Karl MULTERER
Z řeči na Třístoličníku 29. září roku 1940
Velikost doby, ve které žijeme, vyžaduje celé nasazení a plnou oddanost velkému konečnému cíli. Místo, na němž dnes slavíme toto setkání, je svou polohou a svým dalekosáhkým výhledem zvláště příhodné k tomu, abychom si uvědomili na jedné straně tužby času, který je za námi, ale také sny o budoucnosti, které došly naplnění geniálním činem Vůdcovým (v originále "durch die geniale Tat des Führers" - pozn. překl.). Z těchto úvah kéž v nás vzejde závazek učinit vše, co by přispělo velkému konečnému cíli.
Budweiser Zeitung, 1940, č. 77, s. 10
Toho konečného cíle se člověku ani nechce domýšlet. Za nevlídného podzimního povětří se na "osudové hoře" ("Schicksalberg"), jak nazval Třístoličník jeden z řečníků shromáždění, jehož účastníci se tu sešli z okresů "Krummau an der Moldau, Prachatitz, Rohrbach und Wolfstein", ozvalo vedle patetických písní i několik stejně patetických projevů oddanosti Adolfu Hitlerovi, který i tady zrušil hranice mezi tehdy už zaniklým Rakouskem, Československem a vlastně i Bavorskem, místo nichž se nyní kolem rozkládala jen župa Horní Dunaj tzv. Východní marky a Bavorská Východní marka. Do nich vešla Šumava vlastně jako součást domovské župy Vůdcovy ("Heimatgau des Führers"), rodné končiny jednoho z největších zločinců nejen snad dvacátého století. Hoši z Hitlerjugend a dívky z Bund Deutscher Mädel tu po ránu závodili v trojboji (Dreikampf, tj. běh na 100 /nebo 60/ m, skok daleký a vrh koulí) a o polednách se slavilo u pamětní desky nacistického "mučedníka" Hanse Leo Schlagetera (viz blíže Wikipedia - pozn. překl.) na jedné z vrcholových skal (takových památníků spojených se Schlageterovým jménem bylo po nacistickém Německu velké množství). "Kreisleiter Pg. Karl Multerer", z jehož projevu je přeložena úvodní textová ukázka, byl nejen příkladným nacistickým rétorem (a to i s přispěním mužného vzhledu a sexuální přitažlivosti), nýbrž i jednou z dobrovolných obětí "velké doby". List "Budweiser Zeitung" zaznamenává v letech 1939-1945 řadu jeho vystoupení nejen v krumlovském sídle jeho úřadu, nýbrž i na jiných místech v dosahu té funkce (třeba v Brloze /Berlau/ hovořil k německým přesídlencům ze severní Itálie, kteří v jižních Čechách měli posílit nacistické selství). Sám Multerer pocházel z jihočeského selského rodu v tehdy převážně německém Lodhéřově (Riegerschlag) na Jindřichohradecku nijak daleko od mé rodné Soběslavi. V tamním stavení čp. 33 (marně jsem je hledal na serveru Kontaminovaná místa) přišel na svět dne 24. ledna roku 1903 v početné rodině (4 synové a 5 dcer!) rolníka Petera Multerera (*1. července 1864 v Lodhéřově jako syn předchozího hospodáře na téže usedlosti Josefa Multerera a Johanny, dcery rolníka Andrease Czasnyho z Německé Radouně /Wenkerschlag/ čp. 43, dnes pod místním jménem Dolní Radouň (ani tam už není stavení takto číselně označené k nalezení) jen části města Jindřichův Hradec, a Theresie, roz. Wallischové ze vsi Brunn /dnes pod jménem Studnice jen místní část Lodhéřova/) a Anny, roz. Jarischko (*27. července 1870 v Lodhéřově čp. 123 /to se ve vsi kupodivu zachovalo/ jako dcera tamního chalupníka /Häusler/ Josefa Jarischko, syna chalupníka Johanna Jarischko ze vsi Najdek (v matrice německy Neudek) a Marie, roz. Maurerové rovněž z Najdeku, dnes (od roku 1961) jen části obce Lodhéřov. Karlovi rodiče se v Lodhéřově brali 10. lisstopadu roku 1889. Děd z otcovy strany Mathias Multerer i jeho žena Marie, roz. Fenzlová hospodařili kdysi rovněž na stavení čp. 33 v Lodhéřově, odkud Karlova babička z otcovy strany navíc pocházela. Karl, jako tolik jeho vrstevníků. hledal zaměstnání i ve Vídni a vzal si tam v Ottakringu 4. září 1932 za ženu Leopoldine, roz. Thürschmiedovou (*19. února 1911 ve Vídni-Ottakring jako dcera poštovního úředníka Franze Xavera Thürschmieda a Leopoldine, roz. Maschekové). Jako tolik jeho vrstevníků nalezl útočiště v nacistickém