JOSEF ROSENAUER
Protože už roztál sníh v revíru Svatý Tomáš...
Protože už roztál sníh v revíru Svatý Tomáš (Sankt Thoma), kde se navrhuje začít s pracemi v délce 994 sáhů ještě před příchodem c.k. dvorní komise, odjedu tam 29. tohoto měsíce (rozuměj dubna roku 1789 - pozn. překl.), abych provedl nivelování a zahájil 4. května s lidmi práce.
Tak začíná "unterthänigster Bericht", tj. "nejponíženěší zpráva" o zahájení stavby plavebního kanálu, kterým jeho tvůrce Josef Rosenauer proslavil rodnou Šumavu už provždy. Narodil se ve Chvalšinách (Kalsching) čp. 115 dne 26. února roku 1735 Ursule Traxlerové, dceři chvalšinského měšťana a tesaře Martina Traxlera, jako nemanželský syn (matka v tom smyslu vypověděla před soudem) Antona Rosenauera (1705-1782), rodáka z Dobčic (Dobschitz), tkalcovského tovaryše, známého jako "ein liederlicher Kerl" (tj. "lehkomyslný chlapík" - pozn. překl.), který ovšem své otcovství popřel. Měl pak v manželství, uzavřeném v Chvalšinách v listopadu 1736 a Marií, roz. Tschunko z Borové (Mistelholz), která byla o svatbě už v šestém měsíci těhotenství, sedm dětí, narozených v Kladenském Rovném (Ruben) v letech 1737-1750. Matka Ursula si vzala ševce Mathiase Bachleitnera a v únoru 1751 se jim v Chvalšinách narodil syn Mathias, takříkajíc nevlastní bratr Josefův. Roku 1748 podává třináctiletý Josef Rosenauer, "ein armer Schlaff-Kind vom Markt Kalsching", krumlovskému vrchnímu hejtmanovi Georgu Lorenzovi von Escherich žádost, zda by mu jeho "Landesherr" nejmilostivěji dovolil být přijat "als Jäger-Lehrjung" u bažantníka Petera Lambachera na blízkém Červeném Dvoře (Rotenhof). Kníže Josef Adam zu Schwarzenberg opravdu svolil, aby šel Rosenauer k Lambacherovi do učení za myslivce, když se pak ten stal tři roky nato "jízdním myslivcem" (Reitjäger) v dnes zcela zaniklé osadě Vyšný (Miesau) mezi Arnoštovem (Ernstbrunn) a Křišťanovem (Christianberg), vydal se tam mladý adept s ním. Pro svou píli mohl pak 1758 nastoupit ke krumlovské lesní správě jako lesní adjunkt (Forstadjunkt). Když pak pro svůj nevšední talent "ke geometrickému umění" ("zur geometrischen Kunst") byl knížetem vyslán na inženýrskou akademii (Ingenieur-Akademie) do Vídně (Wien), musel ho jeho dobrodinec "per mandatum principis" zbavit už předtím poskvrny nemanželského zrodu. Ačkoli k tomu kníže jako vlastník "velkého palatinátu" měl právo sám, snažil se, aby věc vyřešila dvorská kancelář (stalo se tak nakonec listinou Marie Terezie ze dne 20. listopadu 1758). I tak se nedalo zabránit pomluvám, že sám kníže je otcem svého chráněnce (musil by ho přitom mít ve svých 13 letech). Studia absolvoval Josef Rosenauer s tím nejlepším vysvědčením a byl určen jako krumlovský schwarzenberský inženýr k "vyměření a geometrickému zachycení knížecího majetku". Prováděl přitom odvodňovací práce, budoval cesty a rozličné "Wasserkünste", největší plán však nosil stále v hlavě. Projekt "vídeňského" plavebního kanálu k využití lesního bohatství Šumavy ve prospěch dunajské metropole se dá odkázat k roku 1774, kdy Rosenauer předložil knížeti Johannu zu Schwarzenberg svůj první návrh. Kanál měl začínat v horském sedle na západ od Svatého Tomáše při tak řečeném Růžovém vrchu (Rosenhügel). Šlo vlastně o vytvoření umělého evropského rozvodí, stahujícího vody směřující k Vltavě (Moldau) na jih k Dunaji (Donau). V těžkém terénu podnikl Rosenauer s obyčejnou vodováhou v ruce svá první měření. V říjnu 1776 napsal krumlovskému lesmistrovi Wenzelu rytíři von Feldegg (má na stránkách Kohoutího kříže i samostatné zastoupení): "Aber was da für schöne Waldungen sind, hätte ich niemals geglaubt, außer wenn man es selbsten sieht, aber dies sehen und untersuchen, braucht nicht wenig Mühe. Auf diesem Orte ist nun alles erfüllt, was man nur wünschet, es kommt jetzt nur auf die Ausführung an, wo aber förderrist ein Ganzes wegen der Kosten vorgelegt werden muß..."
(tj. "Co je to však za krásné lesní končiny, bych nikdy nevěřil, dokud to člověk sám nevidí, ale vidět to a prozkoumat žádá si nemálo úsilí. Na tomto místě je nyní vše splněno, co jen si přát, a teď dochází jen na provedení, kde ale musí být urychleně předložen nějaký celek pro vyčíslení nákladů..." - pozn. překl.)
Tím celkem měl být podrobný plán, předložený Rosenauerem s výhledem na finanční náročnost záměru knížeti sice opravdu brzy, avšak došlý souhlasu teprve vlastně dvorským dekretem z 18. června 1790, udělujícím z milosti císaře Leopolda II. knížeti Schwarzenbergovi plavební privilegium pro jeho kanál. Kanálové lesy, ta tichá nádhera! Ať už máme na mysli ty při "vídeňském" či "vchynicko-tetovském" (také "prášilský" se mu říkalo v době vzniku, poněvadž z lesů prášilského panství a z velké části i dřevo nakoupené z královských lesů bavorských plavil do Prahy, začež se Rosenauerovi dostalo čestného občanství vltavské metropole), obojí rostou nad vodami, které ovládl on svým čistým rozmyslem. Tolik bylo o něm napsáno (i na webových stranách Kohoutího kříže pojednává o jeho díle větší texty, jejichž autory jsou Stephan Duschek a Wladimir Sazyma)! Byl dvakrát ženat, poprvé s Antonií Břeskou z Birkenfelsu (tím se stal i spolumajitelem domu na českokrumlovském Latráně), která mu zemřela po narození jejich čtvrtého dítěte, podruhé poté, co mu tři z dětí zemřely a on zůstal sám s malým ještě synkem Josefem, s Alžbětou Neumannovou, s níž měl ve svém druhém manželství 11 dětí (útlé dětství přežilo sedm z nich). Zemřel v Českém Krumlově na následky neúspěšné operace močových cest 10. března 1804 ve svém domě U Černého koníčka (dnes čp. 54 s pamětní deskou) proti Červené bráně, vedoucí na první nádvoří českokrumlovského zámku. Jeho dílo je nepomíjivé, věčně mladé. Jak se připomíná v publikaci ke 200. jubileu založení schwarzenberského plavebního kanálu (1989), přinesl právě on i pokrok v pěstování lesa na Šumavě tím, že musely být založeny paseky a na nich zavedena přirozená i umělá obnova lesa. Pasečné lesní hospodářství se změnilo na zmlazovací (Verjüngungssystem).
- - - - -
* Chvalšiny / Červený Dvůr / Vyšný / Český Krumlov / Růžový vrch / Vchynice-Tetov/ † † † Český Krumlov
