EMIL SCHACK
Milostné písně potulného tovaryše
Liebeslieder eines fahrenden Gesellen
zní titul hudebniny, kterou vydalo podle nepodepsané zprávy v listě Budweiser Zeitung ze dne 17. září roku 1924, citující recenzi listu Egerer Zeitung, pražské nakladatelství Johann Hoffmann's Witwe. Člověka hned napadá téměř stejnojmenné dílo Gustava Mahlera (1860-1911) Lieder eines fahrenden Gesellen (1893) na náměty poezie ze sbírky Chlapcův kouzelný roh, ovšem autor, "bestbekannter Kapellmeister Emil Schack" se zřejmě na nějaké vazby k obojímu nijak neodvolává. Z recenze se dovídáme jen název "der ersten Piece", tj. "prvního kusu" celého souboru, znějící "Liebeslenz", tj. "Vesna lásky" a "Es gibt solche Wunden" z těch dalších. Podnětem k důkladnějšímu pátrání po autorovi byl vlastně dopis Dr. Otakara Kudrny, zastoupeného i samostatně na webových stranách Kohoutího kříže, odeslaný z Německa dne 1. října roku 2016 v tomto znění:
Mily pane Mares,
víte ze Kapelmeister a sberatel motylu Emil Schack (v. Kohouti Kriz, konec mojí stránky) napsal Budweiser Marsch? Regional by to vedet mel. Vi o tom neco hudebni oddeleni JVK? Ma nahravku? Jsem moc zvedav na odpoved.
S pozdravem
Vas Otakar Kudrna
Dávám si na té odpovědi záležet už z vděčnosti k pisateli zmíněného dopisu, který mi poskytl i kopii protektorátní policejní přihlášky Emila Schacka z roku 1942 (s přípisem o narození druhého syna roku 1944) na adrese Česká ulice (Böhmgasse) čp. 45 a dokladu o jeho přesídlení z České ulice čp. 43/26 do Kaliště (dnes jen část obce Bohdalovice v okr. Český Krumlov) čp. 1 do domu matky jeho ženy Ludmily (poznámka na německém ještě /!/ dokladu zní "Eltern der Gattin/ Haus Marie Liška") 13. října roku 1945. Teprve když jsem zjistil, že datum narození Emilova syna Rudolfa Schacka 15. dubna 1928 z oné policejní přihlášky je totožné s datem, které mi kdysi udala evidence obyvatel českobudějovického městského úřadu ke jménu sportovního rybáře Rudolfa Schacka, mohlo pátrání pokračovat. Spisovatel Ludvík Mühlstein, který Schackova rybářská vyprávění literárně zpracoval do knihy Povídky z udice (než v roce 1997 vyšla, objevilo se několik jejích textů v příloze Deníku Jihočeská pravda na přelomu let 1991 a 1992), o datu jeho skonu (autor recenze knihy Rudolf Pravda se o něm zmínil) nic nevěděl a já všechno další vytelefonoval s druhým Emilovým synem Jindřichem (*19. července 1944 v protektorátních Budějovicích jako Heinz Eduard Schack) a jeho ženou, které jsem díky číslu Jindřichova mobilu na webové straně místní organizace Českého rybářského svazu v Českých Budějovicích, jejímž je činovníkem, vyhledal i na jejich adrese v Litvínovicích čp. 315. Emil Schack nebyl, jak se ve svém textu pro Kohoutí kříž domníval Dr. Kudrna, obětí odsunu, nýbrž skonal dne 1. června roku 1978 na své poválečném adrese České Budějovice, Krajinská čp. 35 (dům U Beránka). Podle protektorátní policejní přihlášky se narodil v Horních Lomanech (německy Oberlohma, dnes jen část města Františkovy Lázně) a byl tudíž za protektorátu říšským Němcem (zastával dokonce funkci okresního správce /Kreiswart/ Německé pracovní fronty /DAF/) dne 1. března roku 1893 jako Emil Anton Schack. Podle záznamu matriky tehdejší farní obce Horní Lomany byl "legitimizován" teprve sňatkem svého otce Josefa Engelberta Schacka, výrobce svršků obuvi (psáno tu "Schuhobertheil-Erzeuger") v Chebu (Eger) čp. 12, narozeného v Hájích (německy Gehaag, dnes jen část města Cheb) čp. 48, s Barbarou Dietlovou z Horních Loman čp. 41. narozenou jako nádeníkova dcera v Chebu, Horní brána (zde "Oberthor") čp. 27 dne 10. května roku 1894. Otec po odsunu zemřel někdy v padesátých letech v bavorském Freisingu, matka "Betty" Schacková, v letech 1933-1935 členka Senátu Národního shromáždění až někdy v půli šedesátých let v rovněž bavorském Moosburgu. Emilova žena Ludmila, roz. Hubená, se narodila v Českých Budějovicích, Česká ulice čp. 35, dne 29. října roku 1905. Její otec Jan Hubený byl tu v Budějovicích dělníkem, narodil