hnutí, jehož významný rakouský pohlavár Eigruber (i samostatně zastoupený na webových stranách Kohoutího kříže) ho uvedl do funkce "Kreisleitera" v "Krummau an der Moldau", kde Multerer už v době, kdy město dosud neslo jméno Český Krumlov, působil jako "Kreisgeschäftsführer" tj. krajský (rozuměl volební kraj) jednatel Henleinovy Sudetoněmecké strany (14. srpna 1937 přináší list "Budweiser Zeitung" zprávu o jeho vystoupení v té funkci, jehož dějištěm se stala osada Leimsgrub, náležející k obci Pumperle - dnes jsou osady Hliniště i Řasnice součástí obce Strážný. tj. někdejšího Kunžvartu /Kuschwarda/). Krumlovským sídlem manželů Multererových se stala přepychová vila z roku 1932 (arizovaná?) na adrese Horní Brána (Obertor) čp. 285, dnes "Boutique hotel, Villa Beatika" v Příkré ulici s nádherným výhledem na město. "Velká doba" jim oběma nakonec štěstí věru nepřinesla Podává o tom svědectví pasáž z románu švýcarské autorky Amélie Hüsserové (má rovněž samostatné zastoupení na webových stranách Kohoutího kříže), který vydala roku 1992 v nakladatelství Cosmos Verlag v Bernu pod pseudonymem Ami Frossard a nazvala ho "Die Meisterverstecker", tj. "Mistrovské převleky". Není k tomu textu třeba nijakých dalších komentářů, na rozdíl od autorčiny románové fabulace (manipuluje se tu i s motivem dvojnickým) je totiž jeho vlastním poskytovatelem přímo tak označený "dobový svědek", německy "ein Zeitzeuge".
Z románu "Die Meisterverstecker"
Ami Frossard
Dne 2. května 1945, musela být neděle, přijel Multerer (v předchozím odstavci se o něm svědkovými ústy jakoby bez souvislosti praví, "dass er sexbesessen war", tj. že byl "posedlý sexem") se svým štábem v autech do Horní Plané (v originále "in Oberplan" - pozn. překl.) a zřídil v zasedací místnosti starosty velicí stanoviště, tedy svůj "Befehlsstand". On sám odjel ihned v úplném stranickém stejnokroji směrem k želnavskému nádraží (v originále "in Richtung Salnau Bahnhof", tj. k dnešnímu nádraží Nová Pec - pozn. překl.), a sice přesněji řečeno k místu, kde blízko levého břehu řeky Vltavy (v originále "nahe am linken Moldauufer" - pozn. překl.) sály dva menší domky. Na pravém vltavském břehu stáli už dva nebo tři dny Američani. Multerer se postavil na roh domku bližšího řece do viditelné pozice a dostal ihned zásah do plic (v originále "und sofort erhielt er einen Lungenschuss" - pozn. překl.). Jeho doprovod zůstal v zákrytu, jen on sám se takto vystavil nepříteli. Všeobecně se tehdy říkalo, že smrt vyhledal s pevným záměrem. Přepravili ho do lazaretu v Horní Plané, který byl umístěn v budově tamní odborné zemědělské školy (v originále "im Gebäude der landwirtschaftlichen Fachschule" - pozn. překl.). Sám zásah do hrudi nebyl smrtelný.
Paní Multererová přicestovala z Krumlova. Zastihl jsem ji na cestě k místnímu vedoucímu NSDAP (v originále "zum Ortsleiter" - pozn. překl.). Ptala se mě, zda bych u sebe neměl kapsli cyankali. Když ji nedokázala vymoci ani od místního vedoucího, divila se, že sem kapsle nebyly přiděleny, poněvadž od župního vedení v Linci jich na krajské vedení v Krumlově přišlo prý sdostatek (v originále "mehrere gekommen" - pozn. překl.). Odjela okamžitě zpátky do Krumlova a vrátila se znovu sem s jednou kapslí jedu (v originále "mit einer Giftkapsel" - pozn. překl.). Myslím, že Multerer spolkl kapsli ještě v hornoplánském lazaretu, poněvadž sanitáři by jinak nikdy nedali souhlas s převezením smrtelně nemocného Multerera do Krumlova. Paní Multererová vzala svého muže okamžitě do Krumlova s sebou a vzala tam v Krumlově jed i ona sama. Byli pochováni společně.
Lidé, kteří bydlili v téže ulici jako Multererovi, mi vyprávěli, že obě rakve byly pokryty vlajkami s hákovým křížem a šlo o vůbec poslední krumlovský pohřeb před příchodem Američanů.
A. Frossard, Die Meistervestecker (1992), s. 181-182
- - - - -
* Lodhéřov / Český Krumlov /hora Třístoličník / Horní Planá / Nová Pec / † Horní Planá / † † Český Krumlov
