ALFRED SCHIESTL

Stögerova Huť, kdysi význačná sklárna

Mezi Volary (Wallern) a Soumarským mostem (Säumerbrücke) leží osada Stögerova Huť (Stögerhütte), náležející k městu Volary (v originále "zur Stadtgemeinde Wallern" - pozn. překl.).
V 16. století tu rodina Stögerova (prameny uvádějí i českou podobu příjmení "Štegar" - pozn. překl.) založila sklářskou huť. Původně byla zamýšlena pro výrobu zrcadlového skla, produkovala však později i duté, křišťálové, křídové a tabulové sklo, stejně jako skleněné perly a skleněné destičky (v originále "Glasplatterln" - pozn. překl.). Její výrobky šly odtud do celého světa. Mimi jiné do Norimberka (Nürnberg) a Gdaňska (Danzig), do Pasova (Passau), Vídně (Wien) i Benátek., do Španělska, Turecka a Indie. Nejvyššího rozkvětu dosáhla sklárna za Franze Josefa Stögbauera (1716-1759), jednoho ze svých pozdějších majitelů. Volarská "usedlostní" jména (v originále "Hausnamen" - pozn. překl.) jako "Spiagei", "Glousschneider" či "Touflmoucher" poukazovaly ještě o celá dvě staletí později na někdejší její existenci.
Proslulá malá kulatá zrcátka, zasazená v olovu (v originále "bleigefaßten 'Bollnspiegel'" - pozn. překl.), jimž ve Volarech říkali "woumperte Spiagl" (tj. "mrkající zrcadla" - pozn. překl.), produkoval Stögbauer jako jediný v Čechách.
Dne 12. srpna 1808 byla ta sklářská huť za 49 000 zlatých osmi volarským měšťanům. Po tomto prodeji a s ním spojeném zastavení výroby skla vznikly tu čtyři celé a šest polovičních selských dvorů (k pojmu viz SalzburgWiki.at: celý dvůr měl výměru 50 až 60 jiter orné půdy a luk, poloviční 25 až 30 jiter - pozn. překl.), které byly až do 20. století v majetku volarských měšťanských rodin. Během času tu bylo zřízeno ještě dalších 21 usedlostí, zabývajících se převážně vedlejší zemědělskou činností. Nejznámějším zdejším stavením byl "Hernnbauernhof", vzniklý z původního "panského domu" huťmistrova, a pak ovšem i hostinec "Hirschenwirt" (tj. "hospoda 'U Jelena'" - pozn. překl.), kam výletníci a povozníci na půl cesty mezi Soumarským mostem a Volary rádi zavítávali.
Stögerova Huť vlastně nijakou uzavřenou osadou nebyla. Volně roztroušena ležela stavení v lesní vkleslině (v originále "in einer Waldbucht" - pozn. překl.), jejíž svahy byly na východě, severu a západě ohraničeny lesem, zatímco na jihu se zploštěny ztrácely v přilehlé vltavské říční nivě (v originále "sich in den anschließenden Moldau-Auen verlor" - pozn. překl.).

