WENZL ROSENAUER
Projekt železniční trati z Českých Budějovic do Brandhäusern
Důlní podnikatel Wenzel Rosenauer v Českých Budějovicích podnikl u c.k. ministerstva obchodu kroky ve prospěch svolení k přípravným pracím pro zbudování železniční trati z Českých Budějovic přes České Žleby na bavorskou hranici u Brandhäusern v návaznosti na z tohoto bodu projektovanou trať do Pasova.
Centralblatt für Eisenbahnen und Dampfshifffahrt der Oesterreichisch-Ungarischen Monarchie, 1869, č. 61. s. 5
Pro přesnost budiž uvedeno originální znění předchozího textu ve vídeňském periodiku:
Project einer Bahn von Budweis nach Brandhäusern. Der Bergbau-Unternehmer Wenzel Rosenauer in Budweis ist beim k.k. Handels-Ministerium um die Bewilligung zu Vorarbeiten für eine Eisenbahn von Budweis über Böhmisch-Röhren an die baierische Grenze bei Brandhäusern zum Anschlusse an die von diesem Puncte nach Passau projectirte Bahn eingeschritten.
V publikaci "Obchodní a průmyslová komora v Čes. Budějovicích 1850-1905", vydané roku 1906 (jako autor je podepsán JUDr. Albert Maysl, "II. sekretář komory", mj. i vydavatel drobné publikace "Třicet let činnosti Matice školské v Č. Budějovicích" /1902/, žil v letech 1874-1946, "Biografický slovník českých zemí" /BSČZ/ Historického ústavu Akademie věd uvádí mylný letopočet úmrtí 1914!) čteme na s. 34, že "r. 1869 přimlouvala se komora vřele u místodržitelství, aby V. Rosenauerovi uděleno bylo povolení k provedení technických přípravných prací pro dráhu z Č. Budějovic na bavorské hranice u Čes. Trub, kde trať připojena býti měla na dráhu do Pasova." (České Trouby bylo tehdejší české označení dnešních Českých Žlebů). Následuje věta: "Byl to první projekt pošumavské místní dráhy." Už pro tuto "jednotlivost" jistě stojí za to, přiřadit dotyčného "žadatele" mezi význačné osobnosti takříkajíc "šumavské". Byl vnukem projektanta a budovatele schwarzenberského plavebního kanálu Josefa Rosenauera, i samostatně ovšem zastoupeného na webových stranách Kohoutího kříže. Narodil se jednomu z jeho synů 10. června roku 1824 v Českém Krumlově (německy Krumau /až od roku 1920 i úředně a trochu nadbytečně Böhmisch Krumau, neboť Moravský Krumlov se odlišoval jako "Kromau"/, Nové město /Neustadt/ čp. 37) a páter Raysky ho téhož dne u sv. Víta pokřtil jménem Wenzl Anton Adolph Rosenauer. Otec Johann Christian Rosenauer (*17. června 1788 v Českém Krumlově, †11. května 1852 v Českých Budějovicích /i tady se Moravské Budějovice svým německým jménem "Budwitz" lišily i bez jakéhokoli přívlastku) byl schwarzenberským hospodářským pojezdným (v matrice "fürstlich schwarzenbergischer Wirthschaftsbereiter"), matka Theresia byla dcerou c.k. nadporučíka ("Oberlieutenant") Wenzla Kraličeka a jeho ženy Theresie, roz. Strzizek. Mladý Wenzl Rosenauer absolvoval technická studia v Praze a ve Vídni a nastoupil do c.k. zemského stavebního úřadu (k.k. Landesbaudirektion). Jako c.k. stavební asistent se z Prahy vrátil do Českých Budějovic, ale po smrti otcově v roce 1852 mu jako nejstaršímu synovi bylo souzeno převzít vedení tuhových dolů v Českém Krumlově jako jejich spolumajitel (existovalo tehdy Krumlovské /Krumauer/ a pak i Mokřanské /Mugrauer/ těžařstvo /Berggknappschaft/). Nějaký čas vedl máčírnu lnu (Flachsröstanstalt) v Želnavě (Salnau). Jeho politické působení lze datovat od roku 1861, kdy byl jako poslanec města České Budějovice bezprostředně coby nezávislý kandidát zvolen do říšské rady (delegoval ho tam zemský sněm za kurii venkovských obcí, obvod Český Krumlov, Chvalšiny /Kalsching/, Horní Planá /Oberplan/). Od té doby byl toliko s malými přestávkami až do své smrti členem rakouského říšského parlamentu, a to vždy v řadách liberální ústavní (ústavověrné) strany (centralistů). Ještě po volbách v roce 1873 se uvádí coby jeden ze 67 členů staroliberálního Klubu levice (!), vedeného Eduardem Herbstem (žil v letech 1820-1892, jeho děd ze Žatecka nosil ještě české příjmení Podzimek). I v Českých Budějovicích vystupoval v čele zdejšího německého živlu jako ústavověrný straník, v nekrologu označen jako "der eifrigste, uneigennützigste und opferwilligste Vorkämpfer für das Deutschtum im südlichen Böhmen", tj. "nejhorlivější, nejnezištnější a nejobětavější předbojovník za jihočeské Němectvo". Působil v jihočeské metropoli od roku 1863 až do své smrti jako první starosta německého Turnvereinu, ve spolku veteránů, byl mu udělen čestný titul hejtmana spolku ostrostřelců. Od roku 1865 byl členem zdejší Obchodní a průmyslové komory. Zasedal tu v městském zastupitelstvu a byl navíc hornoplánským okresním starostou. V roce 1864 utrpěl při hašení požáru v Plané blízko Českých Budějovic (oheň byl zpozorován z Černé věže, list "Budivoj" přinesl o události aktuální zprávu) komplikovanou zlomeninu nohy pádem ze stříkačky a následné upoutání na lože bylo provázeno propuknutím choroby, která padesátníka až dosud tak aktivního ochromila až na smrt, nastalou kolem druhé hodiny ráno v pátek 4. prosince roku 1874. "Národní listy" ze 7. prosince ohlašují úmrtí s datem 3. prosince a zesnulého titulují "poslanec na říšské radě za okres krumlovský" a také "majitel bání v Mokré". Zbývá snad dodat cosi o osudech českobudějovického železničního spojení s Pasovem. V letech 1908-1910 byla 30 let po Rosenauerově návrhu postavena zásluhou sdružení "Vereinigte Böhmerwald-Lokalbahnen" z Černého Kříže (Schwarzes Kreuz) trať přes Stožec (Tusset) do Nového Údolí (Neuthal) s návazností na bavorské spojení do Pasova. Po roce 1948 byla nejprve z české a pak i z bavorské strany zrušena a rozebrána. Sdružení "Pošumavská jižní dráha", vzniklé v roce 1994 (129 let po Rosenauerově iniciativě!) vytrhanou část trati v Novém Údolí obnovilo a spolu s obnoveným úsekem do bavorského Haidmühle vznikla tak "nejkratší železniční trať na světě" (105 m). Stará Šumava tomu může přihlížet s vadnoucím úsměvem.
- - - - -
* Český Krumlov / České Budějovice / Mokrá / Želnava / Horní Planá / České Žleby / † † † České Budějovice
