly hned od druhého až do desátého ročníku stránky ctihodných Mittheilungen des Vereines für Geschichte der Deutschen in Böhmen (MVGDB), svědčí jednak o tom, že Šumava sahá vlastně až k Dunaji, jednak že Stifterovo jméno potřebovalo nejen v českém, nýbrž i v německém milieu nějaký čas, než dozrálo pravého dějinného rozměru. Šifra L..s...r. (ten počet teček je reprodukován přesně) nezastupuje ovšem, jak se domnívá autorka přehledu příspěvků s jihočeskou tématikou ve zmíněných MVGDB, publikovaného v Jihočeském sborníku historickém č. 80 z roku 2011, jméno Johanna Losertha (1846-1936), nýbrž v obsahovém rejstříku 1.-60. ročníku MVGDB přímo u "Skizzen aus dem Böhmerwalde" jako autora črt uvedeného Friedricha Lauseckera, v jednom ze seznamů spolupracovníků časopisu pro rok 1892 v závorce s poznámkou (Hofrath, Wien), tj. "dvorní rada ve Vídni". V 10. ročníku téhož periodika nacházíme Lauseckerovo příjmení psáno Lauseker a jako postavení se uvádí "k.k. Staatsanwalt in Prag", tj. "státní návladní v Praze". Obrátíme-li se na digitální archiv pražských policejních přihlášek, najdeme tam opravdu Friedricha Lausekera jako pražského rodáka z roku 1826 (ve vídeňské úmrtní matrice pak nacházíme i přesné datum narození 19. srpna) i se dvěma jeho manželkami, z nichž ta prvá zemřela 21. března roku 1872 a porodila mu 4 syny a 1 dceru, s druhou pak měl ještě 1 dceru další, než se někdejší rada vrchního zemského soudu v Praze stal c.k. dvorním radou ve Vídni, kde podle přípisu na přihlášce ("Familie lebt in Wien") s rodinou žil. I zde pokračoval v úspěšné kariéře v justici. Zemřel ve Vídni 7. října 1904.
- - - - -
* Praha / Horní Planá / † † † Vídeň (A)