B. Sitter, Wallern - Tirol im Böhmerwald (1991), s. 68

Volarské zemědělství

Jak Zlatá stezka, ta stará obchodní cesta mezi Bavorskem a Čechami, postupně stále víc ztrácela na významu, sílil v zemědělské činnosti, zaměřené dosud jen na vlastní spotřebu, stále hojnější chov dobytka. Teď se zúročovala platnost práv mýcení a pastvy (v originále "die Rodungs- und Weidenrechte" - pozn. překl.) z časů, kdy Volary patřily vyšehradské kapitule (až do husitských válek, od roku 1503 náležely pak Rožmberkům, od roku 1600 císaři Rudolfu II. a po roce 1719 Schwarzenberkům - pozn. překl.), od následujících majitelů, tj. Rožmberků, vždy znovu potvrzovaná. Ještě v polovině 19. století prodávaly Volarští týdně 20 až 30 krmných volů do Prahy, Lince (Linz) nebo Vídně.
Po roce 1870 se v chovu dobytka přesunul důraz na produkci mléka. Zavedeno bylo švýcarské plemeno simentálského skotu (v originále "Simmentaler-Berner Rind /Simmentaler Fleckvieh/" - pozn. překl.) a už roku 1887 vzniklo tu první chovatelské sdružení a volarští chovatelé dosahovali na zemských soutěžích znovu a znovu vysokých ocenění. V roce 1931 zpracovávala zdejší mlékárna (uzavřena v roce 1952 a užívána pak jako velkoprádelna - pozn. překl.) denně 5 000 litrů mléka s průměrným obsahem tuku 3,8 %.
Oproti nějakým 20 plně zemědělským hospodářstvím působilo tu přes 200 hospodářství s vedlejší zemědělskou aktivitou, přičemž typické bylo spojení samostatné řemeslné živnosti a vlastního hospodářství. Samostatná řemeslná živnost umožňovala i zapojení učňovského dorostu do zemědělských prací třeba při senoseči.
Takové "vedlejší" hospodářství (v originále ",Neben'-Betrieb" - pozn. překl.) zajišťovalo výživu majitelově rodině a znamenalo pro řemeslníka stejně jako třeba pro lesního dělníka nikoli nevýznamnou ekonomickou a sociální zálohu.
V těchto malých hospodářstvích se ovšem veškerá práce musila zastat ručně. Jedinými pomocníky lidí byl i do tahu užívaný simentálský strakatý skot, ať už byl zapřahán před pluh, brány či povoz. Jak často kráčívala za pluhem žena, nikoli emancipovaná, nikoli hašteřící se s osudem, nýbrž vědoma si povinnosti a uznávána svou rodinou.
Na přibližně 400 hektarech polí Volarští seli a sklízeli žito, oves a ječmen, jakož i len, řepu, zelí a brambory, zatímco 2000 hektarů šťavnatých luk dodávalo prvotřídní zelené krmení a seno.
Velký význam měly pastviny pro dobytek. Po vyrovnání s knížetem Schwarzenbergem z roku 1810 existovaly tři velké kravské pastviny. Kromě toho tu byla i velká volská pastvina (v originále "die Ochsenweide" - pozn. překl.) blízko Stögerovy Huti, kde byly k dispozici i stáje, které sloužily nejen jako ochrana proti povětrnosti. Když došlo k rozdělení pastvin mezi měšťany, byl se společnými pastvinami konec a zůstalo jen stájové krmení. Jen majitelé statků si vytvářeli vlastní pastevní plochy. Zemědělci ze Stögerovy Huti provozovali společné pastviny až do roku 1945. Měli dokonce vlastní dům a pozemek pro pastýře. Ten tu směl za své služby bezplatně bydlet, krmit si své dvě krávy, chovat si prase i kuřata. Kromě toho si mohl u sedláků vysadit či nasít 2 až 3 vymezené brázdy (v originále "2 bis 3 Bifang" - pozn. překl.) brambor, řepy, obilí či lnu. Na podzim si mohl z každého selského dvora vyzvednout bezplatně jeden bochník chleba. Mnoho volarských hospodářů vlastnilo i les a tím měli postaráno - opět obdobně jako v Tyrolích - i o vlastní palivové a stavební dřevo.

B. Sitter, Wallern - Tirol im Böhmerwald (1991), s. 72-76

Živnosti a družstva v někdejších Volarech

Stav rozvoje řemesel v roce 1727 (podle kroniky městského inspektora Otto Fischera /1899-1966/):
Kolem roku 1727 působilo ve Volarech 25 tkalců, 7 pekařů, 5 řezníků, 4 jircháři, 6 ševců, 10 krejčích, 1 kovář, 3 mlynáři, 1 tesař, 1 řemeslník bez bližšího určení, 1 huťmistr, 6 sklářů, 2 soumaři a 2 skotáci (honáci volů).

