FRIEDRICH NEHYBA
Pozdrav Bůh, milí rodáci!
Na prvém místě bych rád ze srdce poděkoval paní Luise Bezlerové, roz. Fuchsové, z Reitu (snad jde o hornobavorský Reit im Winkl - pozn. překl.), za její přispění ve starosti o náš starý farní kostel (rozuměj kostel v rodném Světlíku /Kirchschlag/ dotyčné - pozn. překl.). Je potěšitelné, že i jiní podobnou iniciativu nejen souhlasně kvitují, nýbrž se jí i sami chápou. Dík přirozeně náleží všem dosavadním dárcům. Do poloviny února došly na konto č. 40040395 (BLZ 74092200), Volksbank Simbach am Inn, pozoruhodné finanční obnosy. Na setkání někdejších farníků bych rád seznamy dárců zveřejnil. Ti, kdo zatím svou troškou do mlýna nepřispěli (v originále "welche ihr Scherflein noch nicht beigetragen haben" - pozn. překl.), mohou tak na zmíněné konto učinit. Zaplať Pán Bůh.
Radujte se všichni - vítězství nad hříchem a nad smrtí je zásluhou našeho Spasitele a Vykupitele opravdu nablízku (v originále "steht vor der Tür" - pozn. překl.). Chceme slavit tu radost nikoli snad navenek - nikoli, ta radost musí opanovat naše srdce a obšťastnit je. Právě čtu jedno milé přání a chtěl bych vám všem jako velikonoční pozdrav a dárek symbolicky předat snopeček klasů. Má nám toho tolik co říci: Ty sám, Pane, jsi onehdy promluvil o muži, jenž rozsévá zrno na poli s ornicí. Ať spí či bdí, ať je den či noc, ať svítí slunko či bije hrom, semeno vzchází, setba vzrůstá. Není ten tichý růst nepatrného obilného zrna na zralý klas obrazem našeho vlastního života? Pane, přej nám bohatou žeň!
Glaube und Heimat, 1986, č. 4, s. 64-65
To on, syn někdejšího řídícího učitele ve Světlíku, katolický kněz Friedrich Nehyba, dal už v čase, kdy v tzv. ČSSR vládla komunistická totalita, podnět k obnově zchátralého tehdy kostela sv. Jakuba Většího v rodné obci, kde byl kdysi pokřtěn. Želbohu na podzim téhož roku, kdy adresoval vyhnaným farníků svůj velikonoční pozdrav, opustil tento svět, aby zrno, jež zasil, vzešlo i tak. Viz text o historii obce z webových stránek obce Světlík s historií obnovy podrobněji. Je tam samozřejmě zmínka i o něm, chtěl bych jen doplnit pár slov o jeho otci. Wenzl Nehyba, na archu sčítání lidu pro dům čp. 62 (dnes Apartmánový dům Obecná škola Světlík) i se ženou a dětmi (je mezi nimi i syn Fritz, tedy Friedrich) uvedený jako občan národnosti německé, se narodil 21. září roku 1863 v Soběnově (Oemau), kde byl téhož dne ve zdejším kostele sv. Mikuláše i pokřtěn administrátorem Janem Kleinem, jako Václav Nehyba, syn soběnovského řídícího učitele Vojtěcha Nehyby (německy se psal Adalbert Nehyba) a Terezie, roz. Mikolaschové (v soběnovské matrice psáno "Mikolášové") rodem z Německého Benešova (dnes Benešov nad Černou). Zatímco otec Vojtěchův byl velešínský "soused" (jak psáno v matrice) František Nehyba a matka Majdalena, roz. Kamarýtová, pocházela rovněž z Velešína, Tereziina matka Alžběta (Elisabeth) byla Němka roz. Neukamová, její muž Wenzl Mikolasch byl v Německém Benešově mistrem hrnčířským (Töpfermeister). Tady mateřství stále ukazuje svou sílu. Wenzl Nehyba působil ve Světlíku počínaje rokem 1889 (školní kronika není bohužel dostupná), od roku 1907 už jako ředitel školy. Dne 4. září 1894 se v Malšíně oženil s Marií Maurerovou (oddával je nevěstin bratr Ferdinand Maurer, i samostatně zastoupený na webových stranách Kohoutího kříže), dcerou hostinského v Malšíně čp. 22 (ten dům už tam nenajdeme) Thomase Maurera a Johanny, roz. Thürové (ta byla sestrou Leonharda Thüra, rovněž zastoupeného na webových stranách Kohoutího kříže). Už zesnulý otec ženicha, mimochodem o 12let staršího než nevěsta, je v oddací matrice psán už s křestním jménem "Adalbert". Wenzl Nehyba odešel na penzi v roce 1925, šest let nato po čtvrtstoletí ukončil působení regenschoriho v kostele ve Světlíku a 20. září 1932 tu ve Světlíku i skonal a byl pochován (jeho hrob se kupodivu na hřbitově u kostela dochoval. Jeho syn Friedrich ještě za života otcova na svátek sv. Václava přijat v rakouském klášteře Schlägl (české místní jméno znělo kdysi Drkolná) do premonstrátského řádu a přijal řádové jméno Bruno. Aby se dotvrdila skutečnost, že si Pán Bůh přeje, aby se kruh uzavíral, připojuji český překlad nekrologu Friedricha Nehyby v měsíčníku Glaube und Heimat ("mezi válkami" vycházel jako "církevní list pro českobudějovické biskupství" /Kirchenblatt für das Bistum Budweis/), jehož autorem se stal "farář v.v." (jako ten, jemuž je věnován) Franz Pfleger (i samostatně zastoupený na webových stranách Kohoutího kříže).
O faráři v.v. Friedrichu Nehybovi
Franz Pfleger
Farář v.v. Friedrich Nehyba zemřel v Eggstetten (od 1. dubna 1972 jde jen o část dolnobavorského města Simbach am Inn - pozn. překl.) dne 24. října roku 1986 ve věku 76 let.
Narodil se 2. května 1910 ve Světlíku u Českého Krumlova (v originále "in Kirchschlag bei Krummau" - pozn. překl.), navštěvoval jezuitské gymnázium v Bohosudově (v originále "das Gymnasium in Mariaschein" - pozn. překl.) a po vysokoškolských studiích bohosloví v Praze byl rovněž v Praze vysvěcen 29. června 1938 na kněze. Jako kaplan působil nejprve v Bochově a Aši (v originále "Buchau und Asch" - pozn. překl.), v roce 1940 se stal farním vikářem v protektorátním Berouně (v originále "wurde er Pfarrvikar in Beraun" - pozn. překl.). V letech 1942-1948 prodělal válečné nasazení a následné zajetí v uniformě wehrmachtu. Po návratu ze zajetí už do Německa nastoupil kněžskou službu v diecézi Pasov (v originále "Diözese Passau" - pozn. překl.). Byl kaplanem ve farnostech Vilshofen, Ruhrstorf, Raiding a Schönberg. V roce 1957 se stal farním administrátorem v obci Bischofsreut (na dosah české hranice u Českých Žlebů - pozn. překl.) a roku 1969 farářem v Eggstetten. K tomu převzal v roce 1972 i duchovní péči v sousední farnosti Erlach (stejně jako Eggstetten část města Simbach am Inn). Dne 1. října 1983 byl penzionován a mohl zůstat na eggstettenské faře, poněvadž fara zůstala neobsazena. Také v důchodu působil v duchovní kněžské službě. Dne 28. října 1986 dosvědčila účast na jeho pohřbu, jaké oblibě a vděčné úctě se těšil. Zádušní mše byla sloužena v Erlachu, poněvadž kostel v Eggstetten (zasvěcený Nalezení Svatého kříže - pozn. překl.) byl právě renovován. Nejen množství kněží z děkanátu a diecéze, ale i všechny místní spolky a obyvatelstvo z obou farností se sešlo k uložení rakve se zesnulým do kněžského hrobu v Eggstetten.
Glaube und Heimat, 1986, č. 12, s. 6
- - - - -
* Světlík / Schönberg (BY) / Bischofsreut (BY) / † † † Eggstetten, Simbach am Inn (BY)
