PFLEGERLOISL (vl. jm. ALOIS NUSKO)

Mei Grippekur

(in Wallerer Mundart)

Hörts Leut, wous i euch heut bericht
es is a gor sondabori Gschicht
sie hondelt va a Grippekur
und zwor va meina eignen nur.
Vor etliche Togn do wur i kronk
mir wor dabei schou ongst und bong
mi hots so richti ougschüttlt
wia a Eschbaslaub a sou hon i zittat.
Zan Doukta, afgregt rennt ma Wei
und kemma is ea a hult glei.
Ea schaut ma keichzn grod is Gsicht
und sogt a Grippe homs erwischt.
Sej hom jo fuachtbor Hitz'n
und müassnt sakrisch Schwitz'n
und trinkanz fleißi Hullatee
don sans jo glei wieda i da Höh'.
Is Bett do kraxlz nua eini glei
und fest zuadecka sogt ea sa man Wei
an ultn Pusta nimmt's als Unterbett
der wous scho hot a schlechts Inlett.
Als Zuadeck nou an Pulsta und zwoa Deck'n
va lauta Schwarn hät kina i vareck'n
und don a Hefal Rum mit Hullatee
der hilft fürwahr füa Och und Weh'.
Mei Weiwal sogt mei liawa Mou
hiatzt konnst dis schwitz'a fonga ou.
I deck mi zua, fong s' schwitz'n ou
das i fost nimma schnaufa kou.
Da Schwitz der rinnt ma oha schou in Gfrieß
i drah mi um, do griagt da Pulsta schou an Riss.
Owa hiatzt hots wous, o Graus
van Pulsta rutschnd Fedan raus
und pickand ulli on mia ou.
Den d' Pfoad hou i schou oha tou
ma Wei draf schaut mi gschloasi ou
und fongt don hoamla san loucha ou.
Bei dir sogts draf is schwitz'n aus
du schaust jo wia a Gonsara aus.
Du bist jo wirkli nit san kenna
und kinatzt mit die Gäns umrenna.
Do fongts bei mir glei s' rupfa ou
natürlich hots nit weh recht tou
i wor dabei a gor nit grandi
denn d' Fedan worn schou üwastandi.
Zweji sulchi Gonsara döi wan nit schlecht
döi longat'n füa a groußes Bett.
Als i hernoch schou grupft gonz wor
wors Fiawa weg und d' Gripp wor gor
war schnöll a Photograph do gwen
kinats mi heit als Gonsara segh'n.
Va schwitz'n hon i euch heit eazöhlt
und wias oan geh'n kou af dera Wölt
i wikl mi hiatzt schou bessa ei
den afs rupfa lous sa mi nimma ei.
I wünsch da gonz'n Böhmawuld Sippe
a guats neichs Johr - owa ohne Grippe.

Moje chřipková kúra

(ve volarském nářečí)

Lidičky, poslyšte, cože vám jářku povim
dneska vo něčom zvláště vopravdovym:
ne že by s chřipkou bylo komu příjemně
jenomže teďka stalo se to právě mně.
Před několika dnima mně to sklálo,
tak nějak ouzko se mně udělalo,
třáslo to se mnou, běhalo to po mně,
byl sem jak list na vosikovym stromě.
Žena běžela hnedka k dochtorovi,
co by dup přišel. To se člověk doví,
že když kejchání vidno na ksichtu,
bude už "skřipka" nejspíš asi tu.
A hned že to chce teplo pod peřinou
a sakramentsky potit s meducinou,
bezovej čaj lejt hrdlem bez ustání,
to aby bylo brzo po stonání.
Tak sem se položil a žena při mně stála,
abych se nezvedal, pořád mně přikrejvala.
polštář navíc mně dala pod záda,
prej starej sypek, žádná paráda.
Dvě deky eště navrch na peřinu,
to už by člověk chutě zaklel, inu
a hrnec bezovýho čaje, do něj rum,
aby ti ouvej nešlo na rozum.
Ženuška povídá mně: Muži muj,
jen se mně pěkně poť a kurýruj.
Tak sem se zachrul, až to nešlo víc,
už ani dejchat nešlo vespod nic.
Pot ze mě lil se nejen ze tváře,
vobrátim se a ryc! to z polštáře,
jak sem ho roztrh vejpůl, hrůza hrůz,
sype se valem peří z bílejch hus
a nalepí se mně v tom mokru na tělo.
Pak bylo u nás nějak veselo -
mou ženu chytla dobrá nálada,
když uviděla, jak muž vypadá.
Snad z toho pocení seš jinej nežli včera,
podobáš se tak nejspíš na housera.
Vopravdu, muži, nejseš k poznání,
je z tebe husa na voškubání.
A taky že jo, začla s tim hned ztuha,
má v rukou sílu jako žádná druhá
a šlo to rychle dolu, ať si kdo chce věří,
přestárlý dost bylo už tohle peří.
Dva pěkný houseři to tenkrát asi byli,
že na celičkou postel vystačili.
Jak mně to peří voškubáno z těla,
jakoby horečka i s chřipkou uletěla.
Šikla by se teď možná podobenka, která
by svědčila, jak sem byl za housera.
Tak to sem vám chtěl dneska vyprávět,
jak už to chodí, takovej je svět,
teďka už vim, že ať se co chce stane,
lepší je nakonec bejt, třeba voškubanej.
Tak že přeju všem z šumavskýho kmene
novej rok zdraví - a tu chřipku že ne.

Böhmerwäldler Heimatbrief, 1970, s. 43

Poměrně vzácná ukázka šumavského humoru, nadto v nářečí pochází od autora, který byl celá léta hojným přispěvatelem krajanského měsíčníku BHB. V něm bychom našli starou svatební fotografii, která ho roku 1927 zachycuje na svatbě vlastní sestry Elfriede, provdané Fischerové. Paní Fischerová byla v roce 1945 zastřelena českou zbraní poblíž Soumarského mostu při silnici mezi Volary a Lenorou. Takovej je svět, teďka už vim... dalo by se povědět slovy jeho sarkastického veršování. Narodil se na statku Pflegerhof u Volar 2. června 1898, ve Volarech absolvoval i tamní měšťanskou školu. Šel z ní rovnou do první světové války, kterou prodělal na frontě v Itálii a pak v italském zajetí. To ho zaneslo až na Sicílii a později do Florencie. Od těch časů až do smrti ovládal Alois Nusko italskou řeč. Po válce převzal rodný statek a roku 1932 se oženil s Marií roz. Pragerovou ze Stögrovy Huti (Stögerhütte). Měli spolu tři děti. Po vyhnání se usadili nejprve v Altrandsbergu v Bavorském lese, v roce 1967 přesídlili pak do württemberského Rechbergu. To už Pflegerloisl působil v krajanském hnutí a jeho nářeční básně našly uplatnění na setkání Šumavanů z rodných končin. Rok před smrtí mu amputovali pravou nohu a dali invalidní vozík. Zemřel v den 51. výročí své svatby a je pochován v Donzdorf-Reichenbachu. Nad rakví zazněla nejen šumavská hymna, ale i slova synova: Do hrobu za Tebou padá hrst rodné země a s ní i poslední památka na statek u Volar...

- - - - -
* Pflegerhof, Volary / † Donzdorf (BW)