THOMAS PÖSCHL
Podle křestního listu narodil jsem se 2. března 1769, a sice podle ujištění mých starších sourozenců dlouho před rozbřeskem dne...
... a následujícího dne pokřtěn v Hořicích (Höritz) v Čechách, městečku v panství Vyšší Brod (Hohenfurth), v českobudějovickém kraji (v originále "böhmischbudweiser Kreis" - pozn. překl.)
Die Religion der Geschlechter: historische Aspekte religiöster Mentalitäten
Touto větou začíná vlastní životopis kněze a syna tesařova z Hořic, který se stal zakladatelem sekty "pöschliánů" a zemřel v církevním ústavu prohlášen za choromyslného. Už v jedné z dalších vět, komentujících vlastní jeho vyprávění o tom, jak se narodil, prozrazuje podivně blouznivou sílu jeho "jáství":
Vyprávět o vlastním zrození je způsob, jak vzít vlastní historii znovu do rukou, takříkajíc sebe sama znovu přivést na svět.
Zejména zásluhou matky Veroniky byl hluboce nábožensky vychován. Když prý s ním byla těhotná, slyšela třikrát hlasitě vykřiknout ("tres clamores"):
Hluboce zasažena tímto zvláštním jevem, obrátila se na různé zpovědníky a jiné sečtělé a zbožné lidi, kteří jí podali vesměs nějaký dobrý výklad a utěšili ji některými exemply ze životů svatých; tehdejší učitelová v místě, jinak rozumná a zkušená osoba, učinila jí však zlou předpověď slovy: "Má milá Pöschlová (v originále ovšem "Pöschlin" - pozn. překl.)! Dítě, které se hlásí v těle matčině, nemůže ujít rukám katovým." a litovala ji, že se mnou nic dobrého nezažije.
Ty tři výkřiky se ovšem měly stát podle samotného Pöschla znamením, že je Bohem vyvolen k tomu, aby se stal učitelem "nového zjevení" (die "neue Offenbarung"). Už na gymnáziu v Linci, kam odešel už ve svých 13 letech za svým starším bratrem a kde započalo i jeho studium teologie, v němž pak pokračoval ve Vídni, dochází k jeho utvrzení ve víře v tuto výjimečnou misi (v hodinách samoty prožíval prý podle vlastního svědectví blízkost Krista jako "svatební dny Beránkovy"), spočívající v nápravě zkaženého světa. Roku 1797 byl Pöschl v Linci vysvěcen na kněze a ještě téhož roku jmenován kooperátorem v Braunau na Innu. V pozdějším rodišti Adolfa Hitlera (ten ovšem v Braunau přišel na svět až o 120 let později než Pöschl v Hořicích, podobně jako chiliasté věřil však v příchod "své" ovšem, nikoli Boží, národně socialistické "tisícileté říše") byl mladý kněz za francouzské okupace pověřen v roce 1806 (dvě léta předtím Pöschlovi v rodných Hořicích zemřela matka /měl prý předtím sen, že za ním přichází v podobě, jak ji znal, ale z "jiného světa" a hledí na něho beze slov/, která mu dala hluboký náboženský základ a věřila také v synovo zvláštní poslání) provázet na smrt protestantského vydavatele a šiřitele protinapoleonských spisů Johanna Philippa Palma. Domněnka, že až tato asistence při popravě vedla k Pöschlovu náboženskému poblouznění (začal mj. označovat Napoleona za vtělení dáblovo a jeho přívržence za děti ďáblovy), není prokazatelná (zde připojená Hansova recenze ji ovšem zastává) a vyvrací ji právě sám vlastní jeho životopis, jím psaný a uložený od roku 1824 v lineckém diecézním archívu. Seznámení se "švábským mystikem" Johannem Langenmayerem, který ho přivedl k dílům Johanna Michaela Sailera a Martina Boose (byl tu ovšem i vliv francouzského jansenismu), utvářely jeho názory, po nuceném přeložení do Ampfelwangu v děkanství Vöcklabruck zejména pak blízké přátelství se sestrou tamního faráře Schlichtinga Magdalenou Sickingerovou, čtyřicetiletou ženou místního obchodníka. Ta mu v únoru 1813 jako svému zpovědníkovi a učiteli vyprávěla o "zjevení" blízkého konce světa (věřilo se prý tenkrát, že nastane 30. března roku 1817) a zřízení židovsko-katolické církve obrácením Židů na pravou víru (Pöschl a jeho pozdější přívrženci se za tím účelem chtěli vydat zejména do Prahy či přímo do Jeruzaléma, kde prý bude Pöschl po třech letech ukřižován jako kdysi Kristus). Hnutí, které "pöschliáni" pro údajnou nezbytnost pokání "zkorumpovaných" křesťanů provázeli i násilnými činy (jeden z nich, provázený vraždami /oběti měly tak jako tak po 3 dnech vstát z mrtvých/, stal se koncem března 1817, snad bez přímé viny svého učitele) a odmítáním práce, majetku a světské poslušnosti (věřili v bezprostřední přítomnost Krista v každém z nás - "Christus in uns" a řízení všech našich činů Jím samým), vedlo k zásahu církevních i světských úřadů. Pasáže o řádění sekty ve Wurzbachově lexikonu se čtou jako krvavý román. Na Pöschla byl uvalen interdikt, nakonec byl prohlášen za choromyslného a dožil v kněžském domě pro nezpůsobilé (Defizienthaus) ve Vídni dne 15. listopadu roku 1837. Bylo mu 68 let. Jeho víra v blízký konec světa symbolizovaná stále přítomnou obětí Kristovou, ho přímo příbuzensky spojovala se Šumavanem, který stál u počátku tradice hořických pašijových her. I ten krátce studoval teologii v Linci a chiliasmus mu prý nebyl nijak cizí: Paul Gröllhesl (1785-1864), jinak tkadlec a zedník, na základě Kochemova Leben Christi původce textu hry, která proslavila Hořice a Šumavu daleko ve světě, byl Pöschlovým synovcem a jeho matka, roz. Pöschlová, spatřila světlo světa v témže domě čp. 63 v místní hořické části, zvané německy "Hölle", tj. Peklo, jako v březnu 1769 její bratr Thomas coby dítě Veroniky Pöschlové, roz. Bauerové ("Baurin"). Ještě v roce 1945 před vyhnáním německých obyvatel městečka se tomu stavení říkalo postaru "Pöschlhaus". Tehdy na samém konci války vyšel v Budweiser Zeitung delší článek Wilibalda Böhma (je také samostatně zastoupen na webových stranách Kohoutího kříže) o Pöschlovi a jeho svět a práci zavrhujících stoupencích (prý se v Německu vyskytovali až do sedmdesátých let devatenáctého století), končící slovy: "Tak vznikl v oněch končinách velký nedostatek chlebového obilí a k nouzi se přidal i hlad. Hrozný blud tedy také zašel na špatný konec." Blížil se tehdy po hrozné Hitlerově národně socialistické válce konec rovněž celému šumavskému němectví.
Nová kniha o P. Thomasi Pöschlovi
V nakladatelství "Die fünfblättrige Rose" v Reutlingen vyšla před několika dny (psáno na sklonku léta roku 1980 - pozn. překl.) malá knížka o 48 stranách pod názvem "Die Neue Offenbarung des P. Thomas Pöschl", která líčí život pátera Thomase Pöschla z Hořic na Šumavě. Dr. Ernst Kurz (renomovaný lékař, zastoupený i samostatně na webových stranách Kohoutího kříže - pozn. překl.) po dlouholeté badatelské práci popisuje v ní tragický život muže, který nejprve za nejnuznějších poměrů vystudoval na kněze, byl nadaným a lidsky chápavým duchovním pastýřem, pak ale v Braunau am Inn musel podstoupit cosi strašlivého, co zcela proměnilo celý jeho život: musel být přítomen posledním dnům a popravě norimberského knihkupce Palma, který se obracel proti Napoleonovi a byl proto Francouzi zadržen a odsouzen k smrti. Z toho vzešla úplná vnitřní proměna citlivého člověka, který nabyl domnění, že je povolán bojovat proti nespravedlnosti a krutosti tohoto světa a upadl následkem toho sám v nouzi - a právě to, čeho chtěl dosíci, totiž pokoje a míru, nestalo se plodem jeho dalšího působení, ačkoli on sám zůstal bez viny.
Hoam!, 1980, č. 9, 2. str. obálky
- - - - -
* Hořice na Šumavě / † † † Vídeň (A)