Stav rozvoje řemesel v roce 1938:
32 truhlářů, 32 soustružníků, 1 výrobce kartáčnických prkének, 1 výrobce dřevěného zboží, 8 dřevořezbářů, 1 bednář, 8 krejčích, 1 dámský krejčí, 6 švadlen, 5 výrobců dřeváků, 1 košikář, 3 pily, 4 koláři, 3 mlynáři, 7 pekařů, 11 obchodů se smíšeným zbožím (koloniálů), 2 obchody střižním zbožím, 2 obchody s ovocem a zeleninou, 1 železářství, 1 obchod uhlím, 2 knihkupectví a papírnictví, 1 knihvazač, 1 knihtiskárna, 5 zámečníků, 3 kováři, 3 pletaři, 3 sedláři, 3 obuvníci, 7 řezníků, 5 holičů, 3 malíři, 1 hrnčíř, 5 cukrářů, 3 obchody s lahvovým pivem, 14 hostinských, 1 pivovar, 1 sodovkárna, 1 továrna na výrobu součástí jízdních kol, 2 kameníci, 2 obchody koženým zbožím, 1 výrobce cementového zboží, 1 kloboučník, 1 modistka, 2 elektrotechnici, 3 stavitelé, 1 cihelna, 1 pokrývač, 1 barvíř, 2 hodináři, 1 hamerník, 1 obchodník se dřevem, 1 kominík, 3 peněžní ústavy, 1 pohodný (ras), 1 tkadlec lnu, 2 fotografové, 2 klempíři, 2 drogerie, 2 půjčovny aut, 1 mlékárna, 1 koželuh, 1 kožešník.

Družstva ve Volarech:
Genossenschaft der holzverarbeitenden Gewerbe (tj. Dřevozpracující družstvo - pozn. překl.), zal. v roce 1860.
Genossenschaft der gemischten Gewerbe (tj. Smíšené družstvo - pozn. překl.).
Molkereigenossenschaft (tj. Mlékařské družstvo - pozn. překl.), zal. 20. února 1912.
Selchgenossenschaft (tj. Uzenářské družstvo - pozn. překl.), zal. 1901.
Deutsche Land- und Forstwirtschaftliche Bezugs-, Absatz- und Betriebsgenossenschaft (tj. Německé zemědělské a lesnické nákupní, odbytové a výrobní družstvo - pozn. překl.), zal. 1922.
Weidegenossenschaft (tj. Pastevní družstvo - pozn. překl.), zal. 1931.
Wassergenossenschaft für den Mühlbach und Langwiesbach (tj. Vodní družstvo pro Mühlbach a Langwiesbach /jména potoků uvedena v tehdejším znění/ - pozn. překl.), zal. 1911.
Wassergenossenschaft für den Schreinerbach: Schettelbach und Spannwiesbach (tj. Vodní družstvo pro Schreinerbach: Schettelbach a Spannwiesbach /jména potoků uvedena v tehdejším znění/ - pozn. překl.), zal. 1926.
Die Stierhaltung der holz- und weideberechtigten Bürgerschaft, die Stierhalung der Inleute, die Stierhaltung Stögerhütte (tj. jednotlivá sdružení chovatelů a držitelů býků - pozn. překl.).
Notschlachtungversicherung der Bürger, der Inleute, der Höfler (tj. pojišťovací sdružení pro případ nouzové porážky - pozn. překl.).
Viehzuchtverein (tj. Družstvo pro chov dobytka - pozn. překl.), zal. 1897.
Deutscher Züchterverband für den Gerichtsbezirk Wallern (Německý svaz chovatelů pro politický okres Volary - pozn. překl.).
Milchkontrollverein (tj. Sdružení pro kontrolu mléka - pozn. překl.), zal. 1927.
Lagerhausgenossenschaft (tj. Skladové družstvo - pozn. překl.).
Verschönerungsverein (tj. Okrašlovací spolek - pozn. překl.).

B. Sitter, Wallern - Tirol im Böhmerwald (1991), s. 77

Na jeho úmrtním oznámení čteme za jménem "Austragsbauer aus Vornbach/Inn", tj. "výminkář z Vornbachu na řece Inn" (od roku 1972 je tak ves připojena k obci Neuhaus am Inn), kde "po delší nemoci, ale rychle a nečekaně blaženě" skonal dne 26. května roku 1997. Jeho jméno na zmíněném parte ovšem předcházejí charakteristiky daleko významnější, tj. "choť, dobrý otec, dědeček, bratr, švagr a strýc". Narodil se 13. září 1918 ve Stögerově Huti u Volar. Pro mnoho někdejších Volarských připravil podklady pro rodokmen, často značného rozsahu. Poté, co zemřel, předala vdova Anna Schiestlová jeho archiv Šumavskému muzeu v Pasově (Böhmerwaldmuseum in Passau). Jednou se tam musím vypravit.

- - - - -
* Stögerova Huť, Volary / † † † Vornbach, Neuhaus am Inn (BY)