Franz Emil Penz
Z obsahu knihy "Unser Bergreichenstein"
Keltské rýžování zlata
Kašperské Hory jako centrum dolování zlaté rudy
Lesní majetek města
Dopravní cesty a dopravní prostředky
Soužití s Čechy do roku 1938
Kultura a národopis
Městská správa a úřady
Poslední němečtí občané kašperskohorští, majitelé domů v roce 1945
Ztráta domova
V cizině
Hoam", 1992, s. 279-280
Překlady záhlaví podstatných kapitol své knihy "Unser Bergreichenstein - Ein Heimatbuch über die königliche, freie Goldbergstatdt im Böhmerwald" (17 x 24 cm, ohebná vazba, 470 stran, 59 vyobrazení, 13 map) z jejího prvního vydání roku 1991 (druhé vyšlo dva roky nato) byl vlastně Franz Emil Penz přítomen na webových stranách Kohoutího kříže už dříve recenzí z časů jejího vydání, jejímž autorem byl samostatně na nich zastoupený Heinz Podlipsky. Je asi pro poměry i "popřevratové" celkem příznačné, že autora i titul marno hledat v Souborném katalogu České republiky, což svědčí v neprospěch české i mezinárodní kulturní politiky. I regionální snahy Jihočeské vědecké knihovny mají své meze, mnoho krajanských "heimatbuchů" jí kdysi i později uniklo. Což platí i o podobně cenné publikaci "Rund um den Kiesleiten" (1996), tj. "Kolem Křemelné", jak by zněl český titul, kterou po smrti Josefa Haase, jejího autora (má i samostatné zastoupení nw webových stranách Kohoutího kříže) z rukopisu zpracoval a vydal rovněž Franz Emil Penz. Zbývá dokumentovat (spíše pátrat, často marně, po dokumentech toho druhu) alespoň cosi o jejich autorech. Franz Emil Penz se podle tohoto zkoumání narodil dne 18. června v roce 1927 v Kašperských Horách (Bergreichenstein), kde 15. února předchozího roku 1926 Johann Spannbauer (zastoupený i samostatně na webových stranách Kohoutího kříže), papežský komoří a kašpersko-horský děkan, jak je německy ovšem psáno v záznamu oddací matriky, oddal v arciděkanském kostele sv. Markéty hostinského Karla Penze (*25. května 1884 v Horské Kvildě /Innergefild/, †25. února 1953 v hornobavorské farní obci Oberfischbach, dnes spojené s Wackersbergem v jednu obec Wackersberg) v Kašperských Horách čp. 155, vdovce po Marii, roz. Beckové (vzal si ji v bavorském Mnichově /München/ 20. června 1910), syna učitele na Horské Kvildě (později v Zejvízu, což je dnešní Javorná) Johanna Penze (jeho otec a jmenovec Johann Penz byl měšťanem v Hartmanicích /Hartmanitz/ čp. 47, matka Wallburga byla roz. Heislerová ze zaniklé dnes osady Skelná /Glaserwald/ čp. 16), s Annou, roz. Tutschku (*21. května 1898 v Opolenci /Oppelitz/ čp. 23, †19. října 1964 v tehdy samostatné hornobavorské obci Alxing, pochována je však jako její manžel v tehdy rovněž ještě samostatné obci Oberfischbach). Franz Emil Penz se ve zmíněném právš Alxingu (dnes místní část obce Bruck) 31. března 1959 oženil s "jednou místní", jak se píše v krajanském časopise z té doby. Theresia Penz figuruje i na prvním místě mezi pozůstalými na manželově parte, které uvádí často v Německu užívané motto:
"Man merkt, wie es langsam Abend Word
Und erschrickt doch, wenn es plötzlich dunkel ist."
(tj. "Je vidět, jak pomalu nastává večer
a přece člověka vyděsí, když je náhle tma." - pozn. překl.)
Datum úmrtí je tam uvedeno dnem 2. prosince 2016 a 7. prosince byl zesnulý v Alxingu, kde po léta působil jako učitel, i pochován. Littera skripta manet, psané zůstává.
- - - - -
* Kašperské Hory / † † † Alxing, Bruck (BY)