se jako syn Františka Hubeného, domkáře v Heřmani čp. 54, a Marie, roz. Justinové z Ražic čp. 13, matka Marie byla dcerou Jana Lišky, domkáře ze Staré Dobevi čp. 24, a Anny, roz. Šafránkové ze Staré Dobevi čp. 14. Zemřela podle sdělení paní Schackové z Litvínovic v domově důchodců na Dobré Vodě u Českých Budějovic 3. března 1989. Její muž Emil Schack podle téhož ústního pramene před druhou světovou válkou vedl v České ulici hudební kurzy, hrával ve Františkových Lázních a pak v Českých Budějovicích také ve vinárně U Höflingerů (s rodinou majitele byla příbuzná jeho žena Ludmila, sestra Höflingerovy ženy Františky, roz. Hubené) v České ulici, známé později pod jménem Split (po roce 1945) a Slovanka (od roku 1952), zejména ovšem jako kapelník hudby spolku německých divadelních ochotníků (Dilettantenverein) se scénou v místním Klementinu na Lannově třídě. Za války prý nevzal do ruky zbraň (v policejní přihlášce je, jak zmíněno, řeč o "Německé pracovní frontě"), zato prý (podle vyjádření synova, narozeného ovšem v červenci roku 1944) doma moc nepobyl a hrál na německých zámořských parnících až u pobřeží Jižní Ameriky. Ze stránek listu "Budweiser Zeitung" však víme (viz č. 28 z 5. dubna 1941, s. 9), že řídil kapelu SA s titulem "Obergruppführer", což odpovídalo hodnosti šikovatele (feldvébla) ve wehrmachtu. V říjnu 1942 o něm čteme, že jako MZ-Führer (Musik-Zug Führer, tj. vedoucí hudební čety) standarty SA řídil ve velkém sále Německého domu velký lidový koncert (působili při něm údajně všichni němečtí hudebníci města, kde sborově i s hlasy posluchačstva zazněly nacistické písně jako Ein junges Volk steht auf, Es zittern die morschen Knochen, Nur der Freiheit gehört unser Leben či Graue Kolonnen. Ještě z října roku 1943 máme zprávu téhož listu o jeho podílu na hudebním večeru organizace "Kraft durch Freude" (KdF), za jehož úspěch lze děkovat "nicht zuletzt aber auch ihrem verdienten und kunstbegeisterten Wart Emil Schack". Jako "Kreis-KdF-Wart" promluvil dokonce i v říjnu roku následujícího na pracovním zasedání DAF k výsledkům sbírky WHW (tj. tzv. "Díla Zimní pomoci") o tom, že činnost KdF ani v šestém válečném roce neutuchá. Jihočeská pravda hned ve svém čísle 5 z června 1945 žádá občanstvo, aby okresní vyšetřovací komisi ohledně osob v trestním řízení oznámilo všechen průkazní materiál proti nim. V připojeném seznamu figuruje i Emil Schack s datem svého narození. Po válce údajně strávil 3 roky ve sběrném lágru, zčásti asi i ve vazbě, poté až do důchodu pracoval ve Sběrných surovinách (třídil tam peří) na Pražské třídě proti městským jatkám a hrával pak na varhany ke svatbám v českobudějovické katedrále, než mu i to prý bylo znemožněno. Doma neměl ani klavír a po paměti rozepisoval partitury i pro jiné. Jeho syn Rudolf, sportovní rybář, který se stal počátkem šedesátých let dvacátého století známým jako vítěz televizní soutěže Desetkrát odpověz v rybářském oboru a zanechal po sobě už zmíněnou knihu Povídky z udice (na mnoha místech tam vzpomíná na rybářské toulky s otcem i po šumavských lokalitách, např. až u srdce Vltavy při Pihlově), zemřel v českobudějovické nemocnici dne 18. listopadu 1993 a zatímco popel obou jeho rodičů spočívá na rozptylové loučce hřbitova u sv. Otýlie, hrob se jmény jeho ženy Zdeňky a jeho samého lze najít u zadní obvodové zdi téhož hřbitova. Všechna ta místa, připomínající autora Milostných písní potulného tovaryše a asi i pochodu Budweiser Marsch (sotva asi už zazní, pane doktore), jsem v srpnu roku 2017 navštívil i za ty, kdo si myslí, že se dá snad nějaká píseň zcela zapomenout (byť jakákoli písemná pozůstalost a asi i ta pověstná sbírka dvou tisíc motýlů Emila Schacka /vyměňoval si motýlí kukly i se zahraničím a psal si o ně až třeba do Brazílie či Mexika/, o níž píše Dr. Kudrna i na stranách Kohoutího kříže, jsou nenávratně zničeny). Dozpíváno je už potulným tovaryšům věru dávno, dávno tomu.
- - - - -
* Horní Lomany, Františkovy Lázně / † † † České Budějovice